Souč. rukop. arch. král. hlavn města Prahy č. 1080.

Litera A.

A jakož jsou stavové pominulých let vždycky pomoci svý s takovou vejminkou, neboližto excepcí, svolovali, kdyby veřejné tažení proti často psanému nepříteli Turku nastati a předsevzato býti mělo, aby berně zouplna za nimi zuostávala a jinam obrácena nebyla: i poněvadž na tom artikuli a jeho vysvětlení nemálo než vysoce mnoho, jak hranicím království Uherského, tak i tomuto království a zemím k němu příslušejícím záleží, JMCská z duoležité a bezelstné potřeby stavuom, věrným poddaným svým milým, k jich bedlivému uvážení to připouštěti a za to milostivě žádati ráčí, aby na všecky případnosti a circumstancias nynějšího nebezpečného času zdravě pomyslili a to k svým srdcím připustili, kdyby tak k polnímu tažení přijíti a lidu válečnému na týchž hranicích tou ordinami svolenou pomocí (kteráž se nejinam než na zdržení již jmenovaných pomezních míst obracuje) záplata se státi neměla, že by z toho nic jiného pojíti nemohlo, než předně opuštění a dokonalá ztráta týchž pomezních míst, a ktomu i toto veliký nebezpečenství, že by se nový hranice v těchto zemích s obzvláštními velikými obtížnostmi a náklady stavuov království tohoto Českého zdělati a každodenních nepřátelských vpáduov se obávati a očekávati museli. A protož se JMCské vidí mnohem bezpečněji býti, aby se raději nepříteli v Uhřích nežli v těchto zemích a to s menším nákladem a bez tak veliký a téměř nesnesitedlné obtížnosti odpíralo, odolalo a bezpečnost království tohoto českého a zemí k němu příslušejících zdržením Uherských hranic zachována byla, jsouce k nim stavuom JMCská tolikéž té milostivé otcovské naděje, že za již jmenovanými a jinými k tomu podobnými příčinami takovou domovní berni a tureckou pomoc beze vší vejminky a excepcí dokonce a docela JMCské svoliti a to tak opatřiti nepominou, buďto že by odevřená válka nastala neb ne, aby proto nicméně táž pomoc zouplna a bez umenšení na samé zdržení a placení lidu válečnému na hranicích Uherských předešlým zpuosobem vycházela, a tudy stavové na sobě dobrej příklad jiným zemím, při nichž JMCská tolikéž o touž věc hledati chtíti ráčí, ukázali.

Dále JMCská stavův království tohoto českého tejna činiti neráčí, že jest JMCské etc. Mikuláš Balfi, nejvyšší na Ujvaru, byv zde před rokem, mezi jinými věcmi taky o velikým, znamenitým a téměř nemnoho slejchaném nedostatku, bídě a chudobě lidu válečného, kterýž se na pomezích v bahanských městech zdržuje, široce vypravoval a summou tím zavřel, že by déle nikoliv možné nebylo témuž lidu bez záplaty a spravení jim pozuostávajícího restu a starých služeb na tých hrajiicech vostati, nýbrž z přinucené veliké nouze že by je naposledy dokonce opustiti museli, jakž jsou pak vyslaný své sem ke dvoru JMCské s svými žalobami, kdyby jich tehdáž JMt arcikníže Arnošt, pan bratr JMCské nejmilejší, neráčil dobrými trošty odbýti, vypraviti chtěli. I poněvadž JMCská, z relací a dostatečný zprávy JMU učiněné, tomu jest milostivě porozuměti ráčil, že by ty svolené turecké pomoci, když jsou stavové sami skrze colmistra svého lidu na hranicích platívali, ne všecka do Uher obrácena byla, nýbrž summa ještě na reštantích nemalá pozuostávati měla, ano také že tehdáž, když jsou se ty nevole mezi královstvím Polským a zeměmi těmito byly zběhly, dosti veliká summa na jiný potřeby jest vynaložena byla. Pro kteroužto příčinu možné jest nebylo, aby se tehdáž často psanému lidu válečnému dokonalá záplata státi mohla. A protož jest JMCská takovou duoležitou a pilnou potřebnou věc, na níž království tomuto českému a zemím k němu příslušejícím vysoce a mnoho záleží, nejvyšším úřednikuom zemským tehdáž zde přítomnejm v známost uvésti poručiti ráčil, milostivě jich za to žádajíc, aby, povážíc toho všeho při sobě bedlivě a jaké by nebezpečenství zemím těmto skrze neopatření pomezí Uherských proti markrabství Moravskému ležících povstati mohlo, JMCskó z těch pozuostávajících reštantuov na svolených pomocích od léta etc. 79 až do léta etc. 83 (majíc stavové v těch letech sami v rukou svých placení) do 50.000 tolarův, nimiž by se tomuto ubohému a souženému lidu válečnému poněkud jich staří dluhové spraviti a tou měrou oni spokojeni býti mohli, dáti a odvésti nařídili. Na kteréžto JMCské milostivé a otcovské předložení dotčení nejvyšší úředníci zemští jsou jistou summu peněz z někdy Viléma staršího z Malovic z vyhledaných reštantuov, jakž se tomu přlležitě pod literou B. obšírněji vyrozuměti muože, svolili, a poněvadž jsou pak takový peníze z nevyhnutedlný potřeby na spokojení jakž dotčeného lidu válečného obráceny a jinde zatím anticipirovány býti musely, JMCská k stavům té milostivé naděje býti a jich za to žádati ráčí, aby oni netoliko dotčenou summu od nejvyšších úředníkuov zemských JMCské zatím povolenou, nýbrž i jiný všecky reštanty, co by se jich koliv na týchž svolených berních již vyhledalo, aneb ještě vyhledati mohlo, pro lepší spokojení lidu válečného z upřímné lásky (znajíc toho věc slušnou býti) dokonce a docela pustili.

