1589, 1. listopadu (praes.) - Orig. v arch. arcib. Pražsk. sub Recepta 1589.

VMt nejdůstojnější a vysoce osvícené kníže a pane, pane arcibiskupe Pražský, pane nás vždycky milostivě a laskavě příznivý! VknMti od pána Boha všemohoucího výborně dobrého, dlouhověkého zdraví a v něm ve všem dobrém šťastného zrostu a prospěšenství strany duše i těla upřímným a věrným srdcem vinšovati a žádati nepřestávajíce, na VknMt, z naší vysoce donucené, nuzné a nejsvrchovanější potřeby se vší náležitou uctivosti velice lítostivě a žalostivě vznášíme, kterak my všickni, což nás kolie jest v tomto slavném městě Pražském, kteříž z milosti a pomoci pána Boha všemohoucího v starožitné a svaté katolické apoštolské, římské víře po předcích našich ustavičně a bez proměny trváme a zůstáváme, s manželkami, s dítkami i se všemi přátely našimi strany věcí, předkem cti a chvály pána Boha našeho a potom k věčnému duši našich z potřeby spasení přináležejících, mimo všeckny jiné všech povah a religionův lidí téměř dokonce a docela ode všeho opuštěni a jako zavrženi a všem v zapomenuti dáni sme a žádného nejmenšího kostela a místa farního, kdež bychom se jako jiní aspoň po smrti pochovávati, ani správce, pastýře a faráře, kterýmž bychom se spravovati a k němu se v svých potřebách duchovních, živi jsouce anebo umírati majíce, utíkati mohli, nemáme. Nebo ačkoliv v tomto městě Pražským klášterův, kostelův katolických některý počet jest, však poněvadž v těch větším dílem mniši a řeholnici cizozemci jsou a jazyku našeho českého neumějí, a také vedle řehol svých té svobody, aby křtíti a času nočního, jakž toho mnohokrát potřeba přichází, do domů světských vcházeti, item, v stav svatý manželský potvrzovati, poctivé manželky po porodech do chrámův božích uvozovati a přes rynky a ulice mrtvé k pohřbům provázejíce z klášterův svých se procházeti měli, nemají, a nám se v tom propůjčovati spůsobni ani dostatečni nejsou, by pak i mohli a nejraději chtěli, pro rozličnost a nevážnost lidu obecního, kterýž zde jest a na ně všelijaké mnichy i Jezovity vůbec jsoucí prskají, povolávají a někdy i skutkem dorážejí, a jim se i nám spolu s nimi jdoucími posmívají a tudy i u víře naší katolické lidi nedokonalé anebo k nám přistoupiti chtějící odrážejí, toho bezpečně vykonávati nemohou. A protož jsouce my všichni, jak domácí tak i přespolní, v těch příčinách a potřebách spasení našeho tak velice a znamenitě opuštěni a zanedbáni a žádného, kdož by v tom nad námi a tak bídně hynoucími dušemi mšemi jakou lítost a spolu utrpení měl a nás se v tak mnohých dlouhých a prošlých časích a letech, v nichž jest snad, buď pánu Bohu do nebe plačtivě požalováno, mnoho dobrých duši obmeškáno a zanedbáno, ujímati chtěl, nemaje a již sobě jiné žádné rady dáti nevěda a se déle na záhubu větší duši svých i manželek a dítek a přátel našich milých, jak domácích tak i přespolních, dívati nemohouce, po pánu Bohu všemohoucím sme se všickni společně, poněvadž nás katolickejch, z daru jeho božské milosti, zde již nemalý počet jest a z požehnání jeho svatého čas od času vždy nás více a více přibejvá a se rozmáhá, skrze poníženou a pokornou suplikací svou k JMCské, pánu, panu našemu nejmilostivějšímu, jakožto ku pánu, císaři a králi křesťanskému a katolickému utekli a obrátili, JCMti poníženě a poddaně pro nejvyšší božské milosrdenství prosíce, poněvadž se k tomu nyní (upřímným a sprostným zdáním naším) příčina velmi velice příhodná a příležitá, jest-li že jest kdy prvé byla, podává, že klášter svatého Ducha zde v Starém městě Pražským po smrti panny jeptišky, kteráž v něm sama jediná byla, na ten čas prázdný a pustý zůstává, maje k sobě něco málo a v skrovnosti důchodův, na kteréž by se farář s jedním anebo druhým kaplanem vychovati a tu nám ubohým a tak mnohé dlouhé časy opuštěným a bez kostela farního a jistého faráře a správce duchovního zůstávajícím katolickým křesťanům, slovem božím a svátostmi, pohřbem a všemi ceremoniemi křesťanskejmi a církevními posluhovati mohl, aby nám JMCská tejž klášter s těmi tak skrovnejmi důchodky, (na kteréž jest se od mnohých a dávných let jediná toliko panna jeptiška vychovávati mohla) pro čest a chválu pána Boha všemohoucího a pro hojnou božskou odplatu jeho z své přirozené císařské dobrotivosti milostivě dáti a za kostel farní vysaditi a vyzdvihnouti ráčil, a při VknMti to milostivě spůsobiti a obdržeti, abyste nám VknMt i budoucí VknMti potomci, páni arcibiskupové Pražští, do téhož kostela sv. Ducha faráře a správce duchovního nyní i na časy budoucí podávati a milostivě dosazovati ráčili. V kteréžto příčině, poněvadž, milostivé kníže, nic jiného nežli cti a chvály pána Boha všemohoucího vyhledáváme a spasení duši svých a manželek i dítek a všech přátel našich milých obmejšlíme, k VknMti se také v této naší tak znamenité a veliké nuzné potřebě jménem svým i všech našich budoucích; jako k nejvrchnějšímu v království tomto Českém svaté katolické a římské církve biskupu, knížeti a správci u veliké důvěrnosti a v nepochybné celé naději utíkajíce, VknMti za to poníženě a pokorně, jakž nejvejše můžeme, pro Boha a pro budoucí společné nás všech obecné spasení prosíme, že se za nás ubohé a tak od dávných časů a let opuštěné a zanedbané katolické křesťany k JMCské, pánu, panu našemu nejmilostivějšímu, milostivě a laskavě přimluviti a JCMti k tomu pro smilování božské snažně a skutečně raditi račíte, aby tato naše bohdá tak slušná, spravedlivá a svatá žádost a ponížená prosba při JMCské i při VknMt své místo obdržeti a ke cti a k chvále pána Boha všemohoucího i ke všech duši našich spasení k skutečnému vykonání přivedena bejti mohla. Čehož my se všickni JMCské i VknMti s budoucími našimi po věčné časy poddanými a poníženejmi službami našimi i v témž chrámě božím nábožnými a zkroušenými modlitbami k pánu Bohu všemohoucímu vždyckny odsluhovati budeme. S tím se VknMti poníženě poručena činíce milostivé a laskavé odpovědi a svého opatření očekáváme. VknMti k službám vždyckny hotoví

In rubro: Praes. 1. die Nov. anno 89.