MS. zápisův deskových s nápisem "Bílej sněmův obec. od 1583 do 1602" v král. českém archivu zemském.

Tito artikulové na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském v středu po památce svatého Pavla na víru křesťanskou obrácení [Mandátem královským ze dne 9. prosince 1587 svoláni byli stavové království Českého na 31. ledna 1588 do Prahy a 1. února měli předlohu královskou vyslechnouti: však úřední zápis deskový v nápisu sněmu t. r. i revers císaře Rudolfa po sněmu dne 6. února vydaný výslovně udávají zahájení sněmu již dne 27. ledna v středu po obrácení sv. Pavla, ač i deskový zápis má v textu rozepsání na pondělí po sv. Pavlu.] léta tisícího pětistého osmdesátého osmého při přítomnosti nejjasnějšího a nejnepřemoženějšího knížete a pána, pana Rudolfa Druhého, z boží milosti voleného Římského císaře, Uherského a Českého etc. krále etc., a zavřín téhož léta v středu po památce štolování sv. Petra, ode všech tří stavuov království Českého svoleni a zavříni jsou.

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z boží milosti volený Římský císař, Uherský a Český etc. král etc., pán náš najmilostivější, jakožto král Český, sněm obecný na hradě Pražském léta tohoto etc. osmdesátého osmého v pondělí po svatém Pavlu na víru křesťanskou obrácení položiti a rozepsati ráčil, při kterémžto sněmu JMCská, jakožto král Český, stavům to milostivě předložiti ráčil, že o tom JMCská žádné pochybnosti míti neráčí, že jsou stavové tomu obšírně a dostatečně vyrozuměli, kterak nedávno pominulého času Tataři a kozáci z království Polského některým obyvatelům knížetství Slezských, jakožto jednoho oudu tohoto království, nenadálými vpády velikou a znamenitou škodu na statcích i na hrdlech beze vší jim dané příčiny jsou učinili. Pro kteroužto příčinu JMCská jest při času sv. Martina již pominulého najvyšší ouředníky a soudce zemské a rady své soudu dvorského a komorního, též také všecky hejtmany krajské království tohoto na hrad Pražský obeslati a jich milostivě a otcovsky napomínati ráčil, aby takovou vysoce důležitou a potřebnou věc, na kteréž JMCské, i království tomuto obzvláštně a předně mnoho záleží, se vší bedlivou pilností dostatečně uvážili a JMCské, coby dále v té věci předsevzato býti mělo, ponížené zdání své poddaně oznámili. Kdež měvše již jmenovaní nejvyšší ouředníci a soudcové zemští o to s jinými nahoře psanými a vedle nich obeslaným osobami společné rozmlouváni, poněvadž se tu vlastní věci království Českého a zemí k němu příslušejících dotýče, žádali jsou JMCské ve vší poddanosti, aby, což nejdříve možné, všem stavům království tohoto sněm obecní milostivě rozepsati a položiti dáti ráčil, na kterémž by o takových nastalých potřebách a jakým by spůsobem stavové v knížetstvích Slezských před všelijakými nepřátelskými vpády náležitě a podstatně opatřeni býti měli, podle vší potřeby dostatečně jednáno býti a jisté snešení s JMCskou státi se mohlo. A protož JMCsk, na takovou poddanú prosbu často psaných najvyšších ouředníkův a soudcův zemských a jiných obeslaných osob, i také za příčinou svých vlastních věcí a potřeb, tento sněm obecní stavům království tohoto milostivě rozepsati ráčil, té milostivé naděje k nim jsouce, že oni, jakožto milovnici národu a vlasti své, to všelijak pilně a bedlivě rozjímati a uvažovati budou a ty cesty při tomto sněmu oberou, kterak by v těchto nebezpečných časích předkem království toto s pomocí pána Boha všemohoucího a skrze milostivou péči JMCské a pomoc stavův s zeměmi k němu příslušejícími, před zahubením a vpády nepřátel v dobrém opatření zůstávati a lepšího bezpečenství před každým, kdož by tomuto království aneb oudům jeho škoditi oumysl měl a o to se pokusiti chtěl, užívati mohlo; JMCská stavům se zakazujíc, že podle své najvyšší možnosti milostivou a otcovskou péčí a přičiněním svým nic sjíti dáti chtíti neráčí.

