79. Rada Nového města Pražského císaři Rudolfovi II., že žádného sice majestátu nemají, aby úřad perkmistra hor viničných osobou v Novém městě Pražském obývající dosazován byl, však že právo a spravedlnost rovněž jako Staroměstští k tomu mají vedle majestátu císaře Karla IV. i dosavadního obyčeje.
1587. 16. Mart. Rukop. souč. arch. m. Prahy č. 410.
JMCské ponížená odpověď na dekret JMti: o ukázání majestátu na ouřad perkmistrský hor viničných Pražských.
Jakož jest VCMti dekret milostivý tento pátek nyní jminulý nám dodán, abychom VCMti, máme-li na to, aby ouřad perkmistra hor viničných osobou u nás v N. m. P. obývající a nejinou dosazován byl, jaké obzvláštní privilegium a obdarování, toho VCMti k ruce komory české hodnověrný vidimus neprodlévajíc podali etc., jakž milostivý dekret VCMti to v sobě šíř obsahuje a zavírá: i nejmilostivější císaři! VCMti poníženě a poddaně oznamujeme, že my na tento čas [...] milostivé vuole VCMti na radě sedíce a z daru buožího živí pozuostali u nás v N. m. Pražském o tom vědomosti nemáme, aby vzláštní privilegium a obdarování na ouřad perkmistra hor viničných Pražských bejti a v kanceláři naší zuostati jměl, neb jakž na onen čas léta etc. 1547 všecka privilegia do kanceláře VCMti české od předkuov našich složena a odvedena jsou, z nich někderá toliko, pokavadž toho času od JMKské, slavné sv. paměti, císaře Ferdinanda, pana děda VCMti nejmilostivějšího a na onen čas p. p. našeho nejmilostivějšího, potřeba uznána byla, zase N. m. P. navrácena jsou, v nichžto zejména a obzvláštně na ouřad před dotčený perkmistrský se nic nenachází, než majestát slavné fundací N. m. P. JMCské, též slavné sv. paměti, císaře Karla Čtvrtého to v sobě obsahuje, že N. m. P. a všichni obyvatelé i budoucí potomci jich všemi a jedním každejm obzvláštní privilegium, obdarování, milostmi, poctivosti, právy a zvyklostmi i užíváním a ustanovením neb nařízením, kderýmiž Staré město se stkví, v budoucích na věčné časy také se těšiti a radovati má, jakž z příležícího přípisu téhož majestátu artikule latinskou řečí VCMt tomu milostivě porozuměti ráčíte. A tak podle toho pravíme se právo a spravedlivost jmíti, aby osobou u nás v N. m. P. obývající ouřad perkmistrský usazen byl. Nebo také i živé paměti jsou, že před lety v N. m. P. perkmistr jest bejval, a aby samému S. m. toliko ten ouřad perkmistrský náležitý bejti jměl, na to aby jaké privilegium zvláštní jmíti měli Pražané Staroměstští, žádná naděje není. Než to jest vědomé, že ten ouřad perkmistra hor viničných Pražských v plné moci VCMti jest, a toho se žádnému bez jistého milostivého povolení VCMti ujímati náležité není, než kohož VCMt z kderéhokoli města buď z Starého neb Nového m. Pražských, k témuž ouřadu perkmistrskému milostivě naříditi a poručiti zvoliti a ustanoviti ráčíte, ten jest a bude povinen na milostivé poručení VCMti poníženě a poddaně i poslušně v tom se zachovati. A není rozuměti, aby na tom tak mnoho co záleželo, kdež by toliko z samého Starého města Pražského osoba k tomu nařízena byla, než na tom největší podstata jest, když předně VCMti, což z povinnosti spravedlivě náleží, to z poddané upřímnosti věrně a právě i spravedlivě opatrováno bude a lidem také v jich spravedlivost[ech] v témž ouřadu VCMti perkmistrském náležejících za spravedlivé se stane. S tím se VCMti v milostivou ochranu poručené poníženě a poddaně činíce, že nad námi VCMti věrnými poddanými přísežnými milostivou ruku držeti a nás i N. m. Pražské, jakožto věrné poddané VCMti, milostivě poručené VCMti míti ráčíte, poníženě a pokorně žádati nepřestáváme. Datum f. II.