VE VITMBERCE. 1575, 3. listopadu. - Opis souč. MS. v českém museu 2. G. 10.

Milost boží skrze Krista, našeho jediného prostředníka, spasitele a pravého spomocníka, V. M. vzkazujeme.

Vysoce urozený a milostivý pane! Nemůžeme před V. M. se srdcem zarmouceným toho zatajiti, že, ctihodný a vysoce učený muž pan doktor Kašpar Eberhard, farář a profesor zde v Vitmberce, k němuž Jste nedávního času psaní učiniti ráčili, z tohoto bídného oudolí dvadcátého prvního dne. měsíce října povolán jest a v Kristu pánu život svůj svatě dokonal, a tak psaní V. M., kteréž teprv dvadcátého devátého dne téhož měsíce sem dodáno jest, neviděl; ale však po něm pozůstalá vdova a dědicové jeho to psaní sou odevřeli i také přečtli a porozuměvše tomu, že se ta věc ke vší církvi a tak i k nám, jiným doktorům a písma svatého učitelům, vztahuje, toto psaní nám dodali a za to nás žádali, abychom na ně V. M. dali odpověď.

Poněvadž pak v takových a k těm podobných příčinách podle ouřadu našeho jednomu každému. sloužiti a obzvláštně stavům chvalitebným koruny České a jmenovitě V. M. všeho dobrého žádati i všelijaké povolné služby ochotně prokazovati povinni sme: tou příčinou společně i obzvláštně s pilností tu sepsanou konfesí a sem odeslanou sme přečetli a s bázní boží rozvážili a můžeme V. M. na to jistou a pravou odpověď i zprávu při tom dostatečnou dáti.

Nejprvé, nenalézáme ve všem tom psaní ničehož, což by proti božímu slovu a svatým písmům aneb také proti snešení pravé, obecné a křesťanské církve bylo, ano také srovnává se ta celá konfesí s čistým učením míšenských a saských církví, kteréž sou se až posavad k augšpurské konfesí přiznávaly a ještě přiznávají. Bylo nám to také velmi milé a potěšené slyšeti i čísti, že suma té konfesí tak pěkně, krátce, zřetedlně a vlastně do české řeči přeložena jest, a že J. M. C., pán náš nejmilostivější, osvíceným třem stavům království Českého milostivě dopustiti ráčil, aby zjevně kázána a rozšiřována býti mohla, a tak že na tom zavříno jest, aby stavové při ní zachováni byli. Žádáme a prosíme z toho srdce, aby pán Bůh všemohoucí své milosti a požehnání svého k tak velikému křesťanskému a potřebnému skutku propůjčiti a všech stavův společně v poznalé i vyznalé božské pravdě posilňovati, více a více je utvrzovati, zachovávati, osvěcovati a ochraňovati ráčil, a zvláště pak aby je před nepokojnými a svárlivými lidmi a sektáři opatroval a v té utěšené křesťanské sprostnosti a čistotě vyznání toho zachovati ráčil. Neboť se máme čím chlubiti a z čeho radovati s potěšeným srdcem, že pán Bůh skrze tu českou konfesí všechněm těm stavům, kteříž se konfesí augšpurskou spravují, velmi pěkně ujistil a zjevně osvědčil to, že všemohoucnost jeho božská také i z jiných národův svou svatou církev ještě podnes vždycky sobě shromažďuje a v spravování, opatrování i posilňování jí ještě předce ustavičně přítomná a mocná jest, ano také že ti, kteříž se konfesí augšpurskou spravují, nejsou odloučeni aneb odděleni od obecné křesťanské a právě svaté a věřící církve, ježto sic téměř od padesáti a osmi let ten pokřik na nás a na naše církve jest šel od dvoru a stolice římské i ód jejích holomků a břichosluh, kteříž nás vždycky hanebně kaceřovali a zlořečení na nás i klatby hrozné vydávali.

