1575. Konc. v archivu českého místodržitelství.

A jakož sobě stavové ztěžují, kterak by komora česká některé osoby z stavuov pro položení spravedlností jejich i v jiných případnostech obsýlati a také některé z nich i na závazek bráti měla: na takovou ztížnost stavuov J. M. C. ráčí to při též komoře podle náležitosti opatřiti a potomně s takovou rozšafností věci komorní spravovati a říditi dáti, aby stavové, jako věrní poddaní, žádné příčiny toho sobě ztěžovati víceji neměli.

Co se pak zastavených od království a k němu přináležejících zemí, knížetství, klášteruov a statkuov, a aby ty dáleji zastavovány nebyly, dotýče: J. M. C. nic by příjemnějšího a žádostivějšího nebylo, netoliko pro své, ale také i pro budoucích králuov českých dobré, co nejdříve možné, kdyby toliko takoví statkové podle zápisuov na výplatě byli, aby vyplaceni byli se snažiti a toho, aby se potomně takových zástav víc nedálo, vyvarovati; ale co jest J. M. až posavad v tom na překážku bylo, tomu jsou stavové, jako věrní poddaní, z nynějšího i předešlých sněmuov přednešení dostatečně a jak samo v sobě jest porozuměli a potřebí není takových příčin nyní opakovati. A mají jistě stavové té celé důvěrnosti k J. M. C. býti, když od nich J. M. na nynější důležité sněmovní žádosti, jakž J. M. k nim té nepochybné naděje i důvěrnosti býti ráčí, též i k zemím k tomuto království připojeným, taková skutečná a platná pomoc učiněna bude, skrz kterouž by J. M. hranice a pomezí opatřiti a dvuor svuoj bez zbytkuov, toliko vedle potřeby, bez kteréž býti nemůže, vychovati a jednou dluhuov břemene skutečně se sprostiti moci ráčil, že J. M. ničehož žádostivějšího býti neráčí, než odcizené a kteréž ještě na výplatě jsou statky zase k komoře připojiti a skutečně při ní zachovati.

A jestliže se buď jeden nebo jich víc z stavuov, kteříž by takové statky, jež cizozemci v zástavě drží a vyplatiti se mohou, vyplatiti chtěli, při J. M. C. oznámí a vyjeví: tehdy J. M. C. na takovou jich žádost milostivě oumysl svuoj otevříti ráčí.

Tolikéž také J. M. C. k tomu artikuli, co se zboží, jenž se království jmenují, dotýče, tak mnoho povolovati ráčí: cožkoli kdo z stavuov, jakž se sami uvolují, dostatečně prokáže a provede, že buď tento neb onen pozemský statek před shořením aneb po shoření desk, aneb sic jináč od králuov českých v dědictví mu uveden jest, že při tom pokojně zůstaven a mocí na tomto sněmu učiněného od J. M. povolení pojištěn býti má.

Než co se další žádosti stavuov, aby J: M. C. víceji životuov a let na statcích zápisných připisovati neráčil a zase za ty statky, jenž království slovou, které jest J. M. nedávno v dědictví uvedl, nahrazení učiniti ráčil: v tom ráčí se J. M. tak milostivě najíti dáti, že sobě stavové nemají míti do J. M. co ztěžovati.

Odkud by relací ke dskám zemským a dvorským vycházeti měly: to zřízení zemské samo vyměřuje a to při tom také zůstati má.

A kdež sobě stavové dáleji ztěžují, že by cla pomezní zvýšena a silnice staré svobodné zapovědíny býti měly: J. M. C. na takovou jich ztížnost tak mnoho zprávy míti ráčí, že netoliko žádného zvýšení a zvětšení takového cla se jest nestalo, ale na mnoha rozličných koupích, jako na dobytku, vosku, peří a alaunu po vydání vuobec starých celních mandátuov takové clo se zmenšilo, leč by to stavové a zvláště osoby ty, kteréž ven z království Českého statky své pozemské mají, za zvýšení vykládati chtěli, že v posledních mandátích doloženo jest, aby se od nich jako i od jiných z těch věcí, jako z obilí, dobytku a k těm podobného, které nadepsaní obyvatelé přes pomezí na statky jich ven z země ležící odsýlají, nařízené clo bralo; ale mohou to sami stavové u sebe podle slušnosti najíti, že takové nařízení samo v sobě žádného zvýšení cla s sebou nepřináší, než toliko náležitou rovnost a J. M. C. bez ublížení privilegií dobře to učiniti může.

