V PRAZE. 1589, 3. června. - Rukop. souč. v knih. arcib. Pr., sub Acta boh. cons. utr. ab a. 1589 - 1595.

Nejjasnější a nejnepřemoženější Římský císaři, Uherský a Český králi, pane, pane náš nejmilostivější! Jaké jsou suplikací purkmistr a konšelé na místěvší obce města Velvar podali, tu jsme v našem bedlivém uvážení měli. I jest nám to do týchž purkmistra a konšelův města Velvar s nemalým podivením, co oni před sebe bráti a nás VCMti psaním svým nepravdivým oškliviti a obouzeti směji, že bychme jim kněží často vyzdvihovali, nejprvé je schválíce, potom je zase haníme, a tu obec chudou k škodám, pojezdům, outratám že ženem a dary béřeme, ješto se vše jinak najde.

Dvě léta tomu jsou, jakž jsme na poručení jisté VCMti konsistoriána ctihodného kněze Jiříka odtud do měst Pražských potáhli, po něm dostal se tam kněz Jan Plzenus, který konsistoř naši podvedl, pravíce se nebýti knězem ženatým, a potom se jinak našlo, náboženství u nich pikhartským spůsobem bez mše svaté a elevací konal. A oni jsa pikhartskou nákvasou nakvašení takového kněze míti chtějí, čehož my jim proti jistejm poručením VCMti dovoliti jsme nemohli a nemůžeme, protož jsme ho odtud vyzdvihnouti musili, vědouce v jistotě, že JMt vysoce urozený pán, pan Vilím Rožmberský, jakožto pán katolický, takových kněží bludných v tom městě a učení hostinského neráčí milovníkem bejti.

Potom obrali sobě v městech Pražských ctihodného kněze Jiříka Ředického, který teď u nich při tomto sv. Jiří umřel, u přední fary na Novém městě sv. Jindřicha tak urputně na svém stáli a nezbedně nás za něho žádali, chtějíc ho hned krom času do obce své vzíti; ale on že časně od svejch osadních odpuštěni nevzal, nemohl jim propuštěn býti, až tepna od sv. Havla k nim byl do obce jejich konfirmován. Tu pak jaké dary dávali, často k němu do Prahy jezdíce hodovali, zbytečně utráceli, to mlčením pomíjejí, zastírajíc se námi. A tohoto nynějšího kněze Jana Vartmberského, který jest nyní v Hostivici farářem, když jsme jim ho za děkana podávali, aby outrat a pojezdů nevedli a od kněze Jiříka Ředického, toho času faráře sv. Jindřicha, aby pustili, toho nijakž učiniti nechtěli, ale jim po prvé pohrzeli, tak že v půl letě musil se od nich stěhovati.

A tak ne my jsme příčinou jejich pojezdův a outrat, než jejich sama svévolnost a potupování konsistoře naší, stolice VCMti, ale my ušetřujíce toho, aby ve všech věcech dobrý řád zachován byl, poněvadž týž kněz Jan Vartemberský, za kterého oni žádají, s týhodne do týhodne žádné mše svaté jest u nich nesloužíval, kromě v neděli v ornátě, jak ho sobě navedli, k vůli jich to činil; nyní by takového náboženství chtěli, a toho kněze Jana my do města Nymburka za děkana podali, a u týchž Velvarských, jak se chlubí řády starobylejmi beze všech pletich, o tom nevíme, než o tom dobrou vědomost máme, že o mši sv. nestojí, exposici venerabilis sacramenti ani processí od mnoha let u nich není, a toho míti nechtějí ani jinejch ceremonií.

A jak Velvarští tak jiná města proti jistému poručení VMCské nechtějí kněží od konsistoře přijímati, než vždy spůsobem kalvínským náboženství v kostelích svejch provozovati, hledajíce těch kněží nekněží, kteříž by na záhubu duší lidských všecky řády z církve svaté vykořenili, jako Nymburští přistěhovavše sobě Frankfurského od Hory Kutny na potupu konsistoře nařízené VMCské opět chtějí horšího kacíře z Hořelice přijíti, a tonu chtějí, abychom ho jim konfirmovali, aby tudy měli zástěru, že jest jim podán od konsistoře.

Protož VCMti se vší poníženosti žádáme, že tuto naši zprávu pravdivou přijíti a že nad konsistoři naší, stolici VCMti, ruku ochrannou držeti a Velvarské k tomu přidržeti ráčíte, aby téhož kněze Václava Starého do obce své za děkana přijali. S tím sebe i konsistoř naši v milostivou ochranu VCMti poručena činíme. Datum v Praze v pátek post corporis Christi 1589.