1586, 15. listopadu - 2. prosince. - Archiv musea král. Českého: Registra svědomí 1586-1618 f. 19-24.

Act. sabbato post Martini 86. [15. listopadu.] Jindřich Khiezing z Lipska po vykonané přísaze svědčil takto: To jest mi vědomé, že ti páni preláti léta etc. 86. v středu po sv. Matouši [24. září] na zámek Karlštejn přijeli, totižto Mistr Felix a pan Jiřík Pontanus, též Valentinus kazatel na zámku, a když před pokojem pána mého mluvili, Mistr Felix ty věci německy přednášel, ale můj pán jim na česko odpovídal. Co jsou pak oni toho času tu přednášeli, to mi vědomé není, než to sem slyšel, že můj pán se vždyckny na JMCské poručení odvolával, nebo referoval, ale toho času žádné poručení od JMCské nedostal; poněvadž se oni ne jako vyslaní od JMCské vydávali, nežli toliko od arcibiskupa. Můj pán je žádal, aby nahoře u jídla zůstali; oni nechtěli, ale dolů do krčmy šli. Když oni pak zase na zámek skůro po vobědě přišli, slyšel sem já od urozeného pána, pana Jana staršího z Lobkovic, že on řekl: "Ano, ano pan purkrabě mluví dobře". Ale toho nevím, nač to jest mluveno bylo, nebo já v službách pána svého sem i tam běhati jsem musel. A hned potom, když ven jiti chtěli a dobře podnapili byli, pán můj mi poručil, abych jim pokoj jeho odevřel. Když pak oni do pokoje pána mého přišli a já jim dále jiné pokoje odevříti chtěl, a je s potřebou jich v náležitá místa vésti, řekli, že není potřeb, že o někderé věci mezi sebou rozmluviti mají a mě žádali, abych ven vyšel a vně očekával. Šel sem ven, oni pak mezi tím v svém opilém spůsobu s odpuštěním do pokoje pána mého se uscali, když sem já pak to hned pánu mému oznámiti chtěl, hejtman pána mého na Karlštejně mě prosil, abych to toho času tu neučinil. Jináčeji nevím, než že jsou tehdáž s dobrejm pokojem z zámku dolů šli.

Act. in octava sancti Martini 86. [18. listopadu.] Jan Dyntlík z Jihlavy, mladejch pánův Vchynskejch preceptor, po vykonané přísaze svědčil takto: Jak sem prvé při dskách zemských urozenému, statečnému rytíři Janovi Vchynskému ze Vchynic, purkrabí Karlštejnskému, pánu mému milostivému; pro smrt buďto proti komukoliv a kdykoliv a kde by koliv toho potřeba ukazovala, svědčil, k takovému svědomí, kderéž sem přísahou stvrdil, se přiznávám, a co sem předešle svědčil, to nyní ku potřebě dotčenému panu purkrabí před vlastní osobu JMCské, jakožto krále Českého, a nejvyšší úředníky, též rady soudu komorního proti urozenému, statečnému rytíři panu Vilímovi Vostrovcovi z Kralovic a na Vlašimi, JMCské radě a prokuratoru v království Českém, na místě a k ruce JMCské, též svědčím a k tomu přikládám, že sem v předešlém svém svědomí Jiříka Pontana jméno pochybil a jinak se nedomníval, než že jemu Jan říkají, když sem již pak lépěji zpraven, přiznávám a vyznáván jeho za Jiříka Pontana. Nad to se též přiznávám, že sem taková slova, kteréž v obeslání od JMCské pána mého milostivého poznamenány jsou, netoliko na zámku Karlštejně, ani také na žádném jiném místě, jak sem živ neslyšel, totižto že by on říci měl: král Český že s děkanstvím Karlštejnským nic činiti nemá, všechny spravedlnosti království jsou mně jakožto purkrabí od stavův v Čechách odevzdány, já sem collator a ne král; kdyby mně JMt sama psáti ráčila, tehdy bych JMti dobře na to odpověděl, a když budoucí sněm bude a se začne, sem té vůle, že to stavům chci přednésti, a co mi poručeno bude, tím já se tak zachovati chci; kdyby pak také JMCská sama osobně na Karlštejn přijíti ráčil, tehdy bych se na to rozmysliti chtěl, bez JJMti poručení JMt pustiti, nebo já mám všechna beneficia k Karlštejnu náležející v své moci odevzdávati, poněvadž císař Zikmund všem králům Českejm ten zámek Karlštejn potratil.

