O nařízení mince.

Nařízení pak mince při horách, kde by se zlaté a stříbrné hory tak znamenitě zarazily a vyzdvihly, že by dostatečně mince zlatem a stříbrem zakládána a fedrována býti mohla: tehdy při těch horách minci naši ustanoviti a zříditi ráčíme. Pakli by hory tak mnoho nevynášely, aby se tu zvláštní mince držeti mohla, tehdy máme to stříbro a zlato k minci naší, kterouž bychom nejblížeji od těch hor míti ráčili, na českou stříž a zrno mincovati dáti.

Základ neb půjčka na zlato a stříbro.

A kdyby ouředníci naší mince jistotu toho měli, že pán gruntu nebo kverci zlato neb stříbro v forotu na hotově mají, na kteréž by k týhodnímu placení dělníkům bezpečně založeno neb půjčeno býti mohlo: tehdy má jim pánům gruntu a kverkům takové týhodní placení bez všelijakých odporův založeno býti, však tak, aby více vydáno a založeno nebylo, nežli by to zlato neb stříbro v své hodnosti za to stálo.

Jak se má s ibrlafním stříbrem zachováno býti.

Než což by tak nad to výše, buď zlato neb stříbro, ježto by k auspejtům přišlo a do mince dodáno bylo, to má kverkům od zavření počtu kvartálního ve dvou nedělích pořád zběhlých naší dobrou velkou mincí rázu a zrna našeho českého, zlato zlatými a stříbro tolary, jakž to buď na zlatě neb stříbře z kterýchkoli hor do mince naší dodáno bude, tolikéž náležitý desátek i auspejty z dědičných kukusů pánu gruntovnímu, beze všech jich buď pánův neb kverků nákladův z mince naší zúplna zaplaceno býti; pakli by toho učiniti a na čas výš uložený zlata a stříbra platiti obmeškával, tehdy teprva a prvé nic pán těch gruntův a kverci moc míti mají stříbra svá jinam, však ne ven ze země, poněvadž by to proti zřízení zemskému a předešlým sněmům bylo, prodati.

Nižší kovy a minerální hory.

Coby se pak mimo zlata a stříbra na gruntech stavu panského, rytířského a Pražan obojích měst, Starého i Nového města Pražského, jakéžkoli jiné kovy nižší a mineralia, kteréž by na ten čas byly nebo budoucně vyzdviženy býti mohly, jakožto cýn, měď, rtuť, olovo, železo, alaun, vitrolium a síra jsou, ty k vlastnímu užívání pánu gruntovnímu s celým desátkem a jinými všelijakými horními spravedlnostmi podle toho našeho s stavy snesení bez překážky témuž pánu gruntovnímu, kde by se takové hory, kovy a mineralie zjevily, zuostati mají, tak že my ani budoucí naši králové čeští jim v to sahati neráčíme, nébrž je při tom milostivě zachovati a zůstaviti máme a chceme.

Nižší kovy, když stříbro drží; jak s nimi má zachováno býti.

Však s touto obzvláštní výminkou: jestliže by v tom kterém kovu zlato neb stříbro bylo, z kteréhožto tak dobře jako i z jiného zlata a stříbra nám a budoucím našim náš svrchu jmenovaný díl desátku náleží, ten aby nám též z takového zlata a stříbra vycházel. A taková zlata a stříbra mají vedle přísežných průb do mince neb komory naší proti obyčejnému placení dodávána býti.

A když tak zlata a stříbra od takových nižších kovův vyzagrována budou, jakož pak pánům gruntu i kverkům takového zagrování, však zde v království Českém a ne ven z země, k jejich vlastnímu užitku na gruntech, kdež takové kovy jsou, naříditi a užívati dopuštěno a k vůli jich připuštěno býti má: tehdy teprva pánu gruntu, kverkům a jiným, kteříž by se s nimi o prodaj a koupi porovnali, dopříno bude, aby takové zagrované nižší kovy a mineralia vedle jich příležitosti ven z země vynésti a odbýti mohli.

Nařízení trojích zagroven.

