Sine dato [1588 na začátku února.] - Opis souč. v arch. města Hory Kutné č. 3924.

VMti vysoce urození páni, pani, urození a stateční páni rytíři, slovutné a vzácné poctivosti páni Pražané a jiní páni poslové z měst, páni nám milostivě a laskavě přízniví a páni přátelé naši milí! Od pána Boha všemohoucího VMtem zdraví a požehnání i šťastného prospěchu ve všech prácech, obzvláště pak v předsevzetí a při uvažování věci těch, pro kteréž jste na sněm tento sjeti se ráčili, žádáme i upřímně přejeme.

Při tom, milostiví páni, jakož jest na sněmu obecném, kterýž léta pominulého osmdesátého šestého zde na hradě Pražském držán, sbírka z jistých věci pro svedení některých obtížných dluhův JMCské, pána, pana nás všech nejmilostivějšího, svolena, my jakožto hornici, kteříž jsme vedle svobod a privilegií vždycky předešle v ton ušetřováni a berní a k těm podobných daní a sbírek prázdni pro to samé bejvali, abychom tyto hory, komoru JMCské a slavný klínot této země České, odkud snažněji opatrovati a vzdělávati měli, nadáli jsme se, že takové snešení k nám se nevztahuje a za tou příčinou při témž sněmu časně jsme se neohradili, až když vedle jiných měst na nás o sbírání té sbírky nastupováno bylo, toho jsme poníženě při JMCské, podle toho i při JJMtech nejvyšších páních ouřednících a soudcích zemských na slavném soudu zemském, abychom takové sbírky osvobozeni byli, žádali a prosili. Však nemoha tehdáž pro VMtí všech tří stavův předešlé svolení toho objednati, na tento čas a šťastné VMtí sem shromáždění jsme očekávali: protož k VMtem více z potřeby předepsaných hor, kteréž vždycky v milostivé a laskavé ochraně míti ráčíte, nežli z potřeby naší se utíkajíce, poníženě a pokorně prosíme, že nás takové sbírky osvoboditi ráčíte. To pak ne tím oumyslem od nás jest předsevzato, jako bychom přednosti ňáké před jinými obyvately království tohoto Českého užiti chtěli, aneb JMCské, nám od pána Boha vystavené vrchnosti, v tak vysoce důležitých potřebách hotové poddanosti prokázati se vzdalovali, ale že prvé na pavování a kveldikování hor velké a ustavičné náklady k dobrému užitečnému JMCské vedeme a pánu našemu nejmilostivějšímu dle nejvyšší možnosti věrně, poddaně a mnohem užitečněji, nežli bychom, toto opustíc, daně a berně vykonávali, sloužíme. Nebo těchto let kverkův přespolních možných, ježto by hory fedrovati a zdržovati, jakž předešle bejvalo, pomáhali, velmi málo se nachází a vyhražujíc předně náklady JMCské a JMti vysoce urozeného pána, pana Viléma z Rožmberka, správce a vladaře domu Rožmberského, nejvyššího pana purkrabě hradu Pražského, jakž JMt k těmto horám obzvláštní milostivou náklonnost a péči míti i také na ně náklady vésti ráčí, vymiňujíc, o jiných nevíme, protož sami domácí svými statečky z živností a řemesel aneb jiných handlův nabytými to musíme zastávati, takže mnohý potřebný soused do roka při svých nákladích drahně kop grošuov a časem i všechen statek vynaloží, tudy sebe, manželku i dítky schudíc. K tomu když se od obce pavuje (jakož i tohoto času vzali jsme obecni náklad na důl Starý Ruthard tak řečený, v kterémž i těžíme), při takovým obecním nákladu každého týhodne bohatí i chudí, všichni vedle pořádků svých, jistou sumu sbírati a na cupusy dávati musí. A to se při ouřadu horním vyhledalo, že, nepočítajíce JMCské nákladův, samého kverkovského vydání na hory každého týhodne, jeden druhému rovnaje, do sedmi set tolarův bývá, čehož do roka dosti velká suma se sejde, a JMCské odtud do urbury a do erckafu užitkové znamenití přicházejí. A jestli bychom my domácí svých statečkův na hory neopovažovali, poněvadž od přespolních pomoci není, nerozumíme kterak by ten klínot zemský státi a zachován býti mohl; nebo kdyby rud a kyzů se neshledávalo a nebylo co šmelcovati, potom mincovati, nebylo by také odkud dělníkům platiti a ti živnosti nemaje jinam by se obrátili a tudy příčina k spuštění hor a nedostatek v regalii JMCské (čehož pán Bůh uchovati rač) dávati by se mohla. Ač by snad mohlo smejšleno býti, jestliže my na hory takové náklady činíme, z toho že užitek nám přichází, kterýmž a ne z handlův a z živnosti našich hory zase fedrovati povinni jsme a tak že hory užitky svými samy sobě slouží: i to ovšem tak jest, že z požehnání božího v místa dosti odplatná někteří přicházejí a z svých nákladuov užitky berou; však přichází na to, že mají jinde na tré na čtvero náklady jiné, těmi ibrlaufy je zdržují, i ještě od živnosti svých mnohokráte k tomu přiloží. Na druhou stranu někteří mnohá léta pavují, však s ničímž odplatným se potkati nemohou, protož ne z ibrlaufu ale z živnosti a obchodu svého na hory náklad vésti musí a časem všechen statek vynaloží. A jakkoliv jest, by kverci s bohatými věcmi se nepotkali, předce JMCské do urbury užitkové jdou, jako onen čas při nákladích obecních doluov Višňoví a Hrušek do osmdesáti tisíc kop a něco vejše vynaloženo, ač jsme se s tak odplatnými věcmi nepotkali a tudy škodu znamenitou vzali a v dluhy, kteříž na nás posavád vostávají, vešli; nicméně JMCská z takové škody kverkův v tom čase co jest tu těženo, ráčil jest užitku do čtyřidcíti a tři tisícův tolarův mimo náklady JMti vzíti, jakž jest to bylo onen čas vyhledáno.