A nemůž se J. M. C. královská komora, ani ouředníci cel pomezních upamatovati, aby se jaká zápověď strany; složení starých a vyzdvižení nových silnic státi měla, leč u Nýrska dvě míle od Klatov proti bavorskému pomezí, tu jest nová silnice zaražena, což jest se proto toliko stalo, aby Bavořanóm vnově nalezené a prvé nebývalé silnice, po kterýchž jsou oni kradmo mnoho nevyclených věcí a potřeb vyšikovali, složeny a zahájeny byly, nad čímž stavové, jako věrní poddaní, slušně žádného rozmýšlení a ztížnosti míti nebudou, ale za to, že jest se to z potřeby stalo, držeti budou, neb J. M. C. nikdy toho oumyslu býti neráčil, ani služebníkuom svým dopustiti ráčí, aby z obecně nařízeného řádu strany cel na ublížení jich stavuov svobod vykračovati se mělo.

Dáleji, co se žádosti stavuov a připomenutí strany fedrování a jednání o plavbu s šífy po Labi, jako ovšem vuobec užitečného předsevzetí dotýče: k tomu J. M. C., jakž prvé tak i nyní, nakloněn býti ráčí, aby takové předsevzetí podle sněmovního zavření léta 70. a 71, k konci přivedeno býti mohlo; a toliko nechť stavové osoby k tomu nařídí, místo a den, na kterýž by se sjeti měly, jmenují a jim takové zmocnění dadí, aby netoliko podle J. M. C. rad (k čemuž J. M. komoru svou českou a nynějšího hejtmana Horních Lužic Arnošta z Rechnberku naříditi ráčil) takové věci uvážení vykonaly, ale také, kdyby toho potřeba byla, i na den uložený s vyslanými kurfirštuov, knížat a měst, jichž se tu dotýče, na místě koruny České podle J. M. C. rad sjeti a všecky potřeby o takové plavení říditi se mohly. Strany pak plavení dříví po Labi a jiných všech řekách: J. M. C. v té věci s stavy srovnávati se milostivě ráčí, aby každému takové plavení, však bez ujmy těch osob spravedlivosti, kteréž od starodávna aneb vnově z milosti daná obdarování na cla a mejta na řekách mají a při budoucím soudu zemském od nich se okáží, svobodné bylo.

Než co se těch škod, které by se skrze plavení klaptuov k Hoře Kutné a Hradci díti měly, dotýče: J. M. C. sám by rád viděti ráčil, aby vyvarovány býti mohly, ale poněvadž stavové na větším díle o tom dostatečnú vědomost mají, že Hory Kutny bez takového klaptuov plavení fedrovány a zdržány býti nemohou, protož pro obecní dobré budou věděti v tom, jak se stavové náležitě zachovati a takovému plavení, bez kteréhož býti nemůže, překážky nečiniti; proti tomu J. M. C. hornímu úřadu na Horách Kutnách dostatečně poručiti ráčí, aby podle nejvyšší možnosti se vší bedlivostí to opatřili a s dostatkem, nelitujíc nákladu, nařídili, aby se jim stavuom takovým plavením škoda nedála.

Jestliže by pak stavové přes toto k lepšímu a skutečnému předjití budoucích škod něco toho před sebe vzíti chtěli a aby na ta místa., kde nejvíc nedostatku a nejnebezpečněji jest, lidé z obojí strany k shlédnutí a uvážení a potom také k napravení toho vysláni byli, za potřebné uznávají: tehdy proti J. M. nebude, aby se J. M. v tom o osoby, čas a místo snésti s stavy neráčil.

Ale podle toho J. M. C. před stavy, jakožto věrnými svými poddanými, tajiti moci neráčí, že J. M. tak mnoho zprávy míti ráčí, ačkoli pro vyvarování a ujití takové škody s nemalým nákladem J. M. veliký počet kolí, kteréž by při březích moc vody zdržovaly, vbíti a břehy tesanicemi mocnými opatřiti dáti ráčil; ale že takové koly a tesanice netoliko skrze povodně a strže, ale také na větším díle skrze poddané stavuov preč pobrány a tak větší příčina k škodě dána jest a netoliko v tom, ale také i v plavení takového dříví k Horám Kutnám, když se dříví na stranu a ven z břehuov vyráží, prvé než k Hoře doplyne, veliká škoda skrze rozebrání takového dříví se děje, a tak netoliko strany většího nákladu na dříví, ale také i strany nedostatku ztížnost jest: protož J. M. na stavích toho milostivě žádati ráčí, aby takové nenáležité předsevzetí při poddaných svých skutečně zastavili a k těm, kteříž by se toho dopustili, náležitým trestáním přikročili.

