Potom ten den pan Karel Krajíř byl u pána z Rožmberka u večeře, a tu mnoho pán z Rožmberka o Bratřích mluvil a pravil, jestli že by která konfesí ostáti měla, tedy jistě bratrská ostojí, nebo proti ní nikdy žádný nepsal a jest nepřemožená, ale luteriánská mnohem poslednější nežli bratrská a kolikrát jest psaními proti ní zkažena a přemožena. A když nějaký pán z Kosové hory řekl: "Avšak pan Vojtěch z Pernštejna proti Bratřím psal," odpověděl pán z Rožmberka: "Taky tě s tím psaním vyhrál, byl by lépe udělal, aby mlčal, a každý kdož se koli proti nim postavil, nikdy nic nezejskal, protož jáť Vám radím pane z Říčan, nechte vy Bratří, nebo proti nim nic nevyhráte", a mnohé jiné řeči tu za stolem pán mluvil, z čehož se mohlo rozuměti, že naše věc nestojí nejhůře. Ale i tu není nyní na čem spoléhati, všudy rozličných praktik a špehů plno. Za jistou věc mi praveno, že pan komorník uslyšev o takové odpovědi strany pod jednou, že jest hned suplikací poslal k straně pod jednou, oznamujíc nejprv, že se nemůže nadiviti i s jinými mnohými, že sou oni mohli od starých smluv a sněmův odstoupiti a těm, kteříž se jich spustili, toho povoliti, protož prosí, aby ráčili se na to rozpomenouti jaké smlouvy staré a pořádky sněmy stvrzené mezi sebou mají strany, aby při tom stáli a od toho neodstupovali a k tomu odstupující přidrželi. Toť máte tu pochodeň. Z toho téměř všickni na to přicházejí, že z toho ze všeho sněmování naposledy nebude nic, a tak se naplní, což tam B. zapsali: "Kdyžkoli od náboženství co se začalo jednati, nikdy nic nezjednali, a tutoť se již k tomu blíží."

Pán z Pernštejna, jakž se včera tejden chodě s procesím a nebesa nad legátem papežským nosíc roznemohl, předce stůně a těžkost nějaká k srdci přistupuje, až již k tomu přišlo, že musil sobě dáti nohu propáliti pod kolenem, aby tak od srdce těžkost byla odvrácena, byltě však dnes s tím se vším velmi těžek. Tu konfesí dal sem panu Krajířovi, byltě s ní u pana Kurcpacha, kterýž také velmi těžce, již více nežli týden, nemocen leží a strojíť se dáti odsud ve čtvrtek příští domů vézti. On neradil ji posílati ještě, nevím, coť pak dále učiní. Datum v pondělí před sv. Vítem léta téhož ut supra.

J. M. C. pan hejtman Nového města Pražského, jsouce starší i jiní z obce téhož města na rathouz dnešního dne obesláni, učinil k nim promluvení v tato slova: jakož jest pominulého pátku osobám z obce, kteréž toho času přítomny byly, z jistého poručení J. M. C. artikule ty, kteréž sou někteří z stavův sepsali a J. M. C. podali, aby také o tom vědomost míti, co se strany víry jedná, mohli, přečísti dal, však že sou tehdáž ti, kteříž se sešli, žádali, aby na větší počet obce toho podali, i poněvadž již starší obecní dnešního dne i větší počet obce jest, chtějí-li, kteříž sou toho neslyšeli, slyšeti, že jim má přečteno býti, tak aby k tomu jeden každý, neostýchaje se ani nebojíce se žádného v ničemž; mohl se ohlásiti a promluviti, s tím doložením, že J. M. C. neráčí na tom býti, aby mě kterým obcem, kteréž pod obojí sou a jakž od starodávna jest držáno, v čem jaké ublížení činiti a toho jinačiti, nýbrž nad tím skutečnou ruku držeti, protož aby se v ničemž rozpakovati nedali; jak pak zpráva se činí, že by nějaký Enoch krejčí měl v obci rozpakovati, i ten vystoupil a ohlásil se: že žádného rozpakování nečinil a že by rád slyšel, kdo by jej z čeho toho viniti chtěl. Na to J. M. pan hejtman jemu řekl: že jej on sám viní, a hned poručil, aby jej rychtář do vězení na rathouz dal. Tu potom starší obecní odpověď panu hejtmanu dali, kdyby měli co toho podruhé přeslýchati a potom něco k tomu promlouvati, že by se jim snad k tomu, tak jako tomuto krejčímu, sousedu jich, podobně státi mohlo. Oznámeno jim, kdyby se kdo k tomu podobně dopustil, že by téhož jak on zasloužil, protož kteříž by chtěli slyšeti, že jim přečteno bude, a nechtějí-li tu všickni býti, tehdy buďto dvadcíti nebo třidceti osobám že se přečte a jiní že odjíti, kteříž