Opis souč. v ruk. arch. města Prahy, č. 1080, f. 973.

JMt Římský císař a Uherský, Český etc. král etc., pán náš nejmilostivější, od stavuov tohoto království Českého, věrných poddaných svých milých, že jsou se k tomuto od JMCské položenému a rozepsanému sněmu obecnému poddaně a poslušně najiti dali, s obzvláštní vděčností milostivě přijímati a o tom žádné pochybnosti míti neráčí, že jsou stavové tomu obšírně a dostatečně vyrozuměli, kderak nedávno pominulého času Tataři a kozáci z království Polského někderým obyvateluom knížetství Slezských, jakožto předního oudu tohoto království, nenadálejmi vpády velikou a znamenitou škodu na statcích i na hrdlech beze vší jim dané příčiny jsou učinili; pro kderúžto příčinu JMCská jest při času sv. Martina již pominulého nejvyšší ouředniky a soudce zemský a rady své soudu dvorského a komorního, též také všecky hejtmany krejský království tohoto, sem obeslati a jich při tom milostivě a otcovsky napomenúti ráčil, aby oni takovou vysoce duoležitou a potřebnou věc, na kderéž JMCské i království tomuto obzvláštně a předně mnoho záleží, se vší bedlivou pilností dostatečně uvážili a JMCský, co by dále v té věci předsevzato bejti mělo, ponížené zdání své poddaně oznámili. Kdež měvše již jmenovaní nejvyšší ouředníci a soudcové zemští o to s jinými vedle nich obeslanými osobami společné rozmlouváni, poněvadž se tu vlastni věci království Českého a zemí k němu příslušejících dotejče, žádali jsou JMCskou ve vší poddanosti, aby co nejdřív možné všem stavuom království tohoto sněm obecný milostivě rozepsati a položiti dáti ráčil, na kterémž by v takových nastalých potřebách, a jakým by spuosobem stavové v knížetství Slezských před všelijakejmi nepřátelskejmi vpády náležitě podstatně opatřeni býti měli, podle vší potřeby dostatečně, platně a užitečně jednáno býti a jisté snešení s JMCskou státi se mohlo.

A protož jest JMCská na takovou snažnou a poddanou prosbu často psaných nejvyšších ouředníkuov a soudcuov zemských a jiných obeslaných osob, i také za příčinou svých vlastních věcí a potřeb, tento sněm obecni stavuom království tohoto milostivě rozepsati ráčil, té milostivé naděje k nim jsouce, že oni, jakožto milovníci národu a vlasti své, to všelijak pilně a bedlivě rozjímati a uvažovati budou, a ty cesty, neboližto prostředky, při tomto sněmu oberou, kterak by v těchto nebezpečnejch časech, zvláště pak že jsou těchto dnuov noviny zlé přišly, jak by JMti arciknížete Maximiliana, jakožto voleného krále Polského, lid válečný i s tím lidem, který jsou v těch místech pro opatření hranic knížata a stavové v Slezště měli, od Polákuov poražen býti měl, předkem království toto s pomocí pána Boha všemohoucího a skrze milostivou péči JMCský a bedlivost, přičinění a pomoc stavuov s zeměmi k němu příslušejícími před zahubení a vpády nepřátel v dobrým opatření zuostávati a lepšího bezpečenství před každým, kdož by tomuto království anebo oudům jeho uškoditi úmysl měl a o to se pokusit chtěl, užívati mohlo. A JMCská se stavuom milostivě zakazovati ráčí, že podle svý nejvyšší možnosti, nad čímž stavové, věrní poddaní, obzvláštní potěšení míti mají, na milostivé a otcovské péči a přičinění svým ovšem nic sjíti dáti chtíti neráčí. Také JMCská v své milostivé paměti jmíti ráčí, jaké jest se snešení v některých jistých artikulích mezi JMCskou a nejvyššími ouředníky a soudci zemskými a jinými při času sv. Martina zde přítomnými osobami z strany opatření Slezských hranic stalo, ale poněvadž jsou tehdáž tak řkouc den ode dne rozličný případnosti se sběhly, JMCská ráčí stavuom království tohoto (pokudž by toho žádostivi byli) příčiny, pro které takové snešení k svému vyřízení přivedeno jest býti nemohlo, milostivě v spisu v známost uvésti dáti.

Dále JMCská o tom pochybovati neráčí, že sou stavové království tohoto na předešlých sněmích obecních, zvláště pak z předložení sněmovního léta LXXXV. tomu dostatečně a obšírně vyrozuměli, v jakým velikým nebezpečenství hranice křesťanské v království Uherském z strany nejúhlavnějšího a krve křesťanské dědičného a žíznivého nepřítele Turka postaveny jsou, za kteroužto příčinou a poněvadž se při jmenovaných hranicích potřeby a nedostatkové neumenšují, nébrž takměř den ode dne přibejvají a těžší přicházejí, stavové na témž sněmu k milostivé žádosti JMCský, a neohlédajíce se na žádné stížnosti, chudoby a jiné mnohé nedostatky své a poddaných svých, než majíce utrpení a křesťanskou lítost nad tím souženým lidem [v] království Uherském, příkladem předků svých, kdeří jsou mnohé a časté pomoci pro zdržení a zachování království Uherského a míst hraničných a pomezních JMtem císařuom předešlým Římským a králuom Uherským a Českým, slavných a svatých pamětí, činívali a dávali, berni domovní do tří let pořád zběhlých na opatření dotčených hranic proti pomezím Tureckým z své svobodné a dobré vuole na ten konec jsou svolili, aby jeden každý ročně po dvacíti groších českých z jednoho každého domu na dva terminy, totiž polovici na sv. Bartoloměje a druhou polovici na den sv. Mikuláše potom hned příštího, nejvyšší m berníkuom na hrad Pražský vyplnil a odvedl. I poněvadž takové svolení terminem sv. Mikulášským léta nyní pominulého LXXVII, jest vyšlo a stavové, věrni poddaní JMCské, to při sobě rozumně povážiti mohou, nebude-li v tom dalšího a skutečného opatřeni, jaké by veliké a znamenité nebezpečenství, nenabytá škoda a dokonalá záhuba skrze ztrátu křesťanských hranic tomuto království a zemí[m] k němu příslušejícím, jakožto nepříteli Turku nejblíže přísedícím, pojíti tudy mohlo: a protož JMCská, nechtíce teď znovu všecky ty na předešlých sněmích stavuom přednešené příčiny a motivy vopakovati a tím již zbytečně (an jim to prvé vejborně povědomé jest) zaneprázdňovati, k nim té milostivé naděje bejti a pochybovati o nich neráčí, než že tuto vysoce potřebnú věc, na kderéž jim samým pro obhájení manželek, dítek a jmění jich mnoho a velice záleží, k srdcím svým připustí a JMCskou z věrné a poddané lásky nyní nicméně jako i předešle další pomoci svou neopustí, a takovou domovní berni pro retuňk a ochranu často psaných pomezných hraničných míst a ubohých křesťanuov moc tyranskou, soužení a nátiskuov od nepřítele Turka trpících, vším tím spůsobem, jako léta LXXXV., ještě za tři léta pořád zběhlá od vyjití toho posledního terminu dobrovolně a upřímně svolí a při tom také to skutečně nařídí a dostatečně opatří, aby dotčená domovní berně při vyjití jednoho každého terminu vždycky zouplna a bez umenšení neb nedostatkuov vycházela a s exekucí taky aby proti těm, jenž se podle zavření a snešení sněmovního poslušně zachovati a berni svou složiti a odvozovati zanedbávají (skrze což velicí a škodliví neřádové a spletkové při hranicích pocházejí), bez ušetření jednoho každého, tolikéž po vyjití jednoho každého terminu, a ne teprva po roce, jakž jest toho posavad obyčej býval, se přikročilo.

Že pak JMCská stavuov, aby za tři léta dotčenou berni svolili, milostivě žádati ráčí, toho příčina tato jest, poněvadž častým rozpisováním a držení sněmuov stavové velikými outratami [sic] obtěžováni bývají a JMCská taky s kurfiršty, knížaty a jinými stavy svaté říše o další pomoc (neb tomu od osoby svý s královstvími a zeměmi svými bez pomoci říšský odolati a tak znamenité hranice, jichžto počet veliký jest, jakž toho potřeba ukazuje, vosaditi a opatrovati moci nikoliv neráčí) skutečně jednati a za někderý čas z tohoto království vyjeti museti ráčí.

A jakož také stavuom, věrným poddaným, i to tolikéž vědomé jest, že jsou se často psaní stavové království Českého na jminulém sněmu léta LXXXV. z upřímné a poddané lásky a náchylnosti, kterúž k JMCský, králi a pánu svému nejmilostivějšímu, nají, na tom jednomyslně snesli, aby, počnouce ode dne sv. Valentina téhož léta, jeden každý z obyvateluov království tohoto z každého věrtele piva bílého neb ječného, kderýž na prodaj se vystavuje, šest grošuov českých a z sudu, kterýž dva věrtele drží, dvojnásob tolik vejběrčím k tomu nařízeným na určité kvartály a časy do tří let pořad zběhlých dávali a odvozovali: kdež pak takové posudní při času sv. Valentina nyní příštího do konce vyjde, a protož JMCská stavuov, věrných poddaných svých milých, milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby oni prohlídaje k duoležitým a znamenitým potřebám, v kderýchž JMCská postaven býti ráčí, dotčené posudní předešlým spůsobem, začnouc od vyjití toho posledního terminu, tolikéž ještě za tři léta pořad sběhlá z věrné, poddané lásky a k milostivému zalíbení JMCský svolili, nicméně také skutečným a dobrým nařízením to tak opatřili, aby se jeden každý ze všech várek, bud že by vařiti dal, anebo nevařil, listem přiznávacím pořádně přiznával a v tom obmyslu neb fortele jakého k ujmě a k ublížení JMCský posudního užívati a obmejšleti nemohl; nébrž každého času to, čímž podle sněmovního snešení povinovat jest, vejběrčím v každém kraji nařízeným bez zadržování zouplna a docela odvozovali, tak aby mezi stavy v tom náležitá a slušná rovnost zachována a sněmovnímu zavření zadosti se státi mohlo. A poněvadž jsou stavové při dotčeným sněmu, co se jmenovaného posudního dotejče, to tak nařídili, aby polovice téhož posudního na pomoc vychování dvoru JMCský a druhá na splacování ourokuov, a pokudž možné, i jistin hlavních obyvateluom království tohoto obrácena a vydávána byla: JMCská stavuov, věrných poddaných svých milých, milostivě za to žádati ráčí, poněvadž v tomto království dvorem svým již od několika let pořád sběhlých trvati ráčí, aby se oni k JMCský z poddané a náchylné lásky, kderúž jest JMCská od nich každého času s obzvláštní vděčností milostivě poznati ráčil; tak ochotně a povolně ukázali a k lepšímu JMCský vychování čtyry groše svolili a ostatní dva na splacení ourokuov a jistin podle předešlého nařízení obrátili.

Také JMCská milostivě pochybovati neráčí, že stavuom království Českého, věrným poddaným JMti, v dobré paměti zuostává, jakou jsou na jminulém sněmu pomoc a sbírku na splacení dluhu JMti poddaně svolili, v čemž, ačkoliv se mnohý osoby z stavuov vedle téhož sněmovního snešení upřímně chovají a sbírku svú zouplna odvozuji, ale při tom i někdeří obmysluov proti sněmovnímu snešení užívati chtějí, nic se v tom na obecný sněmovní svolení neohlédajíce. Jakož pak JMCská stavuom na díle něco toho i také v čem někdeří vejběrčí těch sbírek lepšího vysvětlení žádají, v spisu podati porúčeti ráčil, a chtíce rád JMt, aby v tom, což také z poddané lásky svoleno jest, mezi stavy náležitá rovnost, jakž slušné, zachována byla, protož často psaných stavuov za to milostivě žádati ráčí, aby v ty spisy nahlédli, jak by to k nápravě a v lepši řád přivedeno býti mohlo, bedlivě povážili, aneb to nejvyšším ouředníkuom zemským v moc dali, aby oni, jakž na tyto nyní při takové sbírce vyhledané, tak i budoucně připadlé nedostatky, každého času, když by toho koliv jaká potřeba nastala, zasednouti, je vážiti a v dobrý řád i další srozumitedlné vysvětlení uvésti mohli, tak aby JMCská toho, což jest JMti tak od stavuov z poddané a upřímné náchylnosti a lásky svoleno, také skutečně užiti moci ráčil.

JMCská také v své milostivé paměti jmíti ráčí, že jest na pominulým sněmu obecným léta LXXXVI. z strany plavby po Labi, na kteréž království tomuto Českému nemálo než mnoho záleží, dostatečné připomenutí a při tom oznámení, jak by ta věc mohla neb měla tím dřívěji k prospěšnému vyřízení pro dobré království tohoto předsevzata a k místu přivedena býti, v spisu stavuom milostivě podati ráčil: i ačkoliv jsou sobě to všecko stavové království tohoto netoliko oblíbili a s tím vejborně dobře spokojeni byli, nébrž také jisté osoby z prostředku svého týmž sněmem volili, kderéž by se na obeslání JMCské (...) k tomu obzvláštně nařízenými (...) uvážily, a co by při tom za nejlepší uznáno bylo, nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským to potomně v známost uvedly; kterýmž jsou stavové moc dali s JMCskou tuž věc, aby již k skutečnému vyřízení přišla, na místě a konci postaviti. Ale poněvadž taková vysoce potřebná věc za příčinou těch od stavuov volených osob, kderéž jsou podle nařízení sněmovního týmž nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským to všecko, co jest s nimi skrze rady JMCský jednáno a rozmlouváno bylo, v známost uvésti měly, posavad nevyřízena zuostává, JMCská stavuov za to vždy milostivě žádati ráčí, poněvadž se tu království tohoto dobré a užitečné obmejšlí; aby oni to dáleji s pilnosti a bedlivě uvážili, a co zapotřebí bude, tímto sněmem nařídili, tak aby potomně bez dalších všech odkladuov takový potřebný artikul od JMCské tím snázeji a lépěji k svému dokonalému vyřízení fedrován a přiveden býti mohl.

Naposledy JMCská stavuom království tohoto snešení, kderéž jest se na jmenovaným sněmu obecným léta LXXXVI. z strany vyzdvižení hor v království tomto a vysvětlení některých artikuluov horních mezi JMCskou a stavy stalo, ku paměti přivozovati ráčí: i ačkoliv jest se dobrý počátek na Horách Kutnách stal, avšak za příčinami některých vysoce duoležitých potřeb a jednání, nimiž, jak JMCská, tak také nejvyšší ouředníci a soudcové zemští a osoby ty, jenž k tomu předešlými sněmy z. komisaře od stavuov nařízeny jsou, zaneprázdněni bývali, taková duoležitá a království tomuto potřebná věc k svému vyřízení jest přijíti nemohla, ale nicméně JMCská na tom býti a k tomu se všelijak milostivě přičiniti chtíti ráčí, což by toliko k dobrému a prospěšnému hor se vztahovalo a bylo, to při nejprvnější příležitosti předsevzíti, i to začaté visitování všech hor vykonati poručiti dáti, milostivě při tom stavuov žádajíce, aby na místě těch osob, jenž by prostředkem smrti z toho světa vykročily, jiný na tomto sněmu voleny a k tomu obrány byly.

A poněvadž často jmenovaní stavové království Českého z tohoto přednešení takovým duoležitým, p[i]lným a znamenitým nastalým potřebám jsou dostatečně porozuměli, JMCská k nim té konečné naděje býti ráčí, že mezi sebou takové vysoce potřebný věci k spěšnému vyřízení pro uvarování zbytečných outrat a obmeškání fedrovati budou a žádný [z] stavuov odsud neodjede, nébrž tomuto jednání až k závěrce téhož sněmu s obzvláštní pilností a bedlivostí přítomni budou, též také se vedle obzvláštní JMCský milostivé duověrnosti svolením jich upřímně, poddaně a povolně ukáží. A což tak stavové království Českého na tyto JMCské milostivé žádosti z upřímné lásky učiní, mohou tím jisti býti, že to JMCské v žádné zapomenuti přijíti nemá, nébrž vejš dotčeným stavuom všem společně i jednomu každému zvláště vší milosti svou císařskou skutečně vzpomínati a nahražovati ráčí, a v potřebách jich obecných i obzvláštních podle vší náležitosti a možnosti opouštěti neráčí. Také nicméně JMCská stany vedle starobylého chvalitebného pořádku, že jim takové dobrovolné svolení na jejich privilejích, svobodách, starobylých zvyklostech a pořádcích beze škody a ujmy býti má, dostatečným reversem opatřiti a jejich milostivým císařem, králem a pánem býti a zuostati ráčí.