1574, 11. ledna. MS. souč. v arch. česk. místod.

J. M. arcikníže, pán náš milostivý, ráčil jest na místě J. M. C., pána našeho nejmilostivějšího, jakožto krále českého, stavuov téhož království minulého dne sobotního na předložení učiněné oustní dané odpovědi a tomu všemu, co v sobě dále ta obsahuje, milostivě vyrozuměti a ji v svém uvážení míti: na kteroužto J. M. arcikníže na místě J. M. C. podle sobě učiněného poručení stavuov zase milostivě tejna činiti a v tom stavuom, že poněkud nad tak dávním do tohoto království vlastní osoby J. M. C. nepříjezdem, po kterýž ti od stavuov dotčení ztížní artikulové až posavad k náležitému a slušnému vyřízení přivedeni býti nemohli, ztížnost nesou a při tom své i poddaných svých veliké nemožnosti předkládají, nic za zlé míti, a proti tomu stavuov oznámením toho zase pominouti neráčí, že vuobec a zvláště předním osobám z stavuov v dobré vědomosti býti muože, že jest J. M. C. pro na oko spatřující a až posavad trvající z dopuštění milostivého pána Boha nedostatek zdraví se sem vypraviti možné nebylo, nebo J. M. C. medici neb líkaři i jiné věrné rady a. služebníci žádnou měrou podle jich dobrého svědomí k tomu jsou raditi nemohli, aby J. M. C. bez zvláštního velikého nebezpečenství zdraví svého pro tyto tuhé zimní nečasy na cestu se vydati byl moci, jakž pak J. M. ještě před tím teď času podzimku minulého, kdyby byl týž nedostatek zdraví J. M. C. na překážku nebyl, to vykonati celého milostivého úmyslu býti ráčil; podle toho muože se i to také stavuom ku paměti přivésti, že jest v těch ve všech časích v království Uherském mnohé škodné nebezpečenství nastávati chtělo, tak kdyby J. M. C. království Uherskému a lidu válečnému tak blízko přítomen býti neráčil, by se mnoho zlého obávati bylo, skrze což by netoliko království Uherskému ale i jiným J. M. C. blízko příležícím královstvím a zemím i všemu křesťanstvu všelijaké znamenité a veliké škody a záhuby pojíti mohly, nebo J. M. C. to při sobě milostivě uznávati ráčí, kdyby, jakž jest vždycky té milostivé, náchylné vuole býti, do tohoto království prvé přijeti byl moci ráčil, že by se netoliko stavuom ale J. M. C. předně k dobrému trefiti mohlo, jakž pak J. M. C. stavuov položením a držením tohoto sněmu a žádáním pomoci, jakž v předložení sněmovním o tom šíře doloženo jest, rád by byl šanovati ráčil, poněvadž pak netoliko království Uherského ale také J. M. C. všech jiných království, zemí a všeho křesťanstva se dotýče, pro nastávající budoucí nebezpečenství toho tak veliká potřeba nastává, neráčil jest moci J. M. C. nikterakž pominouti, nežli zatím v tom čase tento sněm rozepsati a držeti dáti, zvláště pak i toho považujíc, poněvadž v krátkém čase v království Uherském rakuš i také v jiných k království Českému příslušejících zemích sněmy držány býti mají, kteréž bezpochyby strany svolení pomoci, jak se toto království k J. M. C. ukáže, na to své zření míti budou. Než jestli že by ty vzložené pomoci J. M. C. od stavuov tohoto království pro zdržení lidu válečného v království Uherském, kterýž bez umenšení v své míře trvati a lid válečný na hranicích a místech pomezních držán a zachován býti musí, nebyly svoleny: tehdy tudy by netoliko stavuom téhož království Uherského jich naděje [...], ale také a skrze to k nemalému ostrachu přijíti, dědičného nepřítele Turka předsevzetí se posilniti a potom jiným příslušejícím zemím k jich pomoci nemalé rozmýšlení i také roztržitosti přinésti mohlo. Protož J. M. arcikníže o tom pochybovati neráčí, že stavové z příčin nahoře jmenovaných osobu J. M. C. strany nepříjezdu na tento čas do tohoto království dobře jak při sobě omluvna míti věděti budou a že, šetříce jest se J. M., arcikníže na milostivé a otcovské poručení J. M. C. v tyto nečasy a zlé cesty na místě J. M. C. do tohoto království na ten sněm se vypravil, k stavuom zvláštní milostivú duověrnost míti a té naděje býti ráčí, že příjezd osoby J. M. arciknížecí, cestu a snažnú práci, aby ta daremná a naprosto nebyla, sobě také vážiti budou a pro J. M. arcikníže osobu na milostivú J. M. C. žádost se poddaně a povolně najíti dadí, a tak J. M. arcikníže na místě J. M. C. milostivě žádati ráčí, že stavové, povážíc tuto vysoce duoležitú a nastávající J. M. C. potřebu strany téhož dědičného nepřítele Turka, a aby J. M. arcikníže J. M. C. od stavuov příjemnú odpověď přinésti mohl a J. M. C. to vskutku a jistotně poznati moci ráčil, že J. M. arcikníže na svém pilném a bedlivém jednání při tom nic sjíti dáti neráčil a to k srdcím svým, pomyslíc na to, že se stavuov samých nejvíce a vlasti jich dotýče, připustí s pilností uváží, J. M. C. od J. M. arciknížecí vzloženou pomoc na terminy jmenované svolí a příjemnější odpověď dadí a v tom se k J. M. C., jakž jsou pak to, jako věrní poddaní vždycky a až posavad činili, poslušně a poddaně ukáží, což jim J. M. C. vší milosti zpomínati a nahrazovati a J. M. arciknížecí v to se milostivě uvolovati ráčí, že stavy při J. M. C., aby jim v jich ztížnostech a potřebách což nejspíš spomoženo a J. M. C. tím dříve do tohoto království se vypraviti mohl, v své milostivé paměti míti a za ně se přimluviti, tak aby všecko to, což by všem vuobec v tomto království i obzvláštním osobám k dobrému, prospěšnému, užitečnému k vzdělání se trefiti mohlo, toho věrným, upřímným solicitatorem býti a J. M. C. o to připomínati ráčí.