227. Konsistoř pod obojí žaluje nejvyššímu kancléři království Českého, Adamovi z Hradce, na Slánské, že konfirmovaného jim kněze za správce duchovního přijíti nechtí a jiní také úřadu duchovního poslušní nejsou; i poněvadž od císaře ničehož dovolati se nemohou, od Pražanův žádné pomoci nemají, prosí, aby nad nimi ruku držel a tudíž soud duchovní k lepší podstatě přijíti mohl.
V PRAZE. 1589, 18. února. - Rukop. souč. v knih. arcib. Pr. sub Acta boh. cons. utr. 1589 - 1595.
Pánu, p. Adamovi z Hradce a na Hluboké, nejvyššímu kancléři království Českého.
Modlitbu naši vzkazujem vysoce urozený p. p. nám vždycky laskavě příznivý! V paměti VMti zůstávají naše mnohé a žádostivé suplikací, kterých jsme JMCské podávali a pokorně toho hledali, aby z neřádův, kteří se dějí při náboženství v městech království tohoto Českého a z potupy a lehkosti konsistoře naší, stolice JMCské, pána, p. našeho nejmilostivějšího, sjíti mohlo, v které téměř ode všech nyní jest, a v řád a spůsob lepši ty všecky věci aby přijíti a přivoděny býti mohly a města ty kněží, kteříž by řádně od biskupův svěcení byli, administrátorem a konsistoři se řídili a spravovali, ty do obcí svých a na své kollatury od administrátora a konsistoře aby přijímala; jakž pak JMCská milostivě k tomu se jest nakloniti ráčila a nařízení p. p. otce svého nejmilejšího, slavné a svaté paměti, císaře Maximiliana mandátův, jichž datum v Řezně jednoho léta 1575 v středu po sv. Jeronýmu [5. října], a druhého téhož léta v pátek po památce všech Svatých [4. listopadu], městům a obyvatelům království tohoto Českého vydaných, potvrdila roku tohoto nynějšího 1589.
Ale jak by sobě téhož mandátu aneb poručení s vlastním podpisem JMCské obzvláštně obec města Slaného vážili, když jsme my jim z uvážení bedlivého, prohlídajíc k poručení JMCské, muže hodného a zkušeného a letitého za děkana do obce jejich obrali a podali i konfirmovali, kterýž by v řádech církve svaté katolické stál, jakož se jest v nich nikdy neměnil, psaní jejich pod pečetí městskou, kteréhož datum jest v Slaném ve čtvrtek po sv. panně Dorotě (9. února) léta tohoto 1589, kdež takto psáno stoji, ukazuje: "Pakli by se toho nestalo (a my jim toho kněze, o kterého oni stojí a ne kterého jsme my jim obrali a za hodného té stolice děkanské usoudili) ač se nenadějem, poněvadž kněze pořádného svěceného, konsistoří se řídícího, dobře chovalého náležitě a uctivě žádáme, tehdy, ohradě se v tom vrchnosti naší, sami sebe s pomocí boží správcem církevním, příkladem jiných, hodným opatřiti chceme." A ten kněz, za kterého žádají, dvakráte se konsistoře strhl, zápisů několik pro své vejstupky a bludy na sebe v knihách konsistorských učinil a žádnému nikdy zadost neučinil, ale vždy se zase k prvním bludům navrací. A nám možné není řad dobrý protrhnouti, poručení jisté JMCské a konsistoř naši zlechčiti, protož vždy žádati nepřestáváme, že ráčíte nad takovými poručeními JMCské ruku ochrannou držeti, aby tudy neráčila JMCská a konsistoř naše, jakožto stolice JMCské, zlechčena býti.
K tomu taky sententiae, které se u práva našeho, Buoh sám znáti ráčí, spravedlivé ději s velikou naší prací, ač zlou odměnou nám lidskou a pohaněním, velice se zlechčují a průchodu svého míti nemohou; každý námi pohrdá a dělá co chce a na vejpovědi nepřestávají. Na JMCskou ty věci vznášíme a za pomoc a opatření žádáme, však se ničehož dovolati nemůžeme, a od pánův Pražanův téměř žádné pomoci míti nemůžeme a nemáme: abyste ráčili nad námi ruku držeti a takové sententiae k své executii skutečně mohly přicházeti a v nějaké lepší podstatě právo boží, soud duchovní, konsistoř naše, stolice JMCské, aby mohla býti, jsme té naděje k VMti, že nás neráčíte oslyšeti a opustiti. S tím sebe pánu Bohu a MV. poručena činíme. Datum v Praze v sobotu po sv. Julianě léta 1589.