1586, 19. července. - Orig. v arch. Třeboň.

VMt. můj milostivý pane z Rožmberka. Pán Bůh nebeský rač VMti ve všem své božské požehnání dáti. Této hodiny, to jest mezi šestou a sedmou, lokaj můj psaní VMti jest mi dodal, přišedši velmi neduživý, pravíc, že jest na cestě z horka truňk udělal, a tak že jest nemohl včera dostačiti pro veliké hryzení, nad čemž sem jistě nemálo se ulekl; nebo včera s tím nebohým pánem z Princenštajnu v zahradě své na odpověď VMti sme očekávali, jistě by div nebyl, aby z veliké lítosti, kterouž tak nevinně trpí, o rozum přišel. Jakžkoli byl sem u pana Rumpfa a jemu podle připsání Mti v důvěrnosti kopii psaní toho, kteréž ste JMCské učiniti ráčili, sem ukázal, kterúž když jest přečetl, dal jest mi to za odpověď: předkem, že kdyby VMt jak živ byl neznal, tehdy z toho psaní že by věděl o rozumu VMti jaké judicium učiniti, a tak že mu se vidi, že od VMti nic JMCské se nepíše, což by od jednoho každého, kdo toliko rozum má, za slušné uznáno býti nemělo, ano i to že mu se zdá, že rebus stantibus a na takové VMti od JMCské učiněné psaní to že ste ukázati při závěrce ráčili, že své passiones prudenti pacientia přemoci uměti ráčíte, tu kdež toho dokládati ráčíte, jestli VMti že císař rozkázati ráčí, že ráčíte chtíti přijeti, čeho že by v takových příčinách netoliko on sám, ale někdo menší neučinil; avšak to vše se musí rozumu VMti připsati na osobu jeho, kterýž, že také, míníc dobře, trpí, že se docela zbezpečiti moci ráčíte, nebo při VMti proti těm všem, kteříž sou tak bezpotřebně ten oheň, kterýmž dobré, poctivé lidi pálí a nyní ještě olejem hasí, on do svého nejvyššího přemožení věrně a upřímně že stane a ku pánu Bohu tu naději že má, že časem svým a snad brzo od JMCské seznáni budou. Ptal jest mne se také, již-li jest JMCské psaní VMti dodáno: oznámil sem jemu, že, dne včerejšího v hodinu šestou to VMti psaní že jest JMCské po Hans Popovi panu Trautsamovi poslal, tak mnoho o tom že já vím; a tak poněvadž jest musil k JMCské, aby JMt obláčel, jíti, nemohl jest VMti psáti, toho toliko doložil, že naň veliké oko mají, zdali co se mnou anebo s těmi, o kterých vědí, že VMti dobrého přeji, conversíruje, a protož že jest i mně, kterýž že ne tak zjevně jako pán z Princenštajnu, ale tejně v nemilosti vězím, potřebí, abych na se pozor měl.

To VMti psáti mohu, že tato věc již nechce tejna býti, jak pak mi se zdá, že nic tejného při našem dvoře není, nebo španielský posel mne se na to něco počal ptáti, avšak ode mne nic toho nedostal: ale z řeči jeho mohl sem tomu rozuměti, že o všem ví, nebo naposledy toho doložil, že nechválí některým toho, že sou sobě zoumyslně takovou kratochvil s VMti učinili, nebo že mu se zdá, že naposledy malý z toho budou míti zisk a menší poctivost.