toho slyšeti nechtí, mohou. Zase oznámeno od obecních: aby se měli več toho dávati, že slušně jim nenáleží a zvláště poněvadž sou z obce jich vysláni k sněmu byli ano i k spisování těm artikulům vydáni a ti všem třem stavům vůbec přečteni, ty že sou ve všem za dobré, pobožné uznali, že sobě nad tím žádného zkrácení neuznávají, nýbrž při stavích všech a při tom snešení že zůstávají a od stavův že je odtrhnouti nemíní; a tak jest veliký počet obce odešel, ti pak jiní obecní a prostější, kteří tu tak ostali, když jim bylo oznamováno, žádají-li pak při tom, jakž od starodávna pod obojí způsobou držáno bylo, zachováni býti, všickni jednostejně a mnoho jich spolu mluvili: poněvadž ty artikule podle toho, jakž od starodávna držáno bylo, sepsány sou a v nich nic scestného není, že podle toho starobylého způsobu a stavův snešení chtějí býti a trvati. I bylo do několikrát od pana hejtmana o tom starobylém způsobu opáčeno s tím doložením, že jest také sám dobrý pod obojí a že by se nerad v něco toho nového dal, a na to aby nemyslili, aby J. M. C. jaké nové sekty dopustiti ráčil. Však i ti poslední z obce naskrze se slyšeti dali, že jiného nežádají, než jakž stavův snešení a srovnání, aby zůstaveni byli. Actum na rathouze Nového města Pražského v pondělí před památkou svatého Víta léta 75.

"Nejjasnější a nejnepřemoženější římský císaři, uherský a český králi, pane, pane náš nejmilostivější! Jakož sme pominulých dní při nynějším sněmě, kterýž na hradě Pražském se drží, spolu se pány a přátely svými, kteříž konfesí náboženství svého V. C. M. podali, při tom za to, abyste V. C. M. jim takového náboženství jich milostivě potvrditi ráčili, poníženě žádajíc, i my s nimi před V. C. M. předstoupivše V. C. M. za to, abyste V. M. C. nás tolikéž spolu s nimi, poněvadž sobě odporni nejsme, nýbrž ve všech hlavních artikulích se srovnáváme, při náboženství našem křesťanském, kteréhož vyznání, jakož předkové naši Jich M. králům českým, tolikéž dobré a slavné paměti J. M. Ferdinandovi, pánu, a otci V. C. M. nejmilejšímu, tak potomně i my V. C. M. sme podali, tolikéž zůstaviti a nám toho milostivě, abychom náboženství naše křesťanské volně vésti mohli, povoliti ráčili, sme poníženě žádali; i poněvadž pak tomu porozumíváme, že protivníci naši nás vždy více před V. C. M. zohyzďovati a oškliviti, pikhartskými, kacířskými i jinými potupnými jmény ze zlosti bez pravdy nás odívajíce, nepřestávají, čímž bohdá ani předešlí předkové naši, téhož náboženství křesťanského se přidržející, ani my nikdá vinni sou nebyli a nejsme, a žádný nic toho, jakož na předky naše tak ani na nás, abychom co scestného při náboženství našem míti, ovšem jaké bludy držeti měli, nikdá v pravdě neukázal a až posavád ukázati nemůže, jakž pak tomu všemu z konfesí naší V. C. M. podané, že učení a náboženství naše na gruntu písem svatých starého i nového zákona a na ničemž jiném založeno jest, milostivě porozuměti moci ráčíte. Protož, nejmilostivější císaři! jakož předešle spolu s týmiž pány a přátely svými milými, tak i nyní vždy V. C. M. poníženě prosíme, že takovým mylným a nedůvodným zprávám místa dávati ani o nás toho věřiti a smysliti neráčíte, nýbrž, poněvadž v tom nic jiného nehledáme, než aby pravda boží a evangelium čisté a svaté volný průchod svůj míti a svobodně kázáno býti mohlo, a my podle něho se řídíc a spravujíc bez překážky nepřátel našich pánu Bohu sloužiti a pokojný život před V. C. M. vésti mohli, že k nám milostivě se nakloniti a předešlou naši na V. C. M. se vší ponížeností vzloženou žádost milostivě naplniti i nad námi svou milostivou a ochrannou císařskou ruku držeti ráčíte, a my jakožto věrní poddaní V. C. M. po všecky časy svými poddanými věrnými službami V. C. M. se toho povolně odsluhovati a všemohoucího pána Boha za V. C. M., aby V. C. M. dlouhé zdraví a v něm nad námi šťastné panování i s Její M. císařovou, paní, paní naší nejmilostivější a dědici V. M. dáti ráčil, věrně prositi budeme.

