V PRAZE. 1589, 2. října. - Rukop. souč. v knih. arcib. Pr. sub Acta boh. cons. utr. ab 1589 - 1595.

Nejjasnější a nejnepřemoženější Římský císaři, Uherský a Český králi, pane, pane náš nejmilostivější! Na častá a mnohá naše pravdivá vznášení na VCMt, kterak města království tohoto Českého řády dobré církevní v městech svých jsou složiti dopustili, konsistoř naši potupili a od ní kněží bráti nechtějí, kteříž by řády církve svaté katolické zachovávali a v nich stáli, ale sami sobě nekněží do měst a obcí svých beze všech řádův o své ujmě berou a spůsobem kalvínským a pikhartským náboženství konati jim dopouštějí, lid prostej, kterejž nezvykše náboženství, učení novému hostinskému o ty neřády, jsouce zbaveni mše svaté a jiných dobrých věcí a řádův pobožných s pláčem toho pánu Bohu touží a žalují, jim jíti musejí, a mnohá jiná rouhání proti pánu Bohu a svátostem jeho velebným netoliko v lid učením svým bludným utrušují, ale skutkem konají: ráčila jest jim milostivě VCMt si poručeními léta tohoto 1589 poručiti pod uvarováním hněvu a skutečného trestání VCMti, jináč nikoliv nečiníce, aby takové nekněží z obcí svých a kollatur, kteříž by řádně od biskupův svěceni nebyli, a jiné, kteří jsou řádně svěcení od biskupův a v řádích církve sv. katolické nestojí, administrátorem a konsistoři se nespravují, ihned vybyli.

Ale města království tohoto Českého na taková milostivá poručení VCMti nic jsou nedala, tak se poslušně nezachovala až posavad, nýbrž, potupivše konsistoř naši a VCMti taková milostivá poručení za hřbet do dlouhé truhly jsou je založila, a tak tím skutkem, jsouce spolu v puntu, netoliko proti konsistoři naší, ale i VCMti, jakožto pánu, panu svému nejmilostivějšímu, povstávají, a skrze takovou svou zpouru v této zemi pokojné, jako i v jiných zemích se děje, nechtíce poddaní a poslušni býti pánův svých, je mordují, bouři tolikéž nějakou a nepokoje, jakž se tomu srozumívá, zdvihnouti by chtěla, neb ta taková kalvínská a pikhartská učení, kde jsou se koli začínala, nikdo nic dobrého netoliko církvi boží, ale ani královstvím a zemím jsou nepřinášela. A bude-li jim v tom dáleji a výšeji folkováno, nevíme oč se potom nebudou chtíti pokusiti, jakž toho paměti zůstávají, když se v této České zemi taková učení začínala, obzvláštně za slavné a svaté paměti pána, pana děda VCMti císaře Ferdinanda, kteříž jsouce tehdáž proti pánu svému, oč se pokusili.

Těchto pak dnův zejména kněží poznamenání a poručení VCMti, aby je od nás přijali, do Berouna, do Domažlic, do Sušíce, do Nymburka a do Jaroměře jsou vyšla a podle nich naše psaní, aby před nás do konsistoře najíti se dali, vyšlíc z prostředku svého osoby, že jim je konfirmovati budeme, netoliko tak se nezachovali a nepřišli, ale ani poslům od cesty zaplatiti nechtěli, odpovědi nám žádné na naše psaní nedali, a ještě i s haněním poslův odbejvali, a že nikoliv kněží od konsistoře nepřijmou, v tom se slyšeti dali, a administrátor že jest pod jednou a to o něm opat Slovanský že mluvil, tak vespolek v městech svých rozmlouvají.

A poněvadž již čas jest velmi krátký k sv. Havlu, a my tím svládnouti nemůžeme, aby od nás sobě kněží podané do obcí svých přijali, za to pokorně žádáme VCMt, že táž města svrchu jmenovaná i jiná k tomu skutečně přidržeti ráčíte, aby od nás kněží jim podané přijali, a dáleji potom več takovou jim jejich potupu konsistoře naší a poručení milostivých od VCMti jim učiněných obrátiti ráčí, to my při uvážení milostivém VCMti zůstavujem. S tím sebe a konsistoř naši v milostivou ochranu VCMti poručena činíme. Datum v Praze v pondělí po sv. Remigii 1589.