Jestliže by pak pán gruntu nebo kverci sami nechtěli z takových nižších kovův zlata a stříbra zagrovati dáti, a tak že by černé mědi a olovo k zagrovnám našim dodávati chtěli: tehdy k tomu milostivě povolovati a naříditi ráčíme, aby pro obecní dobré a fedrování jak hor tak nákladníkuov v tomto království Českém na třech nejpříležitějších místech zagrovny se všemi potřebami a příslušenstvím zdělány byly, tak aby všechněm těm, buď pánům gruntu anebo kverkům, kteříž by v ta místa černé mědi, které stříbro v sobě drží a mají, dodávali, za jeden každý lot stříbra 12 grošuov bílých a za každý centnéř čisté mědi, což by se jí vedle průby našlo a udělati mohlo, 7 kop míšenských placeno, však proti tomu podle obyčeje na jednom každém centnéři čisté mědi, což by se jí vedle průby v černé mědi našlo, dva loty stříbra za schodek, kteréž by tak v mědi zůstávalo, též také co nám za desátek náleží, sňato a sraženo býti má. Neb když páni gruntu nebo kverci olova, které v sobě stříbro drží, do našich hutí neb zagroven dodadí, má jim tolikéž za každý lot stříbra, co se ho tak v tom olově podle průby najde, zouplna beze všeho za schodek k snímání, však po snětí našeho dílu, který při tom na desátku máme, po 12 groších bílých, a centnéř olova, po čem každého času odjinud k hutěm našim kupováno bude, placeno býti.

Sůl.

Co se pak spravedlnosti solních hor, buďto z kamene nebo pramene, vod, dotýče: ty nám a budoucím našim králům českým, jako jedno z vysokých osvobozených královských regalií, ovšem buď na našich vlastních aneb stavův gruntech, k našemu vlastnímu užitku a propůjčování zůstavujem a vymíňujem; však jsme z obzvláštní milosti k tomu dovoliti ráčili, jestliže by se na číchžkoli z stavův gruntech sůl, buďto skalní aneb pramenná vyjevila, že pánu gruntův těch desátý díl užitkův, coby se koli pořádným počtem přes na to vzešlý náklad vyhledati mohlo, dědičně náležeti má. A proti tomu mají páni gruntův takový handl soli vedle nejvyšší možnosti pomáhati fedrovati, a my tolikéž všechněm těm, kteříž by takové solní hory neb prameny vyhledali a zjevili, takové nalezače podle náležitosti slušným darem obdařiti poručiti ráčíme.

Dědičných kukusův pavování.

Item, mají také kverci pánu těch gruntů, na kteréhož se gruntech zlaté neb stříbrné hory zjeví a pavovány budou (však pokudžby ten pán gruntu kverky dostatkem dříví ku potřebám horním pod zemí bez všelijakého ouplatku opatřiti a fedrovati mohl), čtyry dědičné kukusy v dolích, šachtách i štolách na svůj vlastní náklad. pavovati a zakládati povinni býti.

Kdyby pán gruntu hor dřívím fedrovati nemohl, jak to opatřeno býti má.

Pakli by který pán tolik dříví neměl, aby kverkům dříví, coby toho k horním potřebám pod zemí potřebovali, dáti a tak dřívím v tom fedrovati nemohl, a oni kverci takovú potřebu dříví jinde sobě za své peníze kupovati museli, tehdy pánu téhož gruntu toliko dva dědičné kukusy pavovati, zakládati a z nich auspejty dávati povinni býti mají.

Dříví k horám nad zemí.

Než co se dříví k stavení domův, hutí, kolhauzův, puchýřův k uhlí, k roštování a jiným k tomu podobným potřebám nad zemí dotýče: toho má tolikéž pán gruntu (však aby jim kverkům takové dříví skrze hajné v místech příležitých, odkud by snadně k horám dodáváno býti mohlo) proti slušné a snesitedlné záplatě odbývati. Pakli by pán gruntu na gruntech svých dostatku dříví neměl, tehdy má opět povinen býti takový nedostatek dříví při sousedích svých neb v jiných místech, však také proti jich kverkův záplatě, v slušné ceně, pokudž by na něm záleželo a jemu možné bylo, nejlaciněji objednati pomáhati.

Dva kukusy dědičná k kostelům, školám a špitálům.