Co se pak dáleji žádosti stavuov strany svobodného soli sem vezení a v ní handlování dotýče: J. M. C. neráčí se pamatovati, aby jaká jiná zápověď o. uvozování soli do tohoto království státi se měla, než toliko o sůl, která se z Haly Saské vozí, zvlášť poněvadž prvé u velikém počtu taková sůl sem vezena a odbyt soli J. M. C. skrze to nemalú překážku měl, aniž ještě J. M., aby taková sůl do tohoto království vezena býti měla dopustiti moci ráčí z jistých a hodných příčin a obzvláště pro zachování odbytu nadepsané soli J. M. a poněvadž opět z požehnání božího nové solní hory u města Issu v Horních Rakousích povstaly a o to víceji soli sem do království Českého dodáváno býti může; a tak stavové také tím méněji se na výš dotčené zápovědi zastavovati budou, zvlášť když bez toho toto království výš dotčené rakouské i jiné cizí, jako šelnberské a hallingské soli netoliko dostatek a s potřebu, ale také i zbytek a v snesitedlné ceně i lepší míti může.

Že pak teď od některého času drahota a nedostatek v soli byl, skrz což stavové, aby tuto žádost na J. M. C. vzložili, dosti pohnuti jsou, ale že jest to z dopuštění božího za příčinou znamenité škody, která jest se J. M. C. na gmundské a halštetenské soli skrze nenadálé a veliké povodně stala, též také za příčinou zlých a pokažených cest a silnic a velikosti nákladu na fůry, že se dostatku soli vařiti a sem dodávati nemohlo, přišlo a protož takoví nedostatkové, poněvadž již zase soli vaření, též také klauzy, jezy a plavení po vodě s velikým nákladem J. M. spraveno jest a strava i obrok při letošní prostřední obrodě lacinější bude, sami se k nápravě a hojnosti přivedou.

Co se pak Staroměstských Pražan privilegium na sklad soli dotýče: poněvadž J. M. C. při uvážení a přehlídnutí takového privilegium nacházeti ráčí, že slavné a svaté paměti císař Ferdinand takové privilegium jim Staroměstským z jistých v tom privilegium oznámených podstatných příčin netoliko do vůle a libosti než na věčnost a s tímto světlým míněním, aby sic pod trestáním žádné jiné z měst Pražských, než toliko sami Staroměstští, takového skladu soli nemívali, dáti jest ráčil a oni takového privilegium bez přerušení a přečinění v užívání zachovali, protož slušně při něm se zůstavují. Avšak aby při takovém jich Pražan Staroměstských i jiných měst na sklad soli osvobození nadsazování prodaje soli nebylo a v slušné ceně takový prodaj nařízen i zachován byl, na tom se J. M. C. ustanoviti ráčil, při ouřednících v Gmundu to způsobiti, aby každého měsíce aneb nejdéleji ve čtvrti letě pořádné vejtahy a zprávy, jak draho každého času v rakouských městech sůl platí a jak náklad na fůry podle příležitosti cest a lacina nebo drahoty obrokuov od jednoho času k druhému buď se přivětšuje anebo zmenšuje, na komoru českou odsýlali, z nichž se snadno věděti bude moci, také-li ta města, v kterých se sůl nakládá, vysoce a nad slušnost zisku svého natahují, a v čas potřeby můž se jim sůl saditi a kdož by ji drážeji, než usazeno bude, prodávali, ti trestáni býti, a kdyby trestání při nich platnosti nepřineslo, tehdy svobody jich na sklad soli vyzdvihnouti a odníti by se jim musely; jakž pak jim Staroměstským a jiným dostatečná vejstraha v tom dána jest, tak že takové jich obdarování na sklad soli obecnímu dobrému nic na překážku býti nemá.

Na přímluvu také stavuov, jako věrných poddaných, kterúž jsú za města královská, aby jim J. M. C. nápady, kteří v týchž městech na J. M. C. jdou, pustiti ráčil, učinili: J. M. C. ještě při tomto nyní trvajícím sněmu vůli svou a oumysl, co by jim městuom v tom učiniti chtěl, oznámiti ráčí.