A jakož jest JMCská etc. také hned potom jmenovaným nejvyšším úředníkuom zemským království tohoto Českého oustně i v spisu obšírně a s dostatkem přednésti milostivě poručiti ráčil, kterak by baša Bosenský proti vyměření příměří a s obou stran stvrzeného pokoje znamenitý a nenadálý vpád do Charvatské a Slovanské zemi učinil, přední pevnost město Bihyč a mnoho jiných zámkův a hranic mocí dobyl a je tyransky opanoval, a tak znamenitou krajinu pálením, mordováním a zajetím a zavřením do vězení, služebnosti mnoho tisíc křesťanuov obojího pohlaví ukrutně a nelítostivě pohubil, a nejsa tím nasycen a spokojen ještě dále o jiné věci se pokusiti chtěl, tolikéž také že jest rovně téhož času baša Budínský s velikým počtem lidu válečného tím oumyslem, aby tolikéž hranicím blízko markrabství Moravskému a tak království tomuto českému příležícím všelijak dle nejvyšší možnosti škodil a nějakou pevnost tolikéž opanoval, z Budína vyjel: pročež jest JMCská týchž nejvyšších ouřednikuov zemských milostivě napomenouti a za to žádati ráčil, aby časně a dříve, nežli by něco horšího a škodnějšího těmto zemím skrze to pojíti mohlo, na všelijaké cesty zdravě pomyslili a jich vyhledávali a k tomu se bedlivě a s pilností přičinili, odkavad by dosti veliká a podstatná summa peněz ihned beze všeho prodlení, poněvadž jest znamenité periculum in mora bylo, objednána a shledána, na hranice odeslána a tudy všelijaký nebezpečenství od těchto zemí odvráceno bejti mohlo, čemuž vyrozuměvše nejvyšší úřednici zemští a uznavše sami toho bezelstnú potřebu království tohoto českého a markrabství Moravského býti, k tomu jsou přistoupili a JMCské povolili, aby buď zde v království tomto anebo jinde pod ourok do sta tisíc tolaruov objednati dáti moci ráčil a oni že se těm jistým osobám, kteréžby túž summu zapůjčily, za jistce aneb rukojmě postaviti chtějí. Proti tomu jest se jim JMCská zakázati a připověděti ráčil, že při budoucím sněme obecním to všecko, co jest se tu koli zběhlo a od týchž nejvyšších úředníkův zemských pro opatření království tohoto a zemí k němu příslušejících dalo, stavuom milostivě v známost uvésti a je v tom ve všem zastoupiti chtíti ráčí. Potomně majíce JMCská toho jistou a dokonalou zprávu, že by jmenovaný baša Budínský o dotčený křesťanský hranice se vší mocí se ujíti chtěl, tu jest opět s nejvyššími ouředníky zemskými, jakým by prostředkem takovému nepřátelskému předsevzetí podstatně odoláno býti mohlo, radu držeti a s nimi se na tom, po bedlivém toho všeho uvážení, jednomyslně snésti a ustanoviti ráčil: poněvadž defensí, neboližto veřejná hotovost, mezi stavy království tohoto a zeměmi k němu příslušejícími ještě k svému dokonalému vyřízení přivedena a na místě postavena není, aby jistý počet lidu jízdného ihned do pštoluňku přijat a, kdyby toho další potřeba nastávala a ukazovala, spolu s lidem od stavuov markrabství Moravského tolikéž přijatým přes hranice do Uher vypraven býti a tak podle vší možnosti země tyto před nenadálými a škodlivými vpády v dobrým bezpečenství zuostávati a ochráněny býti, lid pak válečný na hranicích takovou vejpravou nemalé posily nabyti a tudy vespolek i s veřejností, neboližto defensí, uherskou tím snázeji a podstatněji nepříteli odpírati mohli. A protož jest JMCská etc s často psanými nejvyššími ouředníky zemskými pět set německých rejtharuov a dvě stě arcibuzíruov do pštoluňku přijíti a zatím na to patnácte tisíc tolaruov anticipirovati ráčil, té milostivé a nepochybné naděje k stavuom království tohoto českého jsouce, že nad takovým nařízením nerci-li žádného ne-dostatku jmíti, ale s tím se vším, když se jim příčiny, pro kteréž jest se to nikoliv zanechati nemohlo, předloží, výborně dobře spokojeni budou a k tomu ještě něco víceji od osob svých dobrovolně učiní, A JMCská ráčil se jest dotčeným úředníkům nejvyšším zemským hned tehdáž milostivě zakázati, že nadepsaná summa těch sto tisíc tolaruov ne jinam než k ochraně, jakž dotčeno, království českého a zemí k němu příslušejících a k odolání jakýmužkoliv nepřátelskému předsevzetí obrácena a vynaložena býti má, nicméně také o tom milostivě poručiti, aby se všecka vydání pořádně zapisovala, neb poznamenávala a stavuom potomně pro zprávu vejpis toho všeho podán byl.

