NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1588, 13. června. - Opis souč. v MS. arch. města Prahy, č. 1080, f. 998.

My Rudolf Druhý etc. Osvíceným, vysoce urozeným, urozeným, statečným, slovutným, poctivým a opatrným, pánům, rytířům, vladykám a městům, i jiným všem poddaným našim a obyvatelům království našeho Českého, markrabství Moravského a obojích knížetství Slezských a markrabství Horních i Dolních Lužic, jakéhož ti koli řádu a povolání jsou, milost naši císařskou a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí! Jakož o tom všickni vůbec dobrou vědomost máte, kterak, slavné paměti, císař Maximilian, toho jména Druhý, pan otec náš nejmilejší, i my také potom a obzvláště léta pominulého sedmdesátého šestého s stavy království tohoto Českého na sněmích obecních strany zlých a lehkých mincí, kteréž od některých časův do tohoto království se vtrousily, jak by zase ven z země vybyty a proti tomu dobrá mince brána a v týchž zemích zachována býti měla, srovnati a na to i mandáty naše otevřené a obzvláštně dvacátého pátého dne měsíce dubna, jinak ve čtvrtek den svatého Marka evangelisty, léta sedmdesátého sedmého a potom v pondělí den svaté Barbory [4. prosince] vosmdesátého prvního etc., vůbec vydati a pod skutečným trestáním zapověděti ráčili, aby žádný žádné jiné mince, než jakž v témž mandátě zejména a specifice doložena jest, proti sněmovním snešením do země neuvozoval, nevnášel ani nevydával. I poněvadž nyní opět netoliko taková zlá nehodná a zapověděná mince, ale také všelijaká sfalšovaná, jako tolary, puoltolary, bílé groše, poloupaci a krejcary, k zvláštní království tohoto škodě, do země se uvozuje a vnáší, nad čímž nemalou stížnost jmíti ráčíme; i jsouce té konečné vůle nad nařízeními našimi skutečně ruku držeti, ráčili sme předešlé mandáty zase obnoviti dáti, a aby se žádný nevědomím nevymlouval, všecky takové předešle vyhlášené, i nyní vnově do země vnešené, zle valvované a lehké mince, kteréž se bráti i nebrati mají, na zvláštní tabuli a knížce vytisknouti dáti. A aby takové zlé a nehodné a zapověděné mince tím snážeji z země vybyty býti mohly, a naproti tomu naše a jiné dobré mince zase do země se vnesly a v ní zůstaly a žádný aby sobě, že naň tím uspíšeno bylo, stěžovati příčiny neměl, protož k vybývání, vyvexlování a prohandlování často psaných, zapověděných, zlých a nehodných mincí čas a lhůtu jmenovitě do svatého Václava, nejprvé příštího, dávati a při tom všem vůbec i jednomu každému obzvláštně, netoliko pod ztracením takové zlé, zapověděné a nehodné mince, ale také statku, a kdyby toho neměl, hrdla, poroučeti ráčíme, abyste ji v oznámeném času ven z země dokonce vybyli, vyplenili, od sebe odbyli a odvedli, a dále žádných takových zlých a lehkých mincí, na mnoze ani na mále, tejně ani zjevně nevozili, nenosili, nepřijímali ani nevydávali. Jakož pak při tom všem, kteříž panství a statky své máte, též v městech a v městečkách všem vrchnostem od nás, neb na místě našem, i od jiných ustanoveným poroučeti ráčíme, abyste nad těmi vyšlými mandáty a zřízením mincovním skutečnou ruku drželi, a aby se žádný nevědomím slušně vymlouvati nemohl, vůbec každého téhodne provolati a jednoho každého před škodou vystřáhnouti dali. Na tom jistou a konečnou vuoli naši císařskou naplníte. Dán na hradě našem Pražském v pondělí po svaté Trojici léta osmdesátého osmého etc.