Druhé, ačkoli pak to vyznání samo v sobě kratičké jest, a rozumíme tomu, že při spisování jeho největší pilnost přičiněna byla o to, aby nejpřednější a hlavní artikulové pěkně krátce a vlastně vysvětleni byli, a aby všelijaké zbytečné obšírnosti, svárův a hadruňkův zoumysla zanecháno bylo a takové zlé věci aby preč odloženy byly a odřezány, což snad někteří svárliví lidé a rouhači, kterýchž v německé zemi pohříchu všudy příliš mnoho jest (kdyby ta konfesí také v německém jazyku na světlo vyjíti měla), štrafovaliby i také převráceně a zle vykládali: však jest se nám tato křesťanská opatrnost a při tom vynaložená pilnost i rozumnost velmi dobře líbila. A tou příčinou vidělo se nám za potřebné, abychom V. M. napomenutí o této věci zjevně a jmenovitě učinili, jestliže by kdy potom takoví a k těm podobní pokřikové povstali a převrácené zlé vykládání proti vyznání tomuto křesťanskému se rozmohlo, anebo jestliže by soud a svědectví o této konfesí, kteréhož bezpochyby V. M. a jiní křesťanští páni od jiných také učených mužů hledati a žádati budete, s některé stránky spolu s tímto naším se nesrovnávalo, ale zdálo by se mu odporné býti, abyste nic na ně nedbajíce předce při této čisté a svaté sprostnosti a přímosti nevyhnutelně zůstati a setrvati ráčili, a odtud sebe žádným způsobem odvésti a odvrátiti nedali. Nebo to jest jisté a nepochybné, že nejvíce tím poslouženo bývá církvím a skrze to nejlépe vzdělávány, napravovány a v společnosti i jednomyslnosti zachovávány bývají, když čisté křesťanské učení v sprostnosti bez sváru, bez mnohého a subtilného a příliš moudrého mluvení a mudrování se káže a rozmnožuje, jakž i žalm dvadcátý pátý to též připomíná: Prostnost prý a upřímnost má ostříhají mne; a Kristus pán (Jan v 17.), kdež žádá, aby Bůh otec své církve posvětil v pravdě své, praví: že slovo jeho jest pravda. Co se pak jiných věcí a jiných artikulův dotýče, kteříž sic na svém místě potřebni sou a k víře obecné křesťanské přináležejí, ale v této konfesí krátce připomenuti ano i s některé částky pominuti sou, ti dobře mohou jiným časem a na jiném místě předkládáni býti, a rozumní i učení muži u Vás dobře vědí, že se v takových věcech příkladem první a právě věřící církve i také vyznáním jejím a vírou obecnou křesťanskou spraviti a podle toho se chovati mají.

Třetí, jakož Jste pak pana doktora Kašpara za to žádati ráčili, jestliže by v konfesí té již jmenované někde nějaký nedostatek se nalezl, kterýž by buď z nedokonalé zprávy aneb z vykládání jí pocházel, aby on to V. M. skrze psaní dověrně oznámil: tak sme my učinili a při některých místech nemnohých zdání své podle textu na spacium sme připsali, však bez všelijakého zlého, převráceného a falešného vykládání neb mínění, tak jakž to V. M. z exempláře toho, kterýž Jste k nám poslati ráčili, budete moci milostivě spatřiti a poznati. A zvláště pak v artikuli o večeři Páně musili sme některá slova nemnohá k konfesí neb vyznání stavův přidati a poznamenati, totiž tato níže psaná: ("A těm, kteříž svátost přijímají, pravé tělo a krev pána Krista jistotně a opravdu přítomné i bez všelijaké figury se podává, aby když tělo Kristovo ústy jedí a krev jeho ústy pijí, to činili na památku a zvěstování jeho nevinné smrti, dokudž nepřijde.") A těch málo slov s dobrým rozmyšlením i věrným a upřímným oumyslem sme přidali proto, aby sakramentáři žádné příhodnosti ani příčiny neměli k tomu, aby se v tu českú konfesí, jako i v jiné vetřeli a vpletli a jí se spolu s jinými přistřeli a přiodili, a tak aby toto křesťanské vyznání jejich kvasem žádného nakaziti nemohlo a samo v potupu a převrácenost a v porouchání nepřišlo.

Při tom V. M. poníženě a jakž nejvýše může prošeno býti, žádáme, abyste neráčili tohoto našeho napomenutí za žádnou zbytečnou neb přílišnou moudrost a rozumnost pokládati; nebo jakž se příčina dala, tak sme ten výklad té konfesí museli nevyhnutedlně skrze naše toto napomenutí vysvětliti, aby srozumitedlně a bez ourážky nebo pohoršení nějakého čísti se mohla.

S tím V. M. a všecky křesťanské stavy, kteříž se v království Českém k této konfesí jednomyslně přiznávají a jí se přidržejí, v moc a milostivou ruku, ochranu i opatrování našeho jedinkého vykupitele Krista Ježíše poroučíme. On račiž dáti, abyste společně i obzvláštně zkusiti a poznati mohli moc tohoto jeho nejmenšího zaslíbení: "Ovčičky mé hlas můj slyší a já dávám jim věčný život a nikdy nezahynou a žádný jich z ruky mé nevytrhne." Amen. Datum v Vitmberce 3. den měsíce listopadu l. 75.

V. M. povolní služebníci děkan starší a jiní doktoři a učitelé písma sv.