Z těch příčin JMCská na stavy království tohoto svou milostivou otcovskou žádost vzkládati a k nim té duověrnosti bejti ráčí, že při tomto nynějším sněme tyto vysoce duoležitý a království tohoto vlastně se dotejkající věci v své společné rozmlouvání vzíti, všelijakých možných prostředkuov s pilností vyhledávati nepominou, aby nadepsaná summa těch sto tisíc tolarův bez ujmy domovní berně zase zaplacena a hranice přijetím ještě nového lidu válečného (mimo ordinami počet), nepotahujíe v to defensí, pro lepší bezpečenstvi a uvarování všelijakých nenadálých a škodlivých vpáduov (načež i těch patnácte tisíc kop míšeňských, jakž nahoře oznámeno, již anticipirováno jest) opatřeny a přes celý léto týž lid vychován byl.

Co se pak toho vysoce potřebného artikule strany defensi a veřejnosti, o níž nejedná než častá jednání a traktací jsou předešle bejvala, dotyce, JMCská obzvláštní spis pod literou C stavuom království tohoto podávati a o tom žádné pochybnosti jmíti neráčí, než že jej sobě s pilností přečísti a přednésti dají a to, co by království Českému a zemím k němu příslušejícím k dobrému a prospěšnému býti a vztahovati se mohlo, jakožto opravdoví milovníci vlasti a národu svého při tomto sněmu všelijak obmejšleti a to aspoň jednou k místnému konci přivésti nepominou. A poněvadž se ještě v jistotě věděti nemuože, jak se ty věci strany odevřené války povedou a jaké předsevzetí nepřítele Turka proti hranicím těchto zemí jest, načež obzvláštní pozor jmíti a na ty cesty pomysliti sluší, kdyby Turek ukrutnou svou mocí něco takového vykonati a netoliko hranice proti zemím těmto ležící, nýbrž i o samé království české a země k němu příslušející se pokusiti a jim vpády i jiným na nejvejš škoditi a ublížiti chtěl, kterak by jeho ukrutenství v čas nastalé potřeby podstatně odoláno a tyto země retovány býti mohly: a protož JMCská k stavuom království tohoto jiné naděje bejti neráčí, než pokudž by k tomu přišlo a JMCská pro retuňk a ochranu křesťanských zemí (zvláště poněvadž tyto na stavy vzložené žádosti o pomoc daleko by proti tak mocnému nepříteli postačiti nemohly) s pomocí jiných potentátuov a království svých sám osobně do pole táhnouti jmíti ráčil, že JMCské v tak chvalitebný věci příkladem předkův svých, jenž jsou se podle vrchnosti svý vždycky jakožto šlechetní lidé skutečně ve všech příčinách zasazovali, neopustí, nýbrž s JMtí tolikéž osobně do pole potáhnou.

