Sine dato [1589]. - Rukop. souč. v knih. arcib. Pražsk. Sub "Acta boh. consist. utr. 1589 - 1595."

Nejjasnější a nejnepřemoženější Římský císaři, Uherský a Český králi, pane, pane náš nejmilostivější! Jakož jsme předešle skrze naše častá suplikování žádali, i nyní ještě VCVelebn. pokorně a poníženě žádáme, jsouce té důvěrné naděje, že VCMt ráčí nad námi a konsistoří naší svou lítost míti, poněvadž již téměř ode všech opuštěni a vší pomoci zbaveni jsme, nebo od žádného žádné ochrany a pomoci, jíž pokorně žádáme a hledáme, obzvláštně když někdy vejpovědi spravedlivé a přísudky, aneb něco k tomu podobného, u práva našeho činíme, dostati a míti nemůžeme a nemáme. Neb netoliko již osoby některé stavu rytířského, ale i sami páni Pražané (též města jiná tohoto království slavného), maje sobě obzvláštní poručení učiněné od VCMti, aby konsistoři naší v věcech duchovních a jiných náležitých se spravovali, nad námi a konsistoří naší, právem duchovním, jakožto stolici VCMti, ruku ochrannou a mocnou držali a k spravedlnosti nám napomáhali, toho nečiní, ale ještě sami, kdež mohou, nás a konsistoř naši potlačují, utiskují a potupují, na psaní naše k ním činěná odpovědi nám žádné nedávají a v některých městech tím se pochloubají, že takové poručení od některých pánův, na kterých něco záleží, sobě učiněné mají, v jurisdikci práva duchovního se vkládají, kněze zcestné a nepodané zastupují, některé na fary sami podávají, listy jim pod pečeťmi svými dávajíce o nich svědectví vydávají, že kněží řádní konsistoří se spravující jsou, jinejm pak poroučejí, aby se námi a konsistoří nespravovali, nás neposlouchali, přijde-li na ně co, že jsou oni kollatoři a páni, k ním aby se utekli, jim velejí, že je oni zastoupí a zastanou; nad to jestliže na kteréhosi kněze rychtáři městskému právo dává, aby, poněvadž potupuje vrchnost svou a ouřad duchovní, kterému se poslušenstvím zavázal, jeho do vězeni vzal, tehdy práva nevezme, ježto se toho dosti lehkým lidem dostává a každému by se toho dostati mělo; jestliže pak vezme v právo, tak se nezachová, což jsme rychtáři JMCské v Starém městě skrze psaní v známost uvedli, a on s jinými pány v radě to sobě psaní přečetši všeho mlčením pominuli.

A tak již v žádné vážnosti ale u veliké potupě a lechkosti ouřad duchovní konsistoře naší, v které od sta šedesáti osmi let začátku svého nebyla, nyní pozůstává a bez práva světského nijakž konsistoř naše býti a státi nemůže, neb již ti takoví kněží, od nich posilu majíce, na ouřad náš a rozkaz jim učiněný sic nedají, jsouce citováni, státi nechtějí, ani listův od nás nepřijímají, poručení jistá VCMti s vlastním podpisem ruky vlastní potupují, každej co chce a jak chce dělá, a nebude-li to jinak k nápravě přivedeno, my již víceji a dáleji v takovém neřádu trvati a státi, na to zlé, které se děje, dívati se nemůžeme a moci nebudeme, abychom vinni nebyli krví mnoho tisícův lidu, kterej se tak bídně skrze takové neřády svozuje a na zatracení jde. Ano taky ani žádných při k soudu duchovnímu konsistoře naší přijímati nemíníme, toliko těch, které již prvé ku právu přijaty jsou, odbudeme, ale vůli každému jeho pustíme, aby co chtěl činil, ježto ta věc nemůže býti než s velikým zlým království toho slavného, s škodou nenáležitou a s hanbou velikou církve svaté obecné a křesťanské a cesta k protržení všem neřádům ve všech věcech bude.

Protož VCMt poníženě a pokorně žádajíc prosíme, poněvadž již tak velice opuštěni jsme, nemůže-li to jináče napraveno býti, že z těch povinností nás ráčíte propustiti a v ochranu svou VCMt konsistoř naši zase k sobě přijití; a za to žádáme, že nám toho VCMt k nějaké naší svévolnosti aneb neposlušnosti obraceti a přičítati neráčí. A my již taky budeme hleděti jeden každý při povoláních našich kněžských, jakž budeme moci, se pobožně chovati. Jsouce té celé pokorné a ponížené naděje k VCMti, že tato omluva a žádost naše nehodná při MVCské své místo míti bude. S tím se v milostivou ochranu VCMti poručena činíme.

VCMti věrní poddaní kaplané