A poněvadž také křesťanské lásky k bližnímu povinnost ukazuje, abychom na chudé vedle služby boží z těch darův božských pro očekávání od pána Boha hojnějšího požehnání a rozmnožení paměť měli, ráčili jsme se na tom s stavy království Českého snésti: aby potomně netoliko při zlatých a stříbrných horách, kteréž na našich vlastních královských ale i na jich, stavův gruntech jsou a se dělají aneb potomně nalezeny a vyzdviženy býti mohou, k školám, kostelům a špitálům, nad ty pánům gruntu náležející dědičné kukusy, ještě dva kukusy v každém dolu neb štole od pavujících kverkův pavovány byly, a když by k auspejtům přišlo, tehdy aby takové auspejty úředníkům nad školami, kostely a špitály ustanoveným dávány byly. Takoví pak ouředníci netoliko s uvážením a radou pána gruntu, ale také i ouřadu horního, kde a jakým řádem by nejplatněji k potřebám svrchu dotčeným takové důchody mohly obráceny býti, jak jim o tom obzvláštně vyměřeno bude, to pilně uvážiti a z toho počet pořádný učiniti povinni budou.

Pomoci k službám božím z nižších kovův hor.

Co se pak auspejtův při nižších kovích dotýče: o tom milostivě pochybovati neráčíme, že se v tom též stavové pro dojití hojnějšího požehnání božského volně ukáží a nápomocni budou.

Ouředníkův nařízení při zlatých a stříbrných horách.

Co se pak na stavův gruntech strany nařízení a ustanovení ouředníkův horních dotýče: to má při tom při všem, jak jest v předešlém narovnání horním, které se stalo léta 1534, obsaženo a v zřízení zemském postaveno, zouplna bez proměny zůstati.

Průbýři zemští.

Též také my našeho vlastního průbýře míti ráčíme a stavové království Českého též svého vlastního průbýře zemského míti mají, a ti každého kvartálu a kolikrátž by potřeba kázala, tak dobře vyšlou domácí, jako cizí stříbrnou i zlatou minci každého času s pilností zvážiti a průbovati, a kdyby při ní jakýžkoli nedostatek našli, tehdy náš průbýř má takový nedostatek na našeho nejvyššího mincmajstra, ale zemský průbýř na nejprvnější příští soud zemský vznésti, k kterémužto soudu zemskému nejvyšší mincmajstr se také sám najíti dáti má a spolu s soudci zemskými uvážiti, kterak by takový nedostatek bez odtahův napraven a tak obecní zemská škoda v čas přetržena býti mohla.

Vardejn a próby vytínání.

Než co se vardejna dotýče, ten nemá z jednoho pliku stříbra proutovního víceji než jeden kventlík na próbu vysekati; však chce-li týž kverk takové vyťaté stříbro zase míti, povinnen mu bude za ně od probování čtyři groše bílá dáti.

Kverkův a horníkův svobodný příchod a odchod.

Všickni kverci i jeden každý horník mají netoliko vlastními osobami svými, ale také manželky, dítky, s kterýmiž by se tu přistěhoval, též také, kteréž by tu a na týchž gruntech v obývání svém splodili, i čeleď jejich, kteříž by pána těch gruntuov dědiční poddaní nebyli, osobami svými i jměním jich svobodni býti, volně bez překážky se přistěhovati i zase odstěhovati s tím se vším, což by s sebou přinesli anebo na těch gruntech při horách dostali, kromě statku pozemského, o čemž se níže v jistém artikuli zmínka činí, bez překážky pána gruntovního i každého jiného, zaplatíc prvé dluhy, kteréž by na těch gruntech při horách vzdělali, odnésti, odvézti, odkázati a preč dáti moc míti mají.

Horníkův dědictví.

Jestliže by pak kverk neb horník, buď on obyvatelem této země nebo cizozemec, bez pořízení aneb kšaftu z tohoto světa sešel: tehdy všecek a všelijaký statek a jmění po něm pozůstalé na dědice jeho aneb nejbližší krevní přátely, buď že ti v zemi bydlejí aneb ven z země jsou, připadnouti má a oni s tím se vším, jako s svým vlastním, podle vůle své činiti moc míti budou.

Čím hornici z nemohovitých statkův povinni býti mají.