S. Jakž sem včerejšího dne psaní Vaše přijal, hned sem k Škretovi došel a strojil-li by se do Polsky; jeho sem se dotazoval, i dal mi odpověď, že na ten čas nestrojí až teprv k svatému Bartoloměji, a aby tam někdo známý jeti měl, o žádném neví, než z židů někteří k svatému Janu, pravil, že pojedou. Dnes také ráno listu B. Jakubovi svědčícího dodal sem panu Švihovskému, kterýž což nejdřív poselství míti bude dodati sliboval. Strany mne pak, jakož byste Vy rádi, abych se domů navrátil, tak i já rád bych se odsud vypravil, a byl bych tak hned učinil a dnes s Bratřími vyšel, kdyby nebylo. toto na překážce: nejprv, že včerejšího dne na žádost B. Václava Prejsa slíbil sem zejtra bohdá k němu na Tuchoměřice přijíti a dáli pán Bůh neděle příští pomoci služeb božích konati, nebo jest té vůle posluhování tu míti a z toho kouta všecky domácí tam svolati ano i někteří zdejší tam mají býti, a poněvadž ještě po nemoci nevelmi čerstvý, nemohl sem jemu toho odepříti, ale na tom spolu zůstavše on včera odjel, aby což náleží spravil, a mne očekávati bude; druhá příčina také jest tato, že včerejšího dne, prvé nežli se z sněmu rozešli, bylo jest poručeno od pana sudího, aby jako dnešního dne všickni, kteříž sou pod obojí, sešli se ráno v 6 hodin na půl orloje do zeleného pokoje, což se dnes i stalo, kdež také přišel pan sudí a tu promluvil v tato slova, pokudž pamatuji: "V. M. páni milí! Z té příčiny povoláni ste, aby ohledáno bylo, kterak by se některým věcem, kteréž by se tak, jak se proslýchá, nevelmi k dobrému schylovati chtěly, vstříc vyjíti mohlo. Nejprvé praveno mi, kterak by někteří pod obojí, a to osoba stavu panského mluviti měla k některým pod jednou takto: [In margine: Hejtman Novoměstský dal tu zprávu panu sudímu.] že ty lotry jesuity z Čech poženeme a že je budeme bíti jako jiné psy a ve krvi jejich se mejti budeme; toto pak kdožtěkoli mluvil, v pravdě pravím, jáť toho nechválím a nerad sem tomu a nad tím i nemalou těžkost mám, že takovými řečmi pány a přátely naše pod jednou dráždí a nás v nějaké podezření uvodí, jako bychom něco nového skládati měli, a k tomu i to nerad vidím, že se jich již na větším díle rozjelo, tak že přijde-li co prvé nežli odpověď nám od J. M. C. dána bude, anebo když bude dána, tedy velmi málo nás zůstává; druhé, také proslýchá se, jaká se kázání dějí v městech Pražských, až teď na den svatého Víta i na hradě Pražském nějaký kněz Fanta čili Franta, nevím jak jej jmenovali, že by měl kázati, kterak by víra jejich pod jednou byla více nežli od šestnácti set let, kteroužto držal i tento svatý muž, jehož památku dnes držíme, a ne tu novou, kterouž ten blázen váš Mistr Jan Hus vymyslil, kteráž teď nyní vnově před několika nedělmi sepsána jest, víra nová luteriánská a pikhartská a kalvínská a ariánská, a ti, kteříž novou víru chtí míti, snad také budou i nového krále chtíti míti a přijde na to, jako ve Frankrejchu a v Niderlantu; takové věci že by měl poně kázati, pak kteříž co o tom víte, učiňte nám toho jistou zprávu. V tom povstal pan Václav z Vřesovic a oznámil co slyšel od Kolína, a Kolín pravil tu, že slyšel od mnohých na paláci, ale že jest na tom kázání nebyl, než někteří páni Mistři z Litoměřic že sou byli. A tak hned zavoláni a co jest bylo kázáno na den svatého Víta na hradě Pražském byli dotazováni. I odpověděl jeden takto: "V. M. páni milostiví! Jest tak, že sem byl na tom kázání Frantově velmi všetečném, kteréž mi se nic nelíbilo, protož sem ho sobě také nevelmi v hlavu bral, pamatuji však některé věci, kteréž od něho byly praveny, ale že sou byli se