1575, 29. října. - Orig. v archivu českého místodržitelství.

Milostiví páni! Jakož jest na minulém sněmu obecním mezi jinými artikuli i ten jeden artikul o měrách obilných ode všech tří stavuov království Českého zavřín a při konci téhož artikule toho dostaveno jest, kterak by u nás v městě Roudnici nový zpuosob, prvé nikdy nebývalý a s jinými městy nesrovnalý, začat byl, totiž když obilí k trhu lidé vezou, že bychme toliko srážeje vrch téhož obilí dopolu štrejchovati měli, a protož abychom toho, což by tak od nás vnově a neobyčejně začato bylo, víc nečinili, tak jakž takový artikul sněmovní to v sobě šířeji obsahuje a zavírá. I milostiví páni! Proti tomu V. M. toto za zprávu pravdivou činíme, že jsme v tom artikuli nic toho nového a prvé nebývalého před sebe nebrali a nebereme, nýbrž majíce sobě to od některého sta léta od starodávna v městě Roudnici za starou zvyklost uvedeno, na kteroužto zvyklost a jiné dobré, starobylé a chvalitebné řády a obyčeje od J. M. slavné a svaté paměti, císaře Ferdinanda i nynějšího J. M. C. majestáty konfirmované máme, tak a v tom zpuosobu, když se obilí k nám do města veze, že srazíce vrch téhož obilí při kraji míry neb poloukorcího neveliká hrstka, kteráž se u nás vuobec hřebínkem jmenuje, téhož obilí se zůstavuje a dokonce nedohání a to proto se děje, poněvadž se takové obilí od souseduov našich na lodi i na voze ven z země laduje a vyměřuje, aby zase na míru přijíti a se doměřiti mohli a ne aby se dopola štrejchovati mělo. A měvše za tou příčinou těchto pominulých dnuov jednou i podruhé všecku obec pospolu, na to jsme se s dostatkem a se vší pilností vyptávali a mezi sebou vyhledávali, byl-li by který z souseduov našich, ještoby se takového nemírného dupola štrejchování dopouštěl, aby toho mezi sebou netajili, nébrž nám o všem oznámili: i nic jsme se toho uptati a vyhledati nemohli; jestliže by pak který nalezen a v tom shledán byl, jistě by skutečného trestání neušel, kdež pak o tom jsme jim ihned přísně pod skutečným trestáním, aby mimo předešlou starobylou zvyklost a míru, nic toho víc a výš před sebe nebrali a toho se nedopouštěli, poručili. A protož, milostiví páni! poněvadž tu nic v novém zpuosobu a prvé nebývalého předsevzato není, vidělo se nám v tom i pro jiné příčiny, zvláště kdo by co toho na V. M. daleji vznášeti a nás v tom stihati chtěl, skrze toto psaní naše V. M. se poníženě omluvena učiniti, V. M. při tom na místě J. M. C. pokorně prosíce, že nás při takovém starobylém zpuosobu a zvyklosti milostivě zuostaviti a v tom nad námi a obcí naší vedle této pravdivé zprávy svou laskavou a ochrannou ruku držeti ráčíte, nebo, milostiví páni! kdybychom při sněmovním jednání, když se o ten artikul zavíralo, jako jiná císařská města (jimž tu býti náleží), tolikéž přítomni a k tomu povoláni byli, byli bychom se k tomu také jako na tento čas ohlásiti nepominuli, tak že by snad z téhož artikule na nás se vztahujícího bylo sjíti mohlo. S tím se V. M. jakž napřed dotčeno k milostivé a laskavé ochraně poručena činíme. Dat. v sobotu po sv. Šimonu a Judě léta 75.