Litera B.

O reštanty. JMti Kímskému císaři, Uherskému a Českému etc. králi oc, pánu našemu nejmilostivějšímu, nejvyšší páni ouředníci zemští království tohoto českého jsou jistou summu peněz z někdy Viléma z Malovic od léta etc. sedmdesátého devátého až do léta etc. osmdesátého třetího (majíce stavové téhož království placení v Uhřích v svých rukou) vyhledaných reštantuov, což šedesáte a jeden tisíc kop míšeňských (i s těmi dvaciti tisícmi na posudním zuostalých) učiní, a tak z tý summy čtyřiceti a jeden tisíc na spokojení poněkud lidu válečného a k tomu rest, kterejž by se za Danielem Švikem, předešlým bernikem, vyhledati měl, item, za zastavené a nevyplacené klínoty puoi třetího tisíce tolarův, však na takový zpuosob, aby JMCská stavuov při tomto sněme za to, aby tu summu JMCské poddaně darovali a do konce pustili, milostivě žádati ráčil, svolili.

Litera C.

O veřejnou hotovost. JMt Římský císař, Uherský a Český etc. král etc., pán náš nejmilostivější, za vysoce potřebnou věc uznávati ráčí, aby defensí, neboližto veřejná hotovost, mezi stavy království tohoto českého a zeměmi k němu příslušejícími zvláště v těchto nynějších a nebezpečných časech k svému dokonalému vyřízení aspoň jednou přivedena byla. I ačkoliv jsou z stavuov království tohoto a z jiných připojených zemí k jednání a traktací dotčené defensí volené osoby léta osmdesátého sedmého jistou notuli neboližto spis, jak by táž veřejnost nařízena býti mohla, JMCské poddaně podali, což jest JMt hned tehdáž v svém bedlivém uvážení jmíti a na to zase svou odpověď, v čem a v kterých by artikulích rozmýšlení a nedostatek jmíti, v obzvláštním spisu nejvyšším ouředníkuom zemským království tohoto Českého dáti ráčil, kteřížto proti tomu JMCské své ponížené zdání, totiž, že bez přítomnosti z jiných zemí vyslaných takovou věc sami uvážiti a na místě postaviti nemohou, jsou tolikéž dali. I poněvadž jistě tohoto nynějšího běhu nevyhnutedlný potřeby nastávají, aby jmenovaná defensí tak ustanovena a nařízena byla, aby proto lid válečný na hranicích království Uherského proti zemím těmto ležícím bez umenšeni zdržán a vychován byl: a protož JMCská stavuom, věrným poddaným svým milým, to předešlé své milostivé a otcovské zdání nyní zase podávati a jich za to obzvláštně milostivě žádati a napomínati ráčí, aby při sobě zdravě toho povážili, jaké nebezpečenství království tomuto a zemím k němu příslušejícím od nepřítele Turka nastávati a jaká by nenabytá škoda, kdyby od stavův svolená turecká pomoc, neboližto domovní berně, v čas otevřené války a polního veřejného tažení neměla na zdržení lidu hraničného obrácena, nežli za stavy zanechána býti, z toho pojíti mohla; neb takovým zpuosobem by lid válečný (jakž toho v jiným obzvláštním artikuli stavuom v JMCské předložení sněmovním obšírněji doloženo jest) předně hranice z veliký nouze opustiti, ty k ztrátě přijíti a naposledy v markrabství Moravském, knižetství Slezských a tak i v tomto království nový hranice a pevnosti s velikou nevypravitedlnou obtížností postaveny býti musely. Za kterýmižto příčinami aby stavové raději na jiný prostředky, odkad by duoklad na defensí jíti měl, jako z všelijakých mas a k tomu podobných věcí víceji, s pilností pomyslili a jich vyhledávali. Kdež jsouce JMCská toho milostivého a konečného oumyslu k jistému brzkému času království tohoto a zemí k němu příslušejících nařízené a volené osoby sem milostivě obeslati a s nimi takovou vysoce potřebnou, duoležitou a znamenitou věc s pomocí pána Boha všemohoucího na místě postaviti a k konci přivésti: z těch příčin k stavuom království tohoto svou milostivou nepochybnou naději jmíti ráčí, že oni jakožto šlechetní lidé a milovníci vlasti a národu svého všecky ty motivy a příčiny jim, jakž dotčeno, v spisu předložené se vším dostatkem a podle vší potřeby netoliko bedlivě a s pilností uváží, nýbrž také tímto sněmem o tom nařídí a opatří, aby jich nařízený osoby plnou moc jměly jménem a na místě stavuov království tohoto spolu s JMCskou ,jakožto králem a pánem svým nejmilostivějším, též také z jiných zemí k témuž království příslušejících vyslanými beze všech excepci, vejminek a odkladuov dokonce a docela uvážiti, zavříti a k svému vyřízení všem obyvateluom království tohoto a zemí k němu připojených k potěšení a dobrému přivésti a tomu aspoň jednou místný konec učiniti mohly. Což JMCská stavuom zase obzvláštními svými císařskvmi a královskými milostmi každého času milostivě zpomínati a nahrazovati a, jestli že by také stavové nějakého dalšího vysvětlení v kterémžkoli artikuli potřebovali, JMCská o tom naříditi a chtíti ráčí aby se jim to neprodlévajíc podalo, s touto při tom milostivou žádostí, aby tím dříveji JMCské svou odpovědí pro zprávu, aby se z jiných zemí vyslaní časně sem obeslati mohli, poddaně dali.