Simon Titcz z Nového Jičína, pana Jana Vchynského služebník, po vykonané přísaze svědčil takto: Co sem při dskách urozenému a statečnému rytíři Janovi Vchynskému, pro smrt buďto proti komukoliv a kdykoli, kdekoli, a kde toho potřeba ukazuje, svědčil, k takovému svědomí, kderéž sem přísahou stvrdil, se přiznávám, a co sem předešle svědčil, to nyní ku potřebě svrchu dotčenému panu Janovi Vchynskému, purkrabí Karlštejnskému, před vlastní osobu JMti, jakožto krále Českého, a nejvyšší úředníky, též rady soudu komorního království Českého proti urozenému a statečnému panu Vilímovi Vostrovcovi z Kralovic a na Vlašimi, JMCské radě a prokurátoru v království Českém, na místě a k ruce JMti ještě svědčím, a k tomu ještě toto pravím: že sem v předešlém svém svědomí jméno Jiříka Pontana pochybil a jináčeji se nedomníval, než že mu Jan říkají, ale já nyní lépěji spraven jsa, přiznávám se v tom nynějším mém svědomí, že jeho Jiřík Pontanus jméno jest. Když relací proti panu Vchynskému činili, na to jim pán česky odpovídal. Ty slova, v němž JMCská Vchynského obsýlá, ty sem já nikdá neslyšel, aby to mluveno bejti mělo.

Šimon Titz z Nového Jičína po vykonané přísaze svědčil takto: "V jaké věci mě urozený a statečný pán Vilém Vostrovec z Kralovic a na Vlašimi, JMCský rada a prokurator, na místě a k ruce JMCské pohnal, abych jemu proti urozenému a statečnému panu Janovi Vchynskému ze Vchynic na Zásmucích a Nalžovech, JMCské radě a purkrabí Karlštejnskýmu, svědomí dal, co sem předešle při dskách zemských pro smrt a při soudu komorním svědčil, to nyní statečnému Vilímovi Vostrovcovi na místě JMCské též svědčím, a k tomu se přiznávám, také jiného co svědčiti nevím.

Jan Dynlik [sic] z Jihlavy, mladejch pánuov Chynskejch preceptor, po vykonané přísaze svědčil takto: Jako jsem od JMti Římského císaře, pána našeho nejmilostivějšího, ku potřebě, urozenému a statečnému rytíři panu Vilímovi Vostrovcovi z Kralovic, JMCské radě a prokuratoru v království Českém, na místě a k ruce JMCské milostivě pohnán, abych o té věci, kteráž se mezi urozeným a statečným rytířem Janem Vchynským ze Vchynic, purkrabím Karlštejnským, pánem mejm milostivejm, a pány prelaty, Mistrem Felixem, Jiřím Pontanem a Valentinem, kazatelen zámeckým, na zámku Karlštejně, zběhla, konečnou zprávu a svědomí učinil, což já svrchu dotčenému panu Vilímovi Vostrovcovi proti nahoře dotčenému Janovi Vchynskýmu vyznávám a svědčím všeckno to, co sem dotčenému panu Janovi Vchynskému předně při dskách zemských pro smrt, potom též při soudu komorním proti dotčenému Vilímovi Vostrovcovi vyznal a svědčil, to nyní ještě svědčím a k tomu se přiznávám; víceji se upamatovati nemohu.

