90. Zprávy o jednání měst za času sněmu l. 1575.

1575. 25. února do 5. července. - Z man. radního St. města Pražsk. č. 1283 v archivu města Prahy.

25. Februarii 1575. Páni Pražané všech tří měst s pány posly vyslanými z jiných měst rozjímali. Nejprvé přivítáni poslové z měst. Potom předloženo strany tajnosti zachování. Čten artikul předešlého sněmu. Čteno předložení sněmovní. Po přečtení dotázáni skrze pana primasa, chtějí-li se k čemu přimlouvati. Oznámeno od měst, že nyní neuznávají toho potřebí, k tomu nahoru se pospíchá; než za to žádají, aby jiného času se sjíti a města k témuž povolati ráčili a tu o potřeby stavu městského rozjímáno aby bylo.

7. Martii. Páni Pražané rozjímali o věcech obecních k sněmovnímu předkládání potřebných. O láduňcích, ze sněmu, kterýž držán byl léta 34, ale že z toho sněmu sešlo, ten jest zanechán. Rozjímáno: láduňkové, nápady, piva vaření, židům glejt vypovědín, aby obilí k městům bez překážky [...] práva městská, jinam z práva potahování, k berním dání dříve nežli termín.

8. Martii. Všech tří měst Pražských rozjímání, též také spolu s posly z měst. Předložení se stalo a příčiny oznámeny této schůze, aby spolu se pány posly z měst o artikule obecní předně stavu městskému náležité rozjímali, potom také jedno každé město své ztížnosti předložili, když předně obecní věci stavu městskému náležité rozjímány budou.

Poslové oznámili, aby, jeli co toho poznamenáno, přečteno bylo. I čteni artikulové:

1. Aby dskami zapsáno bylo, že se při svobodách, privilejích atd., jakožto třetí svobodný stav zůstavují.

2. Aby stavové království Českého přimluviti se ráčili, aby odoumrtí, když by přítele s městem trpícího nebylo, jakž v městech J. M. C., tak také Její M. císařové, pro opravu zdí i jiných obecních míst jim dána a navrácena byla.

3. Aby Pražané i jiná města z svého práva bez vyslyšení jinam k jiným soudům, mimo pořad práva a vejpovědi krále Vladislava, potahováni nebyli. [Slova na konci: "a zvláště před apelací" jsou přeškrtnuta.]

4. Aby statek pozemský po osobě ženské po smrti její na nejbližšího přítele stavu městského s městem trpícího připadnouti mohl.

5. Aby pře, kteréž by koli při právě městském poručeními zastavovány nebyly, aby vyslyšány a k místnému vyřízení přišly a vejpovědí bez překážky poděleny byly. [Původní čtení: "aby Pražané a jiná města rozkazy a poručeními a to někdy sobě odpornými ztěžováni nebyli" přeškrtnuto.]

6. Aby apelací jinam bez důkladních peněz podávány nebyly.

7. Aby obilí těžká i lehká i jiné všecky věci potravní k městům na svobodné trhy podle sněmovního snešení a smlouvy sv. Václavské vezena byla; nicméně aby skladův vlny, železa, soli po vsech od sedlákův zanecháno a to zastaveno bylo, poněvadž tím zmenšení ungeltu J. M. C. se děje.

8. Aby po Labi i jinak ven ze země ládováno nebylo podle sněmův předešlých i mandátův na to vyšlých.

9. Strany piva vaření.

10. Pražané a jiná města aby za komoru jmíni a držáni nebyli.

11. Aby osoby stavu městského ve vsech obstavovány nebyly, ani sedláci pro osobu městskou a pro dluh jeho. (sic!)

12. Aby stavu panského a rytířského, kteří v městech domy své mají, živnosti buď šenkem neb jinak neprovozovali.

13. Aby tíž stavové dony ku pohodlí svému a Pražského města opravovali. 14. Aby pro přetrhování neřádův právo do týchž domů jíti mohlo.

Při tom poslové z měst vznesli: co se přístavní čeledi dotýče, nedopíše se, aby se jimi ujistili než hned o pokutu se dopisuje, ješto mnohý dostane se k hospodáři a nepomní, kterého pána jest. I měl-by pán psaní učiniti, aby nebo jím ujištěno bylo anebo postaven byl.

