V PRAZE. 1589, 16. srpna. - Ruk. souč. v knih. arcib. Pr. sub "Acta boh. cons." str. 1589 -1595.

Nejjasnější a nejnepřemoženější Římský císaři, Uherský a Český králi, pane, pane náš nejmilostivější! Na poručení přísné VCMti purkmistr a konšelé města Nymburka na Labi, aby toho kněze Jana Litoměřického, kterého na potupu a přetržení řádu dobrého konsistoře naší, stolice VCMti, a zlechčení poručení všem městům roku tohoto vyšlých, do obce své na stolici děkanskou přijali, zprávu svou (...), kterou krátkou a pravdivou jmenují, jí jsme porozuměli a v našem bedlivém uvážení měli.

I jest nám to jistě s nemalým podivením do týchž purkmistra a konšelův města Nymburka na Labi, že zprávu naši a suplikací VCMti pravdivou za omylnou pokládati směji; ješto my jsouce kněží, kdyby to, což jsme VCMti v suplikací naší psali a sobě stěžovali, v skutku a v pravdě tak nebylo, nikda bychme toho před sebe vzíti nesměli a VCMt nepravdou abychom zpravovati měli. Neb kdež se vymlouvají v své zprávě, že jsou nás za to snažně žádali: tu hned pravdy nepíší, neb jedenkráte toliko se v konsistoři u nás postavili, a od času teprva svatého Havla, aby jim dán byl, o to žádali; více však ani okem jsme jich neviděli a žádosti žádné na nás vzložené neslyšeli.

Potom praví, že dekretem nám milostivě o tom od VCMti poručeno bylo, abychom jich při žádosti jich zanechali: tu opět nepravdivě píši, neb tak v sobě dekret ten zněl "pokudžby ten kněz pořádný byl a nám možné bylo, abychom jeho jim zanechali", i nám to učiniti možné nebylo, neb ten kněz Jan Litoměřický nikdy kněz konsistoře naší nebyl, a jí se ani tímto arcibiskupem nikdy nespravoval, ale jako mrtvý oud, strhši se pana arcibiskupa, své vrchnosti, vůle své požíval, jak se jemu dobře líbilo náboženství konal a koná.

A aby jakejch řádův církevních požívati v tom městě, mši svatou kdy sloužiti měli jakž náleží, tu křivě zpravují VCMt: neb tam žádné mše neslouží, o čemž jistotně jsme a neomylně zpraveni, neb jsme tam naschvál posla našeho poslali na ten den slavný na nebe vzetí panny Marie; v komži toliko u oltáře stál jako všední den, odkázavši lektury ani kalichu neměl, od oltáře pryč ušel; a sami sousedé města toho vypravují, že u nich nikdá žádné mše nesloužil a summou řádův žádných církve svaté vedle jejího nařízení nezachovává.

A my ušetřujíce poručení VCMti, nám i všem městům učiněného, hned po smrti děkana jejich, kterého oni prvé po své vůli měli a kaplana mu nepořádného, proti vůli naší zapírajíce, chovali, jim, aby dítky bez křtu svatého nemřely, kněze Jana Vartmberského, sami se k ním dopisujíce, ne aby oni nás žádali, věda to dobře o týchž Nymburských, že chuť k konsistoři nemají, o řády církevní nestojí, za děkana jsme jim podávali, o kterého purgmistr a konšelé města Slaného i Velvarští žádostivě i poníženě prosíc za něho VCMt starali a jeho vysoce vychvalovali, toho a ne jiného do obce jejich jsme podali. Protož VCMt ráčí již z tohoto znáti, že pravdivě a neomylně MVCskou zpravujeme a vždy žádáme, že MVCská ráčí poručiti týmž Nymburským, aby toho kněze Jana Litoměřického, kterého tak na potupu konsistoře naší a poručení VCMti přijali do své obce proti vůli naší, ihned jeho z obce své vybyli, a od nás sobě podaného kněze Jana Vartmberského, faráře nyní v Hostivici, za děkana přijali. Jsouce té celé naděje, že od VCMti v této naší slušné žádosti oslyšáni nebudeme. Datum v Praze feria 4. post assumptionem 1589.