Act. f. 2. post Andreae 86. (1. prosince.) Kněz Jiří Pontanus, děkan kostela hradu Pražského a JMti knížecí pana arcibiskupa official, po vykonané přísaze svědčil takto: Jakož jsem pohnán a dohnán od urozeného a statečného rytíře pana Vilíma Vostrovce z Kralovic a na Vlašimi, JMCské rady a prokuratora v království Českém, abych jemu na místě a k ruce JMCské svědomí dal, a to proti urozenému a statečnému rytíři panu Janovi Vchynskému ze Vchynic na Nalžovech, JMCské radě a purkrabí Karlštejnskému, jakž mi ceduli při půhonu, čeho na mě žádá, odeslal, jakž to vše šíř v sobě obsahuje. Jest mi tak mnoho vědomé: jakož z JMti Římského císaře, pána našeho nejmilostivějšího, jakožto krále Českého poručení a JMti knížecí pana arcibiskupa nařízení já podle pana Mistra Felixa, kostela Pražského archidiakona, se panem Mistrem Valentinem, dotčeného kostela Pražského prelatem a kazatelem, jakožto od JMCské presentovaným děkanem na Karlštejně, v středu po svatém Matouši léta tohoto LXXXVI  po půlnoci vyjeli, přijeli sme k zámku Karlštejnu v jednu hodinu na den, s koňmi a vozem do hospody pod Karlštejn sme vtrhnouti poručili, v zámku pak skůro hodinu sme očekávali, dokavadž pan Jan Vchynský, purkrabě na Karlštejně, nevstal. Mezi tím my s panem Jiříkem Pardubickým, JMti pana Jana staršího z Lobkovic služebníkem, a jinejmi jsme mluvili. Potom od pana purkrabí pana Jana Vchynského skrze služebníka jeho pan Mistr Felix do pokoje jeho povolán a spolu skůro dobře na hodinu zůstali. Já pak spolu se panem kazatelem chvíli ve dvoře, chvíli u pokoje očekávali, až potom svrchu jmenovanej pan purkrabě se panem Felixem ven přišel a k nám oboum latině promluvil: Unde mihi hoc, quod dominationes vestrae reverendae ad me venient, odkavadž mi to přichází, že vaše dominationes ke mně přicházejí? Na to nám ruku podal a příčinu příchodu našeho věděti chtěl.

Na to sem já panu purkrabí německy odpověděl: snad ste již ráčili od pana Mistra Felixa vyrozuměti, proč sme sem vysláni.

Řekl on pan purkrabě: ne, on že nic neví, nebo že oni o starejch a jinejch věcech jakožto staří přátelé mluvili.

Tu kynul na mne pan Mistr Felix, abych ty věci přednesl, a já proti tomu Mistru Felixovi jakož pak on příčinu příchodu našeho oznámil, že JMCská, jakožto král Český, po smrti již v Bohu odpočívajícího pana doktora Wolfganga Chanovského, jakožto posledního děkana na Karlštejně, ráčil takové děkanství panu Mistru Valentinovi, kazateli hradu Pražského, propůjčiti podle znějící na to dané presentací s JMCské rukou a pečetí přihotovené, též také JMtikn., jakožto loci ordinarii, obyčejnou konfirmací, a protož že nyní na tom jsouc takovou nám poručenou introdukcí podle starobylého způsobu vykonati, což sme předně jemu panu Vchynskému purkrabí přátelským způsobem oznámiti chtěli s snažnou žádostí, že JMt v tom překážku neučiní, nýbrž novému panu děkanu v jeho nastávajících potřebách pomáhati bude, jemu milostivě a laskavě se ukáže, on pan děkan že se také ku panu purkrabí náležitě chovati bude.

Na to pan purkrabě řekl: on že se přiznává, že jest strany té introdukcí od pana arcibiskupa psaní přijal, na to zase psanou odpověď dal, čímž se pan arcibiskup spraviti bude moci, že by také nerad, aby pan arcibiskup jemu panu purkrabí proti jeho učiněné přísaze stavům měl něco na Karlštejně poroučeti a rozkazovati; neb on že má Karlštejnu, korunu a privilegia v svejch rukou.

Proti tomu mluvil pan Mistr Felix: že JMst kn. pan arcibiskup nižádnejm způsobem panu purkrabí spravedlnost a povinnost jeho nesahá, my pak že žádáme, pan purkrabě aby ráčil na fundací Karla Čtvrtého se rozmysliti, též také JMCské presentaci, a citoval ta latinská slova z první fundací: "Jus autem praesentandi decanum nobis et successoribus nostris regibus Bohemiae relinquimus, právo pak presentovati děkana nám a potomkům našim králům Českým pozůstavujem. Na to žádal, aby mu kronika česká propůjčena byla, v ní že rovně ta slova ukázati chce.

Odpověděl pan purkrabě: "Já dobře o tom vím; co mi na starý klevety ukazujete?" A ukazoval nám na to, že sme listy, neboližto psaní, od JMCské přinésti měli, abychom dveřmi a ne oknem vcházeli, že jest velikej rozdíl mezi dveřmi a oknem: dveřmi se vchází, z okna se vykouká neb vyhlídá.

