V PRAZE. 1589, 30. června. - Rukop. souč. v knih. arcib. Pr. sub Acta boh. cons. utr. 1589 - 1595.

Nejjasnější a nejnepřemoženější Římský císaři, Uherský a Český králi, pane, pane náš nejmilostivější! Jakž jest nám dekret od VCMti, jehož actum na hradě Pražském v outerý po sv. Vítě [20. června], odeslán s suplikací purkmistra a konšelův i vší obce města Velvar, jemu jsme porozuměli, a že by MVCská nad tím žádného oblíbení míti neráčila ani vděčna nebyla, že mezi konsistoři a městy v království tomto strany podávání kněží na fary nesnáze a nedorozuměni velmi časté k VCMti by přicházely a VCMt zaneprázdněly: v jisté pravdě poníženě a poddaně oznámiti VCMti můžeme, že my těch takových nesnázi a zaneprázdnění příčina a původové nejsme. Neb my maje v paměti VCMti nejedno ale mnohá milostivá poručení, obzvláštně při obnovení konsistoře naší, sobě učiněná, abychom při náboženství v městech království tohoto proti řádům církve svaté starobylým nic nového a prvé v straně naší nebejvalého nedopouštěli, ale v těch řádích církve svaté, kteříž jsou na concilium Tridentském v straně naší pod obojí stvrzeni, an se od strany pod jednou v ničemž nedělí, neměnitedlně stáli a je zachovávali: tak jsme my se vždyckny zachovávali, a tak až posavad kněží naše do měst království toho na všecky řády církve svaté v straně naší pod obojí od starodávna zvyklé podáváme a konfirmujeme; ale že města v tomto království, nevážíce sobě konsistoře naší nic a ji potupivše, sami o své ujmě do obcí svejch kněží jaké sami chtějí, řádně svěcené i nesvěcené, stěhují a přijímají na lechkost a potupu tolikéž VCMti jistého poručení roku tohoto vyšlého a zaslaného do všech měst království tohoto, kteréž se vztahovalo na slavné a svaté paměti pána, pana otci VCMti císaře Maximiliana léta 1575 nařízení, a ona je potupila a zavrhla, aby od administrátora ty kněží, kteréž on jim podá a kteří se jim řídí a spravují, do obcí svých přijímali a brali. Ale ona města království tohoto, beze všech řádův, aby ani mše svaté nesloužili, ani elevaci nedělali a v žádných řádích církve svaté nestáli, kteříž to za modlářství vyhlašují a mají, takové sobě berou a přijímají, a nás když žádají, chtějí po vůli jejich kněží abychom jim dávali a konfirmovali, k čemuž my nijakž dovoliti nemůžeme a bludův a kacířství, jimiž otráveni a svedeni jsou skrze hostinská, pikhartská a kalvínská učení, u nich abychom potvrdili; neb málo koliko měst vymíníce v království Českém, kdež ještě toliko již v neděli mši svatou s elevací slouží, jiné pak dny všední, jako ve všech městech království tohoto po pikhartsku toliko v komži u oltáře stoje epistolam et evangelium zpívá, a něco tu jim z slova božího poví, zazpívaje písničku, jdou zase z kostela jako ze chléva a mše svaté neslouží; a těla božího, vymíníc dvě města, v monstranci v žádném městě ve dni nedělní a sváteční v tomto království již nevystavují.

Jako i v těch Velvařích, což nám jistou zprávu toho dali ti kněží, na které se oni v své stižné a nepravdivé suplikací táhnou, že se u nich tak chovávali a processí u nich sektářským spůsobem že jsou konávali, vzavši kněz na sebe komži a knížku nějakou do rukou místo těla božího neb svátosti, a oni písničky nějaké zpívali, takové nové processí, v ošklivosti majíce Tělo boží, jsou tam u nich konávána, a mše svaté u nich, jim k libostí činíc, nikdy krom neděle nesloužívali, což týž kněz Jan Vartmberský sám před námi vyznal. A poněvadž jsme my pod pečeti konsistoře naší listem jim odeslaným kněze Václava Starého za děkana konfirmovali, jakož JMt pán, pan purkrabě nejvyšší království tohoto na přednešení naše dvoje jim milostivé poručení učiniti ráčil, aby toho kněze, kterého jsme jim podali a konfirmovali, od nás přijali, nic učiniti nechtějí a tak konsistoř naši, VCMti milostivé poručení všem městům království tohoto učiněné, též i JMti pána svého, zlechčují a potupují, ležíc a trávíc na obecní groš jedí zde a pijí a svou zpourou obec k ochuzení ženou. Protož žádáme, že ráčí VCMt Velvarské k tomu přidržeti, aby sobě již konfirmovaného kněze od nás přijali a víceji konsistoře naší i VCMti milostivejch poručení nelechčili.

