NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1585, 27. října. - Orig. v arch. Třeboň.

Rudolf Druhý, Římský císař, král Uherský, Český etc. Statečný, věrný náš milý! Vědětiť dáváme, že nás to tejno není, kdež sme nedávno pominulého času z jistého a bedlivého uvážení našeho císařského, jakožto král Český, s některými nejvyššími úředníky zemskými a radami našimi, poctivého kněze Valentina, kanovníka a kazatele našeho kostela Pražského, uznavše osobu jeho k tomu hodnú býti, za děkana Karlštejnského naříditi a na takové děkanstí jemu list náš císařský a královský, kterýž presentací sluje, pod pečeti a podpisem ruky naši císařské dáti, nicméně duostojnénu arcibiskupu Pražskému Martinovi, věrnému našemu milému, o tom poručiti ráčili, aby jmenovaného kněze Valentina, nařídíc k tomu, jisté osoby duchovni, v takové děkanství uvedl. A když jest výš dotčený arcibiskup na takové naše poručení osoby dvě z kostela našeho Pražského, totiž kněze a Mistra Felixa z Lindy, archiděkana kostela Pražského, kněze Jiřího Pontana, kostela Pražského oficiála, s tímž knězem Valentinem na Karlštejn vypravil, a ti, přijevše na zámek Karlštejn léta tohoto etc. 86 v středu po svatém Matouši (24. září), tobě takovou milostivou a spravedlivou vuoli naši císařskou v známost uvedli, a při tom list náš císařský, jakožto krále Českého, pod pečetí a podpisem ruky naši ukázali a tobě, jakožto purkrabí Karlštejnskému a na ten čas držiteli téhož zámku Karlštejna, o tom oznámili, aby jmenovaný kněz Valentin v takové děkanství vedle jistého nařízení a poručení našeho vpuštěn byl: i tu jsi ty tomu zjevně proti nám se na odpor postavil a beze všeho ušetření osoby naši a duostojenství našeho císařského, krále a pána tvého dědičného, vrchnosti a práva našeho, všetečně, nenáležitě a nevážně promluviti směl, taková slova: "Král Český nemá nic s děkanstvím Karlštejnským činiti, všecko právo kolátorské jest mně, jakožto purkrabí, od stavuov v Čechách odevzdáno, já jsem kolátorem a ne král, a kdyby mně JMKská sám psaní učinil, tehdy bych já chtěl dobře na to odpověď dáti, a když budoucí sněm se začne, sem toho oumyslu to stavuom v známost uvésti, a co mně potomně poručí a uloží, podle toho teprva chci se tak zachovati; a kdyby pak rovně i JMCská sám osobně na Karlštejn přijeti měl, tehdy bych to měl na rozmyšlení JMti bez vědomí a vůle stavův sem pustiti, neb já všecka beneficia, kteráž k Karlštejnu náležejí, mám moc rozdávati, poněvadž císař Zikmund všem králuom Českým jest zámek Karlštejn potratil;" tak jakž taková slova od tebe mluvená, to vše v sobě obsahuji. Kterýmižto takovými tvými všetečnými, nenáležitými a nevážnými řečmi a slovy promluvenými, ano i podle nich v skutku zprotivivše se v tom jisté, milostivé a spravedlivé vuoli naši a zbránivše často psaného kněze Valentina v takové děkanství Karlštejnské uvésti, tudy na duostojenství a mocnost naši císařskou, jakožto krále Českého, neohlédaje se ani na to, že jsi nám i dědicům našim, a budoucím králům Českým dle toho zámku Karlštejna se všemi jeho přináležitostmi přísahou a povinností zakázán, vysoce si sáhl. Kteréhožto takového velikého proti nám od tebe, jakožto jednoho úředníka zemského a přísežné rady naší, předsevzetí a těžkého nesnesitedlného přečinění nikoli bychom se nadíti neráčili. O čež se jest k tomu podobně nikdy za kralování našeho, ani za pana děda, též pana otce našeho nejmilejšího, slavných paměti, i jiných předkuov našich, králuov Českých, od žádného z obyvatelův království Českého, nad to pak úředníka zemského, tak všetečně, nenáležitě, nevážně a opovážlivě pokúšeno nebylo, a nám, jakožto císaři Římskému a králi Českému, dle povolání důstojenství, mocnosti a práva našeho, na nemalé a zlé veliké zlehčení a úraz náš, pro vyvarování budoucího zlého, tobě to přehlídnouti a tak těžké věci snésti nijakž náležité býti nechce.

A protož poroučetiť ráčíme, přísně přikazujíc, aby před osobou naši císařskou, jakožto králem Českým, a nejvyššími úředníky a soudci zemskými, též radami našimi soudu komorního království Českého, na hradě Pražském v pátek po památce početí panny Marie, to jest dvanáctého dne měsíce Decembris, nejprvé příští, se všemi potřebami, ničímž se dále nezastírajíc a nevymlouvajíc (neb o tom k ouřadu soudu našeho komorního skrze jistou relaci nařízení, chtěl-li by jaké svědky k odvodu svému vésti a puohonu a duohonu potřebovati, aby se proti statečnému Vilímovi Vostrovcovi z Kralovic na Vlašimi, radě a prokuratoru našemu v království Českém, též i on zase proti tobě na místě a jménem našim bráti a vésti a k tomu se hotoviti mohl, učiniti ráčíme), osobně stál a dostál, a z toho, což se v tomto našem obeslání obsahuje, práv byl. A my s dotčenými nejvyššími ouředníky zemskými a soudci, též radami našimi soudu komorního, tebe vyslyšeti a v tom se k tobě spravedlivě zachovati ráčíme. Čehož jsme tebe, aby se věděl čím spraviti, tejna učiniti chtíti neráčili. Dán na hradě našem Pražském u vigilji svatých Šimoniše a Judy, apoštolů božích, léta etc. 86.