Ne bez příčiny tehdy JJMti, slavné a svaté paměti, králové Čeští s JJMtmi stavy království tohoto to milostivě uvažujíc, že takové náklady horníkům vésti a ještě jiné daně dávati věc byla by nesnesitelná a nemožná, neráčili jsou předky naše v takové a k těm podobné daně potahovati, ale při svobodách jich zůstavovati ráčili. Jakož i léta XXVIII°, když hornici s městy království tohoto Českého o některé daně svolené spor měli, slavné a svaté paměti, císař Ferdinand ráčil jest vejpovědí svou horníky od takové daně osvoboditi, čemuž z příležícího vejpisu nálezu JMti ráčíte vyrozuměti. A za naší paměti jaké kdy svolené daně a sbírky byly, jako léta LXX° peníz třidcátý etc., léta LXXV° sbírka z rozličných věcí, těch jsme z sebe nevybírali kromě z poddaných našich. To pak vše dálo se a děje, abychom takovými daněmi obtíženi jsa hor sobě neošklivili a v opatrování jich neobstýskovali, co sice rádi činíme a netoliko pavujíce, ale i fůrami, zakládáním peněz a jinak, jak kdy toho potřeba jest, podle možnosti se propůjčujem. Jako před některým letem když zlé cesty byly, mnoho set hylí, kyzu a vozův uhlí sousedé naši a potom i poddaní obecni odvezli a těchto dnuov že uhlí se nedostávalo a fůrami JMCské postačiti pro zlost cesty nemohli, domácí formané i sousedé, kteří toliko koně doma měli, uhlí voziti dáti musili. A léta pominulého LXXXVII. když povodní nenadále přišlou na rybnících JMCské, též hutěch, struhách a jiném stavení byla se stala škoda nemalá a to brzkého opatření potřebovalo a v minci ten čas nedostatek peněz byl, v té příčině, ač obci naší na zdech městských, špitále i jiném stavení obecním a sousedům na domích, zahradách, lukách škoda takměř nenabytá se stala, však pro rychlejší zase napravení těch věcí, bez nichž býti nemohlo, do mince JMCské patnácte set, jinde se vdluživše, jsme zapůjčili. Netoliko pak v již oznámených případnostech, ale ve všech jiných, kterékoliv se tu při horách zběhnou a od nás fedruňku potřebuji, rádi se dle možnosti ve všem propůjčujem a propůjčovati hledíme. A dosti jest, kdyby jiného nebylo, abychom toliko horám náležitě sloužiti mohli; jinak sic, budem li s jinými městy v království tomto v takové daně a sbírky potahováni, my nikterakž státi, ani hor také opatrovati moci nebudeme, nebo obého snésti, to jest pavovati, k tomu daně a sbírky dávati, věc jest nám nemožná, než jedno z toho dvého muselo by upuštěno býti, ale náklad horní a takový starožitný a ještě z požehnání pána Boha všemohoucího dosti bohatý klínot země této opustiti a zanedbati, odkudž každého týhodne pod tím, jakž jsou koliv hory rozpavovány, shledá se stříbra toho, kteréž prvé na světle nebylo, do tří set hřiven. Protož nechť to každý pováži, jaká by škoda z toho netoliko nám obyvateluom na Horách, ale předně JMCské, pánu, panu našemu nejmilostivějšímu, potom i království