1588, 24. ledna. - Opis souč. v ruk. arch. města Prahy č. 1080, f. 981.

Předně arcikníže Maximilian napomenut jest byl, aby JMt arcikníže tu příhodu a neštěstí pánu Bohu poručiti a to silnou a heroitskou myslí snášeti ráčil, a že pána Boha našeho, soudové nezpytatedlni jsou, snad JMt skrze jiné prostředky a v jiných zemích a panstvích zase potěšen býti muože, singularem et majorem virtutem esse adversam quam prosperam fortunam ferre. On (intellige cancellarium) že nic nečiní z pejchy, nýbrž toliko to, což by k fedrování a chránění své vlasti náleželo a bez toho býti nemohlo. Než aby se JMt arcikníže dnešního dne v takové vězeni, kteréž na JMt, jakožto na takovou vyvejšenou a přední osobu náleží, postavil a žádného posměchu a outržky na poctivosti aby JMt, jak při postavení se před králem, ani jináč neobával, ale na jednom zámku na straně [sic] s náležitou uctivostí a duostojností chován býti má až do splněni těch condicí, též do spokojení s JMCskou a korunou, anobrž i do dostiučinění též koruny obyvateluom, tam in genere quam in specie, pokudž se škod učiněných dotýče; potom též do srovnání s JMCskou a s JMti zeměmi i v jiných artikulích, kteříž k osvobození JMti příležiti jsou, lid služebný JMti ze všech zemí má hrdly svými bezpečen býti i chudí, když složí od sebe zbraně, mají beze všeho šacuňku propuštění užíti, přední osoby životy a poctivostmi svými mají bezpečni bejti, však proti náležitému šacuňku, jakž s nimi srovnáno bude. Poláci, kteří nemocni jsou, proti náležité přísaze králi Zikmundovi a koruně, slíbíce věrnost, poddanost a pomoc, mají ihned propuštěni býti, přednější pak osoby při JMti arciknížecí do rozeznání krále a práva bez odporu zuostati. Co se pak poctivosti a životuov jich dotýče, to pan hejtman polní (id est cancellarius) na sebe přejímá, že žádnou potupnou pokutou přistoupeno k nim býti nemá, však aby slíbili žádného pozdvižení dále proti králi a těm, kteří při něm stojí, ani proti vlasti své, nestrojiti, ani před sebe bráti. Z strany gruntuov neb statkuov jich nemohovitých chce on pán k králi věrnou přímluvu učiniti, co se pak mohovitého statku dotýče, kterýž při nich nalezen jest, v tom že nejvyšší pán, poněvadž to obecnému lidu válečnému podle práva vojenského náleží, jim žádného ublížení nebo zadržení učiniti nemuože, in continenti pak JMt arcikníže aby připověděl a k tomu se přičinil, aby zámek Libelov [sic] ihned zase odevzdán a k koruně navrácen byl.