Jest panu purkrabí ta presentací od JMCské do rukou podána a žádáno, aby ji četl. On pan Vchynský tu presentaci vzal, odevřel, do ní pohlídl, do konce přečísti nechtěl, nýbrž řekl: "Jest rovně tak mnoho, jako bych ji přečetl; est communis forma, jest obyčejná forma, dotejče se pana arcibiskupa a mne nic. Co se pak dotejče té fundací, jam expiravit. Počal o císaři Zikmundovi mluviti, kterak že on korunu do Němec odvezl podle jinejch klenotův a že jest od Čechův dvakráte poražen byl a jemu že potom víceji nežli dvacet artykulů přednesli, nežli jej zase za krále přijali, a tím že jest sobě a svejm budoucím zámek Karlštejn potratil, a stavové dva purkrabí nařídili a ustanovili, kteříž svrchu jmenovanej Karlštejn drží, z kterýchžto on pan Jan nyní spravující[m] purkrabím jest. On že má takovou přísahu, týmž způsobem žádný v Čechách ji nemá; jemu že jest koruna, privilegia a Karlštejn od stavův odevzdán. Já, řekl on, mám omne jus regium, všechno právo královské, tak také i děkanství; opáčil to, že on má všechno právo královské, dvakráte, a pral v prsy. Král Českej nemá nic s děkanstvím na Karlštejně já sem kollator (a udeřil se zase v prsy) a ne král, a kdyby mně pak i JMCská psáti ráčila, tehdy na to odpověď dám. Já vám ne hypotetice, nýbrž kategorice oznámím: já sem, toho oumyslu, že to na nejprv příští sněm stavům přednesu a co oni o tom souditi a poručiti ráčí, tím se spraviti chci; nebo stavové mně na sněmu všechny spravedlnosti odevzdali, a sem tak tomu zámku Karlštejnu a stavům zavázán. A by pak JMCská sám přijeti měl, měl bych to na rozmýšlení JMCskou bez vědomí a povolení stavův na zámek vpustiti. Já mám všechna beneficia pod mou mocí. Dále ku příkladu mluvil to, že JMt pán z Rožmberka, ráčí zde v Čechách bejti purkrabím a může všechny fary, kteréž pod purkrabství náleží, propůjčiti, a že je také bez překážky JMCské propůjčuje. On že také chce a má ta beneficia k Karlštejnu náležející propůjčiti.

Na to argumentoval pan Mistr Felix řkouce, že pan Tomáš Albinus jeden, jménem Mezichod, a jiní, on také sám tak skrze JMCské, jakožto krále Českého, presentací uvedeni jsou, žádnej jinej způsob se nezachoval, také žádnej purkrabě se proti tomu nepostavoval. Obzvláštně připomínal již v Bohu odpočívajícího pána, pana Jana Smečanského, toho času purkrabí, pod kterejmžto on pan Felix v děkánství uveden byl.

Na to odpověděl on pan purkrabě: že po tom nic nedbá, jestli že sou jiní tomu nerozuměli, ale on tomu že rozumí; jestliže jsou to jiní nehájili, ale on to hájí. On pan Smečanský, toho času purkrabě Karlštejnský, že za kamny ležel, nohy křížem složil, smrad od sebe pouštěl; on pak pan Jan Vchynský se chce svého ouřadu a moci lépěji ujímati.

Tu sem já panu purkrabí v latinské řeči oznámil: "Tamen est memoria hominum, quod ante annum pie defunctum dominum Wolfgangum Chanovský eodem modo ipse introduxerim, et dominatio vestra generosa nec excepit nec protestata est, však jest paměť lidská, že před rokem nebožtíka pana Wolfganga Chanovského týmž způsobem sám sem uvozoval, a neráčili ste nic vymíniti ani protestovati.

Nato řekl pan purkrabě německy s jedním prstem na hlavu mou tlukouce: "Vy ste při tom nebyli, když JMt pán z Rožmberka a jiní páni ouředníci zemští se mnou o něho pana Chanovského mluvili, a na díle také se mnou spřízněn byl." Podle těch a takových řečí (že on také skrze pana Jakuba, císařského elemosinaria, prvé jemu panu Valentinovi něco oznámiti dal). nás žádal, abychom e ním na zámku vobědovali. A pan Felix odpověděl: "Kterak můžem při tom veselí bejti, poněvadž nám introdukcí zhajujete?"