Též také JMCská stavům jest to milostivě ku paměti přivésti ráčil, kterak jsou netoliko při předešlých sněmích, zvláště pak z předložení sněmovního léta etc. osmdesátého pátého, tomu dostatečně a obšírně vyrozuměli, v jakém nebezpečenství hranice křesťanské v království Uherském z strany najúhlavnějšího a krve křesťanské dědičného a žíznivého nepřítele Turka postaveny jsou, za kteroužto příčinou že JMCská milostivě žádati ráčí, aby příkladem předkův svých berni domovní tím spůsobem, jak léta etc. osmdesátého pátého, do tří let pořád sběhlých na opatření dotčených hranic proti pomezím Tureckým z své svobodné a dobré vůle svolili; jakž pak též JMCské předložení to vše v sobě šířeji obsahuje a zavírá.

Čemuž všemu stavové vyrozuměvše, předkem nad tím nemalou stížnost mají, nedavše oni nižádné k tomu příčiny, že jsou se takovým válečným, nepřátelským spůsobem z království Polského, neohradivši se v tom, a mimo všecku stavuov naději takoví vpádové do knížetství Slezských dáli, proti tak starobylým a dávním sousedským mezi týmiž královstvími srozuměním, kompaktátům i smlúvám. Však poněvadž jest JMCská z psaní od JMti arciknížete Maximiliana, voleného krále Polského, JMti učiněného, tomu porozuměti ráčil, že jest se najvyšší kancléř království Polského, jakožto polní hejtman toho království, v tom slyšeti dal, kdyby lid JMCský, který při pomezí Polským leží, odtud odtáhl, že by on tolikéž lidu svému od pomezí Slezského odtáhnouti poručiti chtěl, tak aby se volně podle předešlých starých smluv a snešení komisaři JMCské, jakožto krále Českého, též také i z království Polského, v místa týmiž smlúvami vyměřená sjeti a tu k jednání o pokoj, též o obnovení smluv a kompaktat předešlých, o srovnání hranic, i o vysvobození JMti arciknížete Maximiliana, voleného krále Polského, jednati mohli; žádajíce toho, aby se v tom JMCská, jaká by při tom vůle JMti byla, vyjeviti ráčil. I na tomto sou se stavové s JMCskou poddaně snesli: poněvadž se toto ohlášení od samého najvyššího kanclíře stalo, že toho potřeba ukazuje, aby se tomu od stavův království Polského vyrozumělo, také-li by v tom taková jich vůle a náchylnost byla, a jestliže se to od nich tak stvrdí, a tomu, že vůle jejich v tom jest, vyrozumí, tehdy že tak JMCská k pokoji náchylen býti ráčí. A po vyrozumění tomu neráčí prodlévati ihned den k takovému jednání jmenovati, v jistá a vyměřená místa komisaře své vypraviti, o JMt arciknížete Maximiliana, voleného krále Polského, vysvobození, též o srovnání všech odporúv, také i kompaktat a smluv starých stvrzení a obnovení jednati. Nicmíně ráčil také již JMCská panu biskupu Vratislavskému, jakožto najvyššímu hejtmanu knížetství Slezských, poručiti, jakž by lid Polský od hranic Slezských odtrhl, aby také lidu z knížetství Slezského od hranic Polských odtrhnouti poručil, tak aby se od Poláků Slezákům, ani také od Slezáků Polákům škod dalších nedálo.