Já, ačkoli od JMti mám sobě to oznámeno, že mohu v službě arciknížete jeti, však poněvadž cestou to sám pán z Princenštajnu oznámil, žádal sem audienci, kterouž, dvoříc pilně, až posavad nemohu míti, ano i to poznávám, že císař téměř nerad a mne hledí, což, poněvadž sem toho na JMti nezasloužil, pánu Bohu poroučím. Z komory žádné výpravy ani odpověď míti nemohu, a tak obávám se, že nebudu moci v službě arciknížete rebus meis sic stantibus jeti, nebo kurfiršta sen již zmeškal, ten ven z země vyjel, a jak mi se píše že s králem Danemarským se sjeti u knížete Mehlburského má. A tak tomu rozumím, že tato má legací jest tak při JMCské vyložena, že skrze to v nemilosti sem. Dne včerejšího, když sem do komory české přišel, ukázána jest mi suplikací Kutovcova, kterouž, aby jemu Komořice prodány byly, JMCské podává, toho doloživši, že JMCská a předkové JMti vždycky sou ten obyčej zachovávali a raději držitelóm zápisných statků nežli komu jinému k dědictví že jsou doprodávali, protož že věří, že i jemu toho uděleno bude; oznámil mi pan president, že jest ráčil JMCská poručiti, žádost jeho uvážiti, a tak já nevím čeho se držeti.

Jistě sem s radostí na příjezd VMti očekával; ale nyní nevím co tuto bude chtíti býti, zdali JMCská, tak jak jest ni pán z Princenštajnu, že jest od pana hofmistra naslechl, pověděl, jako že by císař reputací svou v této věci a nějakou obzvláštní v tom demonstraci ukázati chtěl, čili se snad rozmysli a VMti, abyste přijeti ráčili, napíše; kdybych tomu porozuměl, že byste přijeti neráčili, hned k VMti pojedu. Pán z Princenštajnu k VMti dnes jeti se strojí, já zatím na všecko pozor míti chci a poznám-li co by bylo potřebného hned VMti napíši.

Pánu z Pernštejnu sem, co mi psáti ráčíte, aby se pán na paměti měl a na lahodná slova nic nestavěl, oznámil: dal mi to za odpověď, že chce na to dobrý pozor míti, a že arcikníže VMti píše a za to, abyste sem přijeti ráčili, že žádá. Pan hofmistr ustavně se panem Janem a panem Ladislavem radu drží a, tak jak já tomu rozuměti ano i na postavě jeho poznati mohu, že mu velmi tyto věci na mysli leží a žádné zvůle že na tom nemá, a snad kdyby byl nezapřáhl těžce, že by se v to nyní dal, z pána z Princenštajnu i z jiných tomu rozumím, že by nyní rád pomáhal, ale že, by chtěl, nemůž.

A tak na ten čas jiného nevím nežli lásce se VMti, jako svého milostivého pána, a nás všecky v ochranu pána Boha poručena činím, souc té k VMti důvěrnosti, poněvadž já ke všem těmto věcem. a k té nemilosti nevinně přicházím a nicmíň ku pánu Bohu tu naději a viru mám, že ad ultimum bona causa triumphabit, že VMt mne věrného a upřímného služebníka svého na paměti netoliko míti, ale aniž také opustiti neráčíte.

Měl-li jest Kutovec, věda o VMti právě a souc služebníkem VMti a podvolivši se, že se se mnou o to chce smluviti; to před sebe tak vzíti, nechť jest při uvážení VMti: mně se zdá v pravdě, že byste slušně ráčili nějakou proto k osobě jeho demonstrací ukázati, ale o tom až do shledání. Pán z Wartmberka malum officium mihi praestitit, chtíc snad panu hofmistrovi se zalíbiti, o čemž VMti potomně oznámím. Pan Zborovský předce v obležení Prahy zůstává, a já nevím na čem sem, nebo všeho toho sem na příjezd VMti odložil. Pán Bůh nebeský šťastného v dobrém zdraví našeho. shledání rač popříti a to dáti, aby tyto všecky věci šťastný a dobrý konec vzaly, nebo jistě se k ničemémuž dobrému neschyluje. Datum spěšně v devátou hodinu, nebo Bůh ví že sem dříve VMti psáti nemohl, v sobotu po rozeslání apoštolů Páně léta etc. 86.