34. Usnešení sněmu obecního, jenž zahájen byl dne 14. června a zavřín dne 22. t. m. léta 1574.

MS. zápisů deskových v král. českém archivu zemském s nápisem "Červení sněmové od 1541 do 1582."

Tito artikulové na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském při přítomnosti nejjasnějších knížat, pána, pana Rudolfa, uherského krále a knížete Arnošta, Jich M. arciknížat rakouských, na místě J. M. císaře Maximiliana, jakožto krále českého, léta božího tisícího sedmdesátého čtvrtého v pondělí po božím Těle ode všech tří stavuov království Českého svoleni a zavříni jsou.

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Maximilian, římský volený císař, uherský, český král, pán náš nejmilostivější, z mnohých a vysoce duoležitých J. M. C. a zemí J. M. se dotýkajících příčin sněm obecní království tohoto Českého na hrad Pražský položiti a rozepsati ráčil, a nemohouce J. M. C. podle milostivé a otcovské vuole toho vykonati a vlastní osobou císařskou J. M. pro znamenité připadlé duoležité příčiny a překážky k témuž sněmu položenému se vypraviti, ráčil jest J. M. C. na místě svém císařském nejjasnější knížata pány, pany Rudolfa, krále uherského a Arnošta, arciknížata rakouská, J. M. syny J. M. C. starší nejmilejší, milostivě a otcovsky vypraviti, tak aby od J. M. Kr. a J. M. arciknížecí stavové, jakožto J. M. C. věrní poddaní, jakž J. M. vlastním i všech království a zemí, tak také tohoto království a zemí k němu příslušejících ztížnostem a nedostatkům poddaně vyrozuměli, jakž J. M. C. předložení a příčiny dotčeného sněmu položeného v spisu stavuom podané, i také při tom oustně od J. M. Kr. a J. M. arciknížecí předložené, to vše v sobě obsahují a zavírají.

Kdež pak všickni tři stavové království tohoto Českého takové milostivé J. M. C. skrze J. M. krále uherského a arcikníže Arnošta předložení v své pilné a bedlivé rozjímání a uvažování předsevzavše, to jsou, kterak by v takových velikých a duoležitých potřebách J. M. C. k obraně těch ubohých poddaných J. M. blízko Turku, ouhlavnímu žíznivému krve křesťanské nepříteli, přísedících křesťanův, pomoc podle nejvyšší [možnosti] stavuov se státi mohla, jako věrní poddaní mezi sebou vyhledávali: však při takovém uvažování uznavše toho přede vším jiným mnohé veliké a znamenité potřeby tohoto království býti, kteréž na minulých sněmích J. M. C. předkládány jsou a týmiž sněmy to i s milostivým J. M. C. uvolením bylo jest konečně zavříno, že předkem a nejprve strany obecních tohoto království se vysoce dotýkajících věcí i také osobních při nejprvnějším potom (na onen čas) příštím a již pominulém sněmu jednáno a na místném konci jest postaveno býti mělo, což až posavad pro nepřítomnost J. M. C. v království tomto za příčinou nedostatku zdraví J. M. (kteréhož stavové J. M. C., jako pánu svému nejmilostivějšímu, srdečnou lítost nad tím nesouce, věrně nepřejí) netoliko vykonáno, ale nic toho předsevzato není; a tak vždy všickni tři stavové dále větší příčiny toho a duoležitou potřebu, aby na takové potřeby obecní nastoupeno bylo uznávajíce, však aby na to milostivé J. M. C. předložení a žádost i také pilné a snažné J. M. Kr. a J. M. arciknížecí jednání podle nejvyšší možnosti své povolně a poddaně se ukázali, již na tento čas ještě k milostivé vuoli a žádosti Jich M. takových vysoce duoležitých a znamenitých potřeb zemských na odkladu až do budoucího po tomto nynějším nejprve příštího sněmu, tak jakž doleji k tomu čas obrán a vyměřen jest, zuostavují; a to na tento jistý a konečný zpuosob, že již při budoucím nejprve příštím sněmu přede všemi jinými věcmi o takové obecní tohoto království potřeby jednáno, od těch sněm začat a to napřed zavříno a na místě postaveno býti má. A tak o to, jakž výš dotčeno, všickni tři stavové království tohoto se snesše, to jsou při tom uznali a za potřebné uvážili, poněvadž při budoucím sněmu takové vysoce duoležité potřeby zemské času dosti prodlouženého k jednání potřebovati budou a stavové k tomu sněmu se sjedouce a jednati začnouce, mnozí, jedni po druhých, jakž obyčej bývá, nevyčkajíc netoliko skonání ale ani prostředku, že pro nedostatky a příčiny připadlé tak dlouho vytrvati nemohou, se rozjíždějí a jiní vnově přijíždějíce a při začátku nebyvše k malé platnosti býti mohou a z takového nesrozumění i těžší jednání a delší pochází: protož pro stálejší a užitečnější takových mnohých potřeb tohoto království a nicméně J. M. C, všickni tři stavové na tomto jsou se s J. M. Kr. a J. M. arciknížecí na místě J. M. C. snesli a konečně zuostali, aby sjezdové po krajích v království tomto držáni byli a z jednoho každého kraje stavové na den svatého Vavřince nejprve příštího do města toho, jakž doleji ta se jmenuji, se sjedouce, však na týchž sjezdích krajských nic jiného nejednali než toliko osoby jisté ze všech tří stavuov, kromě nejvyšších ouřadníkuov a soudcí zemských, v počtu malosti a velikosti kraje obrali a volili i také při tom některou sumu peněz na pomoc vychování těch volených, jakžkoli nejlépe o to v jednom každém kraji, coby na ty osoby z toho kraje volené vystihnouti mohlo, se snésti moci budou, mezi sebou vyhledali, nařídili a sebrali. A o jakoukoli tu dotčenou sbírku v jednom každém kraji, i také o čas té sbírky skládání a v kterém městě krajském by se vybírati měla, se snesou, k tomu času hejtmané toho kraje do téhož města se sjeti mají a jeden každý z obyvateluov téhož kraje, což na kterého podle jistého srovnání a snešení se uloží, v ty časy konečně hejtmanuom krajským bez odpornosti proti kvitancí složiti jest povinnen.

A tíž hejtmané při tom vybírání na náklad slušný ty dni snešené vytrvati a sumu vybranou osobám od kraje k sněmu voleným odvésti i také potomně počet z toho těm, kteříž by k takovému počtu z kraje obráni byli, učiniti mají. Jestli by pak kdo, což pro obecní dobré tohoto království se svolí, toho nevykonal a podle uložení naň té sumy časně nedal a nespravil, tehdy hejtmané krajští mají každého toho zejména psaním svým soudu zemskému hned potom nejprve příštímu při zasednutí soudu oznámiti, a ten každý od soudu zemského obeslán a pro takové tomu svolení dosti neučinění i trestán dostatečně podle uvážení býti má. Kteréžto osoby tak volené časně k sněmu obecnímu budoucímu, kterýž od J. M. C. konečně na den svatého Martina položen a rozepsán býti má, podle jiných ze všech stavuov království tohoto se sjedouce, aby podle nejvyšších ouředníkuov a soudcí zemských z povinnosti při takovém jednání užitečného dobrého tohoto království a J. M. C. potřeb jednostejně a stále byly až do zavření sněmu a majíce také k vychování svému a outratě sumu tu, na touž potřebu v krajích sebranou, podle jiných vytrvaly, a tak aby s pomocí pána Boha aspoň jednou takové vysoce duoležité potřeby obecní předsevzaty, jednány, uváženy a na místě a konci šťastně postaveny býti mohly.

