V PRAZE. 1590, 5. ledna. - Ruk. louč. v knih. arcib. Pr. sub "Acta boh. cons." 1589 - 1595.

Nejjasnější a nejnepřemoženější Římský císaři, Uherský a Český králi, pane, pane náš nejmilostivější! Nemoha již dáleji a víceji lehkostí a potupy snášeti Zikmunda Lhotka z Chockova, která se děje od něho netoliko ouřadu duchovnímu konsistoře naší, stolice VCMti, ale také i oznámení JJMtí pánův, panův soudcův zemských, které se stalo z bedlivého JJMti uvážení na slavném větším soudu zemském, který slove Hieronymi léta 1589 již minulého, na vyhlášení puohonu Anny Lidmily Rabicerové z Rabic na téhož Zikmunda Chotka z Chockova a v Touškově, který právem naším duchovním, pro potupu a neposlušnost práva duchovního, jsa pořádně poháněn od práva, aby na žalobu a stížnost Anně Lidmile Rabicerové z Rabic odpovídal, dosti důtklivá a hanlivá psaní nám odsílajíc a sám osobně státi nechtíc, stanným právem, aby se s ní Annou Lidmilou vedle řádu církve svaté oddati dal, za manžela jest přisouzen; kterýžto maje takovému oznámení JJMti dosti učiniti a právu hlavy své pokloniti, jsa opět znovu od nás a práva duchovního do konsistoře pohnán na žádost strany, aby témuž právu stannému na sebe danému a oznámení většího slavného soudu zemského dosti učinil a s ní Annou Lidmilou Rabicerovou z Rabic vedle řádu církve svaté k stavu manželskému aby se oddati dal, jsa sám osobně v městech Pražských, toho jest neučinil, ale jako i prvé soud duchovní, konsistoř naši, stolici VCMti, osobně se nestavějíc, vyslavši jakési lidi s psaním svým, právo jest potupoval a potupil.

My nemohouce dáleji takové lehkosti jeho a potupy práva konsistoře naší, soudu duchovního, pro jiné nésti a trpěti, abychom snad potom domluvy od VCMti neměli, poněvadž od svého začátku nikdy tak konsistoř naše zlehčována jest nebyla od žádného, jako ji tento Zikmund Lhotek z Chockova zlehčuje a potupuje, i také oznámení pánův, panův soudcův slavného soudu zemského: protož k VCMti ve vší poníženosti se utíkáme a za to žádáme, že nad soudem duchovním a konsistoři naší svou milostivou a ochrannou ruku držeti a coby takový potupník soudu duchovního, konsistoře naší, stolice VCMti, i oznámení slavného soudu zemského tím oučinkem zasloužil, milostivě povážíc, spravedlivě opatřiti ráčíte. S tím sebe a konsistoř naši VCMti v milostivou ochranu poroučíme. Datum v Praze v pondělí po sv. Šťastném léta 1590.

Tento vejpis z kněh konsistoře arcibiskupství Pražského pod obojí přijímajících vydán jest s povolením pana administrátora a farářův konsistoře ku potřebě a žádosti urozeného pana Jiříka Rabicera z Rabic a v městečku Touškově nad Mží v středu po druhé neděli po devítníku léta Páně ut supra.