Budějovští též vznesli: davše přečísti O 23, že jsouce pohnáni a někdy se přitrefí, že soud nebude držán, aby poručníka zapsati mohli, jim toho přímo nebývá; než musejí opět se vypraviti k jinému soudu a tak outraty velké vedou.

Litoměřičtí vznášeli, též Mělničtí strany plavby dříví, že jim vejtoň berou. Dictum: aby jedno každé město, co na ztížnosti má, to sobě v spis uvedlo.

Rozjímáno i to, má-li se předložiti, aby střelbu, ručnice a děla směla sobě zas města, která by s to mohla býti, dělati a líti dáti.

Novoměstští i jiní poslové strany myslivosti, též i strany titule vznesli.

17. Martii. V shromáždění všech tří měst Pražských skrze pana primasa předloženo, kterak dnes tejden v přítomnosti pana Sixta zůstali, aby k konfesí nepřistupovali, než řády starodávní, chvalitebné zachovali. Ale potom některá města, neví se všecknali, se odtrhla a slyšeti se dala, že by chtěli přistoupiti a sice k artikulům z ní vybraným. I abychom měli bez Mistrův a bez kněží dáti se v nějaké jednání aneb z sebe osoby vybrati k tomu jednání, i vidělo-li by se, aby s J. M. C. promluveno bylo, kterak od stavů prvé nám mluveno bylo, že při starobylých zůstaveni budeme a teď pak cos nového z té konfesí vybraného chce býti. Protož to rozjímáno, má-li se J. M. co předložiti či nic. Druhé, měli-li by z sebe osoby voliti.

Pan primas Nového města Pražského relací učinil, když včerejšího dne podána byla konfesí augšpurská, tehdy skrze pana Krajíře podávána byla konfesí jejich, žádajíce, poněvadž by to staré náboženství české strany naší bylo a s konfesí augšpurskou se srovnávalo, aby přečteno bylo. Ale od pana sudího oznámeno, že nyní v nic jiného, aby se nevydávali, než předešle na čem zůstali a tak čtena konfesí augšpurská a potom zůstáno na tom, aby osoby ze všech tří stavův voleny byly, z každého 6, kteréž by zasedly na těch artikulích a přední artikule jak strany učení, tak strany řádův církevních sepsaly.

V tom vpuštěni poslové z měst. Předložení se jim stalo skrze pana Melantrycha a připomenuto, kterak včerejšího dne pro nepřítomnost pánů Pražanův odloženo, ale však někteří že by z poslů se přiznávali, že k jednání osoby voliti chtí.

Co se dotýče konfesí, aby k ní zcela přistupovali, v tom se nesnášejí, nebo se připomíná a zpráva se činí, že jest prvé poněkud na tom pánů Pražan s pány posly z měst snešení se stalo strany nepřijímání té konfesí: a poněvadž pak, jak z relací se tomu porozumívá, pro nic jiného čtena není, než aby poznáno bylo, pokud se s náboženstvím naším srovnává, protož na tom Pražané všech tří měst s pány desíti soudci se snášejí, aby k jednání voleny byly osoby a k spisování artikulův buď starožitných buď také i z té konfesí české což by se mohlo trefiti, též také i z pánův Mistrův osoby, kteříž tomu rozumějí, k tomu že přistupují. Protož jaké by jejich zdání bylo, aby oznámili. Žádali za potaz.

Mezi tím voleny osoby: pan Mistr Matěj z Aventinu, pan Sixt z Ottrsdorfu; z Novoměstských pan Ciprián a pan Mikuláš Růže; z měst pan Mistr Arpin Žatecký a pan Petr Kadaňský.

Po potazu oznámili: aby předešlé snesení strany nepřijímání té konfesí tak zcela bylo, to u sebe rozjímajíce, toho najíti nemohou, než na tom že bylo předešle zůstáno, pod tím titulem konfesí augšpurská aby přijímána nebyla, poněvadž máme starožitné učení od předkův našich nám pozůstavené. Než k tomu též přistupují, aby k takovému jednání a spisování artikulův osoby voleny byly a z Mistrův učení Pražského též, ano i někteří z kněží okolních aby povoláni byli.