Sem přiložena byla pod lit. D. stavům k nahlédnutí odpověď císařská ze dne 14. června 1587, kterouž dal císař na usnesení stavovských zástupcův ze zemí koruny České v příčině veřejné hotovosti.

K tomu připojeno bylo nařízení o sbírce z masa na vydržování hotovosti zemské. Oba kusy vytištěny jsou při roce 1587 v VII. díle Sněmů českých.

Litera E.

O plavbu A jakož jsou stavové, věrní poddaní, tomu, což jim od JMCské nejednou na předešlých sněmí ch předneseno bylo, porozuměti mohli, s jakou velikou bedlivostí jest JMt tu velice potřebnou věc strany plavby po Labi předsevzíti ráčil a jaký by z toho veliký užitek a prospěch tomuto království kdvbv to k skutečnému a stálému na místě postavení přivedeno bejti mohlo, pojíti mohl, iakž Tak pro fedruňk té věci léta jminulého devadesátého obzvláštní komissí v městě Magdenburce s obesláním k tomu kurfirštuov, knížat a stavuov svaté říše, jichž se tu dotejkalo, naříditi jest rácu, při kteréžto komissi stavové, věrni poddaní, též jsou své vyslané měli; avšak jest táž věc tehdáž k dokonalému zavření a porovnání přijíti nemohla, nýbrž na tom jest zuostáno bylo, aby JMUka k jiný komissí jistý čas obrati a ji naříditi ráčil, k čemuž jest se JMCská všelijak, aby se to, což ne dřív možné předsevzalo a vykonalo, nakloňovati, avšak za příčinou rozepří kurfirštův, knížat a stavuov svaté říše v to vkročených, zvláště pak partikulárního sporu mezi kurfirštem Brandenburským s městem Hamburkem, to jest se až posavad státi nikoliv nemohlo, ale nicméně JMCská již na tom bejti ráčí, aby takovým rozepřem při nejprve příštím sjezdu dokonce zpomoženo bylo a táž velice užitečná a potřebná věc k svému náležitému vyřízeni aspoň jednou přivedena bejti mohla. A když tak stavové k vyřízeni toho, co by se tu království Českého dotejkalo, podle vyměření sněmu obecního léta etc 90, to všechno soudu zemskému v moc dadi a jiné osoby na místě zemřelých zvolí a jim při tom plnomocenství od země pod pečetí zemskou vydadí, jest ta naděje, že takovým prostředkem tomu všemu snažně spomoženo bude. Co by pak dáleji v této příčině strany takové plavby naříditi za potřebné bylo, to JMCská stavuom, věrným poddaným, příležitě v obzvláštním spisu pod literou F poznamenáno podávati a toho milostivě žádati ráčí, aby oni sobě tuto věc k brzkému vyřízení a fedruňku poručenu jměli. Podle toho aby také stavové, věrní poddaní, na to pomyslili, poněvadž JMCské hodnověrné zprávy docházejí, že by v tomto království mohl vobchod a handl zase vyzdvižen a nařízen býti, že by obilí, ryby i jiné rozličné věci mnohé, jenž v mnohých místech pro veliký dostatek v špatném odbytu jsou, mohly z země z jedné strany na šifích a z druhé na vozích vyvozovány zpeněženy a tak tudy skrze JMCskú etc. a stavuov k tomu pilné přičinění vody mohly odevřeny a zařízeny býti, k čemuž JMCská některé z rad svých i jiné těch věcí povědomé osoby obrati a takovou potřebnou věc zhlídnouti, spatřiti a v další uvážení své vzíti poručiti chtíti ráčí. Proti tomu aby zase stavové v té příčině jisté osoby jmenovali, kteréžby na JMCské obeslání, spolu s jinými JMCské radami a nařízenými osobami, to všecko ve vší bedlivosti v své společné uvážení vzaly a k náležitému vyřízení fedrovati a přivésti pomohly.