A takoví sjezdové krajští v těchto zejména městech se státi a držáni býti mají: v kraji Hradeckém v Hradci Králové, v kraji Čáslavském v Čáslavi, v kraji Litoměřickém v Litoměřicích, v kraji Žateckém v Žatci, v kraji Plzeňském v Plzni, v kraji Prachenském na Písku, v kraji Bechyňském na Táboře, v kraji Podbrdském v Berouně, v kraji Kouřimském v Kouřimi, v kraji Slánském v Slaném, v kraji Boleslavském v Nymburce, v kraji Rakovnickém v Rakovníce, v kraji Chrudimském v Chrudimi, v kraji Vltavském v Sedlčanech.

Dále pak k milostivé J. M. C. žádosti a J. M. Kr. a arciknížecí pilnému jednání a předkládání všickni tři stavové o pomoc doleji psanou jsou se snesli a tu J. M. C. z své dobré a svobodné vuole svolili. A předkem a nejprvé, aby J. M. C. ty ubohé poddané J. M. blízko tomu ukrutnému víry svaté křesťanské nepříteli Turku, oudy naše křesťanské, přísedící před vpády a zajímáním jich i jiných nesmírných těžkostí činění dostatečným osazením zámkův a míst hraničných v království Uherském tím podstatněji a dostatečněji brániti a je obhajovati moci ráčil, v tom J. M. C., pána svého nejmilostivějšího, jako věrní poddaní mnohem více nežli možnosti své a poddaných svých, pro veliké obtížnosti a nedostatky od několika let pořád z dopuštění božího trvající, šetříce, z poddané lásky se uvolují totiž z jednoho každého domu lidí osedlých stavu panského, rytířského i také městského, nicméně osob duchovních v tomto království poddaných po dvadcíti groších českých na dva doleji položené terminy s tím při tom toho, jak se vybírati má a níže položeno jest, opatřením a nařízením.

Napřed J. M. C. skrze hejtmany, ouředníky aneb purkhrabě na panstvích J. M. to naříditi míti ráčí, též jedna každá vrchnost, páni, rytířstvo i všecky osoby duchovní, tolikéž manové, cožkoli v městech, v předměstích, v městečkách, vesnicích aneb jinde kdežkoli na panstvích a statcích svých lidi osedlé mají, z jednoho každého domu neb chalupy, kromě pastuších a ovčáckých chalupí, též lázní ve vsech, na kterýchž by lidé hospodáři osedlí nebyli, aby první díl na sv. Bartoloměje nejprv příštího, to jest po desíti groších českých a druhý díl tolikéž po desíti groších českých na vánoce potom příští dali a vypravili.

A jakož manové karlštejnští i také lidé poddaní téhož panství Karlštejnského, tolikéž i dotčených manův poddaní, též jiní, jacížkoli v tomto království manové jsou, podle předešlých na sněmích obecních svolení žádných berní jsou nespravili, nýbrž z toho, jsouce tak dobře osedlí obyvatelé tohoto království a nicméně jich v těch všech příčinách, pro které takové pomoci stavové J. M. C. činí, také se dotýče, vytahovati se chtějí: aby dále taková nerovnost mezi stavy a obyvateli tohoto království držána nebyla, protož tolikéž svrchu psaní manové a lidé poddaní jich v tom podle tohoto na obecním sněmu svolení beze vší odpornosti pod pokutami na to, kdož by se k berni nepřiznal a té nespravil, doleji uloženými, se zachovati povinni jsou.

A co se hrabství Kladského a panství Loketského dotýče: poněvadž předešlým sněmem o to, pokudžby tíž Kladští a Loketští s stavy tohoto království strany berní a pomocí svolených rovnost nésti a podnikati měli, na uvážení J. M. C. s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami J. M. C. souduov dvorského a komorního zůstává, toho se při tom až do budoucího sněmu, tolikéž co se krajiny Chebské dotýče, zanechává. Však nicméně též hrabství Kladské a panství Loketské na tento čas strany pomoci, tuto J. M. C. k opatření zámkuov a míst pomezních proti Turku svolené, také se vedle téhož svoleni zachovati a tu berni domovskou podle stavuov bez odpornosti spraviti mají a povinni jsou, a J. M. C. při Chebských, aby také podle stavuov tohoto království v pomocích J. M. tuto svolených rovnost nesli a pominuti nebyli, bezpochyby také naříditi ráčí.

Pražané pak a jiná města J. M. C., [též] Její M. císařové, kteráž stavu užívají, takto [se při tom] zachovati mají a ouřad je[dnoho] každého města všeckny domy sečtouce podle [počtu] takových domuov to rozvrci, aby z každého [domu] po půl druhé kopě grošuov českých učinilo a vynésti [mohlo,] sami od sebe i od spoluměšťanů svých [vybrati] a té sumy polovici, totiž čtyřidceti [pět] grošuov českých při terminu svatého Bartoloměje [nejprv] příštího a druhů polovici na vánoce [potom] přišlé nejvyšším berníkuom na hrad Pražský s listy svými přiznávacími dodati [mají]. Však lidé poddaní jich, kteréž na jakýchkoli pozemských statcích buď k obci, záduší, špitáluom neb osobám [městským] náležející, mají, ti se v to nepotahují, než s jinými poddanými z stavuov panského [aneb] rytířského též zároveň tu berni dáti a [vyplniti] mají. Jedna [pak] každá vrchnost, tolikéž purkmistři a rady měst království tohoto, kteříž stavu užívají, mají a jsou vedle tohoto obecního svolení tím povinni beze všeho fortele aneb nějaké nedbanlivosti s pilností to, jaký počet lidí osedlých hospodářův, tak jakž napřed dotčeno, na panství a statku svém mají, tolikéž v městech Pražských i jiných domy vyhledati a rozvrhnouce to spravedlivě, aby bohatšími hospodáři chudším nápomocno bylo, a tak z každého domu a chalupy lidí poddaných po dvadcíti groších českých a z domův v městech stavu třetího po puol druhé kopě grošů českých, tak aby zouplna tu berni vynésti mohlo, nicméně všickni farářové na panstvích a statcích J. M. C., též panských a rytířských, osob duchovních, městských, nicméně v městech Pražských i jiných v království Českém, kteříž koli a kdekoli na farách jsou, kdež by pak faráře nebylo, tehdy osadní a kostelníci po 30 groších českých na termín nahoře položený dáti povinni jsou.

Než nápravníci, dědinníci, svobodníci a dvořáci podle předešlého strany šacuňku statkuov jich vyměření a svolení z jedné každé kopy po devěti penězích českých, též na první termín nahoře psaný puol páta peníze českého a na druhý vánoční tolikéž puol páta peníze českého nejvyšším berníkuom dodati a vyplniti mají.

Než což se panských, rytířských i také duchovních domuov buď v městech, na předměstích k šosuom náležejících a v městech Pražských i jiných v království Českém ležících, v kterýchž by se žádné živnosti městské nevedly, dotýče: z těch každý také puol druhé kopy grošuov českých na dva terminy jmenované vedle berně od poddaných svých vyberouc s listem přiznávacím na hrad Pražský v moc nejvyšších berníkuov dodati má.