22. Martii. V shromáždění všech tří měst Pražských, též poslův z měst předně skrze pana primasa připomenuto, kterak včerejšího dne páni stavové pod jednou jsouce na zavření sami, potom skrze pana purkrabě (opustivše naše) oznámili, že by proti zřízení zemskému kteří přijímáni byli na fary, kteréž jsou pod jednou, nepořádně. I potom šli v potaz páni pod obojí i oznámili po potazu, že se nyní nevidí na to dávati jakou odpověď na tento čas, než když artikulové sepsáni a na místě postaveni budou, kteříž se spisují od osob ze všech tří stavův pod obojí, tehdy na ty cesty pomysliti chtějí, aby odpověď dána byla. A mezi tím J. M. C: pro stavy poslati ráčil, kterak již do 5 neděl sněmují a nic se nezavírá, ješto na jiném J. M. býti neráčí, nežli stavové atd., dokládaje, kterak špatně opatřeni jsou, ješto kdyby opatřeni byli, mohl každý o kožich teplejší býti. Nebo vždycky u souseda lépe se brániti, než doma a jiskře nedati se v oheň vzmoci. I byli o to v potazu. Přední osoby z pánův ouředníkův se snášely, aby pomoc učiněna byla, ale z obecních z panstva a rytířstva žádali za odklad do dneška.

Protož o to nyní rozmluviti, předně, jestliže se stav panský a rytířský snesou, aby pomoc učiněna a berně dána byla, má-li k nim přistoupeno býti, však tak, aby jinak ta berně obmyšlena byla než domovní, poněvadž i J. M. C. v předložení sněmovním toho doložiti ráčil, aby města ztěžována nebyla; druhé, budou-li vyšší stavové sobě na odporu, vidělo-li by se k vůli zachování lásky J. M. C. k stavu našemu.

Od pana primasa Nového města Pražského: "Jiného na ten čas rozjímati potřebí není, než kdyby na domovní berni přišlo, měli-li bychom k ní svoliti, poněvadž skrze ni v veliké dluhy sme zašli. Ač strany toho, kdyby stavové podle předešlého zůstání, aby nic jednáno nebylo, leč by prvé obecní věci na místě postaveny byly, na tom předce stáli a k žádné berni svoliti nechtěli, abychom se od nich odtrhovati -měli u nás se toho nesnáší."

Poslové z měst žádali za potaz. Předně strany kněžstva pořádného neb nepořádného, co včera s pány stavy strany naší pod obojí [....], toho není potřebí opakovati. Strany pak pomoci, jaké sou přímluvy předních, tomu jest vyrozumíno, že k tomu, aby pomoc J. M. C. učiněna byla. Než panský obecní a stav rytířský, co by činili, tomu se ještě nerozumí. I na tom nyní jest, přistoupí-li k pánům úředníkům stav panský a rytířský, bezpochyby že se na nás sveze a nám (lidsky mluvíc) jest nemožné; nepřistoupí-li, abychom měli co před sebe, dříve nežli oni se snesou stav panský a rytířský, bylo by nám nebezpečné. A pakli snesou, žádají poslové, aby potazu žádali a tu, což bude moci od stavu městského učiněno strany pomoci býti, že po rozmluvě spolu o to pánu svému rádi, pokudž možnost jejich, nápomocni budou.

Zase od pana primasa Staroměstského: pro zachování hlasu svobodného stavu našeho, netrefí se, aby mělo s odpovědí očekáváno býti, až by se snesli, ješto by to nemohlo než k skrácení stavu našemu býti.

Consensus. Na tom sou, když stav panský a rytířský dají odpověď, abychom, dožádajíce se potazu, o to rozmluvili a schylovalo-li by se k té domovní berni, ztížnosti naše předložili a předešlou přípověď pana purkrabě, že na ty cesty pomysliti chtí, aby bez takového ztěžování měst pomoc J. M. C. učiněna byla, připověděli.

10. Maii. V shromáždění všech tří měst Pražských relací učinili, kterak stavové vyšší sobě ztěžují, že drahota ve všem všudy jest, jak v potravě, tak i v jiných obchodích, příčinu předkládajíce překupování a na to dnes má se odpověď dáti. Conclusum.

11. Maii. Starší všech řemesel povoláni. Předloženo jim, kterak stavové do nich sobě ztěžují, nejprvé na pekaře, že malý chléb pekou, potom i na sladovníky, že sami sobě piva posazují, též i na řezníky, že draho tak, že libra přijde, jakž zpráva jest, po 9 kr. Zvláště pak pekaři, kteříž často bývají napomínáni, však nicméně draho dávají, též ševci, krejčí a sumou ve všech řemeslech a obchodích jedni druhé drou; ješto prvé dali se slyšeti, když třidcátý den mine, že chtějí laciněji [...] i jest odloženo do téhodne a poručeno, aby nařídili, aby lacino bylo, i jest potřeba, aby chutě nebo napravili nebo své ztížnosti, proč tak draho dávají, se spravili.