Co se pak opatření země dotýče, na tom jsme se všickni tři stavové s JMCskou snesli, aby jistý počet lidu jízdného a jistý počet lidu pěšího, tak jakž JMCské týž počet od stavův jmenován, ihned po zavření sněmu tohoto, tím neprodlévajíc, na jistý pštalunk a do wartgeldu přijat byl, tak aby k každé nastalé potřebě, tu kdež by potřebí bylo, buďto království tomuto, aneb zemím k němu příslušejícím, k ochraně jich, kdož by jim škoditi chtěl, a jim od JMCské s radou najvyšších ouředníkuov zemských poručeno bylo, v jistém času pštalunkem vyměřeném obráceni býti mohli. Co se pak nejvyšších nad týmž lidem dotýče, stavové JMCské tu moc dávají, aby JMt s najvyššími ouředníky a soudci zemskými, radami svými to uvážíc, osoby hodné z království tohoto k takovým ouřadům, též i rytmistry a hejtmany naříditi moci ráčil, s kterýmižto o pštalunk a watgelt JMt ráčí poručiti smluviti a na místě postaviti; kterýmž jak wartgeld, též pokudžby dáleji potřeba nastala, že by vytáhnouti měli, [i] záplata z berně terminu svato Mikulášského, kterýž jest se složil léta minulého osmdesátého sedmého, placeno býti má. A pokudžby ještě ode všech obyvateluov království tohoto složena nebyla, berníkům najvyšším tímto sněmem se poroučí, aby se vší pilnosti, neušetřujíc žádného, ty berně vyupomínali a na žádnou jinou nežli na vejš psanou potřebu takovou berni na poručení neb připsání najvyšších ouředníkův zemských vydávati nemají. Ostatních pak patnácte set koní a tolikéž lidu pěšího na náklad svůj shromážditi tímto spůsobem: předkem JMCská z panství svých páni, rytířstvo, Pražané, i jiná města, všickni tři stavové, opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteří na farách jsou, ti kteří na statcích pozemských mají, i jiní klášterové a všickni lidé duchovni, též Mistři, kollegiatové, manové, dědiníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, svobodní rychtářové, kteřížkoli statky svobodné i zápisné a jakéžkoliv jiné, anebo platy komorní i městské a šosovní, též také, kteříž peníze na ourocích, listech, zápisích, aneb jakýchkoli užitcích mají, též kupci, ležáci domácí i přespolní, kteříž v tomto království handle a obchody své vedou, aby listy přiznávací vedle šacuňku léta padesátého sedmého a na ten spůsob, jak se tehdáž jeden každý šacoval, najvyšším berníkům konečně mezi tímto časem, neděli masopustní a nedělí smrtedlnou, najprvé příští, na hrad Pražský odeslali, a v týchž listech přiznávacách, co tak kdokoliv statku na tento čas vedle téhož předešlého šacuňku v držení a užívání jest, aneb jak mnoho peněz na ourocích má, spůsobem dole psaným oznámili. A jestliže by se kdo při berni toho, co jest statek jeho léta etc. padesátého sedmého šacován byl, doptati chtěl, tomu každému to bez odpornosti vyhledáno a v známost uvedeno býti má. Také stala-li by se v tom čase jaká proměna, buďto že jest kdo statku přikoupil aneb uprodal, aneb že by se bratři po otci svém o statek rozdělili, to aby jeden každý pořádně rozvrhli, a čehož tak kdokoli v držení jest z toho se, jakž svrchu dotčeno, přiznali, a z toho, co se komu podle téhož šacuňku, počítajíce z pěti tisíc kop grošů českých jednoho koně zbrojného a jednoho pěšího, vypraviti dostane, doložili. Jestliže by se pak při kterých statcích aneb jakýmkoli jmění taková proměna nacházela, že by šacuňku toho předešlého léta etc. padesátého sedmého učiněného doptáno a ním se spraveno býti nemohlo, tehdy jeden každý sám se, na spůsob v témž předešlém šacuňku vyměřený, nyní šacovati a v tom se spravedlivě zachovati má. A když tak ti listové přiznávací najvyšším berníkům odesláni budou, mají je ihned nejvyšší berníci s osobami k nim od stavův přidanými zejména s Jiřím Bořitou z Martinic a na Smečně etc., najvyšším sudím království Českého, Adamem z Hradce a na Hradci, najvyšším kancléřem království Českého a Joachymem Novohradským z Kolovrat na Košátkách a Buštěhradě, purkrabím Karlštejnským, z pánův, Humprechtem Černínem z Chuděnic a na Chuděnicích, hejtmanem hradu Pražského, Vilémem Vostrovcem z Kralovic a na Vlašimi, JMCské radou a prokoratorem v království Českém, Albrechtem Byknarem z Brukštejna, JMCské radou, přehlédnouti, s těmi předešlými léta etc. padesátého sedmého učiněnými šacuňky srovnati a to, co se koní i pěších z jednoho každého kraje vypraviti dostane, rozvrci, a nicméně i to uvážiti, jestliže by z jednoho kraje (jakž pak ta naděje není) tři sta koní a pět set pěších, nad kterýmiž jeden rytmistr a jeden hajtman nařízen býti má, vedle