VE VÍDNI. 1574, 3. srpna. - Konc. v arch. česk. místod.

Maximilian. Vysoce urozený, urození a stateční věrní naši milí! Jakož o tom dobrou vědomost máte, na čem jsou se stavové království Českého na nyní minulém sněmu obecním strany nákladu a outraty, kteráž na posly od nich ze všech tří stavuov předešlého léta sedmdesátého třetího do království Polského vypravené šla, snesli, totiž, coby se toho počtem pořádným od osob k tomu obzvláštně volených vyhledalo a našlo, to aby předkem z té pomoci domovní nám nyní proti nepříteli Turku svolené od nejvyšších berníkuov vydáno a v ta místa, odkudž jsou ty peníze vypuojčeny, zase oplaceno bylo: i tejna před Vámi učiniti nemůžem, že nám to poněkud s obtížností býti chce, nemohouce se v tom ovšem upamatovati, abychom my se k zaplacení též outraty, buď skrze stažení na pomocech nám svolených, neb jiným zpuosobem podvoliti měli, nébrž to v dobré paměti míti ráčíme, což jsou tu koliv stavové předsevzali, že sou to z věrné a náchylné poddanosti, z vlastního ponuknutí nepochybně (jakž jsme se pak i jinač nenadáli) na svuoj náklad učinili; a ačkoliv nám to vědomé jest, cožkoliv jednou do zavření sněmovního přijde, že se to jinačiti a měniti nemůže, však majíc to na bedlivém pozoru, kdyby se již psaná outrata, zvláště pak z prvního terminu té sbírky domovní stáhnouti měla, že by se nám v tom škodná a nemalá překážka strany zaplacení lidu válečného na hranicech a místech pomezních v království Uherském, kterýž na to slovem našim císařským ubezpečen jest, a na to se svolení toto vztahuje, stala. A protož jsme nechtěli pominouti, nežli Vám z takové duoležité potřeby toto psaní učiniti, milostivě žádajíc, že Vy, jakožto nejvyšší ouředníci zemští a rady naše, prohlídnouc k tomu, jaké by další nebezpečenství při týchž hranicech a místech pomezních, kdyby tomu lidu válečnému vedle takového ubezpečení na to záplata a poněkud spokojení před odjezdem naším odsud se státi neměla, pojíti mohlo, o tom skrze mírné cesty a prostředky, kteréž k tomu dobře obrati věděti budete, tu kdež náleží, nařízení učiníte, aby již psaná outrata z toho prvního terminu o svatém Bartoloměji příštím poražována nebyla, nébrž se toho zatím, nežli druhý termín vánoční přijde, před kterýmžto časem my s pomocí pána Boha všemohoucího na hradě Pražském býti a o to s stavy další rozmluvení míti, i také se na něčem jistém s nimi snésti ráčíme, poodložilo.

Kdež pak stavové za nařízení od nás v markrabství Moravském, v knížetství Slezském a markrabství Horních i Dolních Lužic, aby v týchž zemích strany mince rovnost zachována a žádná vejšeji, než jakž v království Českém svoleno a nařízeno jest, brána nebyla, poddaně prosí: jiné vědomosti o tom nemáme, než že se od stavuov markrabství Moravského jednostejná rovnost v tom chová, však že v Slezště a v Lužicích o něco vejše, nežli v témž království Českém a markrabství Moravském některé větší mince platí a dráže se vydávají, to jsme Vám spolu s radami našimi v zřízené komoře české, poněvadž jest se o to tolikéž tu na sněmích obecních tak dobře jako v předepsaném království Českém a markrabství Moravském snesení stalo, k dalšímu uvážení odeslati, a když to od Vás míti budem, v tom se potomně dále vedle náležitosti zachovati věděti ráčíme.

Než co se tohoto arciknížetství našeho Rakouského dotýče, v tom žádného rozdílu strany dotčené mince nenacházíme, neb tak dobře, jako v Čechách, jeden tolar sedmdesát, český groš tři krejcary a krejcar tři bílá peníze platí, tak že sobě v té příčině stavové slušně co ztěžovati nemají a nemohou.

Při tom jsme tolikéž nemohli pominouti, nežli Vám strany té věci, těch nevolí a různic mezi často psaným královstvím Českým a okolními kurfiršty a knížaty o meze a hranice vzniklých se dotýkající, Vám k dalšímu uvážení tyto dni pominulé odeslané připomenutí učiniti, jakž prvé tak i nyní milostivě poroučejíc, abyste nám takového dobrého zdání Vašeho odeslati neprodlívali, tak aby se v tom ještě tento rok, než pršky a jiné nečasy připadnou, dobrý začátek státi a potomně to všecko dále již jednou opravdově a s gruntem, i také, oč jest na některých místech mezi královstvím Českým a markrabstvím Moravským činiti, kdo tu za komisaře v Čechách voleni jsou, nám oznámíc, předsevzalo a k svému jistému vyřízení a na místě postavení, aby tu osobou naší nic nescházelo, přivedeno bylo; jakž pak o Vás milostivě nepochybujem, že v tom ve všem osobami a pilnostmi svými nic sjíti nedáte, znajíc, že na tom jistú a milostivú vuoli naši císařskú naplníte. Dán v městě našem Vídni v úterý před proměněním pána Krista na hoře Tábor léta 74.