Litera F.

A poněvadž jest k dokonalému jednání a zavření strany té plavby po Labi pominulého léta oe devadesátého na tom v Magdeburce držaném sjezdu při přítomnosti kurfirštuov, knížat a stavuov svaté říše, jichž se tu též dotejkalo, též také vyslaných z této koruny České, pro některé případité hyndruňky, zvláště že díl vyslaných s dostatečným plnomocenstvím opatřeni nebyli, až posavad přijíti nemohlo, avšak JMCské k položení jiného sjezdu to v moc tehdáž dáno bylo; kdež majíc JMt sobě tu věc všelijak k náležitému fedruňku milostivě poručenou, neráčil jest moci až posavad pro příčiny v prvním spisu doložené takový sjezd poručiti znovu rozepsati, než na tom býti ráčí beze všech dalších odkladův podle nejvyšší možnosti touž věc milostivě fedrovati a, jakž dotčeno, předešlou komissi zase obnoviti, nicméně také to při kurfirštích a stavích svaté říše, jichž se tu dotejče, objednati a zpuosobiti, aby vyslané své s dokonalým plnomocenstvím opatřili a k té traktací vypravili. I poněvadž pak toho potřeba ukazovati bude, aby k jednání, na místě postavení a zavření této potřebné věci a užitečného artikule, stavuov tohoto království českého vyslaní tolikéž dokonalé plnomocenství měli a je předložili, zvláště pak proto, když při té traktací a porovnání těch, jichž se tu dotejče, na tom největší podstata záležeti bude, aby proti starému zpuosobu ta nad míru vysazená mejta a cla při Labi a také vyvejšený jezy na mírný i slušný zpuosob přivedeny a obráceny byly, tak aby ti lidé, kteříž by po Labi handl svuoj provozovati chtěli, tím lépeji projeti a svuoj obchod ve všech místech tím volněji fedrovati mohli, což sobě vyslaní království tohoto vysoce ztížiti a za zastavení neb moderaci týchž cel žádati museti budou a tak summariter toho potřeba ukazovati bude, aby v tom punktu také jmenovaní z království tohoto vyslaní dostatečným plnomocenstvím opatřeni byli, pokudž by jim od těch kurfirštuov, knížat a stavuov při Labi usedlých vyslaných touž měrou, že by též v království českém takové obtížnosti byly a se nacházely, kterýmž by tolikéž spomoci se mělo, vytejkáno bylo, věděli se zachovati v té příčině, jak a kterak v tom ve všem strany často psaných cel a zjinačení těch vyvýšených jezuov v tomto království procedirovati a týmž vyslaným se v tom vyjeviti. I poněvadž před tím a dříve, nežli by se též plnomocenství a instrukcí vyslaným vydala, dotčená cla a jezy se očitě shlídnouti, spatřiti a tak tomu všemu gruntovněji vyrozuměti se musí, JMCská ráčí chtíti od osoby svý obzvláštní komisaře k tomu naříditi a jich stavuov za to milostivě žádati, aby oni k vyřízení a na místě postavení toho všeho též některé osoby nařídili a volili; a když se to vykoná, JMCská položením ihned jiného sjezdu do Magdeburku prodleti neráčí a všecko dobré a užitečné království tohoto s pilností obmejšleti, též také obšírnější informací a zprávu stavuom v této věci (pokudž by toho zapotřebí býti uznali) poručiti dáti chtíti ráčí.