Než kteříž by páni domy své k provozování živnosti hospodářuom svým neb nájemníkuom propuojčili, tehdy ti hospodáři neb nájemníci povinni jsou takovou berni pánuom svým z domuov jich vydati, tak aby každý pán na terminy uložené dále to od sebe odvésti a nejvyšším berníkuom dodati mohl.

Mimo to pak Pražané a jiná města nemají [a moci] nebudou na takové domy panské, rytířské a duchovní o nic výše nastupovati a sobě z týchž domuov jakou jinou pomoc k berni jejich dotahovati.

Strany pak podruhuov nádenních a čeledi přístavní: ten každý podruh hospodáři svému, při kterémž jest, ku pomoci jeho berně spravení po jednom groši českém, a ti, kteříž na mzdách zjednáni jsou, čeleď mužského i ženského pohlaví, jeden každý pánu a hospodáři svému z služby, na kteréž zjednán jest, z kopy po jednom groši českém dáti povinnen jest. Než jiní ležáci a kdož domy neb pokoje nájemné majíce, obchody a živnosti městské vedou, na ty což by purkmistr a rada jednoho každého města podle povahy obchodu a možnosti jeho slušně uložili, ti se tak zachovati a jeden každý při terminu přišlém bez odpornosti složiti mají.

Co se židuov v království tomto, kdež ti jacíkoli v městech Pražských i jiných svobodných, též pod kterým pánem jsou, dotýče: kterémuž koli židu nad 20 let jest, aneb že by ženatý byl, ten každý z hlavy dva zlata uherská, kterému pak 20 let by nebylo, toliko jeden zlatý uherský, polovici toho na první a tolikéž na druhý termín dáti mají, a tak se tíž židé při tom při všem, jakž minulých sněmuov svoleno bylo, beze všeho fortele pod pokutou a trestáním, prvé již na to uloženou, zachovati povinni jsou.

A tyto osoby z stavuov za berníky k tomuto roku voleny jsou: z stavu panského Jan mladší z Valdštejna, J. M. C. rada a hejtman Menšího města Pražského, z stavu rytířského Hendrych Štampach z Štampachu a na Hostivici a z stavu městského Mistr Nikodem z Paumberka; kterýmžto berníkuom za práci jich osobě stavu panského dvě stě kop grošuov českých a osobě z stavu rytířského půldruhého sta kop grošuov českých a osobě z stavu městského jedno sto kop grošuov českých z té berně dáno býti má, a jmenovaní berníci, aby se písaři, osobami k tomu hodnými a nejvíce do čtyř osob opatřili. A tak oni nadepsaní berníci přijmouce k sobě listy přiznávací i s tou berní, což té podle tohoto svolení se zběhne, J. M. C. rentmistru v království Českém neb osobám, kterýmž by od J. M. C. to poručeno bylo, proti dostatečné kvitancí v moc vydati a zouplna odvésti mají. A ti nejvyšší berníci na každém tom, kdož by se tak nezachoval a té berně domové tak na sv. Bartoloměje neb dvě neděle potom a tolikéž druhého dílu na vánoce potom přišlé nespravil, budou povinni, žádného v tom nešetříc a se neostýchajíc, tak a tím vším zpuosobem, jakž o tom sněmem léta 71 nařízeno a dostatečně vyměřeno jest, takové zadržalé berně dobývati. Také jmenovaní berníci nad to pak písaři při berních žádnému žádných výtahuov a výpisuov berní na mále ani mnoze bez jistého vědomí a povolení soudu zemského vydávati nemají.

A poněvadž pak tato pomoc jak i předešle pro nic jiného než pro samé to opatření hranic v království Uherském se svoluje, J. M. C. stavové království tohoto se duověřují, že také nikam jinam tu, než na záplatu lidu toho, kterýmž zámkové a místa pomezní v království Uherském osazeni jsou, obrátiti ráčí. Než toto se při tom vymiňuje, jestliže by kterým poddaným z stavuov buďto ohněm, krupobitím anebo povodněmi i jinak jakžkoli z božího dopuštění na jich statcích jaké škody se staly, anebo kteříž by od pánuov svých ještě po předešlých jakých škodách lhůty měli a platuov jim nedávali: to když jeden každý nejvyšším berníkuom listem pod pečetí svou, přijma to k svému svědomí, co se jest poddaným jeho škody stalo, oznámí, při tom zuostaven býti má a jeden každý z berně, která jemu dáti přijde, sníti muože. A listové přiznávací k takové berni od jednoho každého v tato slova býti mají:

"Já N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem podle svolení sněmovního na obecném sněmu, kterýž na hradě Pražském držán a zavřín byl, léta 74. v pondělí po sv. Vítě všeckny lidi poddané své vyhledati a sčísti dal, kterýchž se nachází N., a že více poddaných osedlých lidi, z kterýchž by se té berně dáti dostati mělo, nemám, než těch dotčených N., to přijímám k svému svědomí. Toho na jistotu."

A poněvadž pak to zjevné a před očima patrné jest, že všecky ty pomoci, kteréž od dávních let stavové království tohoto, takměř přes své přemožení s nemalou záhubou a v chudobu na velikém díle poddaných jich uvedení, činí, dosti malou platnost k odolání moci tak silného nepřítele Turka a lepšího bezpečenství před ním v království Uherském způsobení jsou přinesli, ješto stavuov svaté říše i jiných potentátův křesťanských, nicméně než jako i tohoto království; kdyby země Uherská a dále jiné příležící ztraceny (čehož pán Buoh všemohoucí z milosti své svaté uchovati rač) býti měly, se dotýče, ano také stavové netoliko témuž království Uherskému od dokonalé zkázy spomoci a moci pohanské odolati, ale jsouce takovými ustavičnými a nepřestálými daněmi schuzeni a sami pro opatření vlasti své také mnoho potřebujíce, nikoli by napotom v činění takových pomocí ven z země postačiti nemohli, a tak aby sami stavové tohoto království čím více mimo jiné země okolní a potentáty křesťanské v činění pomoci do jmenovaného království Uherského povinni býti měli, toho neuznávají. Protož J. M. C. poddaně prosí, aby J. M. C., jakožto římský císař a nejvyšší potentát křesťanský, také při stavích svaté říše a jiných potentátích křesťanských o pomoc podstatnou proti tomu tak násilnému a mocnému tyranu, tak dobře jich, jako tohoto království a jiných zemí J. M. C., ouhlavnímu nepříteli jednati a tu obdržeti moci ráčil.

