Sine dato. [1590, v lednu]. - Ruk. souč. v knih. arcib. Praž. Acta boh. cons. utraq. ab a. 1589 - 1595.

Nejjasnější a velikomocný Římský císaři, Uherský a Český králi, pane, pane náš nejmilostivější! Roku minulého naší stížnost a potupu, která se stala konsistoři naší a právům duchovním od kněze Matouše Benešovského, opata kláštera Slovanského, na VCMt jsme vznesli a za opatření konsistoře naší, soudu duchovního i všeho kněžstva řádného a neženatého, sme žádali, poněvadž týž opat Slovanský proti právu duchovnímu, na zhoršení veliké lidu obecního a proti privilegium nám kněžím neženatým od slavné a svaté paměti císaře Ferdinanda danému, k ukázání cesty neřádům jinejm kněžím, aby jako on jest učinil a se oženil, i též jiní činili. A tím svým skutkem zhaněvší předkem osobu pana administrátora, že jest lotr, potom taky i jiné všecko kněžstvo Pražské, že jsou lotři a kuběnáři, že kuběny mají, ale on že sobě vzal manželku poctivou, zbouření, nelásku a nepokoj mezi kněžstvem Pražským, tak že se již hanějí a lotry sobě dávají, k ženám, kterých se prvé odpírali a tak od nás, neženatí že jsou, přijímáni bývali, již se zjevně přiznávají, a jeden na druhého kyselou mysl majíce jako skrze prsty hledí a nad druhého že by lepší byl, proto že se proti právům oženil, se vynášejí: lid obecní, vida to, velice se nad takovou roztržitostí horší a uráží. K tomu taky jakoby již on sám svým mocným pánem byl, žádného neposlouchajíc a nechtíc poddán býti, ty kněží, kteří se konsistoře naší strhli, do kláštera k sloužení i k kázání připouští, ježto když se čeho tak kdo prvé dopouštěli, skutečně trestáni bejvali, že řád dobrej, svornost, pokoj a lásku rušili a kněží, aby administrátorovi a konsistoři poddáni nebyli, štemflovali a posazovali.