Roku 1591 sněmu nebylo. Nařízení císařská, dopisy úřadů a měst týkaly se ponejvíce berní a dluhů královských. Takž poroučí Rudolf II. dne 2. ledna 1591 Táborským, Budějovským a Vodňanským, aby ihned oznámili, mnoho-li k nim obilí svezeno bylo a proč překupníkům sbírku sněmem r. 1586 svolenou z obilí takového přehlídají; podobný mandát vydán do všech krajův království, aby sbírka z obilí ven vyváženého odváděna byla, a Pražanům dne 25. září nařízeno, aby zadrželá i ke každému terminu povinná sbírka vždy v čas odvedena byla. Nejvyšším berníkům sněmem voleným Vilímovi staršímu Malovcovi z Malovic a Mikulášovi z Říčan poručeno, aby dne 5. června 1591 k složení počtu z berně za rok 1582 před komisaře k přijímání počtu sněmem zvolené na Hradčanech najíti se dali; berníkům pak na rok 1591 jmenovaným nařízeno, aby dlužná sbírka přísně zvyupomínána byla. Václavovi z Říčan a Humprechtovi Černínovi z Chuděnic poručil Rudolf II. dne 25. března 1591, aby Kašparovi z Žerotína 60.000 kop míš. za prodané panství Kolínské na královském panství Chlumeckém ujistili. Dne 11. března t. r. oznámil císař Hertv. Zejdlicovi z Šenfeldu a Vilímovi Vostrovci z Kralovic, aby Václavu Jindřichovi a Jetřichovi bratřím Kustošům, dědicům Jana Kustoše z Zubřího, statek komorní, někdy ku klášteru Vilímovskému náležející a otci jich r. 1579 postoupený, jako dědičný jich statek do desk zemských vepsali. Dne 24. května t. l. učinil císař Rudolf II. milost Ferdinandovi Švihovskému, že klášter sv. Prokopa císařem Maximilianem proti odevzdání panství Dobříšského mu daný až do živobytí k volnému užívání mu odevzdává, i zapisuje mu na témže klášteře 2500 kop gr. č. Dne 7. srpna 1591 nařizuje císař komoře, aby s Chebskými v příčině půjčky vyjednávala. Účetní při dvoře císařském oznamuje dne 14. listopadu komoře dvorské, jaké jsou výdaje roční na obranu hranic Uherských a jaké zase na to důchody. České komoře dvorské podán byl 10. června 1591 z pamětní spis v příčině upravení plavby po Labi. Dne 8. července 1591 oznámeno císařským mandátem do všech krajův, že obnovuje se učiněná již zápověď v příčině najímání, zamlouvání se v cizí službu válečnou, poněvadž by dostatek lidu vojenského nebylo. Dne 10. října t. r. nařízeno obyvatelům království Českého, aby žádní příchozí z Polska a jiných morem nakažených míst do hospod a příbytkův přijímáni nebyli.

Z listin jednotlivých měst se týkajících položeno sem přiznání města Prachatic, mnoho-li posudného vybrali za čtvrtý kvartál l. 1590-91. V Kolíně zapsáno usnešení, že každý z sousedův, který by něco osobě stavu rytířského prodati chtěl, dříve v radě městské to ohlásiti má.

Rada Nového města Pražského žádala dne 18. září 1591 komoru českou, aby díl dluhu, za nějž se rukojemstvím někdy Burianovi Trčkovi z Lípy za císaře postavila, dědicům téhož platiti nemusela. Malostranští si ztěžovali, že čeleď při dvoře královském dostává za službu nebernou v zemi minci, kterouž zase při kupování stravy a jiných potřeb vydává, z čehož nemalí zmatkové pocházejí. Arcikníže Ferdinand žádal Zachariaše Geizkoflera dne 17. května t. r., aby připomenutí učinil Jiřímu z Lobkovic o doplacení kupní sumy za panství Křivoklátské. Načež oznámil Geizkofler dne 5. června, že Lobkovic pokládá si nějakou pohledávku při arciknížeti, po jejíž odražení doplatek zapraví. Více položen mezi ostatní veledůležitý list Jiřího z Lobkovic, kterýmž prosí nejmenovaného, aby dobré přátelství mezi ním a Vilímem z Rožmberka obnoviti se vynasnažil. Mezi jinými věcmi zmiňuje se, že když před císařem o sněmovních jednáních zmínka činěna byla, Lobkovic císaři připomenul, aby císař mimo jiné nejprvé pána z Rožmberka sobě získal, poněvadž na něho všichni zření mají; více zaznamenal Lobkovic, co Vilím z Rožmberka byl pověděl, že kníže z Plavna a Jiří z Lobkovic revers, který král Ferdinand po svém za krále Českého zvolení stavům království Českého byl vydal, od desk zemských kradmo vzali, králi Ferdinandovi v moc dali a jiný do desk položili, a že někteří okny dolů s paláce královského metáni býti musejí.

Konečně uveřejněna listina, kterouž nejvyšší hofmistr království Českého Jiří starší z Lobkovic, (o němž roku 1593 a 1594 na sněmu i po sněmu při soudech mnoho jednáno) zakládal jesuitskou kollej v Chomutově, kterouž na vysoké učení povýšiti chtěl. Ustanovil, aby každý z poddaných jeho mohl školy kolleje navštěvovati a kdo by titule doktorského dosáhl státi se měl z poddaného člověka úplně svobodným. Císař nadační takovou listinu potvrdil a vyhlásil, že universita v Chomutově nadána býti má všemi výsadami, jakýchž požívají podobné ústavy v Německu, ve Vlaších, Francii a Španělsku.