1575, 3. října až 2. ledna 1576. - MS. souč. v archivu města Prahy.

3. Octobris 1575 v shromáždění všech tří měst Pražských rozjímáno strany artikule sněmovního o čeledi, kterak sou na J. M. krále Rudolfa vznesli, aby ten artikul do sněmu vložen nebyl. I byli potom povoláni od pana kanclíře nejvyššího, oznámiv, jaké břemeno na se uvaliti chtí a krále mladého v nějaké spletky uvésti; nebo jestli by tak, jak umínili, protestací (když by se ti artikulové již čtli) učinili, že stavové vyšší dva nedají nic dále čísti, než z toho sněmu učiniti chtí nic, aby cokoli berně J. M. jest svoleno, z toho sešlo. I poněvadž J. M. C. pro nic jiného Rudolfa nezanechal na místě svém, než pro relací a oni učinili jakou překážku, co tím na se uvalí, aby rozvážili. I tak sme učinili a když se četl sněm a mezi jinými artikuli i ten o čeledi, tu sme se ani neohlásili, ani k relací nepřiznali.

Však dříve, nežli co čteno bylo, skrze pana purkrabí nejvyššího promluveno bylo, že páni Pražané nemají se na čem zastavovati, nebo ač prý ten artikul o čeledi svolen jest, kromě že pokuty přivětšeno, však není příkladu žádného, aby kdo tu pokutu dáti měl, neb to není než pro ostrach poddaných, aby bez vůle pánův svých jinam se nezamlouvali.

I potřebí jest o tom rozjímati, jakými cestami bychom k tomu přistoupiti mohli, to což sme, svého nebezpečenství neušetřivše, když sme čísti je slyšeli, mlčením pominuli a k tomu se, že k tpmu nesvolujeme, neohlásili, v té naději, že od J. M. C. v tom příště opatřeni budeme. Dilatum ad alium diem.

30. Decembris. V přítomnosti pánův Novoměstských páni v legací k J. M. C. vyslaní pan Jaroslav z Mutěnína, pan Jan Kotovec z Ourazu a pan Mistr Pavel Kristián, kancléř, ze Staroměstských, pan Jiřík Jehlář primas, pan Ciprián Lopatský relací učinili.

Předně připomenuvše proč vysláni byli, totiž aby o čeledi, pokudž by to na záhubu stavu městského se vztahovalo, též o odoumrtí, aby zase pro vzdělání měst navrátiti ráčil, nicméně i za potvrzení privilegií a kteréž by ještě navráceny nebyly, za navrácení jich žádali a v tom žádné práce své a bedlivosti nelitovali, a J. M. králi Rudolfovi též vinš, že pán Bůh všemohoucí jeho na království římské povolati ráčil, učinili. I co zjednáno a jaká jim odpověď dána, to z psaní J. M. krále a z dekretův J. M. C. se vyrozumí. A od J. M. C. odpověď dána, že ten vinš, který sou J. M. králi učinili, vděčně ráčí přijímati a té naděje jest, že pán Bůh všemohoucí to, což králi Rudolfovi synu J. M. vinšují, ráčí uslyšeti tak, aby poddaní J. M. pokoje užiti mohli. I odšedše od J. M. C. žádali J. M. arciknížete Ernešta, též Maximiliana a Matiaše za přímluvu, tolikéž i nejvyššího pana kanclíře; což připovědíno, že se k tomu, abychom dobrou odpověď měli, přičiniti ráčí. A potom že žádné práce a bedlivosti při připomínání pánům nelitovali, aby mohli vyříditi, s čímž byli vysláni.

I přečten předně list J. M. krále Rudolfa k Pražanům všech tří měst, potom dekret J. M. C. o čeleď a privilegia, druhý též dekret o sklad solní. Připomenuvše i to, že nejvyšší pan kanclíř poručil pánům oznámiti, že dobré přátelství od obou měst poznává, kteréhož by nerad sobě ztratil, protož neráčí nic podávati, co by od konfirmací taxy dáno býti mělo, než aby sami od sebe pánu učinili a jemu to skrze psaní v známost uvedli, poněvadž na to kancelář musí držeti, aby to pilně u sebe uvážili, co by učiněno a dáno býti mělo. Jakž i pan Valter obzvláštně s nimi rozmlouvání měl a oznámil, že té naděje jest, že privilegia budou potvrzena, než že by rád zvěděl, co zase páni od sebe učiniti chtějí. Naposledy ztížili do Malostranských, že měvše se s nimi do Vídně vypraviti i pečeť také k listu přitiskše, zůstali doma a nejeli nikam. Jakoby z toho všeho chtěli učiniti nic i aby jim něco bylo povědíno.

Na to skrze primasa k vyslaným promluveno: že z této relací bedlivé jednání pánův vyslaných se poznává, jakož pak i z psaní J. M. krále Rudolfa, kterak ten vinš od stavu městského učiněný jemu vděčný jest byl. Strany pak čeládky, ač zouplna zjednáno není, než že psaní a to nejvyšším pánům ouředníkům o to činiti ráčí, však tu jest pány vyslanými nic nescházelo a strany odoumrti jest ta naděje, když se J. M. C. neb J. M. králi Rudolfovi připomenutí učiní, že zjednáno bude vedle J. M. zakazování a odpovědi na vinš při tomto jeho vnově vyvejšení na království Římské. Protož pánům vyslaným obojích měst Pražských páni, páni z takové práce a bedlivého jednání děkují.

2. Januarii. Páni soudcové a starší obecní povoláni do rady a přečten jim předně byl list J. M. krále Rudolfa a dekretové dva J. M. C. s předložením, co jest strany čeledi při J. M. zjednáno, též o konfirmací privilegií a dotázáni, co by panu kancléři nejvyššímu učiněno býti mělo a že se u pánův pánův snáší, aby 300 kop gr. č. dáno bylo.

Na to, po potazu vzatém, odpověď dána, že sou páni soudcové a starší obecní poručili poděkovati pánům vyslaným za práci, kterouž jsou o obecní dobré vésti ráčili, a poněvadž se tu dotýče privilegií, o kterýchž mnozí z nich nevědí, žádají, aby jim v známost uvedeny byly; a proti tomu nejsou, aby panu kancléři těch 300 kop gr. českých dáno býti mělo, však aby to v užívání bylo. Neb na onen čas pánu z Plavna několik tisíc kop příčinou těch privilegií dáno, však proto, kdo jen hlavu má, smí se jim na odpor stavěti a lecos před sebe bráti. Ač ví se o majestátích, však nicméně když koněm písek, hlínu voziti chtějí, musejí od toho platiti a jaké platnosti privilegia jsou, když se jich neužívá anebo kdyby s výminkami měly rozuměny býti. Na sůl dáno privilegium Staroměstským, však teď v dekretu že se toho odkládá do příjezdu J. M. Vín také židé za několik set k sobě uvezených mají a sousedy pobízejí, chtějí-li kupovati, že jim peněz posečkají. I žádají, aby jim to zastaveno bylo.