V HLUŠCÍCH. 1586, 15. ledna. - Orig. v arch. Jindř. Hrad.

Nejmilostivější císaři! etc. Psaní, které ste mi učiniti ráčili, jest mně teprva dne včerejšího, to jest čtrnáctého dne tohoto měsíce ledna, okolo dvou hodin na noc dodáno, v kterémž mi milostivě poroučeti ráčíte, abych své dobré zdání, má-li se při času svatého Pavla na víru křesťanskou obrácení teď příštího soud komorní držeti, čili se ho má ještě pro tu ránu morovou odložiti: tomu sem porozuměl. Nejmilostivější císaři! Nepochybuji, že VCMti v dobré vědomosti jest, že ten artikul o odložení soudu komorního při nedávno pominulém sjezdu na Horách Kutnách od nejvyšších pánův ouředníkův zemských byl uvažován a na tom zůstáno bylo, poněvadž ta rána morová v městech Pražských předce trvá, aby téhož soudu do druhého terminu a času zřízením zemským vyměřeného odloženo bylo. I ačkoliv z milostivého psaní VCMti sem porozuměl, že jest se ta rána boží morová z milosti boží na větším díle již utišila, z čehož buď pán Bůh pochválen, a i to dobře znám, že lidem těm, kteříž při tom soudu komorním činiti mají, poněkud stížný bude: ale však, poněvadž zřízení zemský to v sobě obsahuje, že soudové zemští mají pro válku a mor odkládáni bejti, a tuto, ač se poumenšilo, ale však dokonce to neminulo a z mnohejch míst lidé k tomu soudu by se sjeti museli, já při předešlém uvážení pánův ouředníkův zemských toho zůstavuji, a mé zdání jest, poněvadž tak krátký čas do obrácení svatého Pavla na víru křesťanskou máme, abyste jej ráčili pro příčinu tu morovou skrze mandáty VCMti po krajích rozepsanými poručiti odložiti. [Vilím z Rožmberka podal listem ze dne 17. ledna 1586 v téže věci císaři dobré zdání své v tato slova: "I nejmilostivější císaři, že to VCMt na milostivé paměti jmíti ráčíte, aby soudové nařízení při časích vyměřených se držeti a lidé, zvláště vdovy a sirotci i jiní, k spravedlivostem svým přicházeti a tak lidské spravedlivosti fedrovány býti mohly, to jistě chvalitebně, pobožně i otcovsky obmýšlovati ráčíte, a nyní pak po tak častých odkladech, které pro ty mory pominulé se díti musely, není pochybovati, že se nemálo těch při a lidských spravedlností nashromáždilo, kterýchžto vejprav lidé s velikou žádostí a někteří snad s nemalou těžkostí očekávají. A poněvadž pak z milosrdenství pána Boha ta rána buoží se jest na větším díle v městech Pražských a téměř i po krajích království Českého, jakž zpráva jest, utišila: mé jest ponížené a poddané zdání, že by se tento soud komorní i dvorský dobře držeti mohl. Jestli že by se vždy vyhledalo, že v některých krajích a zvláště v domích těch osob, které při soudu činiti mají, ještě by rána morová nepřestala, mohlo by se skrze nejvyššího pana hofmistra jmenem a z poručení milostivého VCMti při zasednutí soudu napomenutí státi, aby ten každý ihned zase odjel a pře jeho toho každého by se odložiti do budoucího soudu mohla. Což pamatuji, že někdy v podobných příčinách též se předešle stávalo. Však to všecko při dalším milostivém uvážení VCMti poddaně zůstavuji, a sebe VCMti, pánu svému nejmilostivějšímu, poníženě poručena činím. Dáno na Kratochvíli...]

Druhé pak psaní VCMti jest mi též tého dne, jakž vejše dotčeno, dodáno, v kterémž mi milostivě poroučeti ráčíte, abych se k uvažování věcí horních, podle některých jiných osob od stavů království tohoto na sněmu obecním minulém volených, dvacátého čtvrtého dne měsíce tohoto ledna na hradě Pražském najíti dal, jakž též psaní VCMti to v sobě šířeji obsahuje: podle takového milostivého VCMti poručení tak se poslušně zachovati, dáli mi pán Bůh živu a zdrávu býti, chci a, sjedou-li se jiní, těch věci pomoci uvažovati. S tím se VCMti, pánu svému nejmilostivějšímu, poručena činím. Datum na Hlušcích v středu po ochtábu svatých Tři králův léta etc. LXXXVI.

VCMti věrný poddaný Albrecht Kapoun z Svojkova, m. p.