NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1590, 3. záři. - Opis souč. v arch. města Prahy.

Rudolf etc. Instrukcí slovutnému Janovi Kaprovi z Kaprštejna, perkmistru našemu hor viničných, jak se s konšely jemu od nás přidanými při zpravování a zřízení ouřadův jich při městech Pražských, i také při jiných městech, kdež vinice jsou a se rozdělávají, z nichž nám, dědicům a budoucím našim, králům Českým, perkrecht do komory naší království Českého náleží, zachovati jmají.

Artikul 1. Nejprvé mají týž perkmistr náš s konšely svými ovšem, jakž. tato instrukcí naše a práva perkmistrská ukazují, tento perkmistrský úřad, k kderémuž jsou od nás ustanoveni, věrně a právě vésti, v něm zlé tupiti, dobré velebiti, věrnost a tejnost zachovati, chudému i bohatému vejnosy a nálezy spravedlivé činiti, řád a právo, tak jakž vedle chvalitebných obyčejův ustanoveno jest a privilegia od nás Pražanům na dotčené vinice anebo jiným městům daná ukazují, zachovati a lidem k spravedlnostem jich beze všech poct a daruov dopomáhati, a coby koli a v čem koli naše a dědicův našich dobré a užitečné bejti poznali, anebo o tom předzvěděli, nic toho tajiti před námi nemají, tak jakž přísaha jim z poručení našeho obzvláštně na to vydaná to šíře v sobě obsahuje a zavírá.

2. A poněvadž jsme městům našim Pražským a jiným někderým městům, jakožto komoře naší, na jich ponížené prosby privilegia a výsady na rozdělaní a rozšíření vinic v království našem Českém pro jich a jiných poddaných našich živnosti z milosti své královské zase dáti, navrátiti a znovu propůjčiti ráčili, však nám při tom a dědicům našim v moci své královské zůstavujíce, abychom perkmejstra nynějšího i budoucího sami saditi a ustanoviti a to vše při tom, cožbykoli k dobrému řádu a chvalitebným obyčejům mezi poddanými našimi sloužilo, zříditi mohli, což i nám, jakožto králi Českému, spravedlivě učiniti náleží.

3. Protož on perkmejstr náš, nynější a budoucí, soud a právo své aby držel s konšely jemu přidanými tu, kdež bychom jemu místo ukázati ráčili, pilnost při tom maje, jakž napřed dotčeno jest. A kdož by koli z přistupujících ku právu o spravedlnosti a grunty viničné i o jiné věci a pře, k témuž úřadu náležité, na vejpovědi a nálezu perkmejstra našeho a konšelův jeho přestati nechtěl, tu jeden každý z těch aby se mohl na osobu naši královskou a v nepřítomnosti naší na osoby a raddy naše k appellacím zřízené a ustanovené, nedada dvěma nedělům projíti, odvolati, a odvolávající, když by o grunty viničné činiti měl, jednu kopu grošův k úřadu perkmistrskému složiti má, a o dluhy nebo o vína toliko půl kopy grošův českých. A při takovém odvolání on perkmistr s konšely svými k stranám se zachovati mají, jakž vejpověď naše o appelacích ukazuje.

4. Jestliže by se při knihách a zápisech gruntovních viničných jaká pokuta našla, buď že by někdo grunty duchovní za dědičné sobě kladli neb prodávali, takové věci před nás, neb na místě našem do komory naší české podávati a oznamovati se mají.

5. Jakož také v registřích královských krále Vladislava ouzkých červených aksamitových léta božího tisícého čtyřstého devadesátého sedmého ve čtvrtek po sv. Prokopu [5. července] tento nížepsaný rozkaz slovo od slova takto zapsaný se nachází: "O vinice a úřad perkmistrů takto JMt rozkazuje, aby perkmistrovi v jeho ouřad žádný nesahal, a ten aby na Starém městě i na Novém i jinde všudy vedle vejsad svých aby napravoval a řídil beze vší překážky všech lidí a újmy na jeho právu a vejsadě aby se mu od žádného nedálo. Pakli by ji kdo činiti chtěl, že JMt přikazuje purkmistrům a konšelům Staroměstským i Novoměstským, aby mu proti tomu byli radni a pomocni, a perkmejstr má bez meškání kázati volati, aby všickni se před nim seznali, a to aby sepsáno bylo perkmistrem, co kdo drží na kderé vinici strychův, a to sepsání aby se stalo do sv. Václava pod ztracením své vinice od každého, kdož by se neseznal. A jakž vína sebrána budou, perkmejstr má rozkázati všeckny vinice změřiti konečně do sv. Martina, a kdež by se koli tak nenašlo vedle sepsání prvnějšího, ten aby svou vinici ztratil bez milosti; a jistoty všeckny aby sobě kladli do kněh perkmistrových a zapisovali, i všeckny trhy viničné a jinde nikdyž. Stalo se ve čtvrtek po sv. Prokopu 1497."

