1589. 21. dubna. - Rukop. souč. v arch. města Prahy č. 410.

Jest VCMti dekret milostivý tento pondělí nyní jminulej nám dodán a při tom suplikací Václava Diblíka z Votína a v Brodě Českém odeslána, kderouž před VCMtí do nás stížnost sobě pokládá, že bychom zápisu trhu domu, kderej jest koupil od pana Jana Bilského z Karyšova, ležícího na dláždění u nás v N. m. P., s pivovarem do kněh městskejch vložiti jemu odepříti jměli, pronášeje se v tom na jakej spuosob ten duom jest koupil, tak jak sou předkové a držitelé téhož domu v držení a užívání byli, také i on tak jeho aby užíval, jakž táž suplikací jeho v sobě to obsahuje; kdež VCMt nám milostivě poroučeti ráčíte, pokudž bychom žádné jiné slušné příčiny mimo tu, kderáž se od nás jemu předkládá, pro kderouž by toho on Václav Diblík užiti neměl, na překážce neměli, abychom jemu téhož zápisu trhu na tejž duom, tak jako jinejm osobám z vyšších stavuov, poněvadž on, tak jak se zpráva dává, stavu rytířského užívá, dopřáli a v tom překážky nečinili, pakli by také co toho slušného na překážce bylo, o tom abychom zprávu naši v spisu, tím neprodlévajíc, do kanceláře české VCMti učinili, jakž milostivý dekret VCMti to v sobě plněji obsahuje a zavírá. I nejmilostivější císaři! VCMti poníženě a poddaně oznamujeme, že jest to tak v pravdě, že sme zápisu takového trhu do kněh městskejch jemu Václavovi Diblíkovi vložiti dovoliti nemohli z jistejch a hodnejch příčin. Předně že ten duom v místě příležitém a jako říkají čelním leží na dláždění od Horské brány, kudy obilé všelijaká k k trhu vejsadnímu u nás v N. m. P. se vezou, a ten jest dosti prostrannej s pivovarem k živnosti městské náležící, jakž od starodávna držitelé jeho lidé městští v držení a užívání byli pode všemi břemeny a jhy městskejmi, rodičové někdy Petra a Václava bratři Bilských z Karyšova, kderéhožto on domu, jakž v své suplikací dokládá, předešlého roku v užívání jest byl a to bez pořádného zápisu; nebo práva městská a řád v městech Pražských ten jest, že, kdož koupi duom jakejžkoli, od zavření trhu mezi stranami, nedada třetímu dni projíti, leč by slavnosti vejroční v to vkročily a že by se na radě a soudu nesedělo, mají při ouřadu VCMti purkmistrském předně a potom v radě před stolicí VCMti ve čtyřech lavicích trhy oznamovány bejti. Čehož tuto od Václava Diblíka jest pominuto. Nevíme, co v tom jest obmejšlel, že se o to pokusiti směl pod řádem a právem že v takovej grunt a duom bez vědomí našeho, jakožto práva, jest vkročil a jeho užíval. Druhé, že on Václav Diblík aby do stavu rytířského přijat byl, toho jest nám neukázal a nepřednesl, a vědomé jest, že on v Brodě Českém, maje duom pod šos náležící, živnost městskou piva vaření tam vede, a tak rozuměti, že by i zde u nás v N. m. P. v tak velikém domu téhož užíti a živnost městskou, tak jakž z jeho suplikací to se nachází, vésti chtěl, čehož, jestliže osoba stavu rytířského jest, užiti nemuože, nebo k tomu žádného práva ani spravedlivosti nemá. Třetí, že již jest tak daleko vzešlo to, že stavu panského i rytířského osoby množství domů a počet veliký sou vykoupily, a někdeří, dožádavše se zápisuov, na se reversy činíce, že všecky povinnosti městské a břemena s městem nésti a trpěti chtí, obzvláště co náleží kněžím, žákuom, podle měšťan a souseduov našich, též také ponůcky ano i berně, kderéž k záduším předně náležejí, ano také i VCMti berně k městu odvozovati se svolujíc, toho nečiní, jiní pak bez zápisuov domy neměstské ku právu městskému náležící koupivše, jich nepořádně v držení zuostávají a mezi námi se sadí a tudy u nás v N. m. P. podle vuole své, tak jak se jim vidí, k nám jakožto k ouředníkuom VCMti věrným poddaným přísežným a soudcuom, též také i k jiným spolusouseduom našim se chovají a svou vuoli, jak se jim vidí, provodí, anobrž na větším díle domuov neopravuji, nýbrž spouštějí a boří, a někdeří z nich zahrady dělají a nemalejm neřáduom v domích svejch pruochod dávají, odjedouce na sídla svá, hospodářuom a nájemníkuom mnohejn neřádnejm a nedobře zachovalejm domuov takových svých svěřují. Ježto vidí se nám, že, jakž