tých šacuňků shledáno býti nemohlo, kteří by krajové v hromadu spojeni býti měli, aby vždycky ten počet, totiž tři sta koní pod jednoho rytmistra a pět set pěších pod jednoho hajtmana sebráni byli a v kterém městě nejpříležitěji mustrováni býti mohli. Což když tak uváží, to ihned JMCské v známost aby uvedli, tak aby JMt do krajův listy odevřenými, kteří krajové v hromadu spojeni a v kterém místě mustruňkové držáni býti mají, stavům v známost uvésti ráčil. Kteřížto mustruňkové ve všech místech, po takovém JMCské v krajích míst jistých jmenování, aby v outerý po neděli křížové [24. května] nejprvé příští držáni a vykonáni byli, a při nich aby v každém tom místě dva komisaři, kteří by věcem válečným rozuměli, a k tomu i rytmistr a hejtman, kteří by ten lid jízdný i pěší vésti měli, přítomni byli a ten lid mustrovali a k jednomu každému rejtharu i pěšímu, jestli tak, jakž se dole píše, vypraven, dohlídli a při komž by jaký nedostatek našli, k každému se o to domluviti a jeho, aby se ihned v tom napravil, napomenouti moc měli. A k tomu mustruňku jeden každý z obyvateluov tohoto království vedle šacuňku svého, vždy z pěti tisíc kop grošů českých jednoho rejthara zbrojného a jednoho pěšího oupravně vypraviti a poslati povinen aby byl, a vždy mezi třími rejthary třetího střelce s dlouhou ručnicí, tak aby rejthar pod sebou koně dobrého, na luku dvě ručnice dobře spravené a na sobě zbroj černou, totiž přední a zadní kus, vobojček, šturmhaub, plechovici, šorc a zárukáví brněné a při boku meč, nebo jinou braň dobrou mající. Střelčí pak rejthar též dobrého koně lehkého, vobojček, přední a zadní kus, šturmhaub a zárukáví, dlouhou ručnici a druhou krátkou a braň při boku, pěší pak též ručnici dlouhou dobře spravenou, k ní kecher s laduňky a toulec, a na hlavě šturmhaub a při boku též meč aneb jinou braň dobrou aby měli. A pakli by kdo s koně aneb s pěšího býti nemohl, tehdy s jinými před mustruňken aby se snesl a takového koně zbrojného a pěšího, jakž vejš dotčeno, společně aby vypraviti povinni byli, a kolik se jich tak o jeden kůň snese, to při témž mustruňku poznamenáno býti má. A pro lepší a gruntovnější té věci fedruňk mají najvyšší berníci vejtah těch šacuňků jim odeslaných komissaruom a rytmistrům k mustrování toho lidu válečného nařízeným, co kterým, a v které místo náležeti bude, odeslati, tak aby oni, poslal-li jest každý zouplna počet svůj, tomu vyrozuměti a potom o tom zprávu učiniti mohli. Při čemž také tiž komissaři, jak jsou v jednom každém místě lid jizdnej a pěší zmustrovali a zouplna-li se počet jich vedle listův přiznávacích našel, JMCské do kanceláře české v známost uvésti mají. Jestliže by pak kdo mezi tímto časem a nedělí smrtedlnou nejprvé příští, listu svého přiznávacího najvyšším berníkům časně neodeslal, anebo k mustruňku počtu svého koni jízdných i pěších neposlal, aneb koni svých jízdných (i pěších) tak jakž náleží, nevypravil, toho každého páni komissaři najvyšším pánuom ouředníkuom a soudcům zemským při nejprvé příštím soudu zemském, kterýž by potom držán byl, žádného v tom nešanujíc, poznamenaného odeslati mají, a več to tomu každému JMt obrátiti ráčí, tím se každý spraviti a sobě sám vinu dáti musí. Však to při každého vůli buď, jestliže k mustruňku a potom také i do pole, jestli by toho potřeba byla, služebníky neb koně své bude chtíti vypraviti, anebo jiné z peněz najíti, že to bude moci učiniti. A kdyby k tomu přišlo, že by ten lid jízdný a pěší již jmenovaný také vytáhnouti a vyzdvižen býti měl, JMCská s najvyššími ouředníky zemskými to uvážiti ráčí, také-li těch patnácte set koní předešlému nejvyššímu poručení aneb jináč opatřeni býti mají, též také které rytmistry a hajtmany k tomu zříditi ráčí. A jestliže by kdo jízdné neb pěší lidi své ne tak oupravně, jak nadepsáno jest, vypravil, tehdy hejtman neb rytmistr ihned na náklad těch neb toho bude moci jiné hodné jízdné neb pěší najíti a objednati, a ty tak oupravně nevypravené zase domů k jich vrchnosti odeslati, a ta jedna každá vrchnost bude povinna ten náklad i se škodami na to vzešlými hajtmanu neb rytmistru zase navrátiti beze všech odtahův a prodlévání. Pakli by toho neučinil neb neučinili, tehdy na nich to bude moci dobýváno býti zatykačem od ouřadu najvyššího purkrabství Pražského, tak jakoby se na něj přísudek stal. Komissaři pak k mustruňku, když se to rozvrže, kde tíž mustruňkové držáni a kteří krajové v hromadu spojeni býti mají, mandáty JMCské vyhlášení a stavům v známost uvedeni budou.