A jakož dále J. M. C. na všeckny tři stavy tohoto království milostivou žádost strany posudního, kteréž předešle svoleno, na čas a termín svůj jest vyšlo a pominulo, vzložiti jest ráčil, aby J. M. C. to zase znovu od zavření sněmu tohoto až do vyjití tohoto léta 74., totiž dne nového léta, když se psáti bude 75. léta, tolikéž poddaně svolili: i ačkoli předešle takové posudné J. M. C. toliko na vychování dvoru J. M. v království tomto jest svoleno v té ponížené a celé, i podle nejednou milostivého J. M. C. k tomu se zamluvení, naději a vždycky s potěšením toho očekávání, že J. M. C. pro dobré, chvalitebné a užitečné tohoto království mezi stavy, jako věrné poddané své, dvorem J. M. se obrátiti a tak v království tomto trvati ráčí, však ještě až posavad k tomu jest nepřišlo, a proto nicméně takové posudné a s velikou těžkostí i ujmou živností stavuov a poddaných jich jest vypravováno a takové peníze ven z země vyneseny jsou; protož ještě vždy v té důvěrné a ponížené naději všickni tři stavové trvajíce, že J. M. C. k nim a k království tomuto se milostivě láskou svou císařskou nakloniti a s dvorem J. M. do něho pro dobré užitečné téhož království a stavuov, kteréž by z takové bytnosti J. M. zde pocházelo, ano také i všelijakým jednáním s kurfiršty, knížaty a stavy svaté říše o pomoc a jiné potřeby k dobrému J. M. C. království a zemí i všeho křesťanstva lepší příležitost dáti mohlo, se obrátiti a v něm trvati ráčí. Na takovou milostivou žádost J. M. C. a prohlídajíce k bedlivému a snažnému J. M. Kr. a J. M. arciknížecí jednání, z věrné, poddané lásky a povolnosti posudné z jednoho každého sudu piva J. M. C. po čtyřech groších českých, počnúc od zavření sněmu tohoto po dvou nedělích pořád zběhlých až do vyjití roku tohoto 74. na dva terminy, totiž jeden na den sv. Vácslava a druhý na nové léto k vyplnění přišlý, ještě jsou svolili s takovým a tím vším toho, pokud jeden každý beze všeho zadržování při tom se chovati a kdož by pak toho pominul, kterak k němu o to hledíno býti má, opatřením, jakž o tom předešlým sněmem, kterýž léta 71. držán byl, dostatečně, což také stavuom a osobám, kdož piva vařiti dadí, v dobré známosti jest, vyměřeno bylo.

A k vybírání takového posudného svoleného tito vejběrčí v krajích voleni a nařízeni jsou: v kraji Bechyňském Zikmund Malovec z Malovic a na Vejrči, v kraji Plzeňském Dobeš z Šlovic, v kraji Žateckém Šebestian Vřesovec z Vřesovic a na Tauchovicich, v kraji Kouřimském Mikuláš Byknar z Brukštejna a na Zapích, v kraji Rakovnickém Jiřík z Násilí a na Krušovicích, v kraji Hradeckém Albrecht Bohdanecký z Hodkova a v Hradci, v kraji Vltavském Adam Voračický z Paběnic a na Prčici, v kraji Boleslavském Albrecht Pětipeský z Chyš a z Egrberku, v kraji Prachenském Voldřich Hodějovský z Hodějova a na Řepici, v kraji Slánském Ctibor Sluzský z Chlumu a na Tuchoměřicích, v kraji Chrudimském Jan Kapoun z Svojkova a v Pardubicích, v kraji Litoměřickém Jan Černín z Chuděnic a na Oujezdě, v kraji Čáslavském Vácslav Chotouchovský z Nebovid a na Vlačicích, v kraji Podbrdském Vácslav Běšín z Běšín a v Žebráce.

Což se tak těch osob, které se dluhy za J. M. C. míti praví, za tou příčinou berně a posudné za sebou zadržujíce a o to podle předešlých na sněmích obecních svolení v komoře J. M. C. české v přítomnosti osob k tomu ode všech tří stavuov volených se učísti měly, dotýče: však to tak až posavád ještě s mnohými osobami vykonáno není, i podle milostivého J. M. C. strany toho artikule předložení na tom jsou se všickni tři stavové království tohoto ještě konečně snesli, aby ty všecky osoby nazejtří svatého Vácslava nejprve příštího se při komoře J. M. našly a tu počnouc na den svatého Michala s jedním každým na ty počty v komoře J. M. C. zasednuto bylo; a tak kdož takové dluhy při J. M. C. se míti pravíc, berní aneb posudné za sebou zadržel, takový oučet v též komoře J. M. C. sobě nejdéle dvou neděl od začátku držení takových počtův k vykonání aby přivedl; a kdož tak mezi dotčeným časem v komoře J. M. by se najíti dal, aby J. M. C. rady zřízené v přítomnosti osob z stavuov prvním sněmem k tomu volených s ním to před sebe vzali a je dlouho nezdržujíce dle takového oučtu vypravovali, a což by se tím oučtem, že komu výše mimo zadržalé za nimi berně a posudné ještě dluhu spravedlivého pozuostává, našlo, o to na místě J. M. C. s ním se srovnali a jeho spokojili. A jestli jest kdo pak výše a více berně i posudného než dluh jeho jest, za sebou zadržal, to aby beze všeho prodlévání spravil, pakli by toho nevykonal, tehdy se k němu podle pokut předešlým sněmem léta 71. vyměřených zachováno moci bude.

Jestliže by pak kdo také do výš psaného terminu buď sám nebo skrze plnomocníka svého v komoře se nenašel, tehdy ihned po vyjití téhož času berně i posudné na něm, tak jakž vyměřeno jest, dobýváno býti muože, a ten každý, což tak zadržal, beze všeho tím, že by za J. M. C. dluh měl, se zastírání, takové posudné a berně s pokutou na to vyměřenou složiti a spraviti povinen bude, a o svůj dluh, má-li jaký, záplaty náležité hledati muože.

A jakož také nad tím některých osob ztížnost jest, že podavše průvody počtuov svých do komory J. M. C., ty jim založeny aneb ztraceny býti chtějí, a tak ti chtíce rádi strany takových počtuov to sobě k místu vésti, čeho potřebují, toho k předložení a ukázání zase dostati nemohou: i J. M. C. stavové poddaně prosí, aby J. M. C. o vyhledáni jednomu každému takových počtuov jeho a s nimi o to na místě postavení poručiti ráčil, tak aby ty osoby v tom zkrácení žádného trpěti nemusely, a jestliže by pak jaký rozdíl mezi těmi, kdož na počtích těch sednou s tím, s kýmž se učítáno bude, oč toho byl, to aby na soud zemský, kterýž toho času držán bude, vzneseno, a jakž o tom týmž soudem zemským uváženo a nalezeno bude, při tom to tak zuostaveno bylo.

Což se pak restantuov starých berní dotýče: všickni tři stavové vzavše o tom zprávu od osob, předešlými sněmy od stavuov království Českého k přijímání počtuov zadrželých berní a třidcatého peníze nařízených, to se shledává, že takových restantuov na dosti mále jest a jaká zpráva a výtah těch do tak velikých sum J. M. C. z jakéhožkoli omylu a nedostatku byl podán, to všecko J. M. Kr. a J. M. arciknížecí dostatečně jest předloženo, čemuž dále J. M. C. z zprávy Jich M, milostivě vyrozuměti ráčí. Protož stavové J. M. C. poddaně prosí, aby J. M. C. od těch tak ne namnoze pozuostalých restantuov, kteříž pro velikou chudobu a nedostatky lidské vyupomínati se nemohli, milostivě upustiti ráčil. A poněvadž to těmi počty dostatečně jest shledáno, že předešlí nejvyšší berníci při přijímání těch berní pominulých, též třidcátého peníze pilného s nemalou prací upomínání a dobývání jich i také odvozování zase jsou se pořádně, věrně a chvalitebně, jakž na ctné, dobré, poctivé lidi záleží, zachovali a z toho ze všeho počty pořádně učinili, protož J. M. C. stavové poddaně prosí, aby J. M. C. do soudu zemského nejprve příštího psaní o tom učiniti a tím milostivé povolení své k tomu, aby, vedle předešlého na sněmu obecním zuostání, z toho ze všeho od nejvyšších ouředníkuov a soudcí zemských dskami zemskými vykvitováni býti mohli, dáti ráčil.

