1587, 30. července. - Rukop. souč. v archivu m. Prahy č. 410.

Jest opět od VMti nám psaní učiněno strany 46 I 6 g. 2 d. vše m., kderé JMCské, pánu, panu našemu nejmilostivějšímu etc., za sůl dluožné pozuostalé [by] bejti jměly a posavad nezaplaceny, jménem a na místě JMCské poroučejíce, abychom beze všech dalších vejmluv nadepsanou sumu peněz ihned bez meškání, tu, kdež náleží, od sebe odvedli a vyčisti dali etc., jakž totéž psaní VMti etc. [...] A VMtem předně k laskavé paměti přivodíme, že na předešlé poručení VMti od nás VMtem zpráva jest dána, kderéž datuom ve čtvrtek po památce sv. panny Doroty [12. února] léta tohoto 87. a té příležitě teď VMtem k laskavé paměti a pro vyrozuměni přikládáme, z níž ráčíte nadjíti, že, což spravedlivě téhož reštu na počtu pořádně učiněném v puchalterii JMCské od předkuov našich pozuostáno, to odvésti od sebe odporni nejsme; jakož pak i předkové také naši na jiném jsou nebyli a my také ještě nejsme, než skutečně odvésti to, což pozuostáno jest, tu kdež náleží. A zprávu máme od pana primasa našeho, na onen čas úředníka handle solního u nás v Novém městě Pražském, že jest dávno odvésti chtěl, ale že žádnej od něho toho přijíti jest nechtěl, a na tento čas i tak praví, že jest hotov podle před oznámeného počtu v puchalterii vykonaného, co jest pozuostáno, tu kdež náleží, odvésti, jen aby také zase proti tomu pořádnou kvitancí na takové vydání jmíti mohl, tak aby zase nám a obci naší toho se náležitě a pořádně spraviti mohl. Z čehož ráčíte laskavě znáti, [že] ani námi, ani p. primasem naším tu nic jest nesešlo a neschází; A protož za to VMti služebně žádáme, že tuto naši omluvu ráčíte laskavě přijíti, a poněvadž pak ani v tomto poručení VMtí kde a v kderé místo to, což tak spravedlivě pozuostáno, po často oznámeném počtu v puchalterii JMCské učiněném zejména oznámeno a doloženo není, že ráčíte laskavě to vysvětliti a zejména oznámiti, že proti jisté kvitancí bez meškání má to odvedeno a vyčteno býti. Datuom ff. II. post Divisionis apostolorum 87.