303. Konsistoř pod obojí žaluje císaři na Berounské, Nymburské, Sušické a Domažlické, že ačkoliv jim kněží řádně svěcení podáni byli, předce také kněze neřádné u sebe přechovávají, i prosí za nařízení, aby kněží neřádných více přechovávati nesměli a řádným aby vykonávání správy církevní překážky nečinili a náležitým vychováním je opatřili.

Sine dato [1590, v lednu]. - Ruk. souč. v knih. arcib. Pr. sub Acta boh. cons. utr. 1589-98.

Nejjasnější etc. Ráčila jest VCMt léta již minulého na žádost naší městu Berounu, Nymburku, Sušicí a Domažlicím v tomto království Českém, kteříž kněží řádně od biskupův svěcených v obcech svejch jsou neměli a řádův žádnejch církví svatou nařízenejch v chrámích jejich jsou nezachovávali, o tom milostivě poručiti skrze psaní jim učiněná, jichž datum bylo v pondělí po s. Bartoloměji, apoštolu Páně, aby ty nekněží, kteréž mají, z obcí svejch vybyli a kněží řádné od biskupa svěcené, kteří by od administrátora a konsistoře jim podání do obcí jejich byli, na všecky řády církve svaté starobylé vedle kompaktát v straně naší pod obojí od starodávna zvyklé, ty aby přijali a náležitým opatřením a vychováním, aby se s svou čeládkou vychovati mohli, je opatřili a překážky žádné jim v povolání jejich kněžském jak sami jim nečinili, ani také jinejm činiti nedopouštěli.

Ale táž města svrchu jmenovaná, ač se tak ne s velikou vděčnosti zachovala a kněží od nás řádné přijala, však oněch neřádnejch, které prvé měla, z svých obcí vedle poručení VCMti jsou nebyla, nýbrž, jim dopustivše v obci své zakoupení, je mezi sebou přechovávají, a ti lid při náboženství rozpakují a proti kněžím jim podanejm od nás, když řády církevní konati chtějí, lid obecní pozdvihují, a je, že jsou modláři, hanějí, a lidu, aby jich neposlouchali, oškliví; platu a dobrodiní, aby se vychovati mohli, jim ujali a ujímají, náležitých věci k služebnostem pána Boha našeho vydati nechtějí, s nimi hůřeji než židé a pohané, s otci svými duchovními, zle a nemilostivě, nebojíce se Boha a chtíce slouti praví křesťané, činíce jim protimyslnosti znamenité, nakládají, a jakž by se v svém povolání kněžském v kostele chovati měli, je učí, jim vyměřují a ukládají, mluvíce jim, chtějí-li od nich lásku míti, tak jako oni míti chtějí, aby se chovali a činili. A to proto činí, aby je tak od sebe vytisknouti mohli, dávaje jim příčiny nesnesitedlné, tak že oni pro ty věci oznámené správy církevní u nich držeti, nemaje náležitého vychování, v těch prácech trvati a zůstati nemohou a moci nebudou, žádajíc nás pro Boha, abychom je odtud zase vyzdvihli, a tak my nebudeme moci do těch míst víceji kněží podávati za těmi takovými příčinami jim činěnými. Protož VCMti ve vší poníženosti žádáme a prosíme, aby nebylo potřebí výšeji a víceji VCMt zaneprázdňovati takovými věcmi, že to tak naříditi ráčíte, aby se jim žádná překážka v povolání jejich od žádného nedála, věci náležité k služebnostem božským jim aby spraveny a vydány byly, a ty nekněží, kteréž v obcech svých trpí a přechovávají, aby vybyli, a náležitým opatřením v tato léta drahá děkany a faráře své aby opatřili.

Té jsouc celé naděje k VCMti, poněvadž nad řádem církve svaté obecné křesťanské ruku držeti ráčíte, že taky této žádosti naší slušné a pobožné neráčíte oslyšeti, ale o tom skutečně naříditi poručiti ráčíte. A my za VCMt k panu Bohu modliti se nepřestaneme.




Přihlásit/registrovat se do ISP