Kdež také všickni stavové tohoto království při minulém sněmu obecním, kterýž léta 73. v středu po památce sv. Pavla na víru křesťanskou obrácení držán byl, za dobré a užitečné J. M. C. a tohoto království uznavše jisté osoby ze všech tří stavuov do království Polského jsou vypravili i také na výpravu na onen čas spěšnou týchž osob a vychování jich některé sumy peněz jsou objednány, z čehož také dotčení poslové počet pořádný osobám voleným ode všech tří stavuov a zejména Janovi staršímu z Říčan a na Kosově hoře a Michalovi Španovskému z Lisova a na Pacově, Její M. císařové, jakožto králové české, v království Českém podkomořímu, učiniti mají: i na tom jsou se stavové v té věci snesli, cožkoli takovým počtem, že na vypravení a útraty jich až do zase jich do tohoto království se navrácení vynaloženo jest, se vyhledá a spravedlivě najde, to aby předkem z té pomoci domovní od nejvyšších berníkuov vydáno a zase v ta místa, kdež se jest na to vzdluženo, oplaceno bylo.

A poněvadž z odpovědí od pánuov stavuov království Polského stavuom tohoto království pod mnohými pečeťmi daných to jest obsaženo, že takové poselství z tohoto království na znamení obzvláštní přívětivosti, též i znamenité ovšem bratrské lásky dokázání vděčně přijavše a při tom o starožitném království těch Českého a Polského příbuzenství z krve dvou bratří obojího národu pojití připomínajíce, s takové plné lásky a rady užitečné vysoce děkuji s mnohým, kde by podle všelijaké možnosti co ku poctivosti a rozšíření slávy národu českého platně vynaložiti mohli, se zamluvením, jakého krále sobě od pána Boha žádají, tak také i předně k království tomuto jako příbuznému národu českému, s kterýmžto všelijakou lásku i služby povinné a milé, jakožto s bratry a přátely, jim království Polskému spojenými rádi zdržeti a zachovati chtějí a tak, že kdožkoli králem jim vzácným a příjemným bude, také království tomuto Českému za nepříjemného moci býti nebude: protož J. M. C. všickni tři stavové poddaně prosí, poněvadž také dědiční erbanuňkové mezi týmž královstvím Českým a Polským od starodávna učiněni jsou, aby J. M. C. k dotvrzení a zachování takového vždyckny těch království sousedství, bratrství, lásky a dobrého srozumění, skrze brzké o to jednání, takové dědičné erbanuňky k obnovení přivésti ráčil.

Také všickni tři stavové tohoto království Českého J. M. C. poddané připomenutí činí, co se těch nevolí a různic mezi královstvím tímto a okolními kurfiršty a knížaty o meze a hranice vzniklé dotýče, o čemž J. M. C. s stavy ne na jedněch sněmích se snésti a jakby to předsevzato býti mělo i také k vykonání přijíti mohlo, uvážiti a naříditi jest ráčil, ale že až posavad ještě nic tak s dostatkem toho předsevzato není, nýbrž pro některé příčiny a nedostatečné vyslaných potřebami k tomu náležitými opatření, což toho kdy začato bylo, to jest beze všeho užitečného vyřízení tak zuostalo: i aby ta věc pro některý nedostatek opět jako i prvé k odložení nepřišla a bez vyřízení nezuostávala, J. M. C. stavové poddaně prosí, aby J. M. C. osoby hodné a učené jakožto doktory, prokurátory, adjunkty, notáry i jiné lidi k tomu potřebné podle komisařův k tomu volených, kteří by před terminem uloženým prvé na ta místa a hranice sjeli, ty všecky shlédli a spatřili a jakby vedeny a ukazovány býti měly, tomu dostatečně vyrozuměli a uvážili, [naříditi ráčil], a tak toho povědomi jsouce tím dostatečněji a důvodněji s dobrým gruntem to předsevzato a ta dávní věc tomuto království škodná k místnému vyřízení a napravení přivedena byla; a nemohlo-li by pak tohoto roku do konce všecko; ale nějaký dobrý začátek toho se učiniti a dále příležitým časem tím snažněji k dovyřízení přivésti se mohlo, a listové mocní k takovému výjezdu osobám voleným pod pečetí zemskou, jakž o tom relací již prvé učiněna jest, dáni býti mají. A nicméně peníze na výpravu a outratu týchž komisařuov, doktoruov, adjunktuov i jiných osob, kterýchž se při tom potřebovati bude, aby J. M. C. z komory J. M., jakž tak v podobných příčinách od knížat okolních zachováno jest, vydati, aby nač až do vykonání toho vytrvati mohli, poručiti ráčil.

Což se průbýře zemského dotýče, uznávajíce stavové toho, aby ten nařízen byl, velikou potřebu býti, neb pomíjením takového průbování skrze vnášení cizích lehkých, rozličných mincí do tohoto království velikú škodu J. M. C. a stavům jest přineslo: protož všickni tři stavové za téhož průbýře zemského volili jsou Pavla Grymillera z Třebska, a poněvadž předešle vždycky od starodávna každému průbýři zemskému služba a záplata z mince na Horách Kutnách jest šla a pro nevydávání takové služby předešlému průbýři takového průbování škodně (jakž dotčeno jest) pomíjeno bylo, J. M. C. stavové poníženě a poddaně prosí, aby J. M. C. pro dobré a užitečné J. M. a tohoto království to, aby služby a záplaty odtud, z mince Hor Kuten, jakž prvé bývalo, týž průbýř zemský časně docházeti mohl, milostivě naříditi ráčil. A často jmenovaný průbýř aby každého času na to pozor měl a jakž by která jakákoli mince v zemi se okázala, tu ihned tolikéž všeckny mince nové v království tomto bité průboval. A nicméně osoby z stavuov i jeden každý a zvláště pak ouřad jednoho každého města i jiné osoby na to zvláštní také pozor míti mají, jakby která cizí mince a jiná mimo tu v tomto království bitou a předešlými sněmy i také mandáty vyhlášenou vydávati se začala a do země se vnášeti chtěla, aby ta ihned každého času nahoře jmenovanému průbýři k průbování odsýlána a dodávána byla. A J. M. C. stavové také poddaně prosí, aby J. M. C. to naříditi ráčil, aby ze všech mincí v království tomto, každá ta mince, která se vnově dělá, každého téhodne, takž jakž od starodávna to jest zachováváno, nadepsanému průbýři k valvování také podávána byla, a což by při tom a kterékoli té minci za nedostatek týž průbýř našel, to aby při každém soudu zemském Jich M, přednášel a oznamoval. Kdež také J. M. C. skrze jisté mandáty J. M. podle pominulého na sněmu obecním snesení všecky cizí mince pod jistými pokutami zapovědíti jest ráčil, však přes to předce netoliko ty lehké cizí mince v zemi zuostávají, ale ty i jiné vždy čím dále více se vnášejí, nad čímž nemalá ztížnost a skrze to opět očekávání z toho škody J. M. C. i obyvatelův tohoto království býti chce: protož J. M. C. stavové poníženě prosí, aby nad tím, což tak J. M. C. s stavy na plném sněmu obecním naříditi a nicméně skrze mandáty J. M. C. po zemi (jakž dotčeno) vyhlásiti ráčil, ruka držána a kdož by proti takovému nařízení a mandátuom, že jakou cizí zapověděnou buď na tolařích neb jinou minci do země vnáší, postižen byl, k němu se vedle pokut na to uložených zachováno bylo; ano také i za to stavové tohoto království J. M. C. poddaně prosí, aby J. M. C. v markrabství Moravském, v knížetství Slezském a markrabství Horních i Dolních Lužic, jakožto oudech království tomuto příslušejících, také to nařízení učiniti ráčil, aby v týchž zemích strany mince ve všem podle toho, takž jakž v království tomto, se chovali a žádné mince výšeji a dráže, než jakožto v koruně této jest svoleno a nařízeno, nebrali.