mnou také někteří více z Litoměřic až i z Oustí, prosím račte odpustiti, abychom spolu sobě to připomenuli a potom V. M. zprávu toho, co sme slyšeli, dáti chceme; čehož jim jest i dopuštěno. A oni šedše k kamnům připomínali sobě kázání Fantovo, a potom přede všemi dal takovou odpověď, že on i jiní v tom se pamatují dobře, že mezi mnohými řečmi svými nevážný ten kněz Franta a všetečný, mluvil jest také i to: "Naše, tato víra pod jednou, jest více nežli od šestnácti set let a ne teprva od toho blázna Husa jako ta nová víra pikhartská a loupežná, kteráž nabrala a zloupila kláštery, ještě dosti nemá, ale chce J. M. C. o království připraviti a bezpochyby také i nového krále, jako i novou víru míti, ano ještě i nového papeže, kterýž by jim kněží světil, protož mějte k výstraze Nidrlant a Frankrejch, víte, co jest se tam přihodilo." Doložil pan Mistr: "I toto V. M. páni, také i toto jest mluvil. Takové novověrce J. M. C. nemá slyšeti, ale obě dvě uši zacpati jako jest učinil Šalomoun, když Bersabé matka jeho prosila ho za Sunamitskou, jsoucí navedena od Adoniáše, aby jemu dána byla za manželku, i oslyšel jest ji v tom a Adoniáše proto zabil; tak by náleželo J. M. C. učiniti." Toto oznámení poznamenav sobě pan sudí na papíře, k soudu podal všechněm, co by mělo s tím dále činěno býti? A nejprv oznámil svůj soud v tom býti tento: aby se nejprvé hned dnes při zasednutí v sněmu pánům a přátelům pod jednou předložilo: [In margine: "Ne způsobem žalobním abychom se s nimi o to v rozepři dáti měli, ale toliko toužením a toho politováním."] nejprv, kterak o nás někteří smějí to mluviti, jako bychom se strojili jesuity vyhnati a potom ruce v krvi těch, kteříž by pod jednou byli, mýti a v ní broditi, a skrze to u Jejich M. oškliviti, čemuž my odpíráme, a že jest to jedna osoba směla mně mluviti, že jest to slyšela, ta pak osoba aby nebyla jmenována, leč bychom na to byli dotazováni, tedy já oznámím, kdo to jest, není ani pod obojí ani pod jednou (t. pan Zdeněk z Buště...), a při tom abychom žádali, aby takovým omylným zprávám věřiti neráčili, ale mluvil-li by kdo co toho, to aby oznámiti ráčili, že ten má od nás tak trestán býti, že se jím i jiní káti budou; abychom pak zvěděli kdo by ten byl, kdož to mluvil, vidí-li se vám z každého stavu dvě osoby vybrati a k tomu, kdož mně to mluvil poslati, aby se dotázali, od koho jest to mluveno, abychom nevinní v podezření v té věci nebyli. Druhá věc také aby jim předložena byla, kterak v městech Pražských až i na hradě Pražském na den svatého Víta kázání se činí hanlivá a k bouřce se schylující, proti sněmům starým a zřízení zemskému, jako bychom J. M. C. nechtěli za krále míti ale jiného voliti, ano že nesluší, aby nás měl J. M. C. slyšeti; taková kázání aby zastavena byla, za to prositi pánů a přátel. Potom když pak J. M. C. ráčí přijeti (nebo nyní ráčí býti na Brandýse i s císařovou), aby osoby voleny byly ze všech stavů, kteréž by tolikéž J. M. C. předložily a že nikdy takoví nebyli sme a bohdá nebudeme nás očistili. To pověděv podával nejprv na stav panský, pak rytířský až i pány Pražany, a ti přimlouvajíce se všickni na tom se snášeli, že mimo to, což od pana sudího povědíno, lepšího nevědí, toliko to, aby naposledy po oznámení těch dvou artikulů J. M. C. tento třetí také doložen byl, že J. M. C. poníženě žádají, aby jim odpověď strany náboženství dáti ráčil, a že jináče nebude moci lépe zastaveno býti to hanění, leč ten artikul na místě bude postaven. A na tom se snesše šli do sněmu a já šel dolů, boje se, aby mi naši neušli zase k Vám bez listu, ale