1587 od 3. ledna do 16. října 1587. - Záp. úřední souč. kvat. rel. žlut. 1582-89, č. 47. v král. česk. arch. zemsk. a ruk. souč. arch. česk. míst.

Dne 8. ledna 1581: "Jakož sou všickni tři stavové království našeho Českého, věrní milí, na sněmu jminulém, kterýž držán a zavřín byl na hradě našem Pražském v středu den Moudrosti boží jminulého osmdesátého šestého léta, k tomu své povolení dali, abychom proti přikoupení statečku Nezabudic zase vrchnost na některých lidech a poddaných našich ve vsi Velké Černotci a Zizicích, k panství našemu Křivoklátskému náležející, odprodati moci ráčili: i věděti vám milostivě dáváme, že sme slovutnému Zikmundovi Sluzskému z Chlumu a na Sukdole, věrnému našemu milému, pět lidí poddaných našich i s krčmou ve vsi Žižicích, k dotčenému panství našemu Křivoklátskému náležející, proti vyčtení tří set kop míšenských s tím doložením, jestliže by on, dědicové neb budoucí jeho, plat stálej, dědičnej, na týchž lidech zastavený, chtěl neb chtěli vyplatiti, aby to učiniti mohli a moc jměli, dědičně prodati a postoupiti ráčili, a to k jmění, držení etc."

Téhož dne: "Slovutnému Jaroslavovi staršímu z Vřesovic, věrnému našemu milému devět lidí poddaných našich ve vsi Černotci k dotčenému panství našemu Křivoklátskému náležející s dědinami, lukami, lesy, porostlinami sedlskými i se vším a všelijakým k ní od starodávna příslušenstvím proti vyčtení pěti set kop míšenských dědičně prodati a postoupiti jsme ráčili a to k jmění, držení etc."

Dne 4. února 1587: "Věděti vám milostivě dáváme, že sme z plnosti moci, jakožto král Český, urozenému Ladislavovi staršímu z Lobkovic na Zbiroze, Mostském hradě, Hořejší Lindvě a Dobrý, radě a presidentu komory naší české, věrnému milému, dvě vesnice celé Zemstišov jinak Tišou a Dub, jinak Aichwald, řečené, v kraji Litoměřickém ležící, též les slove Aichwald, s obzvláštním kusem lesu při vsi Zemstišově, kteréž k panství našemu krupeckému náležely, s domy, dvory kmetcími, krčmami, platy, dědinami, lukami, lesy, háji, porostlinami, potoky, rybníky, mlejny, pilou v Aichwaldu neb Dubu, též druhou pflou, kteréž na ten čas slovutný Hynek Rausendorf z Špremberku, věrný náš milý, v držení, a s dotčeným Ladislavem starším z Lobkovic, jakožto pánem týchž gruntův, o jistý plat se porovnati aneb tu pilu zbořiti podle vůle jeho Ladislava staršího z Lobkovic povinnen jest, s lidmi osedlými i neosedlými aneb z těch gruntův zběhlými, s vdovami, sirotky a spravedlivostmi jich, se vší zvolí a s plným panstvím a vším a všelijakým příslušenstvím, jakž sme my toho i předešlí držitelové téhož panství Krupeckého v držení a užívání byli, tak a v témž plném pravě, v těch mezech a hranicech, v nichž ty vesnice a lesy s jich příslušenstvím záleží, žádné zvláštnosti sobě, dědicům našim a budoucím králům Českým ani žádnému jinému, tudíž dále nepozůstavujíc, za summu tři tisíce kop grošův českých, nám do ouřadu našeho rentmistrského zouplna zaplacených, dědičně prodati ráčili, tak že oznámené vesnice a lesy s jich příslušenstvím dále na budoucí a věčné časy již nemají slouti a býti zápisné a duchovní, než jeho Ladislava staršího z Lobkovic, dědiců a budoucích jeho svobodné a zpupné dědictví etc."

Téhož dne: "Věděti vám milostivě dáváme, že sme z plnosti moci, jakožto král Český, urozenému Ladislavovi staršímu z Lobkovic na Zbiroze, Mostském hradě, Hořejší Lindvě a Dobré, radě a presidentu komory naší české, věrnému milému, les slove Malč, jinak Volfshýbl, s vodou též Malč řečenou, v kraji Litoměřickém ležící a k panství našemu Krupeckému náležející, kterýžto les se počíná pod Čtvítr [sic] cestu a ta voda teče podle toho lesu až k obci Bihanské, s oběma břehy, pokudž mu ten les a grunt prodán jest, však bez ublížení strouhy, slove Nová, z kteréž Krupečtí na své mlejny a puchýrny vodu vedou, aby oni túž struhu s oběma břehy opatrovati a vodu na mlejny své vésti mohli, však všelijakého lovení ryb v ní prázdni jsouce; než co tak přes tu strouhu přepadá a zbejvá, toho on Ladislav starší z Lobkovic i s lovením ryb v té celé strouze aby v celosti užíval s tím vším příslušenstvím, jakž mu to všecko obmezeno a vykázáno jest s plným panstvím a zvolí etc."

