1589, 10. února. - Rukop. souč. v arch. města Prahy č. 410.

Jakož jest VCMti dekret milostivý dnuov ne velmi dávno pominulých nám dodán a při tom suplikací s podpisem střelci při zdech měst Pražských, kderouž sobě před VCMtí stěžují do ouředníkuov a osady záduší sv. Jindřicha a sv. Štěpána, když kohokoliv prostředkem smrti z tohoto světa z nich pán Buoh všemohoucí pojíti ráčí, že jim jich pochovávati na krchovích zapověděli, potom také i do nás, že od rasa mrchy na zdoru blízko tejchž zdí voziti trpíme a přehlídáme, jakž suplikací jich v sobě to šíře etc.: kdež VCMt nám milostivě poroučeti ráčíte, abychom nemeškaje na touž suplikací zprávu svou do kanceláře český s navrácením ji zase učinili, že VCMt nás taky, co proti tomu říkati budeme, milostivě slyšeti ráčíte. I nejmilostivější císaři! VCMti poníženě a poddaně oznamujeme, poněvadž [...] tejchž obyvateluov při zdech městskejch, kdeříž se střelci podpisují, předně na úředníky a osadní sv. Jindřicha a sv. Štěpána u nás v N. m. P. se vztahuje, jim sme milostivý dekret VCMti i s touž suplikací v známost uvésti dali; co pak oni nám, pokud se jich záduší dotejče, na touž suplikací za zprávu dávají, tomu z tohoto spisu jich příležícího milostivě porozuměti ráčíte. Co se pak nás VCMti úředníkuov přísežných VCMti věrných poddaných dotejče, předně VCMti poníženě a poddaně k milostivé paměti přivodíme netoliko předkuov našich ale i tolikéž naše suplikací, kderýmiž VCMti poníženě a poddaně v známost jest uvedeno, kderak ti lidé při zdech, na věžech i na branách městskejch ne velmi dávno a vnově se sadili, novou jurisdikci a právo proti privilegium N. m. Pražského jsou sobě zarazili, potahující se v tom na privilegia slavných, svatých paměti císařuov Římských a králuov Českých, jakž z předešlejch jejich suplikací tomu jest srozumíno, na kderéž i VCMti zprávy jsou dávány, a předně na privilegium slavné svaté paměti císaře Karla Čtvrtého, krále Václava, císaře Zikmunda, krále Jiřího, krále Vladislava, i také JMti, slavné, svaté paměti, císaře a krále na onen čas Ferdinanda etc., pana děda VČMti nejmilejšího, vydávajíce se za střelce, jako by ta privilegia na ně obyvatele tyto při zdech městských vztahovati se měla. Ale že tito obyvatelé při zdech městskejch, kdeříž na tento čas sami o své újmě málo od kolikas let sou se takovejch privilegií ujali, z nich odkud, kdo jsou, co sou, a jak zachovalí jsou, mnohejm jest známé, že někdeří z nich ševci, pekaři, šenkýři, krejčí jsou, kdeříž, řádem a právem spravovati se nechtíc, v ta místa jsou se obrátili, ježto žádnej z nich řemesla střelcovského jak živ snad se neučil, jeho neumí, a k němu žádného práva a spravedlnosti nemá, jiní pak odjinud zběhlí i vypovědění, kdež trpíni bejti nemohli, mezi těmito obyvateli při těchto zdech městských se kryjí a fedruňk mají.

Privilegium pak JMti císaře Karla Čtvrtého na tyto obyvatele nynější nic se téměř nevztahují, než na střelce ty, kdeříž řemeslo střelcovské rukama svýma dělati umějí, a ti od JMCské majestátem JMti jsou k tomu zavázáni, že jsou se povinni právem N. m. P. spravovati, jakož tak na onen čas to jest bylo a u nás paměti se psané nacházejí, a rozuměti, že jest jich dosti skrovnej počet byl i s čeledí jich, a nyní pak vuobec sobě vyzdvihnouti proti týmž privilegium chtějí, ano i tak se podpisuji časem i všecka obec. Nebo JMCská císař Karel Čtvrtý, fundator N. m. P., předně jest privilegium svým všecky obyvatele, kdož by se do Nového m. Pražského k obývání dostal, [...], že sou se povinni právem N. m. P. říditi a spravovati, všecky a všelijaké soudy trpěti; kderéžto privilegium mnohem starší jest nežli obzvláštní střelcuom od JMCské císaře Karla IV. dané, jakž toho přípisy i všechněch jinejch, na kderéž se tito obyvatelé při zdech městských potahovati chtějí, do kanceláře VCMti české jsou podány a na milostivém VCMti uvážení posavad zuostává, při tom také i někdeří vejpisové suplikací jich, i také listuov zasélacích pod jménem p. hejtmana hradu Pražského dosti pohrůžlivejch jsou přiloženi. A podle toho, kderak velicí neřádové v těch obydlích buď na branách a věžech ve zdech a při zdech městskejch se dějí, že hůře, jakž nám zprávy se dávají, než v Sodomě mezi nimi se provodí, a aby ta jejich nešlechetnost a neřádové k přetržení přicházeti nemohli a právo pořádné naše neb jiné měst Pražskejch tam nechodilo, hrubě toho i s pohrůžkami bráni; ježto zřízení zemské i také zvláštní na onen čas pánuov místodržících VCMti v království Českém, na místě VCMti, psané poručení jest, že všudy ve všecka místa rychtářové měst Pražskejch svobodně jiti bez překážky každého člověka mají. Také pak škody na zdech městskejch činí lámajíce do nich a trámy kladouc k stvrzení [sic] stavení těch domkuov, nad to vejše na velikou ohavu a potupu města a zdí městských (poníženě a poddaně VCMti prosíme odpustiti ráčíte) záchoduov sou sobě ven za zdi městské nadělali, což všecko k očitému spatření ukázati se muože, jediné aby VCMt, tak jakž i předešle toho žádáno, jisté komisaře milostivě naříditi ráčili. Kdež pak naposledy v té své suplikací toho dokládají, že bychom mrchy služebníku města obecnému blízko od zdi města voziti trpěti, to přehlídati měli, tudy že by nakažení povětří pojiti mohlo: to od nich naprosto smyšlená jest věc a toliko pro zřetel před VCMtí to stěžuji více na, zošklivení naše při VCMti nežli z potřeb; nebo bez toho město žádnou měrou bejti nemuož, aby takové umrlčiny ven z města neměly vozeny bejti, a to na ta místa, kdež od předkuov našich dávno jest vyměřeno, a žádný nikda jest v tom stížnosti neměl, ani také na nás toho jest nevznášel. A tak, nejmilostivější císaři, za to VCMti poníženě a poddaně žádáme, předně že takové té jejich omluvě a bezpotřebné stížnosti milostivě místa dáti neráčíte, nýbrž že předešlé suplikací naše a spisy dosti v drahném svazečku, dotejkající se obzvláště pak té jurisdikci vnově začaté při zdech městských, kderéž jak od předkuov našich tak i od nás místo dáno není a pro vyrozumění toho všeho dotčené spisy do kanceláře VCMti české sou složeny a na milostivém VCMti uvážení, jakž před dotčeno, zuostávají, vyhledati a k milostivému uvážení a vyřízení přednésti milostivě naříditi poručiti ráčíte. S tím se VCMti poníženě a poddaně etc. Datuom f. 6. post Dorotheae anno 89.