On tak hned k JMti panu Janovi staršímu z Lobkovic, kderejž toho času na zámku Karlštejně byl, pospíšil, tu se zavřel, že sme s JMti pánem Janem z Lobkovic, jakož sme rádi chtěli, nic mluviti nemohli, a tak sme až do desíti hodin před polednem podle instrukcí JMti knížecí zůstali (nebo sem já hodinky sebou měl, kteréžto se s slunečnými hodinami srovnaly), tu sme svrchu dotčenému panu Jiříkovi Pardubickému oznámili, že my JMt pána z Lobkovic dočekati nemůžem, majíce pak poručení až do desíti hodin zde zůstati, a pospícháme do hospody k snídaní, abychom tím časněji do Prahy zase přijeli. A tak sme do hospody šli.

Když sme v často jmenované hospodě při stole byli, byli sme po dvakráte skrze služebníka, pana Jana Vchynského purkrabí nahoru k vobědu pozváni, ale vymlouvali sme se, že koně a vůz JknMti jsou, proto pospíšiti musíme, zvláště poněvadž sme nic nezjednali a na Bílé Hoře v noci strany jarmarku nebezpečno, také nyní již obědujem. Naposledy žádal JMt pan Jan z Lobkovic skrze své, abychom k němu přišli; jestli že bychme to odepřeli, že se k nám sám donésti dáti chce.

Na to po vykonaném našem obědě a zaplacení sme my okolo dvanácti hodin na našem voze pod zámkem jeli. Tu zdržeti dali. Já se panem Felixem do pokoje, kde JMt jísti ráčil, šli, JMti panu Janovi z Lobkovic ruce podali, že přicházíme JMti sloužiti. Nás pan purkrabě oba k sobě posadil a sobě stěžoval, jako bychom tak pyšni byli a k jeho stolu přijíti nechtěli. Což sme se, jak nahoře dotčeno, vymlouvali.

Na to JMt pán z Lobkovic pana Mistra Felixa k sobě povolal a podle sebe posaditi kázal, K tomu jest také pro pana Mistra Valentina posláno bylo. Tak on přišel. Tu sem já s panem purkrabím mluvil: že jest nám dobře mohl tu introdukcí dopříti, nebo sme proto přijeli, a on pan Mistr Valentin měl svatou mši čísti. Tu jest jeho pan Jan z Lobkovic vymlouval, on pan purkrabě že jest rozmyšlení při tom měl, což při nejprvnějším příjezdu do Prahy oznámí. Řekl sem já: "VMti pane z Lobkovic, pan purkrabě nám mnohem jinší odpověď dal." Naposledy řekl sem; "Jest divná věc, JMCská ráčí ustanoviti purkrabě na Karlštejně a neráčí moci míti děkana presentovati a naříditi." Řekl pan purkrabě: že s zámkem Karlštejnem takovej způsob jest, že JMCská může dobře purkrabě naříditi, ale potom neráčí míti JMCská žádné moci víceji tu, než purkrabě; on že jest nám oznámil, jestliže JMCská ráčí jemu psáti, a to že při odpovědi jeho pana purkrabí nechcem zanechati, že to on na příští sněm stavům přednese a jejich resolucí očekávati. A by pak JMCská osobně přijel a ráčil chtíti do zámku, tehdy že by měl rozmyšlení JMCskou bez vědomí a vůle stavův tam pustiti.

Na to sem zavolal pana Mistra Felixa: "Domine archidiacone!" A když on slyšeti nechtěl, volal sem: "Pane Felix!" A on odpověděl: "Co chcete?" Řekl sem: "Pote sem, pan purkrabě praví opěty, a by pak JMCská osobně přijeti ráčil a do zámku chtíti ráčil, tehdy že by se rozmyslil, JMCskou bez vědomí a vůle stavův tam pustiti." Tu se pan purkrabě ohlídl a řekl: "Jakéž já mám zde lidi!" A řekl česky tato slova: "Co sme tu na lapačkách? Já to poznávám, že musím na svou řeč paměť míti." Tu jest pan Jan z Lobkovic naposledy na věž, v kteréžto koruna jest, míniti chtěl spolu i se panem purkrabím. A tak sme od stolu vyvstali a ku Praze jeli, a právě sme s Hradčan dolů k arcibiskupskému domu jeli, když šest hodin na zámku udeřilo.

