V PRAZE. 1589, 9. října. - Ruk. souč. knih. arcib. Pr. sub "Acta boh. cons. utr. 1589 - 1595".

Nejjasnější etc.! Z suplikací purkmistra a konšelův i na místě vší obce města Berouna ráčila jest VMCská tomu porozuměti, kterak táž obec netoliko konsistoři naši pod obojí, ale i VCMti nařízení a poručení zjevně na odpor se stavějí, a toho svůdce Havla, kterého oni za kněze mají a vysoce vychvalují, an žádný kněz není, s mnohými dětmi v faře své za správce svého trpěti a míti až do smrti žádají, ješto tím skutkem se zjevně v tom pronášejí, že ne pánem Bohem všemohoucím a vrchnosti od něho vystavenou, ale svou vlastni vůlí, jak chci, že živi býti žádají, a tak konsistoř naši i poručení VCMti zlehčují; tohoto pak kněze Adama Jílovského, svobodného uměni bakaláře, muže učeného, na správy lidské příliš mnoho hanějí a že by se jim, jsa muž učenej s knihami, a ne lajk a nedouk k tomu nepříkladnej, po domích šenkovních se toulajíce a probumbajíc své věci, hoditi nemohl. Ješto páni Pražané třinácté let v kostele Matky boží před Tejnem, kdež po ta všecko léta za kaplana byl, snášeli ho a rádi poslouchali, a potom pro jiné mladé kněží ustoupiti musel a byl dán k Matce boží do láku za faráře a tu byl rok plně, potom k sv. Václavu na Zderaz, tu byl půl druhého léta, potom opět k sv. Klimentu, a tu taky byl rok a vejš něco. Na žádost pak pána, pana purkrabí nejvyššího dán byl za faráře do města Milčina před morem minulým, a tam byl čtyry léta, až když nedostatek zdraví na něho přišel, odtud do měst Pražských se přistěhoval a stateček svůj, kterýž měl skrovnej, jest utratil, ne v domích šenkovních, ale na potřeby k zdraví svému, jakož pak rozličných nemocí téměř hned od moru lidé jsou pociťovali, obzvláštně pak tohoto roku dosti rozšafní, moudři a bohatí smyslem sou se pomíjeli, ale poněvadž mu pán Bůh zase dáti jest ráčil k zdraví přijíti, on z toho pánu Bohu děkuje; a aby jaký bumbač po šenkovních domích bejvaje týž kněz Adam býti měl, toho se nikdy v těch letech při něm jest nenacházelo, než rozumí se tomu dobře, že ti páni purkmistr a konšelé města Berouna chtějí sobě z svůdce a mordýře duši lidských vůdce a učitele dobrého a z lajka kněze udělati, a kněze řádného chtějí potupiti a řády všecky církve svaté do konce potlačiti.

Protož my žádati VCMti nepřestáváme, že purkmistra a konšely města Berouna k tomu skutečně ráčíte přidržeti, aby jak VCMti poručení milostivých tak i konsistoře naší nelehčili, téhož kněze Adama Jílovského, svobodného uměni bakaláře, od nás do obce své za děkana přistěhujíc bez prodlévání přijali.

Neb jsou se tak týž purkmistr a konšelé města Berouna při času svatého Jiří panu Šenfeldovi, místokancléři království tohoto Českého, zavázali a připověděli, nic dáleji toliko do tohoto sv. Havla příštího abychom jim tohoto nekněze Havla zanechali, že kterého jim potom koli od tohoto sv. Havla podáme kněze za děkana jeho od nás rádi že chtějí přijíti. Té jsouce naděje k VCMti, že milostivých poručení a konsistoře naší MVCská neráčí (...) zlehčiti. Datum v Praze v pondělí den sv. Diviše léta Páně 1589.