Dne 2. března t. r.: "Věděti vám milostivě dáváme, jakož jest nám k rozšíření a přidělání obory naší při vsi Předním Ovenci slovutný Vít Flavín z Rotnfeldu, místosudí dvorský království našeho Českého a písař soudu našeho komorního v témž království, věrný náš milý, postoupil některých gruntův svých ode dvora svého dědičného, kterejž tu v Předním Ovenci má; totižto na dědinách, štěpnicích, lukách, též chmelnici s díly, kteréž mu v občinách náležely, proti kterémužto postoupení takových gruntův zase sme jemu ode dvora našeho jednoho, kterej sme od urozených Markety z Lobkovic na Dobrovici a Kynšperce, nábožné nám milé, a někdy Jiřího z Waldstejna a na Hostinném, jakožto poručníkův sirotku a statku někdy urozeného Jindřicha z Waldstejna na Dobrovici, s mlejnem blíž jmenované vsi ležícím, též druhého, který sme od nábožné Johanky Pfefferkornové z Slatiny a synův jejich po někdy Urbanovi Pfefferkornovi z Ottopachu pozůstalých s jistým dovolením všech tří stavův království našeho Českého koupiti ráčili, v odměně jistých gruntův na dědinách od dotčených dvorů ráčili oddati a postoupiti, totižto: předně kus dědiny, ležící za humny též vsi předního Ovence, počnouc od týchž humen až do silnice, kterou se od Prahy, aneb od hradu Pražského, k vrchu Babě jede, a na šíř, jakž se od humen začíná, v jednostejné míře naskrze druhé též kus dědiny ležící nad ouvozem, jdouce od Prahy do vsi Ovence Předního po pravé ruce vedle dědiny Oborníkovy, z obou stran v počtu tří kop a vosmnácte záhonů; item, jiný kus dědiny vedle dotčené silnice ležící od Prahy k Babě, v kterýmž něco vejš než kopa záhonů krátké míry jest, mezi dědinami jeho Víta z obou stran ležící; item, jiné tři dědiny porůznu, dotejkajíc se dědin též jeho Víta v počtu záhonů čtyřidcíti, z nich jeden při vodě Vltavě ležící každého roku od vody se béře, tak jakž jemu ty dědiny od urozeného Ladislava staršího z Lobkovic na Zbiroze, Mostském hradě, Hořejší Lindvě a Dobré, rady a presidenta našeho komory české a statečného Hertvika Zejdlice z Šenfeldu na Zvoleněvsi, též rady naší a hejtmana vrchního panství našich v království Českém, věrných milých, a jiných osob nařízených na místě našem vykázány a odměřeny i také obmezeny sou. I prošeni sme etc."

Dne 6. března t. r.: "Věděti vám milostivě dáváme, že sme z plnosti moci, jakožto král Český, urozenému Alšovi Berkovi z Dubé a Lipého na Bělé a Kuřivodech, věrnému našemu milému, dědicuom a budoucím jeho, s povolením všech tří stavuov království Českého na sněmu obecním, kterýž držán byl v přítomnosti naší na hradě Pražském v pondělí po svatém Martině pominulého osmdesátého třetího léta a zavřín téhož léta v sobotu po svaté Luciji, totiž zámek Bělou, kterýž někdy Nové Bezdězí sloulo, též město Bělou v kraji Boleslavském ležící s dvorem poplužním při zámku, též dvůr Valovice s poplužím a pivovarem, tudíž ves Cistou, ves Plužnou, ves Březinkou, ves Sudoměř, ves Březovice, ves Vokna, ves Kluk, ves Skramauš, item vsi zápisné: ves Rokytou, ves Dolejní Krupu, ves Jezvu, ves Hořejní Krupu, někdy k klášteru Hradištskému náležející, vše vsi celé s lidmi osedlými i neosedlými aneb z těch gruntův zběhlými, s vdovami, sirotky a spravedlnostmi jich, s dvory kmetcími, s platy stálými i běžnými, s krčmami vejsadními a šenky svobodnými, s podacími kostelními, kteréž na témž panství jsou, anebo k němu náleží, s ospy, cly, medy beroucí, kurmi, vejci, plecemi, robotami žennými i dědinami vornými i neornými, lukami, pastvami, horami, lesy, háji, rybníky, řekami, potoky, struhami, vodotočinami, se vším a všelijakým k témuž zámku a městu Bělé i těm všem vesnicem příslušenstvím, s plným panstvím, s lovy, hony a se vší zvolí, nic ovšem nevymiňujíc, sobě ani dědicuom našim a budoucím králuom Českým na tom na všem nepozuostavujíc, tak a v témž plném právě, v týchž mezech a hranicech, v nichžto nadepsaný zámek, město a vesnice sou a záleží, a jakž jest toho nadepsaný Aleš Berka sám až posavad v držení a užívání byl a jest, za summu osmnácte tisíc a pět set kop grošův českých, každou kopu po šedesáti groších a groš po sedmi penězích bílých počítajíc, nám zouplna odvedených, tak jakž smlouva trhová, jíž datum v pondělí po svatém Tomáši pominulého osmdesátého šestého léta v sobě šířeji obsahuje a zavírá, dědičně prodati ráčili, tak a na ten spůsob, kdež jsou nadepsané zámek město a, vesnice s jich příslušenstvím někdy byly duchovní a zápisné, že již dále na budoucí a věčné časy nemají slouti a býti zápisné ani duchovni, než zpupné etc."