Actum f. 3. post. Andreae 86. [2. prosince.] Mistr Valentin Cikán, kanovník a kazatel na zámku v kostele Pražském, po vykonané přísaze svědčil takto:

Jakož sem pohnán a dohnán od urozeného a statečného rytíře pana Vilíma Vostrovce z Kralovic a na Vlašimi, JMCské rady a prokuratora v království Českém, abych jemu na místě a k ruce JMCské svědomí dal, a to proti urozenému a statečnému rytíři panu Janovi Vchynskému ze Vchynic na Nalžovech, JMCské radě a purkrabí Karlštejnskému, jakož jest mi ceduli, podle půhonu čeho na mně žádá, odeslal, jest mi napřed psané punkty a artikule tak mnoho vědomé, že v středu po svatém Matouši léta tohoto LXXXVI. panu Jiřímu Pontanovi, officialu arcibiskupského kostela v Praze, panu Mistrovi Felixovi z Lindy, archidiakonu, od JMti arcibiskupské důstojenství zde v Praze poručeno, aby mne, jakožto nařízeného a od JMCské presentovaného děkana na Karlštejně, na zámek Karlštejn, jakž obyčejně, podle starobylého spůsobu uvedli, sme my tři toho dne ráno, nepochybně okolo sedmi hodin na polovičném orloji, na zámek Karlštejn, kderejž odevřenej byl, přijeli. Poněvadž pan Vchynský, purkrabě, ještě ležel, tak sme skůro na půldruhé hodiny očekávali; mezi tím pan Vchynský, purkrabě pana Mistra Felixa z Lindy k sobě do svého pokoje samého povolal a u něho dosti dlouho zůstal. Já a pan official (poněvadž již dobře na den bylo a já ještě obyčejné sacrum sloužiti chtěl), před pana Vchynského pokoj šli a příležitosti očekávali, zdali bychom audiencí a přístup míti mohli. Po malé chvíli pan Vchynský, purkrabě, se panem Mistrem Felixem z svého pokoje přišel a nás se ptal, jaká naše žádost. Pan Felix počal mluviti, že on a pan official od JMti pana arcibiskupa s osobou mou, jakožto od JMCské presentovanejm děkanem na Karlštejně, vysláni jsou, obyčejnou introdukcí se mnou vykonati, protož že JMti pána Vchynského, jakožto purkrabí Karlštejnského, žádají, že k takové introdukcí dovolí a jestli by mně nějaká potřeba nastala, [aby] se milostivě ke mně ukázal a laskavou ochranu a pomoc činil. Odpověděl pan purkrabě: že pan arcibiskup Pražskej jemu strany osoby mé psaní učinil, na to on také odpověď dal, při té odpovědi to že zůstavuje: jestliže pak JMCská jemu psaní učiniti ráčí, že on ví, jakou odpověď JMCské dáti. Nebo to že nás tejna činiti nemůže, že všechno právo královské a spravování zámku Karlštejnského jemu od stavův, kterejmž on velikou přísahu učinil (oznamoval také některé klausule a punkty přísahy), odevzdány jsou, takže jemu také děkanství náleží, on že jest collator jakožto spravující purkrabě, a že může to děkanství propůjčiti a ne král. Počal to ku příkladu ukazovati se panem purkrabím Pražskejm, kderejž také panství pod svejm ouřadem purkrabskejm má, protož také bez všelijaké překážky má jurisdikcí nade všemi farami. A poněvadž purkrabě nicméň spravedlnost na Karlštejně má jako purkrabě v Praze, můžeme znáti, že jemu collatura a ne králi Českému náleží, také že o osobě mé nic neví, protož že má to a jiné rozum lení mně dáti uvozovati. Na takovou odpověď pana purkrabě pan official Jiří Pontanus a pan Mistr Felix jemu na odpor byli: kterak prvnější děkanové, jakožto pan Chanovskej, také pan Felix sám a jiní to děkanství od JMCské, jakožto krále Českého, a ne od purkrabě Karlštejnského přijali, že také žádnejm jinejm spůsobem nežli toliko skrze JMCské presentací bez překážky všech purkrabův uvozováni bejvali. A jest mu panu Vchynskému na ty řeči JMCské presentací strany osoby mé od pana Mistra Felixa podána, kteroužto pan Vchynskej do rukou svejch vzal, odevřel a ohledal, jest také žádáno, aby ji četl, odpověděl, že on prvé dobře ví, co v ní obsaženo, že se toliko na pana arcibiskupa a ne na něho vztahuje, že sme slyšeli, že collatura toho děkanství Karlštejnského jemu a ne králi náleží, protož abychom to při tom zanechali, jestliže jemu JMCská psáti ráčí, že on bude věděti na to náležitou odpověď dáti. Na to jest panu Vchynskému od pana Mistra Felixa zase odpověď dána: že jest první fundací Karla Čtvrtého ještě před rukama, ta zjevně ukazuje, že toliko Karel Čtvrtej a jeho potomkové králové Čeští presentací děkanův na Karlštejn, a sice žádnej jinej, míti a držeti mají, kderak by pak purkrabě moc míti měl děkana ustanoviti.