Řezníci oznámili, že sou včerejšího dne s tím Michalem mluvili, kterýž oznámil, že ani kuchmistr ani dvořané nemají sobě co ztěžovati; pakli kdo chce, že on chce je zastati, že J. M. C. dráže nedává, než za 8 d. libru, než jehňata nemohou tak lacino dávati. A oni že svobodně koupí a strží, tak jako jiní svobodně; a od koho tak draho pochází než od vrchnosti, že draho dávají za dvojí peníze, který skopec za 50 gr., nyní za 70 gr. a koně musejí chovati a jeti mnoho mil. Dictum. aby to v spis uvedli.

Sladovníci: že sou předešle vznášeli, že poněvadž se pšenice neveze, musí draho býti. Žádali v tom opatření, ale toho se jim nedostalo. Oni sou nesadili, než když nemohou dáti, měl-li by kdo 3 neb 6 kop provařiti, lépe aby tak nechal a nevařil. Dictum: aby oni chtějí-li se něčeho těžšího uvarovati, tak se zachovali.

16. Maii. V shromáždění všech tří měst Pražských rozjímáno o artikuli sněmovním strany drahoty, jaká by stavům vyšším odpověď dána měla býti.

Conclusum: že ty drahoty pocházejí 1. obilím, 2. zastavováním vození k městu na svobodné trhy, 3. láduňky a vození ven z země, 4. že se toho času postního mnoho vypotřebovalo. Druhé strany míry strychu.

V přítomnosti poslův z měst čteni nejprvé artikulové obecní stavu městskému náležející.

18: Maii. V přítomnosti Novoměstských rozjímáno, jaká by odpověď strany drahoty stavům dána měla býti. Conclusum: podati na stavy, aby z sebe volili osoby, které by s pány Pražany o to promlouvaly, jaká by cesta k tomu, aby zas lacino bylo, obrána mohla býti.

31. Maii. V shromáždění všech tří měst Pražských, též i poslův z měst, kteráž práva českého a ne magdeburského užívají, rozjímáno o práva městská. Příčiny předkládány: poněvadž na onen čas od vrchnosti obeslány byly jisté osoby i z těch měst.

Potom puštěni poslové z měst, kteráž práva magdeburského užívají. Předložení se jim stalo a připomenuto, kterak včerejšího dne při sněmu o práva široká zmínka byla a to podáno jest od stavův, aby sami se srovnali, že stavové za to žádají. I lépe by bylo, abychom sami se srovnali, aby potřebí nebylo nás, poněvadž jednoho stavu užíváme, jiným rovnati, zvláště pak poněvadž při korigování práv městských jisté osoby z měst, kteráž práva magdeburského užívají, přítomny byly. A žádali za potaz.

Po potazu oznámili: že jest dobrá křesťanská svornost jak v náboženství, tak v právích. Než což se práv dotýče, abychom měli, poněvadž nás malý počet, jakou odpověď dáti, náležité není, než toto že se dotýče netoliko práv, ale privilegií, kteréž specifice zejména ztvrzení mají. I vidí se, že od privilegií upouštěti, jest věc nebezpečná, bez počtu věčšího. A včera povědíno od pana purkrabě, že my k tomu se nenutíme, abychom od svých práv upouštěli a V. M. též nenutíte se, abyste k nim přistupovali. A privilegií měniti nám není náležité bez toho moci, který nám je dal. A osoby, které k tomu voleny, aby v ta práva nahlídly, tomu nepřekážíme a těm chceme předložiti a bude-li nám co lepšího okázáno proti tomu nebudem. A což tuto za odpověď dáváme, mimo to v sněmě odpovědi jiné dáti nemůžeme. Než strany vydání práv proti tomu nikdá sou nebyli, aby vydány měly býti. A s tím propuštěni jsou.

Po odjití jich spolu s městy rozjímáno, jaká by odpověď stavům, poněvadž k žádnému porovnání vydati se nechtí, dána býti měla.

