NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1590, 14. prosince, - Ruk. souč. v arch. města Prahy č. 1080.

Rudolf Druhý etc. Urozeným, statečným, slovutným, poctivým a opatrným pánům, rytířům, vladykám a Pražanuom i jiným všem, kteříž v městech našich Pražských obchody své nají, věrným našim milým, milost naši císařskou a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí! Milostivě vás tejna činiti neráčíme, že nás jisté zprávy docházejí, kterak by se od některých lehkomyslných osob mezi lid obecní v městech těchto Pražských nevážné a z pouhé nešlechetnosti vymyšlené řeči, jako by na stranu pod obojí způsobou přijímajících v svátky tyto nastávající narození Krista pána, anebo v jiný k tomu příležitější čas, do jistých kostelův outok neboližto vpád učiněn a tudy následovníci dotčeného náboženství vyhlazení a vytlučení býti měli, vtrušovaly a to zhusta vůbec se rozprávělo a proskakovalo; kteréžto řeči a rozprávky nám, jakožto křesťanské a spravedlivé vrchnosti, netoliko proto, že naskrz a zprosta dokonce od lidi nešlechetných (pokoj a obecné dobré v nenávisti majících) proti jistému a přísnému zřízení zemského vyměření a těžké zápovědi křivě a nestydatě smyšleny jsou, nýbrž také i za tou příčinou, že by mnozí, zvláště pak milovníci věcí nových takovým nedůvodným řečem (ježto jest na to od strany pod jednou přijímajících, poručivše my se na všecko s pilnosti a dostatečně vyptati, nikdá ani myšleno nebylo, nerci-li pak aby to obmýšleno bylo) snadně uvěřiti a skrze to něco nebezpečného a škodlivého (čehož pán Buoh uchovati rač) pojíti a zběhnouti se mohlo, nemohou než velice obtížné a do týchž nevážných osob to lítostivé býti, neb sme z daru a milosti pána Boha všemohoucího po tato všecka léta kralovaní a panování našeho nejvíc to na péči jmíti a všelijak milostivé a otcovsky obmejšleti ráčili, aby stavové a obyvatelé království tohoto Českého a tak strana pod jednou a pod obojí přijímající, jakožto věrní poddaní naši milí, v upřímné lásce, pokoji, svornosti a dobrém srozumění vždycky a každého času zuostávali a pod ochranou naší císařskou, krále a pána křesťanského, jeden každý obchodu a živnosti své pokojně a náležitě vyhledávati mohl. A protož neráčili sme chtíti pominouti nežli z uznalé a důležité potřeby vám všem i jednomu každému tímto našim císařským otevřeným listem to v známost uvésti, milostivě poroučejíce, abyste dotčeným neváženým, všetečným a lehkomyslným řečem (k nižádné dobré věci než toliko k roztržitosti a nepokoji se vztahujícím) při sobě místa nedávali, víry k nim nepřikládali, nýbrž beze všeho ostrachu náboženství svého sub utraque (tak jakž od starodávna bývalo) vyhledávali a v povolání svém také pokojně živi byli. Obzvláštně pak rychtářům našim, purkmistrům a konšelům z počátku psaných měst našich Pražských přísně přikazovati a tomu konečně a jistotně chtíti ráčíme, aby se vší bedlivostí po autořích nebo vtrušitelích mnoho dotčených křivých řeči pilně se ptáti dali a pokudž nejvejš možné, je do vězení připravili, též také všelijak skutečně toho šetřili i o tom dostatečné nařízení učinili, aby po dnešní den víceji nižádný takových a těm nápodobných nevážných a nedůvodných řečí mezi lidi nevtrušoval, neb, pokudž by se kdo čeho takového proti této konečné zápovědi naší z oumysla a z všetečnosti dopustiti směl a v tom seznán byl, toho každého bychom náležitě ztrestati poručiti ráčili. Jináče nikoliv nečiníce. A na tom na všem jistou a milostivou vuoli naši císařskou naplníte. Dán na hradě našem Pražském v pátek po sv. Lucii léta etc. LXXXX°.