VE VÍDNI. 1575, 15. listopadu. - MS. souč. v archivu města Prahy.

Maximilian Druhý. Věrní milí! Jakož o tom dobrou vědomost máte, že jsme s stavy království našeho Českého při minulém sněmu obecním, kterýž na hradě Pražském léta tohoto 75 v pondělí po nanebevzetí panny Marie držán byl, vedle jiných artikuluov na tom zuostati ráčili, že pokudž nejvýš a nejvíc možné jest, bytností naší v témž království našem Českém trvati, aneb pokudž bychom z hodných duoležitých příčin a potřeb z dotčeného království vyjeti měli, tehdy spravování nejjasnějšímu knížeti pánu Rudolfovi, římskému, uherskému a českému králi, synu našemu nejmilostivějšímu, Jeho Lásce v témž království na místě našem poručíme, jakž sme pak i na jiném nebyli, nežli musevši se z vysoce duoležitých a pilných potřeb sjezdu říšského, kterýž teď nyní pominulých dnuov v městě našem a říšském Řezně držán byl, sem k městu našemu Vídni obrátiti, Jeho Lásku krále Rudolfa do království Českého na místě našem vypraviti chtíti ráčili; však jsou v tom toho takové znamenité a bezelstné příčiny, o kterýchž poněkud bezpochyby vědomost míti muožete, strany ouhlavního a krve křesťanské žíznivého nepřítele Turka, kterýž se, jakž toho jistý kunšaft a špehové jsou, do království Uherského mocí svou tyranskou valný vpád učiniti a tu vedle jeho předsevzetí (čehož milostivý pán Buoh uchovati rač) škodu činiti a tak věrné poddané naše pod své tyranské jho podmaniti strojí, nastaly, pročež my, poněvadž se tu netoliko téhož království ale všeho křesťanstva i Vás věrných poddaných našich všech vysoce dotýče, rakoš uherský držeti musiti a tu strany jmenovaného království Uherského, kdež také Jeho Lásky krále Rudolfa přítomnosti vysoce potřebí bude, o to, aby nejsouce opuštěni před tím nepřítelem Turkem, pokudž nejvýš možné, ochráněni a opatřeni byli, jednání míti, potom pak také za těmi velikými a znamenitými potřebami sněm říšský všem stavuom svaté říše tolikéž rozepsati, na tom s pomocí pána Boha všemohoucího vlastní osobou naší císařskou býti a při týchž stavích proti tomu ouhlavnímu nepříteli o spěšnou pomoc následovati ráčíme; však nicméně jakž jedne po rakoši uherském bude, Jeho Lásku krále Rudolfa do již jmenovaného království Českého na místě svém vypraviti chceme. Protož sme nemohli pominouti nežli Vám všem vuobec i jednomu každému obzvláštně ty všecky příčiny, proč na ten čas přítomností naší ani Jeho Láska král Rudolf v často psaném království našem Českém býti nemuožeme, tak abyste o tom vědomost měli, v známost uvésti, milostivě Vám při tom poroučejíc, abyste zatím v nepřítomnosti naší a Jeho Lásky vysoce urozeným Vilímem z Rožmberka na Krumlově, správcím a vladařem domu rožmberského, nejvyšším purkrabím pražským, urozeným Ladislavem starším z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, nejvyšším hofmistrem a Janem z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou, nejvyšším komorníkem téhož království Českého, věrnými našimi milými, kteréž sme při odjezdu našem do Řezna zase znovu za rady na místě našem na hradě Pražském naříditi a k nim nyní statečného Buriana Trčku z Lípy na Světlé nad Sázavou, podkomořího téhož království, věrného našeho milého, přidati ráčili, řídili a spravovali a k nim náležité outočiště majíc ve všem slušném poslušenství zachovali, znajíc, že na tom jistú a milostivú vůli naši císařskú naplníte. Kdež jest se pak také na minulém sněmu obecním ode všech tří stavův již dotčeného království Českého strany čeledi, sirotkuov a poddaných i jiných oukolníkuov, nádenníkuov, podruhuov, mlynářuov, řemeslníkuov obojího pohlaví mužského, ženského i těch, kteříž by z gruntuov pánuov svých zběhli, jakékoliv povahy, jisté nařízení a snešení, jak by se v tom jeden každý chovati měl, stalo: však zprávu toho míti ráčíme, že těchto časův a čím dál vždy více to se proslýchá, jak od té obecní čeládky nádenní, viničné a podruhuov proti takovému jistému nařízení všech stavův dosti nevážně, lehce a pohrůžlivě se mluví a snad jedni druhé k nějakému srocení a pozdvižení poňoukati chtějí, což nám nemuože než ztížné a s velikým podivením býti. I chtějíce my nad tím, což tak jednou od před jmenovaných stavuov jednomyslně a z bedlivého uvážení nařízeno a zavříno jest, skutečně ruku držeti, protož jsme nemohli pominouti, nežli Vám všem vuobec i jednomu každému obzvláštně ku paměti přivésti, abyste ihned, jakž Vás tito mandáti neb listové naši císařští odevření dojdou, jak v městech našich a římské císařovny, paní manželky naši nejmilejší Její Lásky, jakožto královny české, tak také panských a rytířských městech na každý den trhový volati dali, kdož by tak z té čeládky služebné též nádenní neb podruhův i jiné všelijaké, nicméně z řemeslníkuov aneb kdožkoliv jiný k zlehčení takového jistého sněmovního snešení a nařízení mluvil, jedni druhé proti tomu poňoukali a pozdvihovali, že takoví do vězení bráni a jako rušitelé obecního dobrého trestáni býti mají. Tudíž také, jestli by taková čeládka, buďto doslúžíc nebo před časem z služby odejdouc, k svým pánuom vedle toho nařízení se nenavracovali, a buď po městech, městečkách anebo ve vsech se povalujíce v hromady a roty se scházeli, aby takoví od každého pána na gruntech jeho neb v každém městě od purkmistra a konšeluov jako jiní povaleči vyzdvihováni a do vězení bráni byli, nicméně také hejtmané krajští na to obzvláštní pozor míti a v té hotovosti býti mají, jestli by v kterém kraji taková služební čeládka se rotila, a jim ode pána, na jehož by gruntech se to dálo, aneb v kterém městě od purkmistra a konšeluov to k přetržení přivedeno býti nemohlo, aby ihned tíž hejtmané po oznámení jim o tom podle uznalé potřeby k opatření a přetržení takového rocení buďto pánu těch gruntův aneb městu nápomocni býti nepominuli a o tom nejvyšším ouředníkům zemským, radám našim od nás na hradě Pražským nařízeným oznamovali; jináč nikoli nečiníce. Datum v městě našem Vídni v outerý po sv. Martinu léta 75.