NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 1574, 4. října. Konc. v archivu českého místodržitelství.

Nejjasnější! Psaní V. C. M., kteréhož datum v pátek po svatém Matouši apoštolu a evangelistu, jest nám v pátek den svatého Remigia v šest hodin na puol orloji u večer, to jest od datum v něm v témdni, dodáno, z něhož sme, že ačkoliv ste V. C. M. konečně na tom býti a k tomu se vší bedlivú pilností skutečně snažiti se ráčili, abyste vedle uvolení V. C. M., o kterémž sou se v nejedněch předložení sněmovních na sněmích obecních, kteří teď po několikrát pořád v nepřítomnosti V. C. M. na hradě Pražském držáni byli, mezi jinými artikuli zmínky dály, mezi nás a jiné stavy tohoto království, věrné. poddané své, obmýšlejíc z otcovské bedlivé péče a milostivé náchylnosti, kterouž k témuž království a obyvateluom v něm obzvláštně nésti ráčíte, do téhož království dobře prvé před svatým Martinem příštím, k kterémužto času by sněm vedle posledního sněmovního snešení držán býti měl, toliko aby nejprvé lidu válečnému v království Uherském, také dvořanuom a služebníkuom V. C. M. zaplaceno bylo, osobně přijeti a tak přítomni jsouc, aby před začátkem sněmu všelijaké duoležité potřeby V. C. M. vlastní i obzvláštní obyvatelův téhož království, též zemí k němu příslušejících se předsevzíti a k místnému konci přivésti mohly: však po dostatečném a pilném ze všech stran jednání, nemohouc se V. C. M. v tak mnoho peněz, aby lid válečný a dvořané V. C. M. spokojeni býti mohli, objíti, aby vždy šťastný odjezd V. C. M. do království Českého fedrován býti mohl, že ste i na tu cestu nastoupiti a s těmi osobami, které statky manské a zápisné v království Českém drží, aby aspoň tudy tím větší suma peněz se zpuosobiti a lid válečný a dvořané V. C. M. spokojeni býti mohli, o ně jisté narovnání státi se mohlo, dostatečné jednání míti poručiti ráčili; nicméně nás dále tejna milostivě nečiníce, že by přes to ty všecky cesty dalece nepostačovaly, aby se ten sněm při času svatého Martina držeti mohl, a naposledy dokládajíce, že by se z těch příčin V. M. C. za nejpříhodněji býti vidělo sněm obecní k novému létu nejprvé příštímu v království Českém položiti, jakž též psaní V. C. M. to v sobě vše šířeji obsahuje, na to abychom spěšné dobré zdání V. C. M. oznámili, sme poddaně vyrozuměli.

Na to V. C. M. s ponížeností oznamujem, že nad takovým V. C. M. psaním, přečetše je, nemálo zarmouceni sme, a nad těmi nedostatky a příčinami nám od V. C. M. oznámenými, které by snad opět tomuto svatomartinskému sněmu, na kterýž stavové od V. C. M. skrze J M. krále Rudolfa uherského a J. M. arcikníže Arnošta, pánuov našich milostivých, jakožto na nejposléz minulý sněm od V. C. M. obou vyslaných, ubezpečeni jsou, překaziti chtěly, nemalou lítost máme, ale uznávajíce jako věrné rady a poddaní V. C. M. se tím povinni býti, abychom také toho, což bychom škodného a zlého V. C. M. i tolikéž dědicuov V. C. M. býti znali, oznámením nepomíjeli: a protož majíce též psaní V. C. M. mezi sebou v pilném a bedlivém uvažování a o to promlouvání, té chvíle a času žádnými jinými věcmi sebe nezaneprázdnivše ku paměti sme sobě přivedli, když ste nám V. C. M. předešle v podobné příčině, co se pokládání nebo odkládání sněmů v království Českém dotýkalo, o dobré zdání psáti ráčili, že sme V. C. M. vždycky takové poddané odpovědi dávali, že ty věci ne v osobách třech neb čtyřech, ale vždycky se všemi nejvyššími pány ouředníky a soudci zemskými a radami V. C. M. se uvažovati mají, což vždycky za slavné a svaté paměti císaře Ferdinanda tak držáno a zachováváno bylo, a protož my proti tomuto poslednímu sněmovnímu snešení všech tří stavuov v znamenitém počtu a v přítomnosti, jakž dotčeno, Jich M. pánuov synuov V. C. M. nejmilejších, se stavy zuostání a zavření, čehož sme my také podle jiných jednati a zavírati pomáhali, aby k jakému dalšímu odkladu mimo termín v sněmu položený, totiž dne svatého Martina, přijíti mělo, z hodných příčin žádného dobrého zdání od osob našich bez jiných nejvyšších pánův ouředníkuov a soudcí zemských a rad V. C. M. dáti ani nám se to dobře trefiti nemůže, začež poníženě prosíme, že nás v tom nyní milostivě omluvna míti ráčíte.