Litera G.

O poddaných a znich berně odvozováni, o plavbu k Hoře odTrutnova a cla. A jakož sou se stavové na sněmích obecních léta etc. sedmdesátého devátého, osmdesátého, osmdesátého prvního a osmdesátého pátého na tom, aby po všech krajích království tohoto Českého všichni obyvatelé pořádně popsáni a v jednom každém kraji dvě obzvláštní osoby, kteréž by to s pilností vykonaly a na místě postavily, nařízeny byly, tak aby nejvyšší bernici zemští tím lepší a gruntovnější zprávu a vědomost míti, jak mnoho poddaných jeden každý z obyvateluov má a tudy tím snázeji svolené berně a pomoci zvyupomínati a dobývati mohli, jednomyslně snesli, což až posavad k svému náležitému vyřízení (o čemž by se věděti mohlo) přivedeno není: a protož JMCská stavuov, aby tento potřebný artikul pro fedruůk počtův tolikéž v své uvážení vzali a jisté vyměřeni o tom učinili, milostivě žádati ráčí.

Dále ráčí JMCská stavuom království tohoto milostivě voznamovati, že jest v Trutnovských horách na Veliký a Malý Oupavě řečených plavbu, aby se po řece dříví ku potřebě Hory Kutný dodávati mohlo, vyzdvihnouti a ji od několik let pořád s nemalým než velikým nákladem, avšak bez obzvláštního užitku (poněvadž proti přístným zápověděm JMti mnozí při řekách obývající lidé ve dne i v noci dříví pryč odvozují a ten užitek, který by JMti přicházeti měl, sobě sami přivlastňují, což veliký nedostatek při Hoře se spatřuje býti) zdržovati ráčí. I aby to, což tak od JMCské ku pohodlí a fedruňku Hory Kutný, jakožto klínotu království tohoto Českého, obmejšleno a s velikým nákladem (jakž dotčeno) až posavad zdržáno jest, v svý váze a podstatě stále a trvanlivě zuostávati mohlo, JMCská etc. k stavuom té milostivé naděje bejti ráčí, že oni tento artikul tolikéž po bedlivém uvážení na jistý míře postaviti nepominou.

A JMCská před stavy tolikéž tajiti moci neráčí, že se JMti na clech nemalá překážka od obyvateluov království tohoto děje, neb všichni téměř z dobytka, obilí, másla, sejruov a jiných k tomu podobných věcí, kteréž ven z země přes hranice prodávají, cla spravovati nechtějí, nýbrž toho všeho se osvobozeni býti praví, a k tomu ještě přespolním handléřuom, toliko aby svých věcí drážeji odbýti mohli, kundšafty a listy fedrovní dávají, z čehož mezi nimi a JMCské vejběrčími cel pomezních mnohé nevole, nesnáze pocházejí. A poněvadž JMCské generální mandáty, jak jest se vo pomezní cla JMt císař Ferdinand, pan děd JMCské nejmilejší, slavné a svaté paměti, s stavy království tohoto milostivě snésti a narovnati a potomně i do desk zemských takové porovnáni vložiti poručiti ráčil, což od JMti císaře Maximiliána, též slavné a svaté paměti, i tolikéž od nynější JMCské nejednou jest obnoveno a všem vuobec, aby se jeden každý čím spraviti věděl, v známost uvedeno bejvalo, žádného nevynímají, aniž toho, aby někdo z obyvateluov království tohoto, který by v jiných zemích zboží měl a něco ku prodeji tam z cech odvézti dáti chtěl, tím povinen býti neměl, v sobě neobsahují a nezavírají, nad to pak vejše, aby přespolní kupci a handlíři listy fedrovními toho všeho jakýmž pak koli zpuosobem osvobozeni a v tom jakých forteluov před jinými užívati měli: z těch přlčiu JMCská o stavích milostivě pochybovati neráčí, že i tuto JMCské vlastní věc podle náležitosti, aby se regaliím a duochoduom JMti žádného zkrácení nedalo, opatřiti a toho učiniti nepominou.