6. I poněvadž toho zprávu jmíti ráčíme, že takovej rozkaz s strany pořádného popisování a změření všech vinic ještě nikdá k celému a dokonalému vyřízení přiveden není, za kderoužto příčinou také až posavad pořádný urbář všech vinic, podle kderéhožby se počtové perkmistrovi bezpečně přijímati mohli, udělán býti nemohl, z čehož v tak prodloužených letech předešlým králům Českým i nám nemalá ujma na perkrechtu přišla: i nechtějíce my tomu, aby předešlých králův rozkazové zlehčeni, a ty věci na tak znamenitou ujmu naší dáleji v takovém nepořadu pozůstávati měly, protož přikazujem perkmistru našemu a konšelům od nás ustanoveným a jemu přidanejm, aby hned bez prodléváni tak se vedle téhož rozkazu krále Vladislava a toho poručení našeho zachovali, a všeckny vinice na jedné každé hoře obzvláštně, počnouce od toho konce, kde se jich více přidělati nemůže, pořadně, jakž která nejblíže od sebe leží, kdo na ten čas co drží, poznamenali a k jedné každé vinici jistou a náležitou numeru pro budoucí snadší vyhledání udělali. A jakž to na jedné hoře na místě dostaví, mají neprodlévajíc přípis toho všeho, co se kde na té hoře našlo, do komory naší císařské podati, a jinou horu na ten způsob před sebe vzíti a po vyřízení a popsáni jedné každé hory ihned přípis toho, neočekávajíc na to, až by se vším hotovi byli, do komory naší odeslati.

7. A jakž i o tom zprávu míti ráčíme, že ještě mnozí vinic svých starých i vnově rozdělaných až posavad při úřadě peckmistrským zapsaných nemají, a tak v té nevědomosti perkrechty mimo náležitost nám. zadržují: protož perkmejstr náš s konšely svýni přidanými na to pilně i pozor míti má, kteréž by koli vinice do týchž kněh perkmistrských vepsány nebyly, aby se tam vepsaly, a numery ty, kteréž v urbáři položeny jsou, k nim připsány byly.

8. A poněvadž prodaji, odkazy, rozdíly; směnami i jinak časté proměny na horách viničných bejvají, protož pro vyvarování všelijakých spletkův v knihách úřadních tento řád při tom ustanovovati ráčíme, že budoucně v každém zpisu specifikováno a dostaveno býti jmá, kdo od koho a na kderých horách co a zač a na jaké placení kupuje, a, pod jakou numerou táž vinice prvé do urbáře vešla. A jestli by se přitrefilo, že by kdo podle svého co více vinic v hromadu skoupil, tehdy ty všecky numery, pod kterými ty vinice jednou v urbáři sepsány byly, v tom zápisu zejména a rozdílně, bez vypouštění které z nich, dotknuty býti jmají. Týmž způsobem také, jestli by kderá vinice na více dílův rozdělena, nemá za tou příčinou více numer připsáno, ale při té prvnější numeře u těch všech dílův zůstaveno býti.

9. A kdež také pochybnosti není, že po časech čím dále vždy více vinic rozděláno bude: i pokudž se takové vnově rozdělané vinice prvnějších starých vinic na kderé hoře dotejkati budou, ty aby pod další numery pod rubrikou též hory v urbáři připsány byly.

