Císař žádal na sněmu 1. berni domovní jako r. 1588, jen že na tři léta, poněvadž za příčinou jednání s kurfiršty, knížaty a stavy Německé říše v království Českém meškati nebude; posudného šest grošů rovněž na tři léta; 2. zavedení přísného dozoru a napravení nedostatků při vybírání sbírky z prodeje všelikých věcí na zaplacení dluhů královských, poněvadž sbírka taková rok od roku vždy méně vynášela; 3. aby do komise sněmem r. 1584 zvolené strany plavby po Labi na místě zemřelých osob jiné zvoleny byly, poněvadž by takovou všem obyvatelům v království užitečnou plavbou obchod a odbyt obilí, ryb a jiných věcí, kteréž místem pro velikou hojnost téměř nic neplatily, vyzdvižen býti mohl; 4. podobně žádal císař, aby do komise v příčině vyzdvižení hor na místo zemřelých osob jiné zvoleny byly. Při příležitosti té vyzýval císař stavy, aby mezi sebou družstva utvořili, a tak nové hory, které by se ještě objevily, dolovány býti mohly. Konečně žádal císař, aby sněmem r. 1580 svolené peníze "na šorfování hor", kteréž až posud zouplna vydány nebyly, v místo náležité odvedeny a vynaloženy byly (č. 316). Nedlouho před zahájením sněmu podal uherský magnát Palffy arciknížeti Arnoštovi pamětní spis, aby mimo jiné berně v Čechách a na Moravě žádána byla na sněmu také pomoc na dostavení pevnosti Ujvaru. Komora dvorská však zrazovala, aby císař takový požadavek, jímž by berně zvýšeny byly, sněmu předkládal (č. 315).

Stavové svolili ochotné ke všem žádostem v proposicí na ně vzloženým, tak že mezi panovníkem a stavy vroucí jevila se shoda a žádný by ani tušiti nemohl, že by vážné neshody náboženské nevyřízené zůstávaly, kterýchž stavové žádostí za obnovení konsistoře jen mimochodem se dotkli. Stavové žádali císaře za obsazení některých po léta již uprázdněných míst úřednických: hofrychtéřství, purkrabství Karlštejnského, maršálka dvoru královského a za odstranění překážek při správě soudní; konečně ztěžovali si stavové do Rakušanů a Moravanů, že z vína, obilí a koní vybírají sbírku nejen od osob, kteréž s těmi věcmi obchodí, ale i od stavů když k vlastní potřebě sobě takové zboží dovážejí, a poněvadž všichni jsou poddanými jednoho pána a země jedna druhé pomáhati má, žádali, aby starý zvyk zachováván byl (č. 326).

Usnešením sněmovním svolena císaři pro obranu pohraničních míst v Uhřích proti Turku berně domovní na tři léta jako roku 1588; Pražané a města královská dali místo podomovní berně hotovou sumu 12.500 kop gr. č. S Chebskými měl císař o pomoc dáti vyjednávati; o Loketské dána moc soudcům zemským, aby v privileje jich, kterýmiž až posavad v příčině placení berní se vymlouvali, nahlídli a právním rozeznáním věc tu na místě postavili. Kladští měli berní jako předešle odvozoval, I posudné bylo touže měrou svoleno jako roku 1588 na tři léta, čtyři groše byly určeny na pomoc vychování dvoru královského a dva groše na splavování ourokův i jistin dlužných obyvatelům království Českého.

V příčině ztížnosti, že sbírka z prodávaných věcí na splacení dluhů královských rok od roku vždy méně vynáší, učiněna různá opatření, aby všeliké nedostatky odstraněny byly. O ztížnosti stavův do arciknížetství Rakouského a markrabství Moravského, že z obilí, vína, koňův, kteréž k potřebám svým kupují, sbírku odváděti musí, ujednáno, že císařem na nejblíže příštích sněmích v Rakousích a na Moravě věc taková opatřena bude, aby stavové království Českého neměli co sobě ztěžovati.