Avšak toto naše svolení sněmovní, kteréž z žádné povinnosti než z své dobré a svobodné vuole přes všecko přemožení mimo všecka jiná léta a daně přes paměti lidské i nad možnosti své i poddaných všickni tři stavové království Českého jsme učinili, nemá býti a není k ujmě a ke škodě privilejím, svobodám a starobylým zvyklostem a pořádkům našim a má nám J. M. C., jakožto král český, podle svého milostivého uvolení, revers dostatečný na to dáti.

A jakož jest Jan z Valdštejna a na Hrádku nad Sázavou, nejvyšší komorník království Českého, oznámení v tomto sněmu učinil, kterak by ode dvú vesnic, jedné kteráž slove Běleč a druhá blízko Žatce slove ves Komorničí, v grunty, lesy, háje, porostliny a v pole vkračováno a nemálo by toho odjímáno býti chtělo na veliké ublížení těch gruntuov k těm vesnicem náležitých: i poněvadž to věc zemská jest a k ouřadu nejvyššího komornictví a komorníkům zemským od starodávna to náležité bylo a protož stavové tímto sněmem nařídili jsou osoby a komisaře Jana Vchyňského ze Vchynic a na Nalžovech, J. M. C. radu, a Ctibora Sluzského z Chlumu a na Tuchoměřicích, aby na ty všecky grunty k těm vesnicím náležející bez odtahování vyjeli a ty meze, lesy a grunty dobře ohledali a spatřili, a kdež by mezníků nebylo, aby mezováno a vopamatováno to bylo, a tak to opatřeno bylo, aby dále a více v takové grunty týmž vesnicím náležejícím, nebylo saháno a vkračováno.

Jakož jsou Hendrych starší, Zdeněk a Joachym bratří z Švamberka na Rabštejně a Švamberce, J. M. C. rada, německých lén hejtman a zřízené komory v království Českém president, na všecky tři stavy téhož království Českého vznesli, kterak při J. M. C. o to, aby J. M. na prostavení a opravy zámku Kynžvartu i jiné zlepšení a milosti na tom panství, kteréhož v jistých zápisích v držení jsou, do sumy šesti tisíc kop gr. českých milostivě připsati ráčil, v jednání jsou, žádajíce při tom toho, aby stavové k tomu, což by tak v té příčině při J. M. C. objednati mohli, také povolení své dali: kdež na takovou jich bratří z Švamberka žádost všickni tři stavové tohoto království k tomu, znajíce také slušné, poněvadž to k dobrému toho panství jest, což sobě toho tak objednati moci budou, povolení své dávají a nicméně k J. M. C. se za ně, aby J. M. C. pro věrné, snažné a ustavičné služby jich J. M. C. učiněné k nim se v tom milostivě nakloniti ráčil.

A tolikéž Václav z Lobkovic a na Duchcově stavuom království tohoto zprávu jest učinil, že také při J. M. C. sobě to, aby J. M. na prostavení zámku Střekova a jinú opravu tohoto statku, jemu jeden tisíc kop grošů českých milostivě připsati ráčil, poníženě jedná, žádajíc při tom na stavích toho, aby k tomu, což by tak v tom při J. M. C. objednati mohl, také povolení své dali: i na takovou jeho Vácslava z Lobkovic žádost, znajíc tu, poněvadž to k dobrému dotčeného statku býti chce, slušnou, tak činí a k tomu což sobě toho při J. M. C. objedná, povolují i také k J. M. C. se za něj Vácslava z Lobkovic, aby v tom pro služby jeho k němu se milostivě nakloniti ráčil, poddaně přimlouvají.

Také Jan starší z Lobkovic na Točnice a Žluticích a na Novém hradě, J. M. C. rada a nad apelacími president, všem třem stavuom tohoto království předešlou stavuov přímluvu i také jisté povolení stavuov k tomu připomínaje, kdež J. M. C. jemu za jeho věrné a dávní hned od mladosti služby na ves Lištnou s jejím příslušenstvím a jednoho člověka ve vsi Jivině výplatu, aneb jakž by se toho dosouditi mohl, milostivě dáti i také na takovou výplatu majestátem potvrzení přihotoviti poručiti ráčil, však takový majestát výplatní ještě až posavad jemu Janovi z Lobkovic vydán a v moc jeho uveden a na povolení stavuov i přímluvy více než na jedněch sněmích o to připomenuté a předložené ta věc k místnému konci až posavad přivedena není, protož ještě stavův za to žádajíc, aby k J. M. Kr. králi Rudolfovi uherskému a k J. M. arciknížeti jak prvé tak i ještě se přimluvili, aby dále Jich M. milostivou přímluvou při J. M. C. jemu to, jakž výš dotčeno, objednati ráčili: což všickni tři stavové tak činíce k J. M. Kr. a J. M. arciknížecí se poníženě přimlouvajíc prosí, aby J. M. C. již takové dání J. M. C. majestátem potvrditi a ten jemu Janovi z Lobkovic bez dalších odtahuov v moc jeho uvésti milostivě poručiti ráčil.

Nicméně také Adam, nejvyšší sudí dvorský království Českého, a Hendrych, bratří vlastní z Švamberka a na Přindě, nemalou ztížnost svou, kterou do lidí poddaných svých, již od několika let proti nim pánuom jich pozdvižených, všem třem stavuom království tohoto, nesou, skrze suplikací, své předloživše v tom k J. M. Kr. a arciknížecí za přímluvu jsou prosili, aby Jich M, dále k J. M. C. o ně milostivou přímluvu, aby již jednou takoví zbouření a pozdviženi lidé v jich svévolných předsevzetích spokojeni a v poddanost jim bratřím z Švamberka, pánům jich, uvedeni býti mohli, učiniti ráčili: kdež pak stavové to znajíce v jakém dotčeném pozdvižení a svévolnosti ti lidé tak dávno trvají a po jistých výpovědech J. M. C. mezi dotčenými pány jich a jimi činěných a přísných J. M. C. též na místě J. M. C. rozkazích a napomenutích od svého předsevzetí a neposlušenství a zoumyslnosti přestati nechtějí, nýbrž vždy dáleji rozličná protivenství na nemalou škodu jich bratří z Švamberka pánuom jich, ano také i k ujmě panství toho Přindeckého, J. M. C. budoucně k výplatě náležitého, činí a takové výpovědi a rozkazy J. M. C. sobě zlehčují, což kdyby se kdo z vyšších stavuov dopustil, v znamenitou pokutu zřízením zemským vyměřenou by upadl, což kdyby jim déle přehlídnuto a pruochod v tom dán byl, tehdy jest se obávati, aby příkladem těchto i jiní poddaní v podobné pozdvižení a zbouření se nedali, protož k J. M. Kr. a J. M. arciknížecí všickni stavové za ně bratří z Švamberka se přimlouvajíce, poníženě za další přímluvu k J. M. C. prosí, poněvadž již J. M. C. to bedlivě a dostatečně jest vyhledáno, uváženo a výpovědí spravedlivou J. M. to tak, jak a v čem jedna strana k druhé se chovati má, světle vyměřeno, aby J. M. C. nad takovou spravedlivou výpovědí a nad mnohými rozkazy a poručeními J. M. milostivou ruku držeti, při tom toho zůstaviti a ty lidi poddané k skutečnému poslušenství jich bratří z Švamberka přivésti poručiti ráčil.

