V PRAZE. 1589, 21. února. - Ruk. souč. v knih. arcib. Pražsk. sub "Acta boh. cons. utr. 1589-95".

Nejjasnější a nejnepřemoženější Římský císaři, Uherský a Český králi, pane, p. náš nejmilostivější! Na VCMt poníženě a pokorně vznášíme, ku paměti přivozujíce VCMti, jakož jest yCMt nás mdlé a nestatečné k ouřadu duchovnímu do konsistoře zvoliti a na stolici svou dosaditi ráčila, soud duchovni, abychom, vyslejchajíce pře lidské, spravedlivé vejpovědi činili a kněžstvo řádné od biskupův svěcených řídili a spravovali, poručila a nic nového prvé nebejvalého činiti nedopouštěli, a při tom hned pánům Pražanům všech tři měst Pražských, kteříž tehdáž přítomni byli, skrze vysoce urozeného pána, p. Viléma z Rožmberka, nejvyššího pana purkrabí Pražského, promluviti poručila, aby páni Pražané, poněvadž soud duchovní, konsistoř naše, bez práva světského nijakž v své podstatě státi a zůstávati nemůže, nad stolicí JMCské, konsistoří naší, ruku ochrannou drželi, nám nápomocni byli, kdyby kdo co proti právu našemu před se bráti, na lechkost a potupu stolice JMCské činiti chtěl a ouřad duchovní zlechčoval, toho aby na nás nedopouštěli, ale k spravedlnosti nám napomáhali; což potom taky, když rada obnovována byla v městech Pražských, na místě VCMti pán, p. purkrabě nejvyšší hradu Pražského jest připomínal a jim přísně o konsistoři, aby ji chránili, lechčiti a tupiti žádnému nedopouštěli, přikazoval.

Ale tomu my rozuměti nemůžeme, nechtějí-li páni Pražané, čili jsou na taková milostivá poručení o konsistoři VCMti zapomenuli, aneb zprosta na to nedbajíce, potřebou důležitou jsouce přinuceni a nemoha se na tu lechkost dáleji dívati VCMti, abychom potom domluvy a trestání od VCMti netrpěli a nenesli, oznámiti musíme, že páni Starého města na lechkost konsistoře naši, stolice VCMti, jedno Matěje Trnku bez vědomí ouřadu našeho z vězení svého šatlavního jsou vypustiti dali, který vejpovědi práva našeho dosti učiniti nechtěl, potom Havla Panochiusa Mělnického, tolikéž, třetí, Zikmunda Tržného, který maje prvé manželku až dosavad živou s jinou se oddati dal a s ní děti plodil, kněze, když ho oddával, podvedl, mluvíc že ženy nemá. O osadní sv. Mikuláše a sv. Michala v Starém městě Pražském když jsme jim psaní učinili, že tíž osadní na dvoje přísná poručení VCMti z kollatur svých, z Kojetic a z Skalska, kněží neřádných a konsistoři se nespravujících vybyti nechtí, k tomu aby ty osadníky přidrželi: netoliko k tomu nám nedopomohli, ale ani odpovědi na naše psaní nám nedali; jsouce také vysoce zhaněni od osadních Michalských, jich proto neztrestali, ježto jsme jich za to snažně žádali, k tomu ke všemu psaní jsme jim teď učinili, jehož datum v pátek po obrácení sv. Pavla na viru křesťanskou [27. ledna] léta tohoto 189, aby, poněvadž collatores jsou fary na Proseku, kněze Jana Moravusa, který zavázavše se poslušností konsistoři naší, státi nechce, ani listův od poslův nepřijímá, k tomu ho přidrželi, v konsistoři naší na jistý den aby stál, stěžujíc jim i to, že kdo bychme chtěli rychtáři městskému naň právo dáti, že ho do vězení nevezme, neb nám tak prvé učinil, vzavši právo na kněze Joachyma Petronella Poláka, který tolikéž ouřad potupoval a jsouce obsílán státi nechtěl, zase právo nám odeslal a jeho tak svobodného nechal.

Páni pak Nového města Pražského, k těm tolikéž když se utíkáme a za ochranu žádáme, nás opouštějí, neb jsme jim teď minulých dnův se dopisovali o rukojmě za Jana Smradovského z Kouřima, o rukojmě za kněze Petra ze Skuče, měšťany jejich, o Jiříka Petržilku, kováře, který vejpovědi práva duchovního dosti učiniti nechce. Více na jejich ledajakés smyšlené a nepravdivé zprávy dávají a víc jim věří, nežli nám a ouřadu duchovnímu, stolici VCMti.

I protož, nemohouce již dáleji takové lechkosti a potupy snášeti, VCMt pokorně žádáme, že VCMt. majíce nad námi lítost a litujíce takové potupy stolice své, konsistoře naší, týmž pánům Pražanům poručiti ráčíte, aby nad námi svou ochrannou ruku držali, nám k spravedlnostem napomáhali a více tak konsistoře naší nelechčili a řádu dobrého právního, soudu duchovního konsistoře naší neprotrhovali; jsouce té celé naděje a nepochybné důvěrnosti, že nás VCMt ráčí v tomto pokorném a poníženém vznešení a žádosti uslyšeti a ouřad duchovní, konsistoř naši, stolici svou, dostatečně opatřiti a ochrániti.

S tím se VCMti v milostivou ochranu poručeny činíme. Datum v Praze v outerý po neděli první v postě léta Páně 1589.

VCMti věrní poddaní kaplané