Přitrefilo-li by se pak, že by někteří z horníkův od někoho jiného, který prvé na těch gruntech osedlým a pánu gruntu poddaností zavázán byl, grunt anebo statek buď koupil aneb jinak dostal: ten má povinnen býti všecko to, což jsou předešlí poddaní anebo držitelové toho gruntu činili a pánu těch gruntův slibem a poddaností, pokudžby na těch gruntech byl, kromě práva dědičného, zavázán býti a na témž gruntu dotud, pokudžby vuole pána gruntovního byla, anebo jemu se tu déle býti nelíbilo; zůstati moci bude.

Nápadové.

Co se pak dotýče zřetedlně spravedlivých nápadův, kteří by se při horních lidech na gruntech stavův, buďto v horních na tálích, hotových penězích aneb v jiných mohovitých věcech, kromě gruntův, dobytka a jiného k tomu příslušenství, k kterýmž by se žádných nápadníkův aneb dědicův nenašlo, přitrefili: těch a takových nápadův pán gruntu nemá k užitku svému obraceti, než s radou perkmistra a přísežných hor na nejpilnější náklady horní vynaložiti, tak aby to mohlo k obecnímu dobrému těch hor přijíti.

Pokuty při horních soudích.

Tolikéž má také s peněžitými pokutami, kteréž by se při horních lidech přiházely, nyní oznámeným způsobem v vynakládání zachováno býti.

Nápadové statkův.

Co se pak dotýče gruntův s jejich příslušenstvím, jakž výš dotčeno, na kterýchž by takoví horní lidé seděli, jich v držení byli a k nápadům přišli: tehdy ti a takoví gruntové se vším příslušenstvím na pána těch gruntův připadnouti mají.

Pečetění a inventování statkův a sirotkům poručníkův dávání.

Strany pak po smrti pečetění, inventování statkův, opatrování a poručníkův sirotkům dávání, co se kverkův a jiných zhornilých lidí, kteří dědiční poddaní pána gruntu nejsou, dotýče: to se s vólí a vědomím pána gruntu aneb jeho ouředníka skrze ouřad horní říditi a nad sirotky, aby nápadův svých zouplna dosahovali, se vší pilností a bedlivostí spravedlivá ruka držána býti má.

Kde se mají s žalobami utíkati.

Jestliže by se pak přihodilo a mezi pánem gruntu a kverky v horních věcech, aneb coby k horám příslušelo, jako propůjčování, pavování, tálův dodávání aneb prodávání dříví, propuštění cest, stezek, mostův, vodotoku na puchýře a huti, anebo v kterýchkoli jiných horám náležitých věcech, nic nevymiňujíc, jaké nedorozumění neb odporové povstali, a oni kverci od pána gruntu mimo slušnost sužováni a obtěžováni byli: tehdy má pán gruntu tak dobře jako kverk před naším nejvyšším mincmejstrem k vyslyšení té věci povinen býti se postaviti; při čemž má nejvyšší mincmejstr i s jinými rozumnými osobami horními, kterýchž sobě ku pomoci povolá, všecku pilnost a bedlivost, aby strany přátelským během smluviti a porovnati mohl, vynaložiti.

Nejvyššího mincmejstra naučení brání z soudu zemského.

Pokudžby pak při jedné neb druhé straně takové přátelské jednání místa míti nemohlo a s takového jednání sešlo: tehdy má nejvyšší mincmejstr, předložíc obojích stran nedostatky a ztížnosti, při nejprvnějším soudu zemském, vznesouce to na soudce zemské, od nich naučení vzíti a potom stranám takové naučení, kteréž se podle obecního práva horního, jehož se na týchž horách užívá, státi má, v známost uvésti. A strany na tom, což jim z tak dotčeného naučení soudu zemského oznámeno bude, beze všech dalších odporův přestati a vedle toho se chovati povinny budou.

Soud zemský nemá s naučením prodlévati.

A poněvadž horní věci vedle způsobu svého průtahu a odkladu míti nemohou, tehdy mají soudcové zemští takovým naučením neprodlévati, nýbrž bez dalších odkladův hned v témž soudu. v kterémž se takové naučení žádati a bráti bude, uvážíc, dáti. Přihodilo-li by se pak, že by pána gruntu poddaní anebo kdo jiný, jenž by horníkem nebyl, kterého kverka anebo jiného horníka z horních věcí a což tak k horám náleží, obžalovati neb viniti chtěli: tehdy má ho před ouřadem horním těch hor obviniti a tu při témž právě buďto že přátelsky srovnáni anebo výpovědí právní poděleni budou, tehdy jedna i druhá strana na tom přestati má.

