NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1591, 24. května. - Opis souč. v rukop. arch. česk. místod. Majestalien 1576 - 1594, fol. 261.

My Rudolf Druhý etc. Oznamujem tímto listem všem, jakož jest někdy císař Maximilian, pan otec náš nejmilejší, slavné paměti, urozenému Ferdinandovi Švihovskému z Ryzmberka a z Švihova, věrnému našemu milému, proti odevzdání panství Dobříšského se vším jeho příslušenstvím klášter svatého Prokopa nad Sázavou, též se vším jeho příslušenstvím, dáti ráčil: i prošeni sme s poníženosti od jmenovaného Ferdinanda Švihovského, abychom jemu pro služby, kderéž jest někdy otec jeho i on též někdy císaři Ferdinandovi a císaři Maximilianovi, panu dědu a panu otci našim nejmilejším, slavných pamětí, i také nám činil, na dotčeném statku kláštera svatého Prokopa někderou další milost učiniti ráčili; k jehožto ponížené prosbě nakloněni jsouce a prohlídaje k jeho i někdy otce a jiných předkuov jeho předkuom našim, slavných paměti, i nám činěným platným službám, kderéž on ještě činiti nepřestává, a aby se napotom tím snáze s manželkou a dětmi živiti mohl, protož s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím a s radou věrných našich milých, mocí královskou v Čechách tuto další milost témuž Ferdinandovi Švihovskému, dědicuom a budoucím jeho činiti a týž klášter svatého Prokopa se vším jeho příslušenstvím do živobytí jeho dávati ráčíme, tak aby téhož statku beze všelijaké překážky jako svého vlastního užívati a jej zvelebovati mohl; však co se lesuov a v nich dříví mejcení dotejče, v tom se podle reversu předešle od sebe daného zachovati má a povinnen bude. Nad to vejše také jemu Ferdinandovi Švihovskému puol třetího tisíce kop grošuov českých na tom statku klášterským svatého Prokopa zapisovati a při tom i tuto další milost činiti ráčíme, jestliže by se kde jakých vejplat na čemkoli a na jakýchžkoli statcích a užitcích, že jest k témuž klášteru prvé od starodávna k vejplatě náleželo a ještě náleží, doptal, takové vejplaty všecky jemu Ferdinandovi Švihovskému též do jeho živobytí dávati ráčíme, tak aby z týchž vejplat obsýlati a jich se dosuzovati mohl.

Tuto pak milost a dání témuž Ferdinandovi Švihovskému, dědicuom a budoucím jeho, činiti ráčíme takovým spuosobem, když by koli on Ferdinand Švihovský prostředkem smrti z tohoto světa sešel, aby zase dotčený klášter svatého Prokopa se vším jeho příslušenstvím i s tím, což by tak vyplatil, k ruce naší a králův Českých připadl, a dědicové neb budoucí jeho, komuž by o tom řádně na list náš mocný královský aneb dckami kšaftoval, jakž to dobře vedle vuole své učiniti bude moci, aby zase těch puol třetího tisíce kop groš. českých i s tím, jestliže by tak co předešle od téhož kláštera zastaveného vyplatíc jakoukoli summu za vejplatu dali a to pořadně ukázali, přijíti a toho statku nám neb budoucím našim zase postoupiti povinni byli; než dotud, dokudž by jim, dědicuom neb budoucím jeho Ferdinanda Švihovského, kdož toho statku klášterského v držení bude neb budou, summa zápisní toho puol třetího tisíce kop grošů českých a což by za vejplaty vydal, dáno a zaplaceno nebylo, není a nebude žádný ten držitel povinnen téhož statku klášterského zase postoupiti.

Avšak toto se při tom znamenitě vymiňuje, jestliže by se na gruntech často psaného kláštera jaké hory a kovy zjevily, ty my sobě, našim dědicuom a budoucím králuom Českým, se vší vrchností k mocnému vládnutí a užitku i s tím se vším, což k pavování hor náleží a potřebí jest, pozuostavovati ráčíme. A kdož by koli tento list jměl neb jmíti bude s často psaného Ferdinanda Švihovského z Ryzmberka a Švihova, dědicuov neb budoucích jeho, dobrou a svobodnou vuolí, ten má a jmíti bude touž moc i též plné právo ke všem věcem v něm položeným a zapsaným tak jako oni sami. Tomu na svědomí pečeť naši císařskou etc. k listu tomuto dali sme přivěsiti. Jenž jest dán na hradě našem Pražském v pátek po buožím na nebesa vstoupení léta etc. devadesátého prvního etc.