10. Junii. V shromáždění všech tří měst Pražských a v přítomnosti vyslaných z měst rozjímáno o cla po zemi a po vodě.

5. Julii. V shromáždění všech tří měst Pražských, pánů soudcův, starších obecních, též poslův z měst rozjímáno opět o artikuli sněmovním strany čeledi přístavní i nádenní, aby bez listův přijímána nebyla, 2. o pronajímání sklepův pod domy, 3. kdyby který z nich vyznal před smrtí, že ňákou sumu za měšťanem zanechal, aby týž měšťan povinen byl vydati a že více za sebou nemá se odsvědčiti. 4. aby poddaným nebylo věříno přes 3 kopy gr., pakli by kdo věřil anebo půjčil, aby mu zas navracováno nebylo.

Že sou spolu s pány posly z měst o to rozmluvení měli a rozumějí, že ňáký spis [...] aby nikoli nepřistupovali než ohradili se, že k takovému artikuli v ničemž přistoupiti nemíní z hodných příčin, neb ta pokuta je zduplikována, item, že toho v žádných zemích není. Chtějí-li ti dva stavové sobě se tak zavazovati, proti tomu nejsou.

16. Septembris. V shromáždění všech tří měst Pražských i poslův z měst předně relací se stala 1. strany zdržení, na to aby domovní berně až do hromnic šla, 2. posudní, ta aby na císaře a na krále Rudolfa, 3. sbírka z obilí, dobytka, který se z země žene a veze, item, z vín, vlny a ryb, co se v zemi prodává, to aby šlo na vychování a zdržení tisíc koní pro opatření země. Z vola 7¹/₂ gr., z vína 4 gr., z laky malvazí 15 gr., z vlny 4 gr., z sviní 2 gr.

Podáno to na pány Nového města Pražského i Menšího, též i posly z měst. Předně strany domovní berně přivedli sobě ku paměti to své snešení, aby již více táž domovní berně nebývala. I žádají, aby střídmě(sic!) to se jim sdrželo, co bylo připovídáno, že ta berně domovní více nebude, ale aby podle starodávného způsobu na šacuňk nastoupeno bylo, než aby měli vyhledávati, kterak by ta berně měla aneb ta suma vycházela. Strany posudního svolují. Třetí, aby z domácího prodeje mělo co dáváno býti, to by horší bylo než z o[bilí], d[obytka], co ven se veze neb žene; též strany omastku, co ven se veze, aby bylo dáváno. Než strany domovní berně, jestli by nemohlo jinak býti, aby svolili, než aby reces dán byl od J. M., že již více nemá stav městský tím ztěžován býti. A to aby se vysvětlilo, co se toho vezení aneb honění ven z země dotýče, aby ten, který koupí a ne ten, který prodává, takovou berni dával.

Feria IV. festum s. Mathaei; sed translatum in sequentem diem propter coronationem regis. Feria V. Mathaeus in hanc diem translatus.

Et eadem quoque coronatus est serenissimus princeps Rudolphus IL, filius invict. Rom. Imp. Maximiliani II. in regem Bohemiae. Sceptrum praeferebat Burianus Trczka de Lipa, regni subcamerarius, pomum Bohuslaus Felix Hassisteinius a Lobkovic, supremus judex terrae, coronam uero Vilhelmus Rosebergius, supremus burgerauius Pragensis. Sed praecessit imperator Maximilianus in corona, praeferentibus ipsi sceptro et pomo Legnicensi et Tiessinensi ducibus. Sit salutem ecclesiae, Dei et reipublicae totius regni.

26. Septembris. Caes. Majestas discedit Pragae Ratisbonam ad commitia; reliquit Pragae filium Rudolfum, regem Ungariae et Bohemiae.

27. Septembris. V shromáždění měst Pražských, též pánů starších a pánů soudců rozjímáno, poněvadž dnes relací má se státi J. M. králi Rudolfovi na místě J. M. C. strany sněmu a v něm dva artikulové dosti ztížní sou a městům k ublížení, jeden o čeládce a druhý o svěření, aby stavové byli požádáni, aby těch dvou artikulův zanechali. Pakli by to nemohlo býti, aby J. M. králi Rudolfovi oznámili, že k oněm artikulům přistoupiti není možné, proto že oni na naši těžkost snášeti se neměli. A když se bude čísti, aby se ohlášení stalo, že k jiným artikulům všem přistupujeme, kromě těch dvou.