A zase proti tomu oni kverci i jiní horníci povinni jsou, kdyby koho, ježto by horníkem nebyl, z čeho, coby k horám a ouřadu hornímu k vyřízení, jakž výš dotčeno, nenáleželo, viniti chtěli: tehdy aby takové obvinění před pánem gruntu aneb jeho ouředníkem učinili a odtud výpovědi očekávali, tak aby pánu gruntu na jeho právě a vrchnosti žádného skrácení a ujmy se nestalo. A tak všickni ti a takoví odporové neb nedorozumění, kteří by se mezi horníky a jinými osobami buď o statky neb grunty, kteréž pánu téhož gruntu náležejí, přiházeli, tehdy ne jinde, než před téhož pána a toho gruntu vrchnosti k rozsuzování a na místě postavení náležeti mají.

Outrpné věci.

Co se pak outrpných věcí na gruntech stavův dotýče, při těch má níž oznámený způsob zachován býti, totiž: jestliže by pán téhož gruntu, na kterémž by se taková věc, že by k outrpnému právu náležela, přihodila, popravu svou měl, tehdy má ten zločinec před týmž právem postaven a tu vedle jeho provinění souzen býti; pakli by týž pán takové popravy na svých gruntech neměl, tehdy má témuž zločinci hraničný soud hodnými a nepodezřelými osobami osaditi. A co tu uznáno a usouzeno bude, při tom zůstaveno býti má.

O vlastní královská města.

Strany pak našich vlastních horních měst, kteráž mimo Horu Kutnú, Jílovej, Knín a Perkrejchnštejn, o kterýchž se níže obzvláštní zmínka učiní, v království Českém již vyzdvižena a v pavování jsou, nebo potomně vyzdvižena by byla, chceme, aby ta všeckna, společně neb rozdílně, buď obzvláštní osoby anebo městský a horní řád i obce při jejich svobodách, statutách a právích, jakž v městských tak v horních věcech stále, pevně a neporušitedlně zachovány byly a před místodržící do apelací ani před žádné jiné právo, před kteréž nenáležejí, k rozsuzování poháněny, obsýlány ani potahovány nebyly. Jestliže by pak kdo z stavův tohoto království Českého do které, obzvláštní osoby anebo kterého buď městského neb horního ouřadu a obce jakou ztížnost měl, tehdy má takovou ztížnost na hejtmana těch hor vznésti a v tom za opatření a napravení žádati; pakli by původu z osob stavův od hejtmana k slušné nápravě, na čem by přestati mohl, dopomoženo nebylo, tehdy mají takové ztížnosti před nás a potomky naše, budoucí krále české, anebo kdož by naší královské osoby místo držel a opatroval, podány býti, a my potom s uvážením a radou našich nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských a jiných rad našich soudu komorního, když nám takové jejich ztížnosti a odpory na akta té rozepře mezi stranami od hejtmanův horních přijaté a vyslyšené a stranám znovu přečtené pod pečeťmi neb sekrety jich hejtmanův a původa zavřené odeslány budou, výpovědí spravedlivou je poděliti chceme.

A poněvadž tato města horní, jako Hora Kutná, Jílové, Knín a Perkrejchnštejn své obzvláštní řády a práva mají, tehdy ta a taková při takových svých starobylých a konfirmovaných svobodách, řádích a obyčejích pokojně zachována a zůstavena býti mají.

Kteří hornici statky pozemské mají, kde jsou povinni odpovídati.

Jestliže by pak který kverk nebo horník, buď že by na našich aneb stavův gruntech pavoval a statek pozemský měl, pro kterýž by před soud zemský pohnán byl: tehdy ten a takový bude povinen jako i jiný obyvatel tohoto království z pozemských statkuov k obvinění před týmž soudem zemským státi, odpovídati a z toho práv býti.

Horníkův svědomí dávání.

