1589, 10. července. - Rukopis souč. v arch. města Prahy, č. 410.

Jest VCMti podaná replika na zprávu naší předešlou na suplikací obyvateluov, kdeříž se střelci při zdech městských podpisují, nemalou do nás před VCMti stížnost pokládajíc, těchto dnuov nedávno pominulých nám odeslána, na níž napsáno: druhé straně podati 26. Maii an. etc. 89, abychom bezpochyby tomu vyrozuměti mohli, co tíž obyvatelé při zdech měst Pražskejch proti naší zprávě VCMti za odpověď dávají. I vyrozuměvše té jejich replice, pokud se předně osadních záduší sv. Jindřicha a sv. Štěpána Velikého u nás v N. m. P. dotejče, jim sme obojím touž repliku v známost uvésti dali; co pak oni nám zase na touž repliku jich za odpověď dávají, tomu VCMt z tohoto spisu příležícího milostivě porozuměti ráčíte. Co se pak nás na tento čas z milostivé vuole VClMti na radě sedících v N. m. P. dotejče, nacházíme to z té jejich repliky, kderak dosti nevážně a neušetřeně nás dotejkati a haněti a nám, jakožto VCMti úředníkuom přísežnejm v N. m. P., beze všeho studu opovážlivě rovnati se neostejchají, vykládajíce předešlou naši odpověď a zprávu, kderouž VCMti na suplikací jich poníženě a poddaně sme podali, že bychom se ven ze pře vymyšlenejmi našimi zprávami dávati a příčiny nepodstatné předkládati jměli, ježto my o tom na ten čas vědomosti nemáme, abychom s nimi jakou při začíti jměli. Než když na VCMt oni jsou suplikovali, že z milostivého poručení VCMti jich suplikací nám jest odeslána a při tom dekret milostivý, co proti tomu říkati budeme, dodán, že sme se v tom poslušně a poddaně zachovali a zprávu naši na touž jejich suplikací do kanceláře VCMti české sme poníženě a poddaně podali, rozuměti jest, že by tudy nějakou rozepři s námi míti se pokládati chtěli. Ježto abychom se my s nimi v jakej soud a rozepři dávati jměli, toho tak duoležité potřeby neuznáváme, než toho mlčením pominouti nemuožeme, aby snad nebylo od nich řečeno, že by tomu všemu, což o nás dosti široce sepsati dali, více na zošklivení před VCMti, nežli aby co toho tak v pravdě bejti, od nás místo dáno bejti mělo, a taková ta haněni nenáležitá a nespravedlivá beze všeho uvážení opovážlivě v též replice jich obsažená na nás vztažena tudy nebyla, k tomu ke všemu tak pravice, že všem těm takovým opovážlivým haněním, důtkám zjevné odpíráme a za to VCMti poníženě a poddaně žádáme, že takové té replice jich obyvateluov při zdech městských milostivě místa, dávati a víry přikládati VCMt neráčíte. Nebo co jest předešle od nás na milostivý dekret VCMti a jich suplikací za odpověď dáno, při tom při všem také stojíme, a kdyby na tento čas k tomu příležité bylo, jakž v té své replice toho dokládají, že bez duovodu pořádného zprávami našimi i vo poctivost rádi připraviti bychom je chtěli, že by se to všecko, což do té zprávy naší uloženo, strany jejich nechování a mezi nimi neřádův a sodomských nepravosti provozování, škůdcuov a zhoubcuov zemských přechovávání a fedrování dobře ukázati mohlo, ale nedávajíce se na ten čas v žádnou rozepři a soud s nimi, jakožto s těmi, mezi nimiž mnozí, že práva žádného užíti nemají, svá obydlí myjí, a oni vědouce o tom, to přehlídají a proti právu a zřízení zemskému to vymlouvají. Nebo zjevná to jest věc, že mezi nimi v jednom místě dobrej a poctívej člověk pan Krystof Rydl, člověk starý, přespolní a pohostinu do měst Pražských dostavši se skrze zjevné škůdce a zhoubce zemské, o nichž bezpochyby oni na někderém díle dobrou vědomost mají, namluvivši jeho a uvedši ho v to místo, kdež nějaký Havel Nekola, spolupřísežnej jich a společník, byl, nejprvé ve hru se s ním dali a potom naposledy i o hrdlo jeho připravili a zaškrtili, tudy nad ním hanebný mord provedli. etc. Strany pak neřádného chování osob lehkejch ženského pohlaví, toho mezi nimi přes příliš dosti jest a lidé dobří a poctiví o tom mnoho rozmlúvají. Poněvadž prvé o tom od nás VCMti nemálo psáno jest, toho šíře zase opakovati potřebí bejti neuznáváme, než toliko pokud se na osoby naše duotky vztažené dotejče, "kdyby oni p. Pražané Novoměstští někdeří do svejch sami svědomí a chování nahlédli, jak sami dobře zachovalí jsou, že se u nich snáší, že by spíše o svejch rozpustilostech, nenáležitých neřádnostech více než jich co vypisovati měli": ježto takové důtky, ano zjevného nářku, nejmilostivější císaři, nikoliv sme se nenadáli a jest jim potřebí, aby v takovým nářku, proti zřízení zemskému na nás učiněnému, se vysvětlili a zejména osoby jmenovali, jako bychom i my z nich jisté osoby zejména oznámiti mohli, a přijde snad ten čas, že zejména známy budou. Kdež pak privilejí slavnejch sv. paměti císařuov Římských a králuov Českých se dokládají a na sebe vztahují a nejvíce JMti, slavné sv. paměti; císaře Ferdinanda etc., na onen čas krále Českého etc., pana děda VCMti nejmilejšího, že by od JMCské stvrzeny bejti měly, pokládajíce actum téhož JMti privilegium v outerej po sv. Janu Křtiteli buožím léta Páně etc. 1537 etc. [2. června]: aby to na ně se vztahovati mělo, a tito obyvatelé k témuž privilegium JMti jaké právo a spravedlnost míti měli a mohli, toho neukáži. Nebo těch let a časuov tito obyvatelé při zdech měst Pražských v těch místech sou nebyli, a jest co vážiti, že se tak slavnejch privilejí tak všetečně ujímati smějí. Strany pak stolic pro přirozenou potřebu ven ze zdi městských od nich vydanejch, jakž se před VCMtí omlouvají, schvalujíce to, že sou to dobře učiniti mohli a učinili, toho na ten čas pomíjíme, poněvadž prvé o tom VCMti od nás jest v známost uvedeno a k milostivému a laskavému uvážení ponížené a pokorně podáno. Za to VCMti poníženě a pokorně žádáme, že pokudž by VCMti v tom milostivá vuole byla, na spatření toho všeho, kderak i zdi městské oni ti obyvatelé lámí, kazí a trámy do nich kladou, komisaře naříditi a tu všecku věc milostivě opatřiti laskavě VCMt naříditi ráčíte. Jest naděje, že se to všecko tak vyhledati moci bude, co od nás VCMti předešle jest za zprávu na jich suplikací dáno, i také kdeří spisové od předkův našich do kanceláře VCMti české sou podáni. S tím se VCMti poníženě a poddaně poručené činíce, že nad řádem a právem, privilejími a svobodami N.m. P. i nad námi, VCMti věrnými poddanými přísežnými, a poctivostí měšťanskou milostivou a ochrannou ruku držeti, našim milostivým císařem, králem a pánem milostivě zaostávati ráčíte. Datum f. II. post Joannis Hussii anno 89.