Kdež také Jindřich Krajíř z Krajku a Hynek Vrabský z Vrabí skrze suplikací své všem třem stavuom v známost sou uvedli, kterak jeden každý z nich jisté statky manské, těch pro přehlídnutí ne z nějakého zanedbání a zoumyslnosti vykonání povinnosti manské, ale z nedorozumění a neznámosti práva a pořádku manského k odsouzení na soudu dvorském přišli, v tom za přímluvu k J. M. Kr. a J. M. arciknížecí o další Jich M. k J. M. C. za ně přímluvu žádajíce, aby J. M. C. o to s nimi milostivě naložiti, jim ten nevědomý hřích v milost obrátiti a je při těch dědictvích jich manských milostivě zůstaviti ráčil: na kteroužto snažnou jich Jindřicha z Krajku a Hynka Vrabského žádost stavové tak činí a k J. M. Kr. a J. M. arciknížecí se přimlouvajíce poníženě prosí, aby Jich M, k J. M. C. za ně se přimluviti ráčili, poněvadž také na díle z nich i v jisté sumy proti tomu J. M. C. by se uvoliti a spraviti chtěli, aby J. M. k nim se v tom milostí svou císařskou nakloniti a s nimi o to milostivě naložiti ráčil.

A jakož jest také na všecky tři stavy Ctibor Sluzský z Chlumce a na Tuchoměřicích předešlého sněmu žádost vložil, aby se J. M. Kr. a J. M. arcikníže k J. M. C. přimluviti ráčil, aby dvůr manský, řečený Solopisky ve dsky zemské Janovi, synu jeho, vložen byl, i poněvadž Jan, syn téhož Ctibora Sluzského prostředkem smrti s světa sešel, žádajíce jakž prvé i nyní stavuov království Českého, aby se za něho J. M. Kr. a J. M. arciknížecí k J. M. C. milostivě přimluviti ráčili, aby jemu nahoře jmenovaný dvůr pustý Solopisky s jeho příslušenstvím J. M. C. v dědictví dáti a ve dsky zemské vložiti poručiti ráčil: i znaje stavové jeho Ctibora Sluzského dávní a mnohé pracné služby netoliko J. M. C. ale i tomuto království činěné zaň se k J. M. Kr. a J. M. arciknížecí, aby jemu dotčený dvůr, jakž se nadpisuje, J. M. C. z milosti své císařské dáti a ve dsky zemské vložiti poručiti ráčil, přimlouvají. Léta 74 v outerý před sv. Janem Křtitelem tento sněm publikován a zavřín jest.

Relatorové na sněmu obecním na hradě Pražském léta 74 v pondělí po božím Těle.

Stav panský:

Pan Vilém z Rožmberka, nejvyšší purkrabí pražský.

Ladislav starší z Lobkovic, nejvyšší hofmistr království Českého.

Jan nejstarší z Valdštejna, nejvyšší komorník království Českého.

Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic, nejvyšší sudí království Českého.

Vratislav z Pernštejna, nejvyšší kanclíř království Českého.

Adam z Švamberka, nejvyšší sudí dvorský království Českého.

Jan Bořita z Martinic, purkrabí karlštejnský.

Zbyněk Berka z Dubé a z Lipého, nejvyšší kamermejstr království Českého.

Jaroslav Smiřický z Smiřic, císaře J. M. dvoru maršálek v království Českém.

Jan nejstarší z Říčan.

Diviš Slavata z Chlumu a z Košmberka.

Zikmund z Šelnberka.

Zdeněk z Šternberka.

Jiřík Zajíc z Hazmburku.

Lorenc Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu, z Lokte, J. M. C. rada a hejtman Starého města Pražského.

Václav Zajíc z Hazmburku, nejvyšší převormistr království Českého.

Joachym z Švamberka, J. M. C. rada a president zřízené komory české.

Jan starší z Lobkovic, J. M. C. rada a president nad apelacími království Českého.

Joachym z Kolovrat, J. M. C. zřízené komory dvorské rada.

Jindřich z Valdštejna, J. M. C. rada.

Jan z Valdštejna, J. M. C. rada a hejtman Menšího města Pražského.

Zdeněk z Vartmberka, J. M. C. rada a hejtman Nového města Pražského.

Hendrych Kurcpach z Milče a z Trachmberku, J. M. C. rada.

Jaroslav z Kolovrat, J. M. C. rada a markrabství Dolních Lužic landfojt.

Jan Bezdružický z Kolovrat, J. M. C. rada.

Zdislav Bořita z Martinic, J. M. C. rada.

Julius Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu, z Lokte, J. M. C. rada.

Adam Slavata z Chlumu a z Košmberka, J. M. C. rada.

Jiřík Bořita z Martinic, římského císaře J. M. komorník.

Jiřík z Lobkovic, J. M. arciknížete Ferdinanda rada a komorník.

Krištof mladší z Lobkovic, krále uherského a arciknížete Arnošta rakouského, Jich M. komorník.

Adam z Hradce, krále uherského a arciknížete Arnošta rakouského, Jich M. komorník.

Jaroslav Bořita z Martinic, krále uherského a arciknížete Arnošta rakouského, Jich M. komorník.

Zdeněk Míčan z Klinštejna, purkrabí hradu Pražského.

Albrecht Novohradský z Kolovrat, místokomorník království Českého.

Mikuláš Zajíc z Hazmburku.

Mauric Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu a Lokte.

Šebestián Šlik z Holejče, hrabě z Pasannu a z Lokte.

Krištof Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu a z Lokte.

Krištof mladší Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu.

Jiří hrabě z Gutnštejna.

Krištof starší z Lobkovic.

Šebestian Hasištejnský z Lobkovic.

Karel z Bibrštejna.

Jan Erazim z Švamberka.

Hendrych Zdeněk a Joachym bratří z Švamberka.

Mikuláš Kavka z Říčan.

Jiří z Valdštejna.

Krištof z Valdštejna.

Václav Švihovský z Ryzmberka.

Šťastný Křinecký.

Mikuláš z Říčan.

Jindřich purkrabí z Donína.

Zikmund z Říčan.

Jan z Šternberka.

Šebestián z Říčan.

Jan mladší z Valdštejna.

Heřman z Říčan.

Václav z Říčan.

Vlachyně z Říčan.

Zdislav Berka.

Mikuláš z Lobkovic.

Jiřík Herštejnský.

Ferdinand Švihovský.

Hendrych z Vartmberka.

Václav purkrabě z Donína.

