V PRAZE. 1589, 1. března. - Ruk. souč. v knih. arcib. Pr. sub Acta boh. consist. utr. 1589-95.

Nejjasnější a nejnepřemoženější Římský císaři, Uherský a Český králi, pane, pane náš nejmilostivější! Jakož jsme ne skrze jednu ale mnohé a časté suplikací naše na VCMt poníženě a pokorně vznášeli a za ochranu konsistoře naší, stolice VCMti, prosili a žádali, aby tak hrubě a velice, neb jest tak od svého začátku zlechčována a potupována nikdy nebyla konsistoř naše, jako téměř již ode všech nyní se tupí a zlechčuje, aby VCMt nad námi, konsistoří naší, řády církve svaté obecné křesťanské a apoštolské, z sekt a kacířství aby sjíti mohlo a v jednotu při náboženství všickni zase abychom uvedeni býti mohli, ruku ochrannou držeti ráčila: k takové pak naší žádosti MVCská ráčila jest se nakloniti a mandáty své, majíc v živé paměti nařízení a ustanovení p. p. otce svého nejmilejšího c. Maximiliana, léta tohoto 1589, jichž datum jest v středu po Třech králích [11. ledna], do všech měst království tohoto Českého rozeslati, v nich jim všechny nové, prvé nebejvalé a bludné věci při náboženství zapovídajíce, sekt a schůzí postranních pikhartských aby nebývalo, kněžstvo neřádné, an od biskupův svěceni nejsou, z obcí svých a z kollatur, a jiných, kteříž se administrátorem a konsistoří nespravují, při náboženství ne kněžským ale pikhartským se spůsobem chovajíce, ihned od sebe vybyli, administrátorem a konsistoři se spravovali, a od něho ty kněží, kterých on jim podá, přijímali, přísně přikazujíc, ač by se chtěli hněvu a přísného trestání VCMti uvarovati jináč nečiníce.

Ale jak by se města království tohoto k takovým mandátům a poručením VCMti zachovala a jich sobě vážila: páni Pražané Starého města Pražského ti obec svou všecku svolali, jim takové milostivé poručení čtli, a aby se tak chovali, přikazovali; Nového pak města Pražského a Malé strany páni Pražané taková poručení sobě v radě přečetše za hřbet, na potupu VCMti, je založili, obce o to nesvolali, jim takového milostivého poručení VCMti nečtli ani schůzí pikhartských nezapověděli, a tak svou potupou jiným městům bránu otevřeli, aby oni taky na taková milostivá poručení JCMti nic nedávali a je taky příkladem jejich za hřbet zavrhli. Jakž pak žádné město VKMtl tak se jest nezachovalo a nechovají vele téhož mandátu. Neb do města Slaného, když jsme vedle takového VCMti poručení z uvážení našeho bedlivého děkana a kněze hodného, v řádích církve svaté katolické neměnitedlně stojícího, podali a konfirmovali, jeho od nás přijíti nechtí, ale vždy na svém stojí, abychom jim po jejich vůli kněze dali toho, který se sám strhl konsistoře a na tu faru dal, na které nyní jest a konsistoři se spravovati nechce, což my učiniti nemůžeme, abychom skrze to protrhnouce dobrý řád mandátu VCMti nezlechčili a konsistoře naší v potupu neuvedli.

Item, město Kouřim tolikéž od nás kněze přijíti nechce, maje toho kněze nynějšího toliko od nás na půl léta do obce své konfirmovaného, poněvadž šlakem poraněn jest a pracovati nemůže, kaplana neřádného, an od biskupa svěcen není, jemu sami dali, řády starobylé všecky vypustili, obzvláštně čtvrteční processí, která v tom městě od starodávna vždycky držána bývala s znamenitou pobožností, a lid nyní jsa zbaven toho dobrého s pláčem, slyše rouhání hrozná od nekněží, naříká a pánu Bohu takové potupy touží a žaluje.

Jiná pak města všeckna taková poručení VCMti mlčením pominula a mezi sebou je udusila a potlačila a od nás kněží nežádají. My pak nemoha odnikadž žádné pomoci a ochrany míti, sami sebou tím. zlým zvládnouti nemůžeme, neb netoliko na nás a naše psaní nic dáti nechtějí a Starého města páni Pražané ani odpovědi nám nedávají, ale ještě nás a ouřad duchovní, konsistoř naši, stolici VCMti, s lajky ku právu sročují a že nás slyšeti budou a vejpovědi s vejhradou vrchního práva spravedlivou podělí. Ježto toho prvé nikdá nebejvalo, aby tak stolice VCMti lechce vážena a potupována býti měla, jako nám tak učinili páni Pražané Nového města Pražského, dvojím psaním svým nás před právo své volajíce, abychom se s lajky o pokutu právu duchovnímu propadenou soudili, jichž datum léta tohoto v Praze v pondělí post Invocavit [20. února] a druhého v outerý post Invocavit.

Protož VCMt pokorně a poníženě žádáme a za brzké a skutečné opatření prosíme, že nad takovými mandáty svými ráčí VCMt ruku ochrannou držati a neráčí dáti sebe, podle toho ouřadu duchovního konsistoře naší pod obojí, lechčiti a tupiti, a průchod svévolnost, bludové, kacířstva a pikharti aby míti měli, toho dopouštěti, neb my bychom svejmi hrdly před kacíři nijakž bezpečni býti nemohli, a možné by nám nebylo, abychom dáleji soud duchovní a správu konsistoře držeti měli.

Jsme té naděje ku pánu Bohu všemohoucímu a k VCMti, že nás a konsistoř naši a mandátův svých neráčí zlechčiti a potupiti, ale ty věci v brzkém času opatřiti, poněvadž jest čas krátký k sv. Jiří, aby děkanové a farářové o svých místech, kde který má býti, věděli. Datum v Praze v středu po druhé neděli v postě léta 1589. VCMti věrní poddaní kaplané