práva a řád městský ukazuje, sou se tak povinni ve všem chovati. Ale že nad námi žádného pozoru od nich není a nás sobě málo a téměř nic neváží, a tak tudy časem VCMti nemalá zaneprázdnění, i také JJMtem nejvyšším pánuon ouředníkuom zemskejm, VCMti radám etc., zaneprázdnění přicházejí, když nespuosoby a nechování jich na CMt i na JJMti nejvyšší p. ouředníky zemské vznášeti musíme. Nad to vejše jest nám v tom jistě veliké ublížení, že my podle svolení všech stavuov království tohoto na sněmích obecních jistou sumu berně majíce odvozovati, s velikou těžkostí naší i chudejch lidí ji sbírati dáváme, kdyby pak ještě více a více museli bychom takovejch již vykupování domuov dovolovati a dopouštěti, není věc možná ani podobná, abychom svolení sněmovnímu k pomoci VCMti vystačovati mohli. Nebo ačkoli od stavuov království tohoto na domy stavuov vyšších v městech jak jinejch VCMti, tak u nás v N. m. P., toliko po 1 fß gr. č. jest svoleno a zavříno, ale aby všickni tu, kdež náleží, z takovejch berní a domuov se přiznávali, nemáme té naděje, aby se to vyhledati mohlo. A kdyby pak toliko po té jedné fß gr. č. k pomoci VCMti odbejváno bejti mělo a zvláště pak z těch domuov a gruntuov, jako ze mlejna, kderejž jest od Šebestiana Kohele Nejepinskej koupil s tou milostí VCMti Kohelovi učiněnou, an z toho mlejna veliká živnost a užitkové přicházejí a zpráva se od souseduov dává, že pohrůžky dosti těžké činí, jestliže by z potřeby své chtěli sobě co opravovati, že na ně stříleti chce, a jiní, kdeříž k živnosti městské domy mají aneb koupiti by chtěli, jako tuto Václav Diblík žádostiv jsa toho domu na dláždění s pivovarem užíti, toliko 1 fß gr. č. k pomoci VCMti svolené odbýti chtěl, že tu jest i proti panu Bohu všemohoucímu i proti VCMti i proti vší spravedlivosti věc nerovná a nespravedlivá. A protož jemu Václavovi Diblíkovi takového a velikého a k živnosti městské předně příležitého domu zápisu dovoliti nemuožeme, ač on Václav Diblík synem svejm a službou jeho v puchalterii VCMti to by zastříti a přikrýti chtěl, že by mu jej koupiti měl; jestli tak na svém předsevzetí stojí, nechť syna svého k tomu má, aby právo městské přijal a s námi a městem všecka břemena trpěl. Nebo jest rozuměti, syn jeho, jestliže slouží v puchalterii VCMti, svou záplatu má. Poněvadž on Václav, jakožto otec syna svého, pokládajíce se stavu rytířského býti, v Českém Brodě živnosti městské ve společnosti městské užívati se nestydí, proč by syn jeho v městech Pražských právo městské přijíti styděti se měl. Než rozuměti, že pod zástěrou služby syna svého, kderejž ze všech stran navykl sháněti a jmění a statku nabejvati; jinejch chudejch lidí na ublížení, chtěl by také i u nás svou vuoli provoditi, ježto se to dobře trefiti nemuože. Za to VCMti poníženě a poddaně žádáme, že jemu Václavovi Diblíkovi milostivě naříditi poručiti ráčíte, aby se v té věci proti nám spokojil a od takového trhu domu sladovnického s pivovarem neb upustil, aneb, chce-li zápisu užíti, právo městské přijal a ve všem s námi se i s sousedy našimi srovnal a všeliká břemena městská nésti i zastávati, vykonávati se zavázal. S tím se VCMti poníženě a poddaně poručeny činíce, že tuto naší poníženou a pokornou zprávu a omluvu milostivě přijíti, nad námi, VCMti věrnými poddanými přísežnejmi, nad řádem a právem, svobodami a povinnostmi městskejmi milostivou ochrannou ruku držeti, našim milostivým císařem, králem a pánem milostivě zuostávati ráčíte. Datum f. 3. post Misericordiae anno Domini 89.

In margine připsáno: NB. Václav Diblík stoje osobně v radě žádal na ten dům zápisu užíti etc., zuostáno toho při této odpovědi. Na to čině širokou repliku a jak by chtěl revers učiniti, že živnosti městské žádné vésti nechce: doložil toho, že má to za stížnost, že by trouby do pivovaru toho domu jeho přesekány a voda odňata byla: syn jeho že od JMCské v komisí vyslán jest, ježto kdyby doma byl, nebyl by k tomu dopustil přijíti, aby to jinak p. p. vymyslili, jak by to opatříno bylo. On když kupce míti bude, že chce jej prodati. Actum f. 3. post transfig. J. anno etc. 90.