(1587, v únoru.) [Přímluvný list Ladislava st. z Lobkovic datován dne 16. února 1587.] - Konc. v arch. města Hory Kutné, č. 3942-48.

etc. Jakož jste nám psaní učiniti ráčili k žádosti Doroty Podivický, obyvatelkyně u nás na Horách Kutnách, abychom jí šenk vína propustili, poněvadž co nám k obci náleží rada platiti a jiné všecky povinnosti vykonávati chce, jakž též přímluvné psaní VMti, jehož datum v Menším městě Pražském v pondělí postní Invocavit a nám teprva v úterý po Oculi vše léta tohoto 87 dodáno jest, šiře sobě obsahuje a zavírá. I milostivý pane! V pravdě to můžeme říci, že poznávaje VMti k sobě a jednáních našich vždycky milostivého a laskavého pána, na tom jsme, abychom VMti k vůli všechno, což by nám toliko možného a náležitého bylo, učinili; za kteroužto příčinou i k přímluvě VMti za Dorotu Podivickou, chtíce služebnou volnost a vděčnost prokázati, povolali jsme před sebe starších obecních a osmi sousedů k nám od obce k radě přidaných, a na ně to, jakž obyčej a řád jest, kdež co v moci naší není a vší obce se v dotejče, čeho Dorota Podivická s přímluvou VMti žádá, jim to v známost uvedli i psaní VMti přečísti poručili. Kteřížto, takovou žádost bedlivě pováživše, to nám za odpověď dali: poněvadž předešle žádnému stavu rytířského v této obci živností městských, zvláště šenku vína (ač se nejednou o to pokoušeli), dopuštěno nebylo, a Jan Podiviclý z Podivic, manžel Doroty Podivické, člověk stavu rytířského se býti praví a právu našemu nikdy jest poddán býti nechtěl, nýbrž časem, z příčin jistejch obsílán jsa, dosti posměšně, že on ku právu našemu nenáleží a státi nechce, jest vzkazoval a všelijakých povinností městských se vzdaloval, a nad to při vyšším právě vejpovědi jsou, že jakého stavu manžel užívá, takovýho manželka jeho že jest, za tou příčinou ji Dorotě Podivické živnosti té že se propůjčiti nemůže. Nebo jestli by ona Dorota Podivická takového šenku užila, že by tím příkladem manželky jiných sousedův a obyvatelův tu na Horách Kutnách stavu rytířského, též živnosti, kteráž vlastně měšťanům a těm, ježto v práce a povinnosti obecní potahováni bývají, náleží, provozovati by chtěly, z čehož by potom i to přišlo, že by snad v malejch časích pod tou svobodou mnoho jiných v obci naší stavu rytířského se rozmohlo, a naposledy odkad k povinnostem a prácem obecním voliti a povolávati by nebylo, i zatím také hory opuštěny býti mohly, jakž na větším díle stavu rytířského tu u nás na Horách Kutnách nákladuov těch horních se vzdalovali a cupusův vedle obce dávati nechtěli. Za těmi příčinami že tomu na zkázu a záhubu obce, aby jí Dorotě ta živnost městská puštěna byla, povoliti nemohou, prosíc abychom při VMti sebe i je omluvna učinili. Při čemž, milostivý pane, poněvadž to poznávati ráčíte, kdyby ji Dorotě Podivické živnost taková městská, šenk vína, propuštěn byl, coby z toho zlého obci této ano i horám pojiti a jaká ujma chudým sousedům, ježto se povinnostem obecním ani nákladům horním vyhnouti nemohou, v živnostech státi musela, VMti ve vší poníženosti žádáme a prosíme, že sobě toho za stižné klásti neráčíte, že ona Dorota Podivická přímluvy VMti užiti nemůže. Co jiného možného k vůli VMti učiniti můžeme, to jsme vždycky hotovi služebně vykonati. S tím etc.