Přihodilo-li by se pak, že by někdo z stavův království tohoto Českého jedné nebo více osob horních v věcech, kteréž by se hrdla, cti a statku pozemského dotýkaly, k svědomí potřeboval, tehdy má ten jistý od desk zemských písaře vyjednati a na ta místa, kde ten svědek obydlí své má, buď na našich vlastních královských aneb jiného pána a obyvatele království tohoto gruntech, k ouřadu městskému nebo hornímu podle obyčeje vypraviti a tu touž osobu obeslati a takové svědomí skrz nadepsaného písaře podle zřízení zemského přijato býti; a takové svědomí od téhož písaře přijaté, buď při soudu zemském i všech jiných soudech, tak dostatečné a mocné býti má, jakoby dskami zemskými přijato bylo. Pakli by který kverk nebo horník, maje svědomí vydati na dožádání strany, osobně a dobrovolně při dskách, nebo jiném kterémkoli právě, takové svědomí vydati chtěl, to při vůli jeho zůstává.

Než v jiných obecních příhodách, kteréž by se hrdla, cti a statkův nedotýkaly, mohou a mají takové osoby horní při ouřadech téhož města neb ouřadu horním svědomí vydati, kteréž potom skrz ten městský neb horní ouřad, kde by takové svědomí přijato bylo, sepsané a pečetí téhož ouřadu zapečetěné na náklad strany, kteráž takového svědomí potřebuje, v ta místa anebo k tomuto právu, kde by téhož svědomí potřeba bylo, odesláno býti má. A mimo již oznámený způsob nemají takové osoby horní k žádnému jinému právu k svědomí potahovány býti. [Juxta: Léta 90 ve čtvrtek po neděli reminiscere Jan Podivický pohnal horníky k svědomí dání ku při půhonní nářku cti se dotýkající, aby mu dskami takové svědomí dali. Horníci Jich M. žádali při artikuli sněmovním léta 75 o hornících, kterýž vyměřuje, jak svědomím dávání povinni sou, zůstaveni býti, z toho že se jim nikoli možné vyvésti dáti není. Na to z uvážení Jich M. z potazu stranám toto oznámení sou učiniti ráčili: že dotčení horníci, tak jakž sou pohnáni od téhož Jana Podivického takovým svědomím dání povinni nejsou, nežli, tak jakž dotčený artikul sněmovní o hornících dávání svědomí to vyměřuje, aby, vezmouce písaře od desk zemských, kdož by od nich tam na Horách Kutnách svědomí potřeboval, vedle zřízení zemského přijato bylo; a protož Jich M. je horníky při tom i se všemi legitimacími jejich zůstavovati ráčí.]

Obyvatelé, kteří hory pavují, mají se vedle nařízení horního chovati.

A jakož se předešle přiházelo, že se některé osoby z stavův aneb páni gruntův tohoto království v náklady horní a pavování dávali, avšak v případných odpořích horních ouřadu hornímu se napraviti dáti nechtěli, což by se snad potomně ještě více přiházeti mohlo: však aby se dále každý věděl čím spraviti a v té příčině takoví odporové zastaveni a v tom rovnost zachována byla, tehdy mají tolikéž to všecko, pokudž se pavování jich tálův dotýče, nicméně jako i jiní pavující kverci podstoupiti a rozeznáním ouřadu horního se spraviti.

Vody vedení na panských gruntech.

Kdyby se pak to přitrefilo, že by k potřebám hor, k kunštům, hutěm a puchýřům voda z gruntu stavů se vzíti a přes grunty jich vésti musila: tehdy nemá pán těch gruntův takového propuštění a vedení vody, což by jemu mimo potřebu jeho zbývalo (poněvadž takové vyzdvižení hor netoliko nám, ale i všemu království a tak obecnímu užitku k dobrému jest), zbraňovati, nýbrž proti slušnému podle uvážení z obojí strany k tomu dožádaných přátel a prostředkův narovnání propustiti.

Cla osvobození z potrav, které se k horám dodávají.

Nápodobně také mají horní potřeby a potravy, které se po vodě i po zemi k horám, buď přes pomezí aneb v zemi dodávají, beze všeho hyndrování pána gruntův, na kterých se hory pavují, poněvadž zachování a vyzdvižení těch hor na tom nemálo záleží, tak dobře od stavuov jako od nás beze všech cel pána téhož gruntu, na kteréhož by takové hory byly aneb potomně se zjevily, propuštěny býti. Při tom také, aby mimo ouřady toho města horního aneb starších správcův nad horními obecními důchody, jakož bez toho při každém horním městě jim na opatření forotu, potrav pro budoucí případnosti mysliti náleží, žádným jiným obzvláštním osobám na těch horách pod skutečným trestáním obilé a jiných potrav překupovati a v tom drahotu činiti dopuštěno býti nemá.