Co se pak krajiny Chebské, též hrabství Kladského a panství Loketského dotýče, ty JMCská, aby některé osoby z prostředku svého sem vyslali, obeslati a s nimi se, coby tak ku pomoci stavův v čas potřeby jízdných a pěších vypraviti a jak se mustrovati měli, v přítomnosti nejvyšších ouředníkův a soudcuov zemských, též rad JMCské, kteříž by tehdáž de v Praze byli, jednati míti ráčí. Nicméně také i JMCská v tom se jest stavům království Českého milostivě ohlásiti ráčil, nastala-li by toho potřeba, že JMt, jakožto král Český, království tohoto a zemí k němu připojených podlé své najvyšší možnosti s královstvími, zeměmi i s příbuznými svými, opustiti chtíti neráčí.

A též jest se JMt s stavy království Českého milostivě o to snésti ráčil, že k kurfirštům, falckrabí, též Saskému a Brandenburskému, kteříž erbanuňky a smlouvy s tímto královstvím mají, i k jiným knížatům a městům říšským, kteří manství od tohoto království držejí, poselství učiniti ráčí, nastala-li by toho jaká potřeba, aby JJMti kurfirštové, jeden každý ku pomoci tohoto království dva tisíce koni na tento čas na hotově míti a jiná knížata a města též podle možností svejch nahotově býti ráčili a byli. O čemž stavové, znajíce že JJMti netoliko tím, ale vší mocí svou, přišla-li by toho potřeba, tomuto království podle týchž starých smluv a erbanuňkův povinni býti ráčí, tak jako i království toto zase JJMtem, nic nepochybujíc, že se v tom ráčí JJMti volně najíti dáti. Však na tom jest také JMCská s stavy království tohoto konečně zůstati ráčil, že bez rady zemský, tak jakž privilegium obecní království tohoto v sobě to obsahuje a zavírá, žádné války, jak z království tohoto, tak z zemí k němu příslušejících, před sebe vzíti neráčí.

Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem to podle sněmovniho snešení se vší bedlivostí vyhledati dal a vyhledal, co jest statek muoj, kteréhož nyní v držení jsem, léta etc. padesátého sedmého šacován byl; čehož se vedle téhož šacuňku nachází N., (peněz pak na ourocích mám na tento čas N.). A tak mi se z toho všeho, počítajíc vedle téhož snešení sněmovního z pěti tisíc kop grošuov českých jeden kůň a jednoho pěšího zbrojného, vypraviti dostane: koní N. a pěších N. A že jsem se v tom vedle téhož sněmovního snešení spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. Pro důvěrnost toho pečeť mou vlastní přitiskl jsem k tomuto listu, jenž jest dán etc.

K této pak hotovosti zemské židé Pražští přijmouce sobě ku pomoci jiné židy, kteříž v tomto království jsou, aby při svatém Jiří najprvé příštím pět set kop grošuov českých, mimo všecky jiné pomoci a berně, kteréž dávají, z sebe sebrati a beze všech dalších odkladuov najvyšším berníkům zemským pro potřebu zemskú dáti a vyplniti povinni byli.