O plavbě po Labi a o vyzdvižení hor učiněna usnešení vedle předložení královského. V příčině hotovosti dali stavové nejvyšším úředníkům a soudcům zemským plnou moc, aby na místě postaveno býti mohlo jednání o defensí nebo hotovosti zemské, o erbanuňcích a aby kurfirštu Saskému povoleno bylo od pánů Šumburkův klášter Grynewald koupiti a pod léno jej držeti. Více usnesli se stavové, aby žádná žádost v kanceláři císařské a při jiných úřadech přijímána nebyla, v kteréž by ten, kdož k takové suplikací radil nebo ji spisoval, vedle podavatele podepsán nebyl, poněvadž takoví písaři nešetrně se dotýkali nejvyšších úředníků zemských i jiných poctivých a dobře zachovalých osob. Konečně dali stavové povolení císaři k směně některých gruntů na statcích královských. Císař slíbil ještě stavům, že před uplynutím tří let svolá sněm, na kterémž by artikule obecních záležitostí projednány býti mohly. Další jednání stavův, kteráž však do usnešení sněmovního pojata nebyla, týkala, se udělení inkolátu Janovi Bedřichovi a Hanuši Adamovi Hoffmanům z Grynpihlu, Alfonsovi hraběti Montecuculimu, Jeronymovi z Caprinu, životnímu lékaři císaře Rudolfa II. Bartolom. Quarinonovi, Hektorovi Weisovi z Miflinku, Kundrátovi Mayerovi z Poksdorfu a doktoru lékařství Maxm. Stromerovi. Mimo to přijalo rytířstvo do stavu svého Václava Lavína z Ottenfeldu, Krištofa Jiříka, Jana Matouše a Arnošta bratří vlastní Seyfrty z Seyfenova, Kundrata Meyera z Poksdorfu, Bartoloměje z Flisnpachu a Jana mladšího Peclinovského z Peclinovce. Zvláštní a povšimnutí hodná věc jest, že Konr. Meyer z Poksdorfu byl dne 5. března do stavu rytířského a dne 8. t. m. za obyvatele království Českého přijat. Domnívati totiž mohl by se každý, že když cizozemec do stavu rytířského přijat byl, již takovým přijetím inkolátu nabývá, anebo že již před tím jej nabyl.

Bernictví, tudíž nejdůležitější části sněmovních jednání, dotýkají se některé listiny zde položené a sice buď součtu ungeltu v Praze i městech královských, výkazu důchodův posudného, (č. 361, 362, 363) poznamenání nedostatků při sbírce na splacení dluhů královských a odpovědi měst královských co by při sbírce v lepší řád uvedeno býti mělo. Někteří vymlouvali se, že žita nebo jiného obilí neprodávají, nýbrž na mouku melou, o mouky pak že v sněmovním snešení zmínky není; jiní zase při prodeji vlny omlouvali se, že ji toliko v dluhu věřitelům odbyli a ne prodávali, tudíž že sbírkou nejsou povinni, mnozí zase odsvědčovati se chtěli pro škody od ohně, povodně, krupobití, a co prodávali, ač se jim škoda na tom nestala, z toho sbírky dáti nechtěli. Písečtí žádali za vysvětlení, když vinaři z Rakous a Moravy vína na prodej přivážejí, také-li sbírkou povinni jsou čili toliko obyvatelé království. Klatovští oznamovali, že obchodníci s mléčným, kteréž od okolních lidí skupovali a do Augspurku posílali, sbírku platiti se zdráhali, poněvadž to prý se neprodává, nýbrž jen za peníze tam se posílá. Poličtí se tázali, měla-li by také sbírka dávána býti z vín těch, kteráž již před svolením sbírky do sklepův byla složena a nyní prodávána bývají. Domažličtí oznamovali, že lidé cizopanští, kteří věci rozličné na trh do města přivážejí, sbírku platiti se zdráhají, poněvadž prý doma pánům svým ji odvozují, Stříbrští zprávu dávali, že rychtář císařský z hedbávných a krámských věci sbírku dávati se zbraňuje. Purkmistr a rada z Kašperských hor oznamovali, že když od soumarův z toho, což ven z země přes meze království vynesou, sbírku svolenou žádali, tím že je hned od sebe odehnali a k městu Prachaticům a k Winterberku že jsou se obrátili, a protož aby mejto dědičné a ungelt nehynul, že museli jim sbírku prominouti.

V souvislosti se sněmovními usnešeními jest instrukce (č. 355), kterouž dal císař Rudolf svým komisařům k jednání s vyslanci některých knížat Německých v příčině upravení plavby po Labi a zvláště aby plavba osvobozena byla ode všech překážek, kteréž se jí dály vybíráním cla a předkupným právem některých měst na Labi. Podobně souvisí s jednáním sněmovním přípis správce zemského v Horních Lužicích pána z Šlejnic, kterýmž sděluje císaři, že vedle přání jeho stavové Horno-Lužičtí voliti budou vyslance, kteříž by jednání v příčině hotovosti zemské nebo defensí v Praze ukončili. A skutečně oznamoval výbor stavovský správci zemskému Horno-Lužickému dne 1. srpna, že vyslance své do Prahy vypraví, o čemž také Šlejnic (č. 351) císaře spravil.