Obstavování horníkův pro dluhy.

A jakož mnozí z stavův obyvatelům při horách našich, mimo jisté výstrahy jim učiněné, dluhy a ouvěrky častokráte prodávali, z čehož stavuňky přicházely a tak nevinní vinné přenášeti musili: protož jsme se s stavy na tom snésti ráčili, aby po dnešní den žádné osobě při našich městech horních bez obzvláštního psaní a dovolení hejtmana našeho aneb ouřadu téhož města horního na dluh nic prodáváno ani uvěřeno nebylo; pakli by kdo bez takového, buď hejtmana aneb ouřadu městského, připsání, proti tomu nařízení, kterému obyvateli horních měst co uvěřil a jemu od téhož dlužníka zaplaceno nebylo, tehdy ten věřitel má takový dluh ztratiti, aniž mu má dále k němu od práva dopomoženo, neb jaký stavuňk dopuštěn býti.

Avšak toto naše snesení s stavy království našeho Českého učiněné, těm, kteříž by předešle a prvé buď dědičné nebo jinak frystuňky a obdarování na hory měli, všelijak bez ujmy býti má.

Nařízeni dvojích práv horních v království Českém.

Aby již takoví omylové a nedorozumění, kteříž posavád s nemalým ublížením hor v tomto království byli, budoucně se předjíti a hory tudy k podstatnějšímu vyzdvižení přivedeny býti mohly, na tom jsme se s stavy království tohoto Českého milostivě snésti ráčili: že skrze některé naše rady a spolu od stavův k tomu volenými osobami v horních věcech zběhlými v českém a německém jazyku dvoje rozdílná zemská horní práva, totiž Horám Kutnám a které by více těm v caucích, kluftách, rudách, kyzích a hutním šmelcování nejpodobnější býti mohly jedny a druhé Jochmstálu a jiným horám; kteréž by těm připodobněny býti mohly, což nejprv možné naříditi a aby se jimi každý spravovati mohl, urovnati a sepsati dáti a pokudž by se tak ty naše rady spolu od stavův volenými osobami o všem tak snesly, to tisknouti, potvrditi a publikovati dáti ráčíme. Pakli by dotčené osoby od nás i od stavův k tomu vydané očkoli při takových nařízení horních práv v jakýchkoli artikulích snésti se nemohly, tehdy od našich rad k tomu nařízených to na nás a od osob od stavuov zvolených buď při nejprvnějším sněmu aneb na soud zemský, kterýž by se z těch dvou, buď sněm anebo soud nejprvé držal, vznésti mají a na čem bychom se dále s stavy snésti ráčili, při tom zůstaveno býti má; že při tom při všem, co jsme tak s stavy království našeho Českého snésti a se urovnati ráčili, to bez přerušení stavům i jednomu každému z nich pevně a docela ve všech těch punktích a artikulích nyní i na časy budoucí zachovati a zdržeti ráčíme, než jiní artikulové, kteříž jsou v prvním nařízení a smlouvě léta 1534 obsaženi a do zřízení zemského vešli a nynějším tímto naším s stavy narovnáním jinak proměněni a vysvětleni nejsou, ti ovšem a docela v své mocnosti býti a zůstati mají.

O zrnu a minci.

Co se nařízení strany zrna a mince v království tomto dotýče, poněvadž na nynějším sněmu z příčin k dokonalému vyřízení a gruntovnímu toho na místě postavení to přivedeno býti nemohlo, avšak již prvé na díle o tom, jakby se strany všelijakých mincí domácích i cizích v tomto království zachováno býti mělo, na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 73 v středu po památce svatého Pavla na víru obrácení vyměřeno jest: protož J. M. C., což nejdříve možné, takové sněmem výš dotčeným strany mince nařízení skrze mandáty J. M. C. vůbec obnoviti, a aby se v tom času, pokudž by jiné o tom nařízení vyhlášeno nebylo, ve všem tak podle toho od jednoho každého pod pokutami na to vyměřenými se chováno bylo, napomenutí učiniti ráčí.