když očekávali na fůru dočkal sem i já naše staré, abych zvěděl co se děje. I přijdouce oznámili mi, že když vešli do soudnice, pán z Rožmberka nebyl tu a že vzkázal, že nemůž přijíti; i poslali pro něho strana pod obojí některé pány, žádajíce, aby na malou chvilku pán přijíti ráčil do sněmu, což i učinil. Prvé pak než pán přišel sněmovali stavové předce o jeden artikul obecní, totiž o moci, kdož by nad kým moc provedl, až i na něčem se snesli. A v tom pán z Rožmberka přišel, k němuž hned pan sudí promluvil a proč žádali, aby přijíti ráčil, oznámil: že stavové pod obojí, majíce sobě příčiny znamenité dané, spolu sou se sešli a rozmlouvali o tom, co se proslýchá k lehkosti veliké jejich, nejprv jako bychom se strojili jesuity ven vyhnati a v krvi těch, kteří sou pod jednou broditi a takové mordy chtěli provozovati, k tomu ještě také i proti J. M. C. že bychom měli býti a jiného krále sobě chtěli voliti, což všecko poně velmi široce oba dva ty artikule vysvětloval pan sudí až ku podivení (tu sem já nebyl). Na to promluvení páně sudího rozmluviv pán z Rožmberka s těmi, kteříž sou pod jednou (a pan komorník předce na svém místě seděl) dal tuto odpověď: "V. M. páni a přátelé naši milí! promluvení tomuto sme vyrozuměli, ale poněvadž se tu nemalých ale velikých věcí dotýče a nás jest tak zde malý počet, odpovědi tak rychle dáti nemůžeme, ale to vše na větší počet odkládáme a jakž nejprv možné bude V. M. odpověď dáme. Na ten čas od osob svých schvalujeme to a rádi vidíme, že ste nám to ráčili oznámiti; také bychom rádi věděli, kdo by ten z naší strany byl, kterýž by to měl rozprávěti, že by to měl slyšeti od V. M." K tomu odpověděl pan sudí: "V. M. také i o to mezi sebou sme měli mluvení, měla-li by se ta osoba jmenovati, kteráž jest to mně mluvila, ale abychom nebyli v tom domnění, jako bychom někoho chtěli oškliviti, na tom sme zůstali, aby nebyl jmenován, leč se ráčíte na to dotazovati. Protož, jestli že ráčíte, budem jej jmenovati." Ale pán z Rožmberka se toho odmlčel a tak není jmenován v sněmě. A v tom mlčení pan komorník ozval se řka: "V pravdě nic sem nevěděl o těchto věcech až teď od pana sudího, kdež pak pán toho dotekl, že netoliko zde na hradě Pražském se na ně káže ale i v městech Pražských, toho sem já se nikdy doptati nemohl, ačkoli sem se pilně ptal, ale vím, že toho nic není a žádný toho nic nemluvil, pakli jest kdo mluvil, račte oznámiti kdo jest, kde a kdy, ano i co mluvil, ježto proti V. M. býti mělo. Odpověděl pan sudí: "Což sem koli mluvil, já to všecko V. M. ukázati chci, ano to vše, kdo, co, kdy, kde mluvil poznamenáno dáti. A tím zavříno.

Potom se dotazoval pán z Rožmberka, o čem tu sněmovali v nepřítomnosti jeho, načež jemu pan komorník odpověděl, že již zavříno, proč tu pán neráčil býti, chtěl-li co říkati, měl tu býti. Pán z Rožmberka zase se ofukl pravě, že tak mnoho tu bývá jako on. Pan komorník odepřel, že nebývá. A tak sobě podávali špičatých řečí, až pán z Rožmberka chtěl pryč jíti; potom se v to vložil pan sudí a pána pokojil, komorníka pamatoval, že sotva to pěkně spokojil, tu však, s jakou choutkou k sobě se rozešli, patrně to pan komorník prokázal, málo tu poseděv, nemohl dlouho hleděti na pána z Rožmberka, vyšel ven a šel pryč prvý nežli jiní. Zdá se mnohým, že slepě pan komorník k nějakému hroznému pádu pospíchá, nebo již proti všechněm a všickni proti němu (leč snad kromě konsistoře) a což nejhoršího i proti nejvyššímu, proti němuž jest jako proti ostnu se zpečovati, snadně tu hádati, žeť sedne hrozně na nějaké hachli, žeť bude ve, ve, ve, naříkati.