tomuto Českému (čehož pán Bůh rač ostříhati) státi se musila. I poněvadž my JMCské, pánu, panu našemu nejmilostivějšímu, nakládáním na hory chceme rádi jinak užitečněji a platněji i tomuto království Českému sloužiti, nežli z té sbírky by se sešlo, snáší se u nás, že by toto druhé břemeno nás minouti mělo. Dále pak, ač by i to váženo mohlo býti, že sněmovní snešení na kverky a havíře nebo dělníky horní se nevztahuje, než na handlíře a překupníky a ti z takových handlův, aby ji povinni dávati byli: ale když se toho pošetři, že havíři a jiní dělníci horní na hory takových nákladův nevedou, než toliko z peněz na horách dělají, sousedé pak obchodníci, handlíři, řemeslníci z těch svých živnosti nakládati, cupusy dávati musí; a přes to z čehož se koliv táž sbírka dá, ač u nás nemnoho z jiného leč něco z vín (a i těch již letos aby jedno vědro nového přiveženo bylo nevíme) a z obili domácího, kteréž sice pro fedruňk hor tu ostává a pekařuom a mlynářům se prodává, se sejde, ten kdož prodává, dráže sobě to nasadí a chudý lid horní pracně dobytými penězi sbírku tu vypraviti a zastati musí, a nad tím, že taková věc prvé nebejvalá na ty hory uvedena, aby z toho, čím domácí hory fedrujem, zvláště v potravách sbírky dávány byly, naříkají; a v pravdě i tou příčinou nemalá nechuť k horám těm lidem, kteříž by oumysl s statečky svými k nám se obrátiti a jich pavováním fedrovati pomoci chtěli, dáti se může. I poněvadž tehdy, milostiví páni z tohoto našeho přednešení tomu vyrozuměti ráčíte, že my hornici opatrujíce tyto Hory Kutny, jakožto regalia JMCské a komoru a starožitný klínot království tohoto Českého, náklady velké na to z živnosti svých činiti a jich s svou škodou opovažovati musíme, a kdyby na nás k tomu ňáké takové daně a sbírky, v kteréž jsme prvé pojímáni nebyli, proti svobodám horním vzkládati se měly, nám takového břemene možné by snésti nebylo a příčina k zmenšení nákladův za tím hor snížení by se dala, Mti ve vší poníženosti, jakž nejvejšeji prošeno může býti, žádáme a prosíme, že k JMCské pánu, panu nás všech nejmilostivějšímu, se přimluviti a od osob VMtí k tomu své milostivé povolení dáti ráčíte, abychom jakž této sbírky při nahoře připomenutém sněmě svolené prázdni a budoucně podobných ušetřeni pro samý fedruňk hor býti mohli. My připovídáme tím pilněji a snažněji o dobré a vzdělání takového klínotu království tohoto pečovati a pána Boha všemohoucího na svých modlitbách za pomoc žádati, aby JMt božská prácem a nákladům našim žehnati a štědrou ruku svou odevrouc bohatými a odplatnými rudami a kyzy, odkudž by JMCské a zemi této hojní užitkové vycházeli, obdařiti ráčil.

S tím VMtem tuto poníženou naši žádost k spravedlivému uvážení připouštíme, milostivé a laskavé odpovědi na to očekávajíce.

VMtí v službách hotoví šepmistři a konšelé i všecka obec města Hor Kuten.