Co se pak dále milostivé žádosti JMCské z strany berně domovní pro opatření mezí a hranic na pomezí Tureckém dotýče: na tom jsou se všickni tři stavové království tohoto, však z své svobodné a dobré vůle, snesli, abychom berni z domův poddaných svých z sebe sebrali a JMCské svolili. A protož předkem JMCská skrze hejtmany, ouředníky a purkrabě na panstvích svých naříditi míti ráčí, též jedna každá osoba, pán a rytířský člověk, i všecky osoby duchovní, tolikéž manové, dědiníci, dvořáci, nápravníci, cožkoliv v městech, v městečkách, v vesnicích, aneb kde jinde na panstvích a statcích lidi osedlých svých mají, z jednoho každého domu aneb chalupy, bud veliké aneb malé, v kterýchž lidé bydlejí (krom samých kovářských, pastuších a ovčáckých chalupí, též lázní v městečkách a ve vsích, na kterýchž by hospodáři osedlí nebyli, aneb kteříž by od pánuov svých lhůtu ourokuov neplacení ještě za příčinou škod jim se stalých měli), aby jeden každý z těch nadepsaných osob za dvě léta pořád sběhlá ročně po dvacíti groších českých z jednoho každého domu na dva terminy, totiž polovici toho na svatého Bartoloměje najprvé příštího, a druhou polovici na den svatého Mikuláše potom ihned příštího najvyšším berníkům na hrad Pražský vyplnili a odvedli. Při čemž se jeden každý z strany přiznání a dávání té berně zachovati má, jakž dole napsáno jest. A z toho dávání té pomoci proti Turku poddaní náležející k ouřadu najvyššího purkrabství Pražského, ani manové a poddaní purkrabství Karlštejnského, ani žádný jiný, buď čížkoliv v království tomto, vynímati se nemají, kromě těch lidi poddaných, kteříž hlásku při zámku Karlštejně vykonávají.

Ta pak domovní berně nyní svolená, jakž nahoře dotčeno jest, k zemi složena býti má. A jestliže by jaké tažení aneb vypravení toho počtu lidu jízdného i pěšího, svrchu dotčeného, kteříž na jistý pštalunk přijímáni býti mají, se státi mělo, dotud, dokudžby týž lid v poli se sdržel, služba jim z též berně placena býti má. A cožbykoli mimo záplatu téhož lidu zbylo, to nikam jinam, nežli na hranice Uherské proti Turku k placení lidu válečnému obráceno býti má, a tak, jakž předešlého roku, do komory JMCské české zouplna dána a odvedena býti má. A JMCská jest se stavuom milostivě zakázati ráčil, že komoru českou presidentem a radami Čechy rodilými a v touto království usedlými náležitě dosaditi chtíti ráčí; a jestliže by se v tom budoucně další jaký nedostatek našel, že při budoucím najprv příštím sněmě, kterýž JMCská o věci obecné zemské položiti míti ráčí, s stavy, jakby to napraveno a v lepši řád uvedeno býti mělo, milostivě jednati chtíti ráčí. Však z té berně domovní, tak na dvě letě svolené, stavové sobě každého roku pro potřeby zemské pět tisíc kop míšenských vymiňuji a v moci své pozuostavují, tak aby je od berníkuov vyzdvihnouti a na potřeby zemské obrátiti mohli. A poněvadž pak JMCská to skutečně poznávati ráčí, jak stavové tohoto království podle milostivé žádosti JMCské a obzvláštně majíce paměť na to, aby oudové tohoto království přísedící blíže toho nebezpečenství tím dostatečněji opatřeni a před škodami a záhubami ochráněni býti mohli, s nemalou obtížností svou a poddaných svých tyto pomoci skládají a z sebe sbírají, v čemž aby slušná rovnost od jiných zemi byla těchto let zachovávána až posavad toho se vyhledati a najiti nemůže, o čemž i předešlých let stížnosti na JMCskou skládány bývaly: i aby to břemeno najvíce na tomto království zůstávati mělo a jiní bližší nebezpečenství, pro kteréž na díle velikém tyto pomoci se skládají, toho tak lehce odbývati chtěli, vidí se, že by sami toho žádati neměli. A protož pro ukázání v tom k tomuto království vděčnosti i také slušnější rovnosti, všickni tři stavové za to poníženě prosí, že JMCská na ty cesty milostivě pomysliti ráčí, aby od jiných zemí v té příčině to, což slušného a náležitého jest, ušetříno bylo, a tak to břemeno, opatření hranic proti nepříteli všeho křesťanstva, spravedlivou rovností se neslo, nebo se obáváme, kdyby se toho nestalo, že by budoucně stavové k činění takové pomoci ne tak schopni a povolni se ukázali.