To máte akta dnešního dne, z nichž se vidí, jak sou trpěliví, když na ně věci křivé praví, že se císaři protiví, že bouřky strojí. A u nás ty věci již sou obecní, tak že by proto žádný sedna nevstal, vědouce, že každý to znáti může, že bývaly a jsou pouhé. Sed quid haec ego ad vos. To jest druhá příčina, proč sem nyní nevypravil se domů, chtěje věděti, proč bylo rozkázáno do zeleného pokoje se sjíti. A z toho pošla již i ta třetí, poněvadž to odloženo na J. M. C. až ráčí zase z Brandejsa se navrátiti, že to chtějí oznámiti a při tom za odpověď žádati, rád bych dočekal konce toho, však s vůlí Vaší, tito páni staří velice za to prosí, ale na toť se já nic neohlédám, než na Vaše poručení, proti němuž bych nerad v nejmenší věci učinil, nebť se nejvíc tím těším, že ne podle své vůle ale podle vůle boží chodím a tuť s Vaší se srovnávající býti držím. Kdy pak bude císař zde, nic jistého se neví a doktor jest s císařem, nyní s ním sem nemohl mluviti, než co sem byl prvé mluvil. On něčeho hrozného se leká a protož za odpuštění do Slízska J. M. žádá, a rád by odjel a tudy nepovolujícím radě proti Kristu aby nalezen byl.

Dokonávaje toto psaní přišel ke mně pan Pavel Grymiller, a ukázal mi psaní toto od pána z Žerotína, kteréž také Vám tuto odsílám, z něhož porozumíte, oč pán píše, přepsatitě nepostačoval čas, ale na tom, poradivše se s pány. našimi, zůstáno, aby těch listů pánu z Valštejna, panu Španovskému, panu Kurcpachovi nebylo dodáváno, poněvadž při každém listu podle poručení páně má suplikací přidána býti (a nám se toho nyní nevidí potřeba, aby mělo co o to mluveno býti, poněvadž my za nimi máme výborný pokoj a oni se sami hryzou), až byste Vy také svůj soud oznámili a což nejdříve možné, abyste zase list i suplikací odeslali, aby ti listové dodáni býti mohli v pondělí i s suplikacími, bude-li Vaše rada, čili zase listy odeslati, poněvadž nepotřebí suplikovati. Ještě za to páni naši prosí, abyste se jim v tom udělili a odpovědí nemeškali i pro vypravení posla zase ku pánu z Žerotína. Pán z Pernštejna čím dál vždy hůř se má, sotva jemu brání, aby se noha nezapálila, praví, že hrozně křičí; pan Kurcpach také velmi se zle má, a včera pan Albrecht Kamejtský také se roznemohl na hlavu, ležíť předce těžce a za modlitby s námi se všemi žádá, abyste na nás pamatovali, čehož se důvěřujeme a s tím Vás pánu Bohu poroučíme. Ex Praga v pátek po svatém Vítu.

