Sine dato. 1575 9. června. [Datum vysvítá z listu Bratra Černého, viz níže.] - Opis souč. v archivu arcibiskupství Pražského.

Nejjasnější a nejnepřemoženější císaři! Jakož jste V. C. M. nám stavům katolickým některé obšírné spisy religie se dotýkající, V. C. M. od osob stavu panského, rytířského a městského ze všech tří stavův království tohoto poddaných, milostivě odeslati ráčili: v to všechno se vší pilností, majíce při sobě J. M. pana arcibiskupa pražského, pány preláty a některé osoby duchovní, jichžto při uvažování věcí duchovních a religie se týkajících slušně pominouti nám náležité není, jsme nahlídli a nacházíme, že ti páni přátelé naši v spisu svém, jehož datum v úterý po na nebe vstoupení pána Krista léta tohoto 75., V. C. M. podaném nemalou se ztížnost nad tím míti praví, kterak by ze strany jejich v těchto letech od mnohých a zvláště některých bezbožných kněží z pravého náboženství a víry křesťanské starobylé i dobrého řádu s velikým pohoršením škodlivě vykročeno bylo, toho žádostivi jsouce, aby vedle v království tomto jich starobylé víry a náboženství křesťanského ten dobrý řád zase v církev a stranu jich uveden byl, a také jisté artikule vyznání víry své s důvody z starých sněmů vzatých a z učení předkův svých pod obojí v království Českém, jak jsou víře křesťanské učili, věřili a smýšleli, V. C. M. podali s tou poníženou prosbou, abyste V. C. M. je při té víře zůstavíce, nad nimi milostivou ruku držeti a konsistoř jich hodnými osobami podle dobrého zdání jejich osaditi milostivě dovoliti ráčili, aby aspoň tudy učení falešná a všeliké škodlivé sekty, kteréž jsou se stranou jich nápodobně jako pláštěm přikrývali, mohly vykořeněny býti, s tím doložením, že přátely své z jednoty Bratrské k sobě přijímajíce a s nimiž se v podstatných artikulích víry srovnávajíce od náboženství jich utiskati nechtějí. Jest též také od V. C. M. nám spis druhý dodán, kteréhož též páni, rytířstvo a Pražané víry svaté obecní křesťanské starobylé pod obojí způsobou se přidržující (tak jakž se v témž spisu podpisují) V. C. M. naproti dotčenému spisu prvnímu, jakž z něho se rozuměti může, podali, podle toho ohlášení konsistoř pražská pod obojí přijímající nemalý spis v knihy uvedený artikulův vyznání víry s mnohými výtahy, co jsou stavové království Českého na mnoha sjezdích s povolením Jich M. králův českých před mnoha lety o náboženství jednali, na čem se snesli a jak posavád v tom náboženství stáli, V. C. M. přednésti nepominula, toho zjevně v spisech svých tak dobře páni, rytířstvo a Pražané jako i též konsistoř dostavivše, že by v té nové konfesí někteří artikulové přespolní a neznámí se nacházeli, dokládajíc i toho, že oni svůj způsob a řád pobožný od starodávna v království tomto mají, prvé nežli na tu augšpurskou konfesí myšleno a o ní co věděno bylo; tak jakž ti tři rozdílní spisové sobě na odpor stojící obšírně obsahují a zavírají.

Kteréžto všeckny věci s nejvyšší pilností naší v rozjímání svém majíce veliký a znamenitý rozdíl v mnohých hlavních a podstatných artikulích víry patrně jsme poznali, nad čímž nemůžeme nežli srdečnou lítost nésti, že v tomto slavném království, v vlasti naší nejmilejší, od několika let takové roztržitosti v křesťanském náboženství s zavedením duší lidských s mnohým V. C. M. zaneprázdněním a překážkou v obecních jednáních k umenšení naší společné svornosti, pokoje a lásky vždy víceji povstávají. Neb ti páni a přátelé naši, co jsou strany téhož náboženství na V. C. M. léta 71 též při sněmu obecním vznášeli, na to zase přes jistú jim na to od V. C. M. z milostivého a bedlivého uvážení skrz jeden i druhý dekret odpověď danú (jakž to též V. C. M. příležitě v spisech k milostivé paměti přivozujem) znova nastupují, s nimiž my se v nějaké odporné o víru hádání dávati nemíníme, aniž také toho náležitou potřebu býti poznáváme, než o to snažnú péči z příčin slušných máme, aby proti privilegium zemskému, sněmům obecním o zachování víry svaté křesťanské držaným, též smlouvám a jistým snesením, kterýchž také V. C. M. pro snadší vyrozumění výtah poníženě podáváme, naposledy pak proti zřízení zemskému a V. C. M. království tomuto učiněné přísaze a povinnosti do království tohoto neobyčejné (a jakž od druhé strany se jmenuje) přespolní náboženství uvedeno nebylo, kteřížto sněmové, smlouvy, snesení a zřízení zemské, jaké by v království tomto náboženství býti i zůstati mělo, nejlepší pravidla jsou.

Z příčin těch přední potřeba toho ukazovala, abychom i v ty sněmy, na kteréž se jedna i druhá strana k ukazování starobylého náboženství potahuje, nahlídli a bedlivě toto v spisu V. C. M. podané vyznání víry s předešlým starým v království tomto od strany pod obojí zachovalým náboženstvím srovnali, a na které z těch dvou náboženství tíž sněmové, mnohé smlouvy, zřízení zemské, mandaty a recessy J. M. králův českých a V. C. M. učiněná přísaha a povinnost se vztahuje, s pilností rozvážili, jakož to všeckno v spis uvedše a jedno s druhým srovnavše V. C. M. poníženě podáváme, z čehož, nač se ty smlouvy, sněmové, zřízení zemské vztahuje a jaké v království tomto od strany pod obojí od starodávna náboženství zachováváno, od Jich M. králův českých obhajováno a kde naproti tomu zapovídáno bylo, milostivě porozuměti ráčíte. I poněvadž pak o tom, nejmilostivější císaři! žádné pochybnosti nemáme, když V. C. M. to předně při sobě milostivě rozvážiti ráčí, jaké uvozováním nových náboženství znamenité nebezpečenství a roztržitosti jedněch mezi druhými netoliko v království tomto prvé povstávaly a povstati by ještě mohly, v čemž nám jiná království a země nynějšího času ku příkladu jsou. A podle toho, když také V. C. M., jakožto císař a pán křesťanský, společná mezi námi stavy království tohoto skrz předky naše milé pracnými sněmy učiněná jistá snesení, též V. C. M. nám učiněnou povinnost a jednou z uvážení císařského týmž pánům přátelům našim na žádost jich danou odpověď k milostivé paměti sobě přivésti ráčíte, že nás, začež také V. C. M. se vší náležitou ponížeností prosíme, při starobylém pořádku a víře svaté, tak jakž od starodávna v království tomto bylo, podle vyměření zřízení zemského a často psaných sněmův a obecných snesení milostivě zůstaviti a na témž dobrém a křesťanském řádu milostivou ochrannou ruku držeti ráčíte. V čemž my se vší náležitou uctivostí, s navrácením těch všech spisů nám od V. C. M. podaných, V. C. M. jakožto císaři a pánu našemu nejmilostivějšímu se poručena činíme, poníženě V. C. M. na modlitbách svých žádajíce, aby pán Bůh všemohoucí V. C. M. v dlouhém zdraví a šťastném a prospěšném panování k zachování všeho křesťanského dobrého zachovati ráčil.