Václav Rychnovský.

Rudolf purkrabě z Donína.

Jindřich Slavata.

Bohuslav Křinecký z Ronova.

Abdon z Kolovrat.

Václav mladší Berka.

Burian Špetle z Janovic.

Karel z Vartmberka.

Jan Prostiborský z Vrtby.

Hynek z Roupova.

Jan Křinecký.

Hendrych Krajíř.

Adam z Oujezdce a z Kunic.

Jan Jiří z Švamberka.

Karel Mracký z Dubé.

Vilím Žampach z Potnštejna.

Volf Novohradský z Kolovrat.

Jan Jetřich mladší z Žerotína.

Dobromysl a Albrecht Gotfrid bratří Křinečtí.

Jaroslav Trčka z Lípy.

Stav pánuov z rytířstva:

Burian Trčka z Lípy, podkomoří království Českého.

Mikuláš Miřkovský z Tropčic, purkrabí Karlštejnský a hejtman hradu Pražského.

Albrecht Kapoun z Svojkova, purkrabí kraje Hradeckého.

Zdeněk Malovec z Malovic.

Jan Leskovec z Leskovce.

Adam Nebilovský z Drahobuzi.

Michal Španovský z Lisova, králové Její M. podkomoří měst království Českého.

Bernart Hodějovský z Hodějova.

Albrecht Bryknar z Brukštejna, J. M. C. rada a prokurátor v království Českém.

Šebestián z Leskovce, J. M. C. rada.

Ondřej Nebřehovský, J. M. C. rada.

Adam Muchek, J. M. C. rada.

Jan Markvart, J. M. C. rada.

Umprecht Černín, J. M. C. rada.

Zikmund Brozanský z Vřesovic, J. M. C. rada.

Hendrych Štampach, J. M. C. rada.

Bohuslav mladší Malovec, J. M. C. rada.

Jan Vchyňský, J. M. C. rada.

Vilém Oprštorf, J. M. C. rada.

Jan Robmhap, J. M. C. rada.

Jiřík Mel, J. M. C. rada a místokancléř německý.

Osvald z Šenfeldu, J. M. C. rada a sekretář království Českého.

Mikuláš Valter, J. M. C. rada a sekretář království Českého.

Krištof z Karlovic, J. M. C. rada a svaté římské říše rytíř.

Florian z Kryspachu, J. M. C. rada.

Jindřich Brozanský z Vřesovic, místosudí království Českého.

Vilém Malovec Kosoř z Malovic, místopísař království Českého.

Václav Bechyně z Lažan.

Václav Valkoun, ofrychtéř království Českého.

Jan Lapáček ze Rzavého.

Suda z Řenec.

Jan Dlúhoveský.

Petr Veselský.

Jan Jablonský.

Jan Koc.

Pavel Malovec z Libějic.

Zikmund Malovec z Malovic.

Bohuslav starší Malovec.

Pavel Korka, J. M. C. hejtman na Dobříši.

Ferdinand, Zdeněk, Mikuláš bratří Trčkové z Lípy.

Václav Sadovský.

Zachař z Pašiněvsi.

Jindřich Haukvic.

Jiřík Cetenský.

David Boreň.

Jiřík Slepotický.

Jan starší Vratislav z Mitrovic.

Mikuláš Vratislav.

Jan mladší Vratislav.

Mikuláš Štampach.

Bohuslav Buzický.

Jindřich Talacko.

Adam Budovec.

Voldřich starší Malovec.

Jan Malovec.

Jan Ježovský.

Jan Rašín.

Jiří Voděradský.

Mikuláš Vančura.

Václav mladší Bechyně.

Adam Vančura.

Václav Běšín.

Adam a Mikuláš Loubští.

Burian Běšín.

Vilém Beřkovský.

Prokop Štítný.

Fridrich Chrastský.

Beneš Beneda.

Václav Hamza.

Petr Kaplíř.

Lorenc Račín.

Vojtěch starší z Vřesovic.

Jan Záviše.

Zibřid a Václav bratří Žďárští.

Jan Slepotický.

Ctibor Sluzský.

Simeon a Svatomír bratří Mirkové.

Mikuláš Bryknar.

Hendrych Počepický.

Zdeněk Dobřenský.

Jan Zilvar.

Pavel Mitrovský.

Jan rytíř Mustrplac.

Zikmund Chlum.

Jan Chlum.

Silvestr Mlazovský.

Jindřich Lapáček.

Hendrych, Jan a Ctibor bratří Kapounové z Svojkova.

Šebestián Lažanský.

Adam Štansdorf.

Voldřich Hodějovský.

Jiřík Muchek.

Kašpar Belvic.

Joachym Beřkovský.

Adam Šlibovský.

Jiřík Mošaur.

Jakub Chodaur.

Jiřík Fremut.

Vilém Odkolek.

Zikmund Beřkovský.

Krištof a Vlachyň bratří z Leskovce.

Vilém Pětipeský.

Mikuláš a Jindřich z Bubna.

Václav Houska.

Václav z Násilí.

Adam Voračický.

Zikmnnd Zapský.

Ferdinand Lokšan.

Heřman Bohdanecký.

Jan Jiří Vachtl.

Jiřík Otmar.

Jetřich z Reychu.

Jan Hysrle.

Hertvík Žehušický.

Hertvík Zejdlic.

Smil a Oldřich bratří Skuhrovští.

Jakub Černín.

Václav Častolar.

Joachym Vachtl.

Zikmund, Jan, Petr, Krištof a Václav Myškové.

Václav Věžník.

Zikmund Vrabský.

Budík Borecký.

Václav a Adam Hrzáňové.

Jan Radecký.

Adam a Zikmund Zapští.

Petr a Oldřich Hostakovští.

Jiřík Harant.

Jan Nedvězský.

Jan Smrčka.

Albrecht Netvorský.

Bauslav Vamberský.

Oldřich, Vilím, Jan bratří Malovci.

Kunrat Perlnklaub.

Jan a Spětihněv bratří Malovci z Chejnova a z Vitmberka.

Václav mladší Kosoř z Malovic.

Václav Griespek.

Adam, Markvart, Jan Kocoví.

Šebestian a Jiřík Vratislavovi.

Václav z Dobřenic.

Karel a jiní bratří Kostomlatští z Vřesovic.

Václav a jiní bratří Zárubové.

Raclav ze Vchynic.

Jaroslav ze Vchynic.

Jan, Vilím, Strachota bratří Vostrovci.

Jiřík Klusák.

Jan starší Trmal.

Jan mladší Trmal.

Jindřich z Dobřenic.

Beneš Vrš.

Častolar z Dlouhé vsi.

Hynek Vrabský.

Krištof Hozlaur.

Jan Vojíř Saska.

Hynek Hruška.

Albrecht Pětipeský.

Jarolim Hozlauer.

Adam a Jindřich bratří Maternové.

Jindřich, Jan a Šebestián bratří Vidršpergaroví.

Jiřík Bechyně.

Jonat Sok...

Adam Hruška.

Jan Lipolt Koc.

Gotfried Žďárský.

Purkhart Kordule.

Václav Strážský.

Petr Šatný.

Václav Bílský.

Albín Žďárský.

Šebestian Kunata a Krištof bratří Pešíkové.

Jiřík Litmír z Háje.

Mikuláš, Zikmund bratří Karykové.

Pražané a jiní poslové z měst.