10. Pakli by takové vinice v dalších položeních vnově rozdělány byly, to perkmistr s konšely svými s pilností spatřiti, novou rubriku té hory neb téhož místa v urbáři založiti a takové vnově rozdělané vinice, počnouce od konce, pod nové a obzvláštní numery zapisovati dáti, a to při tom tak opatřiti má, aby z urbáře na každej čas bez omylu vyhledáno býti mohlo, na kderých horách vinice rozdělány jsou, co na jedné hoře rozdělaných kusův jest a co jedna každá vinice míry drží.

11. Týmž způsobem se také perkmistr náš v popisování zahrad, chmelnic, rolí a luk, z kderýchž nám úrok vychází, zachovati a to při tom tak opatřiti má, aby ta všeckna místa při konci urbáře viničného pod obzvláštní rubriky a numery poznamenána byla s doložením, co kdo z kderého místa platí.

12. Jestli by kdo také na kderé hoře od předešlých králův Českých, anebo od nás, vinici od perkrechtu osvobozenou měl, ta vinice nicméně v pořádku, kdež přináleží, pod náležitou numerou uvedena a i v urbář zapsána býti má, s tím při tom doložením, jak a kdy osvobozena jest.

13. Dáleji pak, jakž i o tom zprávu jmíti ráčíme, že mnozí perkrechtu nám dávati se zbraňují, pravíce, že mají vinice osvobozené, ježto obdarování na to předešlým perkmistrům ještě nikda jsou nepředložili: protož ti všickni taková obdarování svá ihned perkmistru našemu a konšelům k němu nařízeným ukázati a předložiti mají; uzná-li se to, že kteří téhož perkrechtu pořádně osvobozeni jsou, ti toho uživou, kdeří by pak nic pořádného neukázali, ti tím perkrechtem povinni býti mají, a co tak perkmistr náš při tom vyhledá, to radám našim komory české bez meškání v známost uvésti mají.

14. Z těch pak všech vinic, kderéžby, jak se svrchu píše, od perkrechtu pořádně osvobozeny nebyly, má nám perkrecht náš podle vejsady císaře Karla, slavné paměti, jíž datum léta božího 1358 první pátek před masopustní nedělí, též i jistých nařízení předešlých králův Českých vedle počtu strychův vycházeti, tak aby z každého strychu, kterýž by šestnácte prutuov na dýl, osmi prutuov na šíř, počítajíce do prutu osm loket pražských, držel, osm pinet vína míry pražské dáváno bylo, za kterážto vína na tento čas za každý žejdlík tři peníze bílá do další milostivý vůle a poručení našeho, jakž obzvláštní mandát náš léta etc. 88 vyšlej to šíř ukazuje, dáváno a vybíráno býti má.

15. A jestli by kdo hned po sebráni ve dvou nedělích pořád zběhlých toho perkrechtu nám náležitého perkmistru našemu zouplna nespravil a od sebe neodvedl, dalších odtahův aneb jakejchkoliv obmyslův jiných v tom užívati chtěl, ten aby tejž perkrecht dvojnásobně dáti musel a k tomu vedle uznání skutečně strestán byl.

16. Strany pak činění počtuov z perkrechtuov přijatých, jiných pokutních věcí a všelijakých odoumrtí na nás, jakožto krále Českého, připadlých, to jmíti chtíti ráčíme, aby perkmistr náš vždyckny počet svuoj při skonání roku, totiž posledního dne Decembris, zavíral a nejdéle ve čtyrech nedělích potom pořád zběhlých se všemi approbacími do puchhalterie komory naší české podle pořádného od něho podepsaného inventáře skládal, a proti tomu téhož inventáře přípis od puchhaltera našeho českého podepsanej k sobě přijal, na němž actum, kdy a kderého dne ten počet složen jest, pro budoucí paměť při konci týchž inventářuov poznamenán a dostaven býti jmá.

17. Počtové pak aby tím spěšněji, snázeji a bezpečněji přijímáni bejti mohli, protož perkmistr náš v rejstřích svých při každém příjmu světle a vejslovně dokládati má, od koho, kdy, kderého léta a dne, z kderé vinice a pod jakou numerou co k sobě přijal, tak aby s strany vyhledání jména, hory, místa, míry a platu času bezpotřebně tráviti a v počtech se meškati potřebí nebylo.