Pan Vchynskej purkrabě na to odpověděl: že on o té fundací Karla Čtvrtého velmi dobře ví, že i také četl, ale to že nám musí zjevně oznámiti, že taková fundaci Karla Čtvrtého déleji netrvala, toliko na krále Zigmunda, ten že se s zámkem Karlštejnem nenáležitě zachoval, královskou korunu z Čech do Němec odnesl s jinejmi mnohejmi věcmi a klenotmi zemi náležející[mi], že také proto od Čechův dvakráte poražen byl, a jemu že také přes dvacet artikulův od stavův pro své přestoupení podány neb přednešeny byly. Od toho času stavové zámek Karlštejn králům z rukou jich a moci vzali a dva purkrabě nařídili, kdeří jej v spravování mají, z kderejchžto on nyní spravující purkrabím jest. Král pak nemá nic činiti s zámkem, poněvadž král Zigmund sobě a jinejm všem králům potratil. Obrátil se na to proti mně řkouce: když toliko jednou v Praze do domu jeho přijdu, že všechno spraveno bude a žádnej odpor míti nemá. A udeřil několikrát rukou na prsy a řkouce: "Já sem spravující purkrabě na Karlštejně." A přestal o té věci dále mluviti, s tím oznámením: poněvadž sme bez opovědi do zámku šli, abychom za pokutu jeho hosti byli, Pan Felix pak odpověděl jemu. "Kderak bychom mohli veselí s VMtí bejti, poněvadž nás to potkati nemůže, oč sme vysláni." Tak sme dolů pod Karlštejn do hospody šli, tu sme snídani užívali, jak dobré sme je sebou vzali, Pan Vchynskej pak několikráte k nám poslal, abychom zase nahoru k vobědu přišli. Poněvadž sme se pak obávali, že by v té věci šířeji disputoval, nechtěli sme nahoru jíti, až potom pan Jan z Lobkovic dolu poslal, a tak pan official a pan Felix panu Janovi k vůli, aby s ním rozmluvili, nahoru šli, já pak vně při voze dobrou chvíli sem zůstal. Tu jest také obzvláštně pro mne posláno bylo. Když sem do zámku a do pokoje, kde oni ještě u jídla za stolem seděli, přišel, po malé chvíli pan Vchynskej se panem officialem strany té introdukcí mluviti počal, a řekl pan official: "Divná jest věc, JMCská sadí purkrabě na Karlštejn a nemá moci míti děkana vsaditi neb ustanoviti." Odpověděl pan Vchynskej: že jest prvé oznámil, a to že při prvnějším zanechává, nebo s zámkem Karlštejnem jest takovej spůsob, by pak JMCská osobně přijel a chtěl do zámku, měl by to na rozmyšlení, měl-li by JMCskou pustiti. A ráčí-li mi JMCská psáti a neráčí chtíti JMCská to při mé odpovědi zanechati, tehdy to při nejprvnějším sněmu stavům přednesu, a bude-li mi od stavův poručeno, staň se potom, co se státi má. Po takovém pan Vchynský a pan Jan z Lobkovic spolu rozdílně mluvili: kdyby JMCská k zámku přijel, tehdy že by pan purkrabě JMCskou do věže pustiti nechtěl. Kdo pak prvé, pan Vchynskej nebo pan Jan z Lobkovic vymínil, to tak konečně a jistotně věděti nemohu, ale v pravdě vím, že pan Vchynský řekl: by pak JMCská sám osobně k zámku Karlštejnu přijel, mohl by JMCskou pustiti nebo nic.