S. Včerejšího dne ačkoli bylo dosti co psáti, však sem nesměl pro nepovědomost posla, aby snad nějak nebylo psaní zmrháno a za tím kdo ví co by následovalo. Nyní pak, jakž sem včera zaslíbil, něco světleji psáti budu a nejvíce co se včerejšího dne zběhlo, totiž, že podle zůstání stavův, jakž sem před týhodnem psal, osoby voleny šest z stavu panského a šest z stavu rytířského a čtyry z Pražanů, a ty nemohše v outerý J. M. C. dojíti, neb ráčil celý den vně býti, i šly včerejšího dne tím raněji, a po oznámení těch dvou artikulů 1. strany falešné zprávy o jezuitích a mytí rukou v krvi jejich, 2. strany kázání hanlivých a zvláště na den svatého Víta učiněného: na to odpověď laskavou od J. M. přijaly, že v tom je, jakž se očišťují, přijímati a také za to slibovati ráčí, že více kázání takových ani na zámku ani v městech Pražských díti se nemá, a což se o nich koli praví, že tomu nevěří, ale jakož vždycky věrné poddané poznati je ráčil býti, tak posavad za takovéž míti ráčí. Při tom také osoby vyslané žádaly J. M. za odpověď strany náboženství: k čemuž J. M. odpovědíti ráčil milostivě, že odpovědí nebudou meškány, ale že velmi brzy bude jim dána a to taková, že sobě nebudou míti co ztěžovati, ale všickni budou moci na ní přestati, Za to poděkujíc J. M. strojili se odjíti, i přidal J. M. ještě i ta: že některé osoby z stavu rytířského velice sobě ztěžují, že se tak lenivě a nedbanlivě sněmuje a že v tak dlouhém čase ještě nic zavříno není, a nad to nade všecko, že někteří dali se slyšeti, že by rádi, aby z toho sněmu nic nebylo, ale aby všecko k zrušení přišlo, což J. M. jest s velikým podivením. A tak s tím odšedše od císaře do sněmu (a tu po přeslyšení suplikací pána z Eitzinku, kterýž žádal přijat býti do království Českého) ihned pan sudí oznámil ten poslední artikul, řka: že J. M. ráčí sobě ztěžovati to do stavů, že se tak lenivě a ospanlivě sněmuje, a v takovém dlouhém čase málo se způsobilo a nad to nade všecko že by chtěli ještě i to způsobiti, aby naposledy z toho nic nebylo. Po oznámení toho pán z Rožmberka zavolal panstva, potom i rytířstva až i Pražany, o to rozmluvivše, zůstali na tom, aby se v tom u J. M. omluvili. A tak hned všickni k císaři šli, kdež potom pán z Rožmberka obšírnou řeč učinil s omluvou: aby J. M. C. neráčil sobě ztěžovati to tak dlouhé jednání, poněvadž věcí velikých se dotýče, "kdež pak zpráva dojíti by měla V. M. C., že by někteří chtěli ze všeho nic učiniti; za to že stavové prosí, abyste ráčili oznámiti, kteří by to měli býti, abychom věděli, kteří své vlasti nic dobrého nepřejí; nebo nikdy za panování V. C. M. k tomu nemohlo přijíti, čehož sme nyní dočekali a máme se z čeho radovati, že pán Bůh dal k tomu přijíti, pak kdo by ten byl, aby chtěl to rušiti, ano aby směl to mluviti, že by tomu rád byl, aby v nic byl, rádi bychom věděli." Na ten rozum velmi širokou řeč učinil pán z Rožmberka. Na to sám J. M. C. česky odpověděl takto: "Pán Rožmberský oznamuje, že by zpráva došla od nejvyššího sudího království Českého, že bychom my od osoby své to ztěžovati měli do stavův, tomu my odpíráme a toho sme nikdá nemluvili, nebo víme, že musí k těm věcem velikým čas býti, a vás, pane sudí, ptám se, slyšeli-li ste vy to od nás, abychom to mluvili a ovšem stavům vzkázati měli?" K tomu pan sudí odpověděl: "Jáť za jiné, nejmilostivější císaři, nemám, než že ste tak ráčili mluviti, a tak sem já také slyšel." I odepřel císař: že jest toho nemluvil, aby on sobě ztěžovati měl, ale že některé osoby z stavu rytířského sobě ztěžují, že se lenivě a ospanlivě sněmuje, "ale abychom měli mluviti, že my sobě ztěžujeme, toho není a tomu odpíráme." Tedy pan sudí řekl: "V. M. nejmilostivější císaři, ráčili ste mluviti." I odpověděl císař s velikým hněvem a s proměnnou tváří: "My se odvoláváme na tyto, kteříž také přítomní byli, že sme tak nepravili." I řekl císař k panu Španovskému: "Slyšeli-li ste vy nás tak praviti?" A on cosi odpověděl: že žádný neslyšel co a všecken se bál. A když pan sudí předce na svém stál, že jináč neslyšel, než jakž stavům oznámil; i řekl císař: "Již tedy, kdyžkoli budem míti s vámi mluviti, musíme při sobě svědky mívati proti vám, budeme-li chtíti právi zůstati." I vkročil v to pán z Rožmberka, poněvadž J. M. ráčí praviti, že některé osoby z stavu rytířského měly by sobě před J. M. ztěžovati, za to že J. M. prosí, aby je ráčil jmenovati, kdo sou. I odpověděl J. M.: že ačkoli ví dobře kdo sou, však že jich jmenovati neráčí proto, aby nebyl původem nějakých zlých nevolí a nenávistí a hněvů jedněch proti druhým. K tomu řekl pán z Rožmberka: poněvadž jich jmenovati neráčí, že za to J. M. C. prosí, aby ty osoby, kdož sou ony koli, kteréhokoli stavu, aby je ráčil míti za zrádce vlasti své a za ty, kteříž sou se nad svou poctivostí zapomenuli a kteříž nejsou hodni, aby mezi dobrými bývali, poněvadž jináče nežli jest, V. C. M. spravovati smějí. A tak s tím se rozešli z obou stran proti sobě velmi pohnuti, a stavové domů se rozešli.