18. A poněvadž reštantové zadržalých perkrechtův proto ještě nikdá v pořádný popis uvedení a tak ani zouplna zvyupomínáni býti nemohli, že pořádných rejster urburních nebylo, za kderoužto příčinou nemalá summa týchž perkrechtních reštantuov nezaplacených až posavad mezi lidmi se škodou naší zůstává, protož to tak nařizovati ráčíme: což jest koliv někdy Jan Ornius, předešlý perkmistr náš, týchž reštantův nezaplacených vyhledal a do puchhalterie komory naší české podal, že takové poznamenáni nynějšímu perkmistru našemu v brzkém času podáno býti má, kderémuž poroučeti ráčíme, aby netoliko ty a takové reštanty, což nejspíše možná, zvyupomínal, ale i jiné, kteříž v tom poznamenání nestojí a v žádnej popis snad ještě nikdá nepřišli, se vší bedlivostí vyhledati a k zaplacení přivésti hleděl, a cožkoli týchž reštantuov kdy kderého času přijme, ty aby pod obzvláštní rubriku sepsané při počtech svých skládal, tak aby noví příjmové s tejmiž reštanty v hromadu vybráni nebyli, a aby mezi perkmejstrem a nákladníky o spravení perkrechtův nových aneboližto reštantův starých budoucně omluv nebylo; protož perkmistr náš jednomu každému, co kdy kderého času jakého platu od koho přijme, na to kvitanci s podpisem ruky své dáti jmá.

19. A poněvadž i to se nachází, že proto tak mnoho nespravených perkrechtův po ta léta za lidmi zůstalo, že předešlí perkmejstři naši lidem při prodajích a zápisích neoznamovali, což z té kderé vinice perkrechtův zadržáno bylo: protož perkmejstru našemu poroučeti ráčíme, aby budoucně hned při zápisu to, co kdo perkrechtu zadržal, vyhledal, a takový perkrecht ihned tu z závdavku k ruce naší vyzdvihl a žádnému zápisu nedopustil, leč perkrecht náš docela a zouplna spraven a zaplacen bude. Nebo jestli by perkmistr náš nepilností svou netoliko při vybírání perkrechtův za ouřadu jeho vzešlých, ale i při vyhledáváni a vyupomínání starejch reštantův co sjíti dal, toho všeho bychom slušně při něm hledati a na něm postihati musili. Avšak té naděje býti neráčíme, aby zoumyslně k tomu čemu přijíti dopustiti jměl.

20. A majíce i o tom zprávu, že při knihách úřadních mnozí a velicí nedostatkové se nacházejí, takže někderé knihy trhův a zápisův, též knihy akt právních a vejpovědí, tolikéž konfirmaci a reformací vrchního práva, jakž náleží, svázany ani ingrossovány nejsou, item, knih vejchozí že se dosti málo nachází a kněh depositionis že až dosavad hned žádných založeno a držáno nebylo: i poněvadž nám na pořádný registratuře nemálo záleží, protož perkmistru našemu poroučeti ráčíme, aby ihned od začátku úřadu svého pořádný knihy, nový k výš psaným potřebám i k jiným, kteréžkoliv k úřadu jeho náležejí, založiti a, jakž náleží, svázati dal a nad tím tak ruku držel, aby jedna každá věc do týchž knih, kdež náleží, bez meškání vznešena a vingrossována byla. Nicméně i k tomu se přičiniti jmá, aby výš psaní nedostatkové za prvnějších perkmistrův našich zašli bez dalšího odkladu k náležité nápravě přivedeni byli.

21. A aby lidé strany deposici sobě co ztěžovati neměli, protož dobře opatřená truhlice se dvěma klíči k tomu způsobena býti jmá, od níž perkmistr náš klíč jeden a písař ouřadní druhý míti mají, a co se koliv kdy od koho a za jakou příčinou do též truhlice složí, neb odtud zase vyzdvihne, do obzvláštní k tomu připravené knihy srozumitedlně položeno a vepsáno býti jmá.

22. Dáleji pak chtějíce my i tomu, aby všickni lidé, kdeříž před úřadem našim perkmistrským činiti jmají, jednostejně, jak bohatí tak chudí, v spravedlnostech jich opatřeni byli, protož perkmistr náš nemá na překážku dáti na strany volati, nežli na pořad, tak aby ti, kteříž prvé ku právu přistoupili, toho také užiti mohli, a takovým nepořádným na strany voláním aby nižádnému v spravedlnosti jeho ublíženo nebylo.

23. Nicméně perkmistr náš i konšelův našich jemu přidaných po pořádku v přímluvách jich volně vyslyšeti a naposledy přímluvu svou učiniti má; a na čem se koliv po bedlivém a dostatečném uvážení větší počet snese, na tom perkmistr náš má zavříti a teprva písaři ouřadnímu vejpověď poručiti psáti.

24. Dále pak perkmistr náš v úřadu svém strany cizích vín do měst Pražských nečasného vezení a šenkování i v jiných artikulích tak se chovati jmá, jakž vejsady císaře Karla Čtvrtého a krále Vladislava majestát a rozkaz, též vejpověď za krále Ferdinanda, pana děda našeho, o to učiněná to v sobě ukazuje.

25. Co se pak branných u všech tří měst Pražských, též na Hradčanech a na Vyšehradě, a kudyž koliv vína do měst Pražských se vezou, dotýče, má perkmistr náš při týchž branách se vší pilností a bedlivostí to tak naříditi: kdož by koliv a jakáž koliv vína cizí, krom Pražských, do kderého města Pražského, neboližto na Hradčany, Oujezd neb Vyšehrad, uvésti chtěli, aby nižádnému bez vědomí a dovolení perkmejstra našeho toho dopuštěno nebylo, a aby také na každý čas vědomost bejti mohla, jaká kdo hodná nebo nehodná vína do měst Pražských uvésti míní. Protož perkmistr náš ta všeckna cizí vína prvé s konšely svými v branách koštovati a to při tom tak opatrovati mají, aby lidem uvozováním nehodných vín anebo dalším plundrováním vín dobrých příčina k nezdraví dávána nebyla.

26. Pakli by kderý branný kdy z toho vystoupil a o takových vínech cizích a zapověděných, buď ve dne aneb v noci přivezených, pod jakýmižkoli obmysly perkmistru neoznámil a z darův komu tejně propouštěl, ten branný má podle uvážení našeho aneb rad komory naší trestán býti; a kdož by přes to postižen byl, že vína uherská aneb jiná i domácí brynduje [sic] a opravuje, a při tom, jak jsou zrostla a přivezena, nezachová, ten aneb ti nám taková vína beze všeho prostředku propadnouti mají; neb tomu konečně chceme, aby lidé na takových bryndovaných víních nezdraví svého za své peníze sobě nekupovali.

27. Co se pak také sazení anebo obnovení konšelův a téhož obnovení ouřadu perkmistrského opatření dotýče, poněvadž nemalé věci před týž úřad a soud přicházejí, aby všem poddaným našim měst Pražských i jiným lidem v spravedlnostech jich spěšněji konce učiněny býti mohly, takto o tom rozkazovati ráčíme: aby perkmistr nynější i budoucí ze všech tři měst Pražských šestnácte osob nám aneb zřízeným radám komory naší české každého roku sepsaných podával a my aneb oni z nich osm osob vybírati a témuž perkmistru za konšely usaditi mají.

28. Také osoba hodná za písaře úřadního m, volena bejti, a posel neb komorník, kderýž lidi obsílá, a ti všickni mají nám a dědicům našim přísahou zavázáni bejti, a na soudu třikrát do týhodne, v pondělí, ve středu a v pátek, sedati; pakli by toho potřeba kázala, tehdy celý tejden, a lidem bez prodlívání k spravedlnostem jich dopomáhati. Pakli by kderý cizozemec aneb hostinský člověk hostinského práva žádal, tomu má též osazeno býti na žádost jeho a do třetího dne se vykonati; a od takového hostinského osazením, dáno býti k ouřadu 30 gr. č.

29. Poněvadž od starodávna vždyckny zde i jinde tak se jest zachovávalo a všudy se pod tento čas ještě zachovává, aby vína všelijaká bez ohledáni, koštování a posazení od nižádného žádným obyčejem šenkována nebyla, jakož bejti nemají: i pro obecné všech poddaných našich v království našem Českém dobré a lidi z jiných zemí, kteříž k této stolici naší přijíždějí, a z hodných příčin moci královskou v Čechách a jako král Český rozkazovati ráčíme, aby kdo víno přespolní a cizí načíti chce, vezma půl pinty, nejprv k perkmistru našemu a konšelům jeho jemu přidaným a od nás k tomu zvoleným v čas a místo od nich k tomu uložené N. přijíti má a toho vína koštovati dáti, a oni takové víno koštujíce, ohledajíce, mají je vedle svých přísah spravedlivě posaditi a na sudu připsati dáti, po čem to víno sazeno jest a špunt v témž sudě zapečetiti. A tak má to vino a ne vejše šenkováno býti. Pakli by kdo víno přespolní a cizí kderékoli bez sazení dával, aneb dráže, nežli sazeno bude, šenkoval, to vino má perkmistrem vzato a tu obráceno býti, kdež my anebo rady naše komory české rozkáží. Také jestliže by to víno posazené změněno neb splundrováno bylo, a to se v skutku poznalo, ten hospodář neb šenkýř má podle uvážení trestán býti a to vino chudým do špitálu dáno buď. Pakli by zplundrováno a zkaženo bylo, jako se toho mnoho, jakž zpraveni býti ráčíme, přihází, a koupiti se nehodilo, a to v skutku ukázáno a vyprubováno bylo, má vytaženo a vosekáno býti.

30. Než co se dotejče sazení a šenkování vín domácích, to sobě každého času v mocnosti a v vůli naší královské, dědicův a budoucích našich, zůstavujem, jak bychom kdy toho potřebu uznati ráčili, a zvláště kdy by ti, kdeříž domácí vína šenkují, mimo slušné a nad míru vlna svá šenkovati chtěli, abychom je saditi poručiti ráčili.

31. Item, kteří by šenkýři míru nespravedlivou dali neb dávali, aneb žejdlíkův spravedlivě nedolívali, aneb také jiné fortele nespravedlivě při dávání vína užívali, ti neb takoví mají perkmistru a konšelům jeho 1 fß gr. č. propadnouti. Zase kderý by šenkýř vejše a více pinet, žejdlíkův, nežli dává, nespravedlivě při dávání vína oklamajíce připsal, a v tom skutečně shledán byl, ten a takový má měst Pražských prázen býti.

32. Však osobám stavu panského, rytířského i městského tato svoboda se zůstavuje, aby každý hospodář ku potřebě své domácí a pití svému vína na každý čas jemu příhodná jakážkoli vézti a přivézti dáti mohl, ale ne k šenku než k svému pití, jakž prvé bejvalo. A ty osoby stavu panského a rytířského, dadouce sobě vína k svému truňku složiti, s měšťany ani s šenkýři v tom srozumění žádného míti nemají.

33. Jestliže bychom tak mimo tyto napřed položené artikule pro vyzdvižení hor viničných Pražských i jiných pro naše a obecné dobré tohoto království co lepšího budoucně a všech obyvatelův království našeho Českého ustanoviti ráčili, to se vše v moci naší královské a dědicův našich zůstavuje, abychom tyto artikule vedle uznalé potřeby změniti, přidati aneb ujíti mohli a moc měli, nyní i na časy budoucí.

34. Také perkmejstru našemu, nynějšímu a budúcímu, obzvláštně a s pilností poroučeti ráčíme, aby rejstra ouřadní, jemu a písaři jeho svěřená, v moci své měli, je s pilnosti opatrovali a písař ouřadní od nás ustanovený, nynější i budoucí, i také měřič sudův přísežný jím perkmistrem se spravovati mají, a k týmž knihám a rejstrům perkmistr i písař klíč míti mají, a dotčený písař v knihy perkmistrské, ani v rejstra viničná ouřadní, bez přítomnosti a vůle perkmistra a konšelův jemu přidaných nic vpisovati nemá pod skutečným trestáním, tak aby dobrý pořádek při tom při všem zachován byl, lidem v spravedlnostech jich a potřebách aby se všelijak spravedlivě pohodlí dálo, a byl-li by kde jaký nedostatek při tom nalezen, před námi a radami komory naší královské nic toho netajili, a k nám se v tom ve všem, a k radám našim do komory zření majíce, věrně a k lidem spravedlivě se chovali. A na tom jistou vůli naši císařskou naplní. Dán na hradě našem Pražském v pondělí po sv. Jiljí léta od narození syna božího 1590 a království našeho Římského 16., Uherského 18. a Českého též 16.