Co se pak dotejče kněze Jana Vartemberského, za kterého oni tak snažně žádají, poněvadž jsme jeho do města Nymburka podali, tam obec větší jest a on mladý, v které volně pracovati bude moci: zprávu toho jistou máme, že se nějakým dekretem pochloubají, o kterém my žádné vědomosti nemáme, a toho kněze z Hořelic tak hanebného rúhače, Ariana a Kalvína, kterýž nikdy kněz konsistoře naší nebyl, an řemeslníci ti do svého pořádku nepřijmou [sic], než prvé pořádně přijat a vyučen bude, jiné pořádné z míst vyzdvihují a mezi sebou trpěti nechtějí, a pak na naši lechkost a potupu konsistoře naší, aby jinejm městům cestu k neřádům otevřeli, a jako tíž Nymburští opovážlivě poručení VCMti zlechčili a potupili, jiná tolikéž města aby činila, do města svého na stolici děkanskou toho kněze přistěhovali, čehož se i předešle dopustili, že z Hory Gutny nekněze k sobě do své obce za děkana přijali, potupivše konsistoř Pražskou VMCskou nařízenou (to všecko činí Mistři a bakaláři, kteří se v městech zženili na záhubu duší lidu obecného), kterýžto jako pikharti v sboře tak v tom městě a chrámě jejich se chová při náboženství. A na to město Nymburk jiná všecka města své zření mají, jak se jim zvede při vzetí toho kněze z Hořelice, že i jiná města, potupíc milostivá poručení VCMti, tak činiti budou a po své vůli, potupíc konsistoř naši, odkud chtíti budou a jaké nekněží do svých měst bráti budou, jako i tito Velvarští tak činí a od nás kněze sobě podaného a konfirmovaného přijíti nechá.

A my nemohouce na to zlé se dívati, abychom před Bohem zavedením toho lidu vinni nebyli a maje v paměti jistá poručení VCMti všem městům království tohoto učiněná, aby VCMti z zaneprázdnění i nám sjíti mohlo, vedle týchž poručení tak se chováme, že těch kněží, kteří řádní nejsou, a kteří jsou řádní a v řádích nestojí, námi se nespravují, netrpíme a nefedrujeme. A kdyby se města vedle týchž milostivých poručení VCMti pod pokutou a skutečným trestáním jim učiněných chovaly, VCMti ze všech takových zaneprázdnění a nesnázi by sešlo.

Protož VCMt ve vší poddanosti a poníženosti žádáme, že jak nad konsistoři naší, tak i nad poručeními vlastními VCMtí všem městům království tohoto učiněnými milostivou a ochrannou ruku držeti a naším, milostivým pánem a králem býti ráčíte, a týmž Nymburským milostivě poručiti ráčíte, aby toho kněze Jana Vartmberského od nás jim podaného přijali, a toho, kterého z Hořelice i z Hory Kutny proti vůli naší na potupu konsistoře naší a takovejch milostivejch poručení VCMti přistěhovali, hned z své obce vybyli. Neb my, nebudeme-li nyní v té věci opatření dostatečně a VCMti poručení lechčiti se dopustí, již dáleji v tom ouřadu, v povinnosti konsistořské státi a trvati moci nebudeme, ale nemaje ochrany odnikudž, každý aby co bude chtíti to činil, svobodu pustiti musíme. Ale té naděje nejsme, aby VCMt sebe a poručení své vlastní dopustila zlechčiti i tolikéž, slavné paměti, pána, pana otce svého nejmilejšího, a konsistoř naši pod obojí zkaziti a v nic obrátiti.

S tím sebe VCMti i konsistoř naši v milostivou ochranu poručena činíme. Dat. v Praze v pátek po sv. Petru a Pavlu, apoštolích Páně, léta 1589.