Dnes pak sšedše se, (ale pan sudí do sněmu nepřišel) tedy pán z Rožmberka dal stavům pod obojí od těch, kteříž sou pod jednou, na přednešení onoho týhodne takovou odpověď: "Kdež ste ráčili sobě ztěžovati, že by někdo z nás o V. M. mluviti měl, že by to slyšel, kterak byste se měli strojiti jezuity hnáti a v krvi naší ruce mýti, poněvadž ste nám osoby neráčili jmenovati, nevěděli sme se komu toho domlouvati, ale vás v tom přijímáme, že neráčíte toho úmyslu býti, ale že dobré přátelství, jakž bylo prvé mezi námi tak i vždycky ještě ostříhati budete. Co se pak kázání dotýče, zvláště toho kněze Franty, s ním jest o to dostatečně mluveno bylo, ale on tomu, aby těmi slovy, tak jakž ste ráčili dokládati, mluviti měl, zjevné odpírá a že jest toho nikdy nemluvil a k tomu, jestliže ráčíte, že to kázání své chce sepsati a tu, cožkoli jest mluvil, poznamenati a je i ukázati, bude-li pak kdo chtíti tu z čeho jej viniti, že chce na všecko odpověď dáti.

Na tu řeč páně z Rožmberka, poněvadž tu pana sudího nebylo, dal odpověď pan komorník (a ten již patronem strany pod obojí se učinil co vlk ovcí ochráncem), že také i v městech Pražských toho jest vyhledával, ale ničehož se doptati nemohl, a protož že to všecko mimo se pouští a v dobrém přátelství zůstávati chtí. A tak srovnavše se, již zase sněmovali a vzali před sebe žádost kurfirštovú o Fojtland a druhého kurfiršta o ty zámky, a tu vyhledávali pokud a jak co mohou učiniti, nic však nedokonali, ale do soboty toho všeho odložili.

To máte strany sněmu. Postranní pak věci jsou rozličné, mnozí hrozí, jiní se bojí a jiní vystříhají, zvláště pan Zdeněk z Vatmberka mnoho dnes pana Sluzského vystříhal a že by jemu jako svému milému pánu a příteli nic, zlého nepřál, ale že ví, že se ke zlému chejlí a všecko u příčině že jest to otevření zboru Boleslavského. A co ještě se proslýchá jiného o tom, jaké poručení z Říma přišlo, ouklady nepřátel a rady hrozné velmi sou. Protož bude Vám potřebí na ten čas nemnoho se ukazovati a ne každého k sobě pouštěti, divně se ledacos praktikuje a opatrnosti nezbývá, a císař se hněvá, pastýře máme vlka a ovce, byt i k smrti byly vedeny, mlčí. Dnes přijel biskup Nisský a před včerejškem pan maršálek moravský, kteříž poslové do království Polského byli a s sebou nic více než naději přinesli, ale již sedláci to znají: kdo jest trošty živ, bude-li bohat bude div. Poněvadž se dne sobotního něčeho divného očekává až také i nedělního, ačkoli chtěl B. Václav, abych šel na Nížburk, ale již sme na tom zůstali, abych zde přes neděli zůstal, avšak shromáždění žádného neměl. Nebo chtějí tomu někteří, že by tato svadba dvorská, kteráž bude v neděli, měla býti podobná k oné pařížské. A jižť pěkně načali a to na stavu panském, pana Kurcpacha jako při dvoře probodli a pánu z Roupova ucho uťali a mnohé zranili a téměř každou noc se s těmi Vlachy shánějí. Pan Kurcpach nemocný trochu se lépe má a Vám z toho, že na něj pamatujete, velice děkuje a zase velice salutuje. Ta suplikací není podána nebo nám k tomu ještě není dána žádná příčina, leč teď, až se zví, jaká bude odpověď. Pan Václav Berka, jako byl v Moravě na Mezříči, včera zde pochován. Na ten čas víc nemám co psáti. Bene valete. Ex Praga raptim in vigilia s. Johannis anno 1575.