V PRAZE. 1586, 10. listopadu. - Orig. v arch. Třeboň.

VMt vysoce urozený, můj milostivý pane! etc. A poněvadž se, ačkoli znaje toho nejvyšší potřebu mou býti, však z uvážení JJMti mých laskavých pánů a přátel, kteříž věrně VMti dobrého přejí, abych se s VMti shledati a oustně promluviti mohl, toho se nyní vzdáliti musím, služebníka svého, listu dodatele, k VMti posýlám, služebně prosím, že ráčíte jej milostivě v mých potřebách vyslyšeti a potom také mne svou odpovědí spraviti. Já v této své souženosti předkem pánu Bohu a potom své nevině a svému dobrému svědomí a podle toho VMti se těším, že ráčíte nade mnou svou ochrannou ruku držeti a toho nedopouštěti, aby mělo k tomu přijíti, aby zlí a nešlechetní lidé měli nás v tomto království a vlasti naší milé tak sužovati, nebo JMCské žádné v tom tak velké viny nedávám, nežli těm, kteříž sou JMt k tomu svojimi obmysly přivedli. Není mně z milosti boží nic toho tejno, jak a kde sou na mne nevinného radu drželi a tak, jakž oni staří Zuzanu, oukladně rozličné věci na mne vymýšlejíc ku pádu by rádi přivésti chtěli, ale bohdá pán Bůh Daniele spravedlivého zbudí, kterýž jich obmysl spravedlivému císaři vyloží. Na tento čas za to VMt služebně prosím, poněvadž má jest toho veliká potřeba, abych se sám již s VMti shledal, že mi vůli a oumysl svůj oznámiti ráčíte, není-li proti VMti, abych buďto zejtra přede dnem k VMti sjel anebo zde v domě VMt očekával. Jistě ráčíte rozličným věcem, kteréž psáti pomíjím, vyrozuměti, rozkazem a vůlí VMti se spravím. A s tím se VMti, svému milostivému pánu, služebně poručena činím, souc té nepochybné naděje, že mne svého věrného a upřímného služebníka v své ochraně, zvláště v této mé nevině, zůstaviti ráčíte. Pán Bůh VMti odplata bude, a já se toho VMti službami svými odsluhovati budu. Pán Bůh nebeský šťastného s VMti v dobrém zdraví shledání rač popříti. Datum v Praze v pondělí po sv. Linhartu léta 86.