I roku 1590 předkládala konsistoř pod obojí své ztížné žaloby bez přestání. "Na zkázu, záhubu i lehkost království přední osoby v městech Pražských z náboženství starobylého pod obojí způsobou vystoupily a do sekty bratří Boleslavských se daly, je v domích svých přechovávají, lid při náboženství rozpakují, v houfech velikých nočně i ve dne své schůzky do domů činí, po domích svá posluhování mívají, křtí i oddávají, tak že v kostelích pod obojích málo lidu bývá, ano mnozí prázdní zůstávají. A když takové věci svůj průchod měly, proti pánu svému králi Ferdinandovi se pozdvihli a s několika tisíci lidu z Moravy kurfirštovi Saskému na pomoc táhli. A poněvadž z takových sekt jen války, mordové, krveprolití, drahoty a království k spuštění a snížení přicházelo, protož aby císař takové sekty jedovaté, duším i královstvím škodlivé přetrhl, vykořenil a nad jednotou církve, nad konsistoří pod obojí ochrannou ruku držel". Udavačská žaloba konsistoře pod obojí (č. 306) o činění pomoci Bratřími českými kurfirštovi Saskému nesrovnává se s pravdou historickou. V jiném opět žalozpěvu ztěžuje si na Pražany, že právo duchovní si osobují a služeb božích i řádů starobylých zanedbávají. Proti opatovi Slovanskému Matoušovi Benešovskému obnovila konsistoř své stesky, že kněží svádí, aby se ženili, a kteříž konsistoře se strhli, do kláštera k službám božím připouští a tudíž pohoršení veliká působí. Opětovala ztížnost svou do Berounských, Nymburských, Sušických a Domažlických, že přes všechny příkazy a zákazy kněze neřádné u sebe přechovávají. Vedle císaře zaneprázdňovala konsistoř i nejvyšší úředníky zemské svými žalobami. Takž prosebně žádala nejvyššího hofmistra království Českého Jiřího st. z Lobkovic za pomoc proti Kutnohorským, Chrudimským, Žateckým, Lounským a Vysokomýtským, kteříž vedle nařízení císařských, aby konsistoří se spravovali, se nezachovávali; mimo to žádala, aby jí fary na panstvích Pardubském, Brandýském a Chlumeckém opět k správě podány byly, poněvadž k správě konsistoře od starodávna náležely a arcibiskup, jenž je sobě na císaři vyžádal, ani toho způsobiti nemohl, aby kněží při mši svaté elevací dělali. A takž konsistoř bez přestání opakovala nebo nové předkládala ztížnosti a žaloby. Pražané a města královská prosila zase nejvyšší úředníky a soudce zemské za přímluvu k císaři, aby žákovstvo pod obojí na kněžstvo svěceno bylo, poněvadž pro nedostatek kněžstva kostelové i lidé bez služeb božích opuštěni zůstávají, konsistoř pod obojí aby obnovena a v lepší řád uvedena byla, kněží pak z měst, s nimiž obec spokojena jest, od konsistoře aby vyzdvihováni nebyli a tak dítky bez křtu svatého mříti nemusely. Ze všech takových dokladů viděti, že poměry strany pod obojí byly v některém ohledu velmi neutěšené, o čemž také svědectví podává rozšířená pověst na konci roku 1590, že by v svátky vánoční do jistých kostelův útok, vpád učiněn býti měl a lidé víry pod obojí vyhlazeni, vytlučeni býti měli. Takové bouřlivé hojně roztrušované řeči musel císař Rudolf mandátem ze dne 14. prosince 1590 konejšiti, že od katolíků na to nikdá ani pomýšleno nebylo, a protož aby těm nevážným řečem věřeno nebylo, roztrušovatelé pak vězením aby trestáni byli.

Jiné zde položené listiny týkají se berních i jiných veřejných záležitostí. Takž oznamuje městská rada Nového Bydžova komoře české dne 23. července 1590, že berni domovní nejvyšším berníkům na hrad Pražský a nikoli Pražanům Staroměstským odvádějí; města pak Žatec a Most (č. 348, 349) současně podávají zprávu, že vedle usnešení sněmovního berní Pražanům odvedli: Listem ze dne 19. ledna t. r. nařizuje císař berníkům, aby 37.000 tolarů, kteréž z berně domovní na splacení dluhů královských vypůjčeny byly, zase z třetího dílu sbírky zemské a ze dvou grošů posudného zaplaceny byly. Listem odevřeným ze dne 24, listopadu nařizuje císař hejtmanům krajským, aby zhoubcové zemští, loupežníci, povaleči i jiní zlí lidé jímáni a trestáni byli. Listinou ze dne 21. července t. r. schvaluje císař smlouvu učiněnou s nejvyšším mincmistrem Karlem z Bibersteina, vedle kteréž na Horách Kutných dobyté rudy roztaveny a polovice čistého užitku 21.592 tolarů do císařské pokladny odváděna býti má. Listem ze dne 15. března podává arcikníže Matláš arciknížeti Arnoštovi zprávu o návrhu, aby mladí šlechticové z Čech a Moravy užíváni byli na ochranu báňských hranic v Uhřích. Důležitá jest instrukce císaře Rudolfa II. daná Janovi Kaprovi z Kaprštejna, perkmistru hor viničných, (č. 356) jak se při úřadu svém v městech Pražských i jiných chovati má.