Jedno a předkem, abyste o tom milostivou vědomost míti a příčinám, pro kteréž k tomu zdání našeho dáti nemůžem, vyrozuměti ráčili, neb podle téhož nejposléz minulého sněmovního stavuov snešení, teď při sjezdích krajských jisté osoby v každém kraji, které při budoucím svatomartinském sněmu až do zavření vytrvati mají, již voleny sou, a nyní se již na ně peníze na outratu vybírají a ty se k tomu dni konečně, souce nařízeny, sjeti mají.

Druhé, mělo-li by tudy pro ty příčiny od V. C. M. oznámené k tomu přijíti, že by tento budoucí sněm svatomartinský odložen býti měl, jest se obávati, že by netoliko z toho, což týmž minulým sněmem zavříno a V. C. M. na to svoleno a V. C. M. k tomu ste jednou milostivě povoliti a to od stavuov vděčně přijíti ráčili, na což stavové, totiž na šťastný příjezd V. C. M. a což týž sněm dále v sobě obsahuje a zavírá, od několika let s potěšením očekávají, ale již také i z druhého sjíti mohlo, skrze což by mezi lidmi rozličné o to promlouvání zniknouti a lidé k dalším pomocem těžce přivedeni býti mohli, v čemž J. M. král uherský a J. M. arcikníže rakouský ráčí pro budoucí časy u nás na veliké paměti býti, kteří sou na místě V. C. M. ráčili takové jednání sněmovní zavírati a vykonávati.

Třetí, že při tomto svatém Havle za příčinami těch statkuov manských a zápisných pro potřebu v témž psaní V. C. M. doloženú v dědictví uvozování tak mnoho se peněz sejde, že se jich na budoucí rok málo dostávati bude, neb na vše strany ty osoby, kterých se dotýče, o peníze jednají a je s velikou těžkostí shledávají, kteréž se všecky ven z země nesou, a toto království pro nepřítomnost v něm V. C. M. vlastní osoby velmi chudne, a v pravdě mezi lidmi k vypůjčování peněz málo se nachází a stavové sobě to, že posudní, kteréž na vychování dvoru V. C. M. v tomto království svoleno jest, ven z země se dává, na mnohých sněmích vysoce sobě ztěžovali.

I poněvadž pak to všecko, což na minulém sněmu v znamenitém počtu všech stavuov v přítomnosti, jakž nejednou dotčeno, Jich M. pánuov synuov V. C. M. nejmilejších, zavříno, V. C. M. v známost uvedeno jest, k čemuž ste milostivě povoliti a od stavuov přijíti ráčili, a nyní táž svolená pomoc od stavuov s chutí, očekávajíc šťastného příjezdu V. C. M., se dává a vyplňuje: aby již k jakému zjinačení a dalšímu mimo sněm zavření odložení přijíti a přivedeno býti mohlo, my žádných cest a prostředků k tomu najíti a obmysliti podle bohdá věrného, upřímného úmyslu a svědomí našeho V. C. M., jako pánu našemu nejmilostivějšímu, najiti nemůžem, než aby to při témž nařízení a zavření sněmovním zuostalo, čemuž V. C. M. dále sami, jakožto císař křesťanský spravedlivý, jsouce od pána Boha všemohoucího zvláštním rozumem vysoce obdařený, z této naší ponížené odpovědi milostivě vyrozuměti ráčíte. Jestliže by pak v tom milostivá vuole V. C. M. byla, a nám tu věc s týmiž nejvyššími pány ouředníky a soudci zemskými a radami V. C. M., na tento čas na hradě Pražském přítomnými, což před vzdáním soudu vykonati by se mohlo, k dalšímu uvážení milostivě poručiti ráčíte, nepominuli bychom toho neprodlévaje vykonati, a což by se u nás z společného a dostatečného uvážení v tom za dobré býti snášelo, V. C. M. poníženě toho s dobrým zdáním naším zase v známost uvésti. Na to od V. C. M. odpovědi spěšné zase očekávati budem a s tím se V. C. M. poníženými službami našimi poručena činíme. Dáno na hradě Pražském v pondělí den sv. Františka léta 74.