V PRAZE. 1590, 14. února. - Orig. v arch. Třeboňském.

Službu svú vzkazujem, vysoce urozený pane, nejvyšší pane purkhrabě Pražský, pane nám laskavě a dobrotivě příznivý. Pán Buoh všemohúcí rač VMti dlouhý věk, zdraví a v něm při všech radách, jednáních a pracech svú božskú pomoc dáti, toho VMti, upřímně vinšujíc, žádáme, pán Bůh rač dáti za dlouhé časy. Požádali sú nás k VMti za přímluvu robotní rychtářově, konšelé i osadní náležející k kostelu sv. Klimenta v Bubních, kdež od starodávna naší kolleji jurisdictio a patronatus náleží, kdež k tomu od pana hejtmana potaženi jsou, aby roku každého od téhož kostela berně dávali, což od starodávna nebývalo nikdá, a skrze tu věc to chudé záduší i na opravě kostela muselo by pomalu scházeti, nýbrž i pro chudobu, kdyby nebylo odkud na správce církevního a na jiné potřeby mešné i na kostelní nakládati, služba by boží tu hynouti musela a lid obecní bez správce duchovního v náboženství se roztrhnouti a splaněti by též musel. Majíce my šetření k tomu, aby týž kostel opatrován byl a služba boží pro čest a slávu boží i pro spasení lidu obecního, aby v něm dostatečně vykonávána býti mohla, jejich žádosti sme u sebe místo dali: prolož k VMti za to se přimlouvajíce žádáme, že jakožto pán křesťanský neráčíte toho dopouštěti, aby ten kostel, proti starobylému způsobu, na ublížení jeho, takovou berní obtěžován měl býti. A pán Bůh toho VMti jak v tomto tak i v budoucím životě ráčí hojná odplata býti. Dán v kolleji císaře Karla, jinak Veliké, v Starém městě Pražském v středu den sv. Valentina léta Páně tisícého pětistého devadesátého.