(Juxta: Léta 1590 v pátek po svatém Petru v okovách Jan z Wartmberka na Novém zámku a Bezdězí odpíral této relací, pravě: "Že dotčená relací JMti císaře etc., jakožto krále Českého, jemu Alšovi Berkovi z Dubé a Lipého ke dckám zemským učiněná, toliko v tom artikuli, kdež se na ves Sudoměř, ves Březovice, ves Skramouš vztahuje, jiného se v též relaci v ničemž neujímajíce, jest na, škodu spravedlivosti jeho Jana z Wartmberka, což jemu v týchž vesnicích náleží; kteréžto relaci on Aleš Berka z Dubé a Lipého toliko v témž artikuli dotčeném zouplna užiti nebude moci a to Z příčiny této: že do též relací JMCské výš psané od JMCské ke dckám zemským učiněné podle Zámku Bělé, kterýž někdy Nové Bezdězi sloulo, a města v kraji Boleslavském ležící, Bělá řečeného., s dvorem poplužním při zámku, též dvoru Valovice s poplužím a pivovarem a podle jiných vesnic celých v též relací obsažených, on Aleš Berka z Dubé a z Lipého, kderýž v nadepsané relaci jmenuje se z Dubé a z Lipého, totiž ves Sudoměřice, ves Březovice a ves Skramouš za vsi celé sobě vložiti a vepsati dal, čehož jest učiniti a tak zejména týchž celých vesnic do též relací za vsi celé Z vejminky sobě psáti dáti a JMCská také tak vsí celých bez vejminky na škodu jeho Jana z Wartmberka do též relací JMti pojímati a vpisovati moci neráčil; zvlášť věda on Aleš Berka o tom, že týchž vesnic tří nikda tak zouplna celých k zámku Bělé, jsa téhož zámku Bělé a dílu toho se vším k tomu příslušenstvím v držení, užíváno nebylo, nežli on Jan z Wartmberka, že ve vsi Březovicích dvou dvorův kmetcích dědičných, se vším k týmž dvoum dvorům příslušenstvím v držení jest, nicméně ve vsi Sudoměři dvoje manství, na jednom mana osedlého a druhého manství, totiž dědin, luk, štěpnic, pod povinnost manskou k zámku Bezdězi náležející člověk poddaný Alše Berky tu ve vsi Sudoměři v užívání jest, ve vsi Skramouši též dva mani osedlí jsou a ti od starodávna se vším k týmž dvorům manským příslušejícími k zámku Bezdězi náleželi a náležejí, a těch on Jan z Wartmberka též také v držení a užívání byl a až posavád jest. A tak z té příčiny v tom toliko artikuli též relaci na ty tři vesnice cele se vztahující, jiného se neujímajíc, proti spravedlivosti jeho Jana z Wartmberka dědičně on Aleš Berka z Dubé a z Lipého užiti nemá a moci nebude, nýbrž on Jan z Wartmberka v týchž vesnicích, totiž Březovici ke dvěma dvorům a ve vsi Sudoměři ke dvojímu manství, ve vsi Skramouši ke dvěma manům osedlým k zámku Bezdězi již dědičně náležejícím právo a spravedlivost má lepší nežli on Aleš Berka z Dubé a z Lipého ani kdo jiný, to chce před pány JMmi a vladykami na plném soudu zemském větším, když mu toho potřeba bude, provésti a ukázati etc."

Dne 26. května: Jakož sou nám opatrní purkmistr a konšelé i na místě vší obce města našeho Pardubic, věrní milí, na milostivú žádost naši vosmi krčem, na kderéž od předešlých držiteluov panství Pardubského privilegia mají, totiž v Turově dvou, v Moravanech též dvou, a v Kostěnicích, v Hostovicích, ve Lhotě Ouřecký a ve Zminném po jedné, směnou proti jiným krčmám, jmenovitě v Třebosicích, Popkovicích, v Mateřově, v Jezbořicích, v Barchově, v Bezděkově, v Vopočníku, v Láních, na Důlku, v Kirchlebích a v Srnojedech, kderýchž sou posavad opatrní purkmistr a konšelé města Bohdanče, věrní naši milí, vedle jiných někderých krčem pod jistý plat v držení byli, a my jim za tou příčinou toho platu o deset kop grošuov českých uleviti ráčili, k pivovaru našemu Dašickému poddaně postoupili. Kderoužto jich Pardubských poddanú volnost milostivě přijímajíc, protož tímto listem naším za sebe, dědice naše a budoucí krále České připovídáme, že jim takové nahoře oznámených krčem oddání a postoupení na jich privilejích k žádnému ublížení, protrženi, ani škodě býti nemá a nemůže nyní i na časy budoucí. Avšak tato směna aneb frejmark má toliko trvati do vuole naší a dalšího o pivovařích na tom panství nařízení, tak jestli bychom kdy zase naše krčmy jmíti a jim jich postoupiti chtěli, abychom toho každého času svobodnú vuoli jmíti ráčili etc." (Opis v rukop. souč. arch. česk. místd. Majestalien 1576 - 1594 fol. 203.)

Dne 7. července t. r.: "Věděti vám dáváme, že sme urozenému Jiřímu staršímu z Lobkovic na Libochovicích a Mělníku, radě, komorníku našemu a nejvyššímu hofmistru království Českého, věrnému milému, na jeho poníženú prosbu a pro dávní, věrné, pilné, užitečné a platné i znamenité služby, kteréž jest předkům našim, slavných pamětí, i nám k milostivému oblíbení našemu činil a činiti nepřestává, ves řečenú Slatinu k proboštství Hory kostela sv. Štěpána v městě Litoměřicích nad Labem náležející s lidmi osedlými i také z těch gruntův zběhlými, s platy, kurmi, vejci, dědinami, lukami i s jiným vším a všelijakým též vsi příslušenstvím, s celým a plným panstvím na ten spůsob dědičně povoliti a dáti ráčili, aby on Jiří z Lobkovic s dědici a budoucími svými byl povinnen všem budoucím proboštům nadepsaného kostela ročního věčného komorního platu šedesáte kop grošův českých platiti a to rozdílně: polovici při svatém Havle a druhou polovici při svatém Jiří každého roku přišlým, s tím doložením a opatřením, jest-li by on Jiří z Lobkovic, neb dědicové a budoucí jeho, kdy kterej takový plat zadržal, neb zadržali, aby budoucí proboštové mohli se v túž ves Slatinu jedním komorníkem Pražským aneb sami osobami svými uvázati, ji držeti a užívati dotud a tak dlouho, dokudž by jim ten zadržalý plat zouplna dán a zaplacen nebyl. Než jakž by svůj plat dostali budou povinni jemu Jiřímu z Lobkovic, dědicuom neb budoucím jeho zase túž ves postoupiti. Protož vám milostivě poroučíme, etc."

Dne 16. října t. r.: "Věděti vám milostivě dáváme, že sme slovutnému Mikulášovi Bryknarovi z Brukštejna, věrnému našemu milému, statek náš ves Svrčovice a ves Kostomlatky s dvorem poplužním, s poplužím, s zahradami a šafranicemi, chmelnicemi, lukami, s mlejnem, s loužkem, s rybníky, stráněmi, obcemi, s lidmi osedlými i neosedlými, aneb z těch gruntův zběhlými, s platy, s podacím kostelním, s krčmami, robotami, kurmi, vejci a jiným vším a všelijakým od starodávna příslušenstvím, s plným panstvím v těch mezech a hranicech, v nichž nadepsaný statek jest a záleží a jakž sme toho posavád sami v držení a užívání byli, nic ovšem nevymiňujíc, ve stu kopách groších českých, dědickým právem postoupiti ráčili a to k jmění, držení, prodání, dání, zastavení, zapsání a učinění